Na skok do Říma – levné ubytování

Se spolužačkou Jančou jsme už dělší dobu plánovaly výlet do Itálie, konkrétně do Říma. V tomto článku si můžete přečíst, jaké jsme sehnaly ubytování. V dalších článcích ale naleznete recenzi na CK Vega Tour, jak náš dvoudenní pobyt v Římě vypadal, na co si dát pozor, i o naší krátké zastávce ve Vatikánu.

Do Říma jsme jely s CK Vega Tour, ale bohužel jsme zjistily, že ubytování z pátka na sobotu není v Římě, nýbrž 30 km od něj. Vzhledem k tomu, že jsme měly lístky na večerní projekci ve Foro Romano a jet takovou dálku taxíkem by bylo příliš drahé, rozhodly jsme se pro nalezení náhradního ubytování.
Vzhledem k ceně i lokalitě nakonec vyhrál Porta Maggiore Guest House, který je blízko zastávky tramvají č. 5, 14 a 19 (Prenestina Caballini), ze které se pohodlně dostanete na hlavní nádraží Termini, odkud je možné se dostat prakticky kamkoliv. Za jeden pokoj na jednu noc jsme zaplatily dohromady 35,10 € (manželská postel).
Ubytování nás zprvu trochu zaskočilo – jedná se o bytovku, kde vás výtah vyveze do 6. patra, zde zazvoníte a dovnitř vás vpustí automatické dveře. Nikde však žádná recepce, až jsme si myslely, že jsme někomu vlezly do bytu, – komunikují s vámi skrze kameru, kde stačí říct jméno a oni vám oznámí, který pokoj je váš.
Jednalo se pravděpodobně o byt 4+1, přičemž jsou jednotlivé pokoje neprůchozí a uzamykatelné. Vše je čisté a uklizené, my měly v pokoji velkou skříň, zrcadlo, stůl s dvěma židlemi a televizí, manželskou postel s nočními stolky a regál. Dále je tu ještě větrák a kromě povlečení dostanete i ručníky. Jsou zde dvě koupelny, obě se sprchou i záchodem. V jedné z nich je dokonce i pračka a fén. K dispozici je také vybavená kuchyňka. Check-out je do 10 hodin.
Zdroj fotek: vlastní
Má zkušenost:
Vzhledem k ceně i lokalitě bych byla spokojená asi za cokoliv, ale ubytování bylo opravdu hezké a čisté, takže vřele doporučuji!
 

Na skok do Říma – Vatikán

Se spolužačkou Jančou jsme už dělší dobu plánovaly výlet do Itálie, konkrétně do Říma. V tomto článku si můžete přečíst, jak vypadala naše krátká zastávka ve Vatikánu. V dalších článcích ale naleznete, recenzi na CK Vega Tour, jak náš dvoudenní pobyt v Římě vypadal, na co si dát pozor, i kde jsme bydlely.

Když se řekne „Vatikán“, každému se dozajista vybaví hlavně papež. Papeže jsme sice neviděly, ale zato se tento vnitrozemský stát, kde žije zhruba 800 obyvatel, stal naší první zastávkou v historickém Římě. Tento nejmenší stát je suverénní, takže má nejen vlastní policii, ale i poštu (cena známky do Evropy za 1 €). Navíc má i vlastní Eura, takže si sběratelé mincí mohou odnést cenný suvenýr.
Zde jsme ještě s ostatními ze zájezdu vstoupili na Piazza San Pietro (Svatopetrské náměstí), které mě osobně ohromilo nejen svou majestátností, ale také markantním počtem turistů, bohužel převážně u vstupu do basilica di San Pietro in Vaticano (Baziliky svatého Petra), kam jsme se chystali i my. Zde jsem jednou (a naposledy) ocenila podcenění počasí (což nebylo nic divného, když v Plzni bylo 13°C, zatímco v Římě hlásili 26°C), tedy to, že jsem byla navlečená, neboť spoře oděné dívky měly smůlu – tady jejich vnady nikdo neocení – a musely se zakrýt. Byli jsme tak svědkem nových módních kreací, jako třeba použití šátku či velké zapnuté bundy jako sukně.
Do baziliky se dostanete zdarma a můžete si zde prohlédnout různé architektonické skvosty, nebo si pohladit levý palec Sv. Petra pro štěstí. Fotit je zde možné, ale pouze bez blesku, větší zavazadla je navíc nutné si nechat u vstupu. Celou budovu zdobí obrovská kupole, kam je možné se za 8 € svézt výtahem, za 6 € dojít po schodech (resp. za 8 € vyjet 321 schodů z celkových 551), přičemž zvlášť téměř u vrcholu se pobavíte nahnutými zdmi, takže velikáni mají trochu problém se ustavičně nemlátit do hlavy. Výhled ale každopádně stojí za to. Prohlédnout si z výšky totiž můžete nejen celý Řím i Vatikán, ale podíváte se tak třebas i na Vatikánské zahrady, kam mají jinak přístup pouze pozvaní.
Zdroj fotek: vlastní
Na 321. schodu je navíc i malý krámek se suvenýry, kde jeptišky prodávají převážně růžence, pohledy, či suvenýry s papežem. Já si zde zakoupila pohled a ptala se na již zmíněné mince (taťka je sběratel). Bohužel je neměli, ale jeptiška byla tak ochotná, že mi je směnila za vlastní peníze. Nazpět mi vrátila o Euro méně, ale já nějak nebyla schopná jí to říct. A to hned ze tří důvodů – 1) je to jen Euro, 2) je to přece jeptiška, 3) mít možnost vyprávět historku, jak ho ve Vatikánu okradla jeptiška přeci nemůže každý Mrkající. Poté jsme pokračovali do Říma
 

Na skok do Říma – zkušenost s CK Vega Tour

Se spolužačkou Jančou jsme už dělší dobu plánovaly výlet do Itálie, konkrétně do Říma. V tomto článku si můžete přečíst recenzi na CK Vega Tour, se kterou jsme tam jely. Jak náš dvoudenní pobyt v Římě vypadal, kde jsme bydlely, či jak vypadaly první minuty ve Vatikánu, si můžete přečíst v dalších článcích.

Řím byl pro náš minivýlet jasnou destinací hlavně kvůli Janče, která miluje italskou kuchyni, památky a Itálii celkově. Já se ale tomuto historickému městu rozhodně nebránila. Bohužel pro nás bylo těžké se shodnout na společném datu, a když už se povedlo, byly letenky nevhodné buď právě kvůli datu, nebo byly příliš drahé. Stejně to bylo bohužel i s pravidelnými autobusovými linkami. Nakonec jsme tedy vyrazily se zlatým autobusem s CK Vega Tour, přičemž jsme si zájezd koupily se slevou za pomocí slevového portálu Slevomat.
Zdroj fotek: vlastní
Zájezd byl naplánován od 29. září (odjezd v odpoledních hodinách) do 2. října (příjezd kolem poledne), přičemž tak byla možnost strávit v Římě celý pátek a sobotu až do večera. Za 3190,- (původní cena za 3990,-) jste tak získali autobusovou dopravu tam i zpět z míst Praha, Beroun, Plzeň, česky hovořícího průvodce a 1x ubytování včetně snídaně, přičemž takto cena zůstala při obsazení obou lůžek pokoje (kdo chtěl být na pokoji sám, musel si připlatit). Kdo si chtěl navíc vybrat místo v autobusu, připlatil si 200 Kč (ale pokud se vám vyloženě nedělá vzadu zle, je to zbytečné).
Janči brácha nám na pátek zajistil noční projekci v nejstarším místě Říma – Foro Romano, takže jsme začaly zvažovat, jak se dostaneme do našeho ubytování. K našemu překvapení jsme ale po konverzaci s asistentkou z CK zjistily, že ubytování vůbec není v Římě, nýbrž více než 30 km od něj (Hotel Angeletto). Jet taxi by bylo příliš drahé, takže jsme se radši ubytování vzdaly a našli si náhradní v Římě, pouhých 5 zastávek tramvají od římského hlavního nádraží Termini, kde se sbíhají veškeré hlavní linky městské hromadné dopravy. Naším útočištěm se tak stal Porta Maggiore Guest House, kde jsme si přes Booking.com zarezervovaly jednu noc (jeden pokoj s manželskou postelí za 35,10 €).
Co se autobusové dopravy týče, asi bych si na nic nestěžovala, ale na webu CK je napsáno, že se jedná o autobusy s extra místem na nohy a free Wifi, což rozhodně nesplňují. Na druhou stranu byla možnost si v autobusu nechat při toulkách Římem zavazadla, navíc je zde pro cestující i několik dek. Autobus má i vlastní záchod, ale i přesto bylo poměrně často zastavováno.
S paní průvodkyní jsem až tak spokojená nebyla. Nedodržovala časy a že by se v Římě nějak extrémně vyznala, se rovněž říct nedá. Za to ale byl dostatek volného času odpoledne, a když jste řekli, že se chcete od skupiny odpojit, bylo vám to umožněno. Zde je ale také nutné podotknout to, že z recenzí, co jsem četla, vychází, že byli lidé z jiných zájezdů s jiným průvodcem spokojeni. Opravdu tedy záleží na tom, koho zrovna budete mít.
Shrnutí hodnocení:
+ levná cesta do Říma a zpět (pro mě + i to, že je jedna ze zastávek v Plzni)
+ deky navíc v autobusu
+ možnost si nechat věci v autobusu
+ možnost si sjedat cestovní pojištění přímo u CK
+ vysadí vás přímo v centru
+ můžete chodit sami i bez skupinky
+ puštění filmu při cestě
+ WC přímo v autobusu
+ jede se 2x v noci
– paní průvodkyně nic moc
– nikde není napsáno, kde se nachází ubytování (navíc není v Římě)
– málo místa v autobusu (nepohodlné spaní)
– v autobusu není Wifi (ačkoliv ji slibují)
 

Na skok do Říma – jak náš výlet vypadal

Se spolužačkou Jančou jsme už dělší dobu plánovaly výlet do Itálie, konkrétně do Říma. V tomto článku si můžete přečíst, jak náš bláznivý výlet vypadal. V dalších článcích ale naleznete recenzi na CK Vega Tour, na co si dát pozor, jak to vypadá ve Vatikánu, i kde jsme bydlely.


Hned zprvu nutno podotknout, že ačkoliv bývám většinou já hlavní organizátorkou, tentokrát se této pomyslné role kapitána naší výpravy stala Janča a já jsem jí za to nesmírně vděčná, protože se jí zhostila opravdu ukázkově. Velmi přispěl i její brácha, který v Římě v nedávné době byl, takže připojil i cenné rady a zajistil nám noční projekci ve Foro Romano. A ačkoliv jsme v Římě byly prakticky jen necelé dva dny, já si tento pobyt neuvěřitelně užila a mám z něj pár opravdu super historek.
Ráno nás zhruba v 9 hodin vysadil autobus v Římě kousek od Vatikánu, kam jsme samozřejmě vyrazili. Více se dočtete zde. Po Vatikánu jsme pokračovali k Castel Sant’Angelo (Andělský hrad). Tehdy jsme přecházeli přechod (tentokrát ještě na zelenou) a před námi šel pomalu lehce shrbený mnich a já si říkala: „Chudák, on jde asi o holi,“ načež se zastavil (uprostřed silnice!) a když jsme ho míjeli, zjistili jsme, že SMSkuje! Andělský hrad, jehož stavbu započal Hadrian, ale dokončení se již nedožil, si můžete prohlédnou za 5 € včetně katakomb, kdo si chce projít i hradby, zaplatí 10 €.
Následně jsme se vydali na Piazza Navona, ze kterého baroko přímo sálá. Jsou zde tři fontány, Fontana di Nettuno (Neptunova fontána), Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kde čtyři muži reprezentují řeky tehdy známých čtyř kontinentů – Gangu, Dunaj, Río de la Plata a Nil. Poslední fontánou, která zdobí toto náměstí je Fontana del Moro (Maurova fontána). Zde jsme se s Jančou s ostatními rozloučily a pokračovaly dál po vlastní ose.
Dále jsme se vydaly k Pantheonu. Navzdory tomu, že se nachází zhruba 200 m na východ od Piazza Navona, poměrně dost jsme se ztratily a bloudily – mapa, kde bylo vypsáno jen několik ulic, také nepomáhala. Alespoň jsme prošly i úzké malé uličky, kde najdete spoustu malých obchůdků, nebo zapadlých pizzerií. Na Pantheon jsme se nakonec doptaly a úspěšně k němu došly. Dovnitř jsme se podívaly až druhý den, protože se nám tam s batohy na zádech nechtělo, za to jsme si zašly na mraženou kávu poblíž, kterou si zde koupíte za 3 €. Já nejsem příznivcem kafe obecně (nechutná mi ani moccacino), takže mě nadchla spíš ta šlehačka, než káva, ale Janča si pochutnala.
Dále jsme v gastro-zážitcích pokračovaly do Gelateria Della Palma – vyhlášené zmrzlinárny, kde mají více než 150 druhů zmrzliny (naleznete i netradiční, jako třeba bazalkovou). Pochutnat si ale můžete i na dalších sladkostech. Zde jsem se zasloužila o jeden ze zážitků, na které budu dlouho ráda vzpomínat. Navzdory tomu, že umím anglicky velmi dobře, přečetla jsem si, že zde mají střední kornoutek za 3,5 €. To mě nijak nevytrhlo, takže jsem po asi 20 minutách vybírání zmrzlin (platí se zde předem) šla zaplatit a nahlásit, že si dáme 4 kornoutky, čímž jsem spíš myslela 4 kopečky (příchutě). Zde to ale chodí trošku jinak a zmrzliny vám dají tolik druhů a tolik množství, co se jí do daného kornoutku vejde, takže jsme po dvou naložených mističkách zjistily, že musíme z fleku vymyslet ještě další 4 příchutě do ostatních 2 misek. Takto obtěžkané jsme vyšly ven a – nebylo zbytí – kecly jsme si na schody blízkého kostelíku, shodily batohy a pustily se do 8 kopečků zmrzliny(!). Schody jsme samozřejmě pěkně zapatlaly (bůh žehnej vynálezci vlhčených ubrousků) a doslova se cpaly zmrzlinou, až jsme se modlily, abychom ji už konečně snědly. Musím uznat, že je opravdu výborná, ještě lepší, než v Chorvatsku a MNOHEM lepší, než na Kanárských ostrovech.
Takto posilněné jsme se rozhodly, že je konečně čas na shození batohů v našem náhradním ubytování, takže jsme se vydaly směrem k metru. Cestou jsme minuly Fontana di Trevi, kde byla opravdu hlava na hlavě. Není také divu, když legenda praví, že kdo do této fontány vhodí přes pravé rameno minci, tak se na toto místo vrátí. Jiná legenda zase slibuje nalezení pravé lásky. Tak či onak, o toto místo je velký zájem – v roce 2012 sem za půl roku stihli turisté naházet 540 000 €!
Po propletení se mezi davy jsme pokračovaly dál. Cestou jsme ale objevily hospodu s českým pokladem (viz foto). Blízko ní jsme se byly podívat na Piazza di Spagna, které bývá spolu se Španělskými schody často meeting pointem. Nad schody se tyčí kostel Trinità dei Monti z počátku 16. století. Blízko náměstí najdete zastávku metra A Spagna, které jsme využily a jely do našeho ubytování Porta Maggiore Guest House.
Doprava v Římě je kategorie sama o sobě. Červenou na semaforu neřeší ani chodci, ani řidiči, takže se z přecházení stává boj o přežití. Kdo mě zná, ví, že přecházení na červenou (kterému jsem se naučila po pár měsících v Plzni), říkám „na prasáka“. Od pobytu v Římě se z tohoto termínu stalo „na Římana“. Co se zdejšího MHD týče, hlavní spojnicí je nádraží Termini. Zde jsme si s Jančou za 7 € koupily celodenní jízdenku, kterou jsme využily hned několikrát v metru i tramvaji. Obojí nás dost zaskočilo. Jak metro, tak tramvaj, totiž nebyly moc čisté, zato hodně přeplněné. Navíc na zastávkách nejsou jízdní řády, takže čas přijetí dalšího spoje odhadujete dle počtu lidí na zastávce. V tramvajích také nehlásí, v jaké jste stanici/jaká je příští, takže odpočítání zastávek do vaší cílové vřele doporučuji.
Po „zabydlení“ jsme se rozhodly pro další gastro-zážitek