Po úspěšné knize o naší iracionalitě Jak drahé je zdarma nám nová kniha Jak drahá je intuice od Dana Arielyho prozradí, proč tak rádi prokrastinujeme a poradí, jak se na práci „adaptovat“. Také nám vysvětlí, že i charity by měly mít dobrý marketing a jak ho dosáhnout. Zaměstnavatelům poskytne cennou radu, jak to udělat, aby zaměstnanci byli spokojení a tím i produktivnější. Také nám bude vysvětleno, proč se tak neradi zbavujeme svých věcí, byť jsou již několik let netknuté či na obtíž. Na paškál si vezme i internetové seznamky a mnoho dalšího.

Zdroj: KOSMAS.cz – vaše internetové knihkupectví: Jak drahá je intuice – Dan Ariely [Obrázek]. Dostupné také z: <https://www.kosmas.cz/knihy/160598/jak-draha-je-intuice/>

Možná jste již slyšeli o „Teorii her“. Jedná se o disciplínu aplikované matematiky, která se snaží řešit rozhodovací situace při určitém počtu hráčů a určitém počtu jejich strategií. Hráči se snaží maximalizovat svůj užitek a podle toho by měli strategii vybírat, ovšem s přihlédnutím na pravděpodobně vybrané strategie ostatních hráčů. Teorie her má však jeden v praxi těžko uskutečnitelný předpoklad – všichni hráči jsou racionální.
Behaviorální americký ekonom izraelského původu vytvořil sérii experimentů, kde dokázal, že lidé až tak racionální nejsou. Přitom se dostal do spoustu až směšných situací a své výsledky a poznatky zapsal do několika knih. Jednou z nich je i Jak drahá je intuice z roku 2011. Je rozdělena do mnoha zajímavých kapitol, kde je na tuto problematiku nahlíženo z několika úhlů.

Kapitoly jsou:
Úvod – Proč tak rádi odkládáme práci na zítřek

Část I – Jak popíráme logiku v práci

Část II – Jak popíráme logiku doma

Videa s českými titulkami s Danem Arielym korespondující k jeho knihám naleznete zde. Jsou to hlavně Jak mít radost z práce, O sebekontrole, Proces adaptace či Internetové seznamky.

Musím uznat, že toto čtivo mi zabralo spoustu času, ale rozhodně ne proto, že by kniha byla nudná! Bylo to prostě proto, že nebyl čas. Konečně o/po zkouškovém jsem se dokopala k dočtení. Musím uznat, že tato kniha byla možná trochu poučnější, než její předchůdce. Asi to nebylo ani tak obsahem jako spíš tím, že jsem souběžně s knihou měla i předmět Teorie her, a na experimenty jsem se tak mohla dívat i z trochu řekněme až „robotického“ hlediska – snažit se nalézt to přesné racionální řešení, byť bych tak sama normálně nereagovala. Knihu rozhodně doporučuji. Díky tomu, jak je rozčleněná, je skvělá třeba i na cestu do vlaku či jen někam na deku, kdy člověk nemá tolik času a vyrušení od nějakého napínavého románu by ho stálo nervy. Už se těším, až si pořídím a přečtu i knihu Jak drahá je nepoctivost.

Možná jste slyšeli o knize Labyrint: Útěk (The Maze Runner) od Jamese Dashnera, nebo alespoň o stejnojmenném filmu. Jedná se o trilogii a před měsícem přišel do knihkupectví už druhý díl. Má název Spáleniště: Zkouška (The Scorch Trials).

Zdroj: Knihy | Databáze knih: Labyrint: Spáleniště: Zkouška – James Dashner [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/labyrint-spaleniste-zkouska-201506>

Tentokrát jsou Placeři ubytováni v „bezpečné“ ubikaci. Začíná se dít ale něco opravdu divného. V jednu chvíli slyší zvenčí hlasy a objeví podivné lidi, kterým začínají odpadat kusy těla, křičí, že jsou „raplové“ a snaží se dostat do ubikace. Placeři se snaží nalézt své zachránce a Teresu, která má oddělený pokoj, ale místo nich najdou jiného chlapce, který se jmenuje Aris. Aris jim vypoví vše o svém osudu, jak byl v místě uprostřed bludiště sám chlapec s dalšími děvčaty, jak se jim podařilo zabít rmuty a dostat se z bludiště pryč a jak jeho kamarádku Rachel zabila jiná dívka. Jakoby Placerům někdo jiný vyprávěl o jejich životě! To už ale přichází Krysák ze ZLOSINu, který má chlapcům sdělit nejen něco o prvním experimentu, tedy bludišti, ale také o další fázi a úkolu, který je čeká.

Chlapci se musí do dvou týdnů dostat do bezpečného místa. Jak ale zjišťují, nebude to procházka růžovou zahradou. Nejprve na ně doráží divné stříbrné koule, které „vcucávají hlavy“, poté zjistí, že sluneční erupce, která má za následek tohle vše, dosáhla už vysoké úrovně a jít jen tak venku není možné a poté dokonce narazí na raply. Tak se seznamují s Jorgem a Brendou, kteří jim na jejich cestě chtějí pomoci. Co ale Arisova skupina B, dívky, se kterými je nyní pravděpodobně Teresa?

Kniha se čte dobře a konečně v ní vysvětlí trochu víc o motivu zavřít Placery na místo, kde je požírají rmutové. Přesto mě ale druhý díl okouzlil o mnoho méně než první – už i obsah příběhu se mi psal celkem špatně. Jsem zvědavá na film. Nejen proto, že mi zfilmovaná první část přijde promyšlenější než kniha, ale hlavně proto, že ve filmu – narozdíl od knihy – Thomas s Teresou nekomunikuje telepaticky, což je tentokrát v knize celkem zásadní.

K tomu je kniha (druhý díl) poněkud… předimenzovaná. V první části byli záporáci především rmutové a pak Gally a jeho neshody s Thomasem. Tentokrát tu máme létající koule, slunce, raply (a to hned ze dvou hledisek), dívky ze skupiny B, zradu přítele a nakonec perličku, kterou nevyzradím, abych tolik nespoilerovala.

Navíc jakoby autor nevěděl, jak druhou část ukončit, takže se u konce knihy dlouho plácáme v nevědomí, co nastane, a pak střih a konec.

Inu, uvidíme, jak bude pokračovat třetí a poslední díl Vražedná léčba (The Death Cure), který má vyjít až 2. června. Po něm se snad dočkáme také knihy The Kill Order, který by nám měl o ZLOSINu i erupci povědět víc, neboť se děj odehrává ještě předtím, než ZLOSIN a bludiště vůbec vznikly.

Podruhé jsem někde slyšela/viděla jméno Gunnar a podruhé je to psychopat! To jméno znám konkrétně z filmu Terkel má problém a nyní i z knihy Ledové oči, kterou jsem si koupila za 19 Kč v Levných Knihách s představou, že budu bůhvíjak dlouho sedět v čekárně na chirurgii a nebudu mít do čeho píchnout. A není to špatné počtení.

Zdroj: Knihy – Internetové knihkupectví – Knižní nakladatelství Fragment: Zločin – Ledové oči SLEVA 15% [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.fragment.cz/prehled/knihy-pro-deti-a-mladez/romany-povidky-pribehy/zlocin/zlocin-ledove-oci-s327561127>

Kniha Ledové oči je od německé spisovatelky Katrin Stehle. Byla vydána v roce 2012 a je nevhodná do 15 let, ačkoliv sprostá slova jsou zde spíš minimálně a tematika není až tak šokující a zvrácená. Je psaná ICH formou, kde se autorka vžila do problémů patnáctileté dívky. V této edici vydala spisovatelka také knihu Černý sníh.

