Zdroj: Mapy Google: Uetliberg [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/%C3%9Cetliberg,+8143+Curych,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@47.3590356,8.4961699,13z/data=!4m2!3m1!1s0x479009a1f28b55cd:0xf8709cfdfee0b920?hl=cs>

GPSka nám bohužel moc nepomáhala, tak jsme se snažili spolehnout na vlastní instinkty (tedy spíš na ty partnerovo). Jenže ouha – jedna odbočka dočasně nepřístupná a při objíždění do Ringlikonu jsme tedy auto nechali přímo před cedulí vjezd zakázán. Vyrazili jsme holt nahoru pěšky – chvíli jsem hecovala Toma já, chvíli on mne a to i přesto, že rozhledna stále v nedohlednu. Začalo se stmívat, ale my se nevzdávali a po 2,5 kilometrech konečně dorazili k vlakové zastávce – ano, téměř až k rozhledně jezdí DO KOPCE vlak a samozřejmě si to kolem nás zákaz-nezákaz jezdila auta. U rozhledny je totiž luxusní restaurace a zrovna se zde konala pravděpodobně svatba – navzdory silnému větru venku chystali posezení a ohňostroj. Při výstupu na rozhlednu jsme si div navzájem nešlapali na jazyk, ale výhled opravdu stál za to.

Rozhledna byla postavena v roce 1990 a je vysoká 72 metrů. Je stavěna do tvaru trojbokého jehlanu s hvězdou nahoře a základy jsou ve výšce 870 metrů nad mořem.

Zdroje fotek: vlastní

Cesta dolů byla o dost rychlejší a vzhledem k tomu, že bylo devět hodin také o dost strašidelnější. Původní nápady jet dolů vlakem smazal strach, že nevíme kde vystoupit a také, že nejbližší stanice bude daleko. K naštvání jsme po sestupu zjistili, že vlak staví asi 100 m od našeho auta (zastávka Ringlikon), u kterého už blikala světýlka policistů. Za stání na zákazu jsme měli dostat 220 CHF pokuty a za příjezd odtahováka, který nás naštěstí neodtáhl, protože netuším, kam bychom 60 km od přechodného domova v devět večer asi šli, dalších 220 CHF. Nakonec jsme to naštěstí ukecali na 150 CHF odtahovákovi a policista nám lámanou angličtinou vysvětlil, že za vjezd na zákaz zaplatíme jemu 100 CHF a za zastavení tam, kde byl zákaz stání dalších 20 CHF. Nevím, proč si pak řekl tedy „jen“ o 100 CHF, ale my byli šťastní, že můžeme konečně jet domů. Na zákazu stání jsme sice byli (maj ty cedule nějaké malé a hlavně rušící křižovatka se později ukázala být jen vjezdem do dvora), ale žádná cedule, že někam nemůžeme jet tam nebyla – přece jen Tom zastavil PŘED zákazem vjezdu. Každopádně jsme byli šťastní, že můžeme vypadnout a policajta už stejně svrběla peněženka, neboť na kopci svítila světla dalšího „šťastlivce“.