Chorvatsko: jak nakoupit a přežít cestu autobusem

O Chorvatsku, kam jsem letos jela na dovolenou s cestovkou Adrialand, jsem zde již psala. Do cílové destinace jsem jela s kamarádkou autobusem. Zde vám přináším tutoriál, jak tuhle cestu přežít a jak v prvé řadě nějaký zájezd vůbec koupit. V dalším článku si můžete přečíst o místě naší dovolené, Vodicích, ale také o blízkém Národním parku Krka, který jsme rovněž navštívily.

Nakupujeme:
Jelikož jsme s kamarádkou Klárou obě vysokoškolačky, máme to krásné privilegium začít zimní semestr až na konci září. Proto se začátek září, kdy (jak jsme doufaly) už se po plážích nebudou válet rodiny s dětmi, zdál být tím nejlepším termínem pro to, abychom si v práci vzaly dovolenou a jely se slunit.

 

Pro nákup dovolené se nám jako „chudým studentkám“ proto jevily slevové portály jako nejvhodnější (levné pobyty ale naleznete například i na last.cz) a „vyhrály“ to konkrétně hyperslevy se svým zájezdem do Chorvatska včetně polopenze za 3 990 Kč. Kdo by byl ochoten čekat a jet až za týden, měl by to ještě o 800 levnější, ale jet s plným kufrem písku a bez vidiny domova a možnosti si vyprat rovnou do školy, přišlo i mně poněkud hardcore. Těm, kteří se nechtějí probírat všemi těmi slevami, doporučuji Skrz.cz, kde si pomocí filtru nastavíte, co hledáte a jsou tam obsaženy všechny slevové portály. Dobrá je i funkce hlídací robůtek, která vám takové nové slevy posílá přímo na email.

 

Cesta autobusem nás tam i zpět (z Brna!) nakonec každou vyšla ještě na 1 800 Kč, týdenní poplatek městu na 350 Kč a cesta do Brna z Prahy (a zpět) svozovými autobusy na dalších 400 Kč. To jsme se do té Prahy ale musely pochopitelně ze Západních Čech ještě dostat. Každopádně i po sečtení to byla krásná cena.

 

Cesta autobusem:
Již v obecném článku jsem psala, že kdo může, ať jede autem. Další možnost je samozřejmě i letadlo, pokud na to máte. Nebudu tu psát, že bych podobný zážitek nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli, ale žádná procházka růžovým parkem to také nebyla. Z Prahy do Brna jsme 4. 9. 2015 jeli 5,5 hodiny (!), neboť jsme se stavěli pro další účastníky zájezdu. Vím, že jsme cestu měli do Kolína, Kutné Hory, Havlíčkova Brodu,… O přesné trase nás však předem nikdo neinformoval, ani o času výjezdu z Brna. Tohle vědět, jedeme nejspíš vlakem z Mariánských Lázní a ještě si cestou šalinou prohlídneme kus Brna. Zvlášť, když řidiči nastupování dalších občas poněkud zdržovali, aby si stihli zakouřit.

 

Z Brna jsme po počátečním zmatku (samozřejmě v ten samý čas jelo asi 6 autobusů) odjížděli v půl sedmé. Jeli jsme ale ještě nabrat další dovolenkáře do Bratislavy a poté přes Maďarsko a asi 12 km Slovinska do Chorvatska. Večer nám zpříjemnil film Gympl. Do první cílové destinace (Povljana?) jsme dojeli cca v 6 hodin (5. 9. 2015), do Vodic v 7 ráno. Problém byl v tom, že náš příjezd byl původně plánován na jednu odpoledne a předešlí hosté pokoje opouštěli až v 9. Zaměstnanci hotelu byli naštěstí rychlí, takže jsme se nastěhovat mohli „už“ v půl dvanácté. Jelikož v Chorvatsku pršelo, tak jsme se uchýlili na zastřešenou terasu a tam čekali.

 

Bylo velké štěstí, že jsme se nerozhodly s Klárčou jet až týden poté, neboť bychom se při cestě domů na hranici potkaly s uprchlíky.

 

Autobusová jóga:
A co si vzít s sebou do autobusu? Zavazadlo bylo povolené do 15 kg. Naštěstí řidiči váhu nekontrolovali, takže jsme těch našich 20 kg s Klárčou propašovaly. Jak už to tak bývá, autobusové společnosti se snaží prodat co nejvíc míst, takže jsou na sebe sedadla nacpaná, což je nepříjemné hlavně pro vysoké osoby. To sice s Klárou není náš případ, ale pohodlné „ležení“ jsme hledaly těžko. Vřele doporučuji si vzít do autobusu tyto potřeby:
  1. Nafukovací polštářek za krk
  2. Nějaký polštářek (nejlépe hned 3x – za hlavu, pod zadek a na bedra)
  3. Deku
  4. Koňskou dávku prášků na spaní

 

To vám sice příjemný spánek rozhodně nezajistí, ale alespoň nebudou vaše pohyby při úniku z autobusu znít, jako by někomu v kole lámali páteř. A také se jako tato oběť snad nebudete cítit. Prostor pro příruční zavazadla nad hlavou je opravdu úzký, takže se vám tam obyčejný batoh nevejde a budete ho muset mít v tom lepším případě pod sedačkou (u některých autobusů to lze), v horším mezi nohama. Jako nejlepší ruční zavazadlo se mi tak jeví plážová taška, která je u moře samozřejmě vhodná i pro jiné účely. Plážovou tašku jsem si – já blbec – bohužel zapomněla vzít, ale k moři, kam jsem si nechtěla brát batoh, který mám normálně na notebook, jsem nakonec nešla s prázdnou. Vyrobila jsem ji z tílka. Stačí otočit naruby, spodek zavázat (lepší je gumička než uzel, neboť uzel vám zmenší objem „tašky“), převrátit nazpět a ramínka jsou jako popruhy od kabelky Mrkající. Jen budou asi malinko vytahaná.

 

Zdroj: vlastní
 
Share On Facebook
Share On Twitter
Share On Google Plus
Share On Pinterest
Share On Youtube
Contact us

Napsat komentář

Jméno *
Email *
Webová stránka