V knize se seznámíme s 15tiletou Kirou, která se s dalšími kolegy – redaktory školního časopisu – vydala do Berlína. Zde se ale ztratí a pomůže jí neznámý kluk Gunnar. Když ji Gunnar doprovází zpět k jejímu hostelu, zjistí, že toho mají opravdu hodně společného. Chlapec se jí navíc líbí, takže po menším zaváhání souhlasí, že si vymění telefonní čísla.

Po jejím návratu do rodné vísky zůstávají v kontaktu, ale dívka si všímá, že chlapec je poněkud úzkostlivý a často mění nálady. Není ale čemu se divit – měl opravdu krušné dětství. Kira se mezitím snaží vyrovnat, že její dětské přátelství s Beke a Dirkem, kteří se dali dohromady už není, co bývalo. Tři jsou prostě někdy moc. Jak se její nová láska vyvrbí a kam až může dojít psychická labilita si můžete přečíst v děsivém příběhu.

Z knihy jsem byla místy až zoufalá – jak může bejt ta holka tak blbá? Na druhou stranu se do ní člověk vžije, není psaná nijak složitě a zážitky a pocity Kiry nám jsou tak nějak povědomé. První třetinu knihy jsem přečetla v čekárně, další dvě jsem četla do noci. Ačkoliv jsem s pohnutkami hlavní hrdinky často nesouhlasila, líbí se mi, když se do knihy zahryznu a čtu, i kdybych neměla spát.

Teď budu trochu spoilerovat (ačkoliv to se mi povedlo už v úvodu článku), ale čtenář stejně tak nějak stále očekává, že Gunnar je psychopat. Já četla dál hlavně proto, že jsem se chtěla dozvědět, jak moc velký blázen chlapec je. Téma je opravdu zajímavé a odvážné. Člověk si může říkat, že něco takového by se mu nestalo, ale opak je často pravdou. Psychický teror, kdy dívka (či naopak chlapec) nevidí ve vztahu žádnou budoucnost, ale zůstává v něm jen proto, že ji partner psychicky vydírá a tvrdí, že bez ní nemá jeho život smysl, a že si v případě rozchodu „něco udělá“, není žádnou raritou. Známá skočila „z nešťastné lásky“ pod vlak a co má pak dělat ten chudák kluk, který si navždy ponese vinu za její smrt, přestože za ni prakticky nemůže.

Za 19 Kč dobrý, po přečtení bych byla schopná dát i víc. Vlastně jsem byla nadšená i z toho, že jsem po delší době měla v ruce knížku, přece jen na to není teď tolik času.

Po shlédnutí filmu Labyrint: Útěk (The Maze Runner) v kině jsem byla pevně rozhodnutá, že si musím přečíst knížku. Tedy spíše knížky – jedná se o trilogii. To mě v přesvědčení sehnat knihu, přestože – jak se znám – to pro mě znamená ponocovat, neboť při zažrání se do knihy jsem schopná mučit oči i do tří do rána, jen utvrdilo. Přece nebudu čekat rok na další díl! Byla jsem ale hodně překvapená.

Zdroj: James Dashner: Maze Runner Series [Obrázek]. Dostupné z: <http://jamesdashner.com/books/maze-runner-series/>

Ačkoliv je kniha v originále vydaná už od roku 2012, k nám se dostala až tento rok a vzhledem k nedávnému uvedení filmově zpracovaného příběhu do kin, má kniha obal už s fotkami z filmu. Tuto populární knihu napsal James Dashner, který příběh Thomase (hlavní hrdina) rozvedl v jednotlivých sekcích do čtyř knih – The Maze Runner (Labyrint: Útěk), The Scorch Trials (vyjde 1. 12. 2014), The Death Cure (pravděpodobně vyjde 2. 6. 2015) a The Kill Order (zatím není známo, kdy vyjde, ale jedná se pouze o doplňující díl, který má vysvětlit začátky celého příběhu).¹ Co se českých názvů týče, ráda bych je zveřejnila, ale nejsou na všech portálech stejné. Kdo umí anglicky, obrázek si jistě udělá sám.

Příběh vypráví o Thomasovi, který se jednou ocitne na divném místě a jediné, co si pamatuje, je jeho jméno. Na tomto místě – Placu – jsou chlapci jako on, kteří zde vytvořili komunitu, snaží se dodržovat pravidla si určená a hledat odtud únik ven. Není to ale jednoduché, neboť za zdmi placu je bludiště, které se k tomu všemu mění. V noci ho obývají rmutové – odporná zvířecí stvoření, která mají aspekty strojů a lační po krvi.

Thomas brzy o Placu zjistí, jak to tam chodí, ačkoliv na některé otázky stále ne a ne dostat odpovědi. Pozná nové přátele – nejmladšího člena Chucka, zástupce vůdce Newta, ale také zjistí, na koho si dávat pozor – na jednoho z kápů Gallyho, a vůdce celé komunity, Alby, ho také nemá extrémně v lásce.

S Thomasem se ale na tomto místě začaly dít divné věci, divnější než dříve. Nejen, že sem, stejně jako jeho, pošlou dívku, navíc má ta dívka být poslední…

Překvapila mě Er forma, kterou jsem naposled viděla snad u Harryho Pottera. Samozřejmě žertuji, ale musím uznat, že mých několik posledních čtenářských pokusů (včetně Zelené míle), bylo psáno Ich formou. Knihu jsem jinak opravdu hltala, ale snad poprvé mi přijde film lepší. Mám-li trochu spoilerovat, třeba Alby má ve filmu spíš kladnou roli, ačkoliv konec ho čeká stejný jako v knize. Také více divošský styl života se mi ve filmu líbí mnohem víc (v knize mají chlapci elektřinu a různé spotřebiče). Hlavně sled událostí v knize a filmu je jiný a ten ve filmu mi stejně jako způsob útěku z labyrintu přijde mnohem sympatičtější.

Osobně doporučuji spíš film, ale kdo udělá obojí jako já a bude moci porovnat rozdíly, ať mi určitě napíše svůj názor .

¹Databáze knih: James Dashner. In: [online]. [cit. 2014-10-15]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/autori/james-dashner-59893>

Přemýšleli jste někdy nad tím, čím jsme při nákupu ovlivňováni? A nejen při nákupu, ale kompletně při volbě? Ať už jde o volbu partnera, jídla v restauraci či třeba, kdy a jak jsme ochotni podvádět a při jakých příležitostech toho schopni nejsme?

Zdroj: KOSMAS.cz – vaše internetové knihkupectví: Jak drahé je zdarma? – Dan Ariely [Obrázek]. Dostupné z: <https://www.kosmas.cz/knihy/144624/jak-drahe-je-zdarma/>

Odpověď na všechny tyto otázky najdete v knížce Dana Arielyho Jak drahé je zdarma? Tento Američan izraelského původu se zabývá psychologií a behaviorální ekonomií a je (byl) profesorem na několika předních amerických univerzitách včetně MIT. Zde prováděl hned řadu experimentů nejen na studentech a snažil se tak odhalit např. pravé kouzlo slovíčka ZDARMA a jak dokážeme být v přítomnosti nálepky s tímto slovem iracionální. V knize je opravdu spoustu pohledů na všední věci – jako například na placebo – doplněny nejen o příběhy z historie, ale také o vlastní experimenty – např. jak se studenti chovají v různých situacích a je až vtipné, jak slepě dokážeme jednat, aniž by se nás k tomu někdo snažil vést.

Pokud by vás někdo na ulici požádal o pomoc s přestěhováním pohovky, pomohli byste? A co kdyby vám za to slíbil odměnu – jednu Korunu českou! Co byste odpověděli? Například tohle byl jeden z četných experimentů Dana Arielyho a jeho přátel a známých.

V knize najdete spoustu kapitol, například jakou váhu dávají lidé relativitě, jak to ve skutečnosti je s nabídkou a poptávkou (a hlavně naší cenovou kotvou), jaký je rozdíl mezi společenskými a tržními normami, jak nás ovlivňují naše emoce (konkrétně se autor zabýval vzrušením), proč si tak ceníme vlastnictví věcí a mnoho dalšího. Člověk se až diví, jak je možné, že pojmul tolik každodenních témat takovým zajímavým způsobem – jen si zkuste tipnout, jak každý experiment dopadne. Budete hodně překvapeni – stejně jako sám Dan Ariely, jak popisuje v knize.

Kniha má sice 216 stran, ale je zde mnoho obrázků a obsahově (alespoň u mě na čtečce knih) jich je kolem 130. K tomu má následovníky Jak drahá je intuice a Jak drahá je nepoctivost.

O knížce mi řekla kolegyně z práce, takže jsem si ji samozřejmě musela hned sehnat. Ještě jsem ani neměla dočteno a už jsem ji doporučovala dál! Líbí se mi celá – např. jak se necháme olivnit slovíčkem ZDARMA, nebo co pro nás znamená vlastnictví (kniha mi víceméně vysvětlila, proč máme sklep, půdu i obě garáže nacpané starými, „nepoužitelnými“ věcmi, tudíž auta parkujeme venku a jsem ráda, že mi tam taťka udělal místo alespoň pro motorku ). No a co třeba porovnání produktů podle ceny – dražší produkt podle naší psychiky účinkuje více/lépe, než stejný produkt za zlomek ceny! Osobně si myslím, že na mě toto kouzlo neplatí, jelikož si radši kupuji levně, než „kvalitně“ a spokojená jsem kolikrát víc (tedy možná stejně, ale nenadávám kvůli ceně).

Abych zase nevychvalovala do nebes, tak jsem knihu navzdory nízkému počtu stránek četla doopravdy dlouho. Ne, že by se četla špatně, ale přece jen se nejedná o beletrii, snažila jsem se o jednotlivých kapitolách uvažovat a navíc jsem ji nejčastěji četla v práci, když jsem čekala, až se mi načte soubor a naběhnou mi makra – a ono to občas netrvalo až tak dlouho a víc příležitostí ke čtení nebylo.

Každopádně vřele doporučuji, protože tuhle knihu si prostě zamiluje každý!

Pokud Vás Dan Ariely zajímá více, popř. přemýšlíte, zda se na knihu „vrhnout“, zkoukněte jeho přednášky – čerpá zde i ze svých knih.

Cca před měsícem jsem sem přidávala recenzi na nový film Divergence (Divergent) a vzhledem k tomu, že navazující díly jsou ve filmovém zpracování v nedohlednu, přečetla jsem si celou trilogii, kterou napsala Veronica Roth – Divergence (Divergent), Insurgent (Rezistence) a Allegiant (Aliance).

O čem jednotlivé knížky jsou, popisovat nebudu, neboť na sebe navazují a prozrazením děje druhého a třetího dílu bych zároveň prozradila i konec dílu předchozího. Jemný náznak ale zanechat mohu a to hlavně o počátku trilogie, o knize Divergent.

Zdroj: Rebloggy Beta Homepage: books divergent dystopian Veronica Roth insurgent yalit Allegiant gotta read them all divergentofficial [Foto]. Dostupné z: <http://rebloggy.com/post/books-divergent-dystopian-veronica-roth-insurgent-yalit-allegiant-gotta-read-the/73980185389>

V prvé řadě si hlavní hrdinku Beatrice (Tris) Priorovou představuji podle knihy jinak, než jak ji vidí reřisér – coby Shailene Woodleyovou. Tris podle spisovatelky nemá být nijak moc hezká, má být mrňavá (což Shailene se svými 173 cm rozhodně nesplňuje), vyhublá, plochá a mít mezeru mezi předními zuby. Má mít ale trochu „bambulkovitý nos“ a krásné velké oči – to by sedlo. To mě ale na rozdílech filmu a knihy tolik nezarazilo. Samozřejmě, že některé pasáže jsou jinak, ale co mi chybí, jsou klíčové postavy, které se promítají i do dalších dílů (třeba až do Aliance), ale ve filmu byly zmíněny matně, ne-li vůbec. Uvidíme, jak se bude zfilmovaný příběh vyvíjet dál, mám osobní tip ohledně zakončení posledního dílu, resp. rozdílu mezi koncem knihy a filmu, ale to si zatím nechám pro sebe – uvidíme, jaký názor budou mít scénáristé.

Tris v knize Divergent je jinak stejná jako ve filmu. Zato Tobias/Čtyřka ve mně střídá pocity sympatie a nenávisti. Prostě se občas chová jak debil, ale spisovatelka si to samozřejmě umí odůvodnit. Kamarád Štěpán film okomentoval dobře – opravdu je to místy slaďárna a v knize se útržky s touto tématikou samozřejmě násobí. Přece jen je psaná ICH formou a nahlédnout do myšlenek šestnáctileté dívky, která se na kluka nikdy nesměla ani podívat a teď o ni stojí pohledný instruktor, není pro nátury, které by se radši nechaly ostříhat od sekačky, než přihlížet veřejnému projevu citů.

V druhém díle se Tris vrhá do jedné sebevražedné mise za druhou, což je od ní pěkně sobecké. Prakticky jsem nechápala, co to sakra vyvádí a zda Tobiase vůbec miluje, když dělá takovéhle kraviny. Situace je mnohem vyhrocenější a nebezpečnější než v díle prvním. Hlavně mi taková změna osobnosti oproti „Škrobovi“ z Odevzdanosti nesedí. Jak je možné, že dívka, která se dřív bála podívat do zrcadla, najednou neváhá dát pěstí komukoliv, jen proto, že je naštvaná? A i přes tuto vlastnost najednou dospěje a chce se obětovat pro ostatní?

V díle Aliance se děj odehrávání zásadně změní. Na povrch totiž vypluje informace, kterou nelze ignorovat a tak se Tris a hrstka jejích přátel (i nepřátel), která ještě nestihla umřít, vrhne do dalšího dobrodružství, jehož nebezpečnost tkví hlavně v neznámu. Celý děj, i místo, kde se odehrává je pochmurný a bere naději. Navzdory tomu, že byla třetí kniha nejkratší, četla jsem ji asi nejdéle, do čtení jsem se totiž musela „nutit“ a přirozený pohon ke čtení nebylo ani tak napětí, jak kniha dopadne, jako spíš pocit „už ať to skončí“. Přitom je téma zajímavé a vysvětluje mnohé z předchozích knih. Ve vyprávění se zde tentokrát Tris střídá s Tobiasem, což má své opodstatnění, ale mně to upřímně pilo krev. Hlavně to je asi tím, že nevidím velký rozdíl v myšlení těch dvou, přestože jsou to úplně rozdílné osobnosti – jakoby to Veronica Roth odflákla.

Ačkoliv se teď cítím trochu rozpolceně, musím uznat, že čtení tří dílů ve mně zažehlo smíšené pocity, které se střídaly jak nálady těhulky a u posledního dílu jsem dokonce i brečela. Jsem holt cíťa a kdo mě zná, ten to ví. Brečela jsem i přesto, že bych tu určitou pasáž knihy napsala stejně, přestože jsem si snad i přála, aby to tak „dopadlo“ a očekávala jsem to. A myslím, že vyvolat pocity a vtáhnout nás do děje, být naštvaný na hlavní hrdiny za jejich chování i na spisovatele za nemilosrdné události, které jim seslal – to je hlavním cílem dobrodružných knih. A to dle mého Veronica Roth splnila na jedničku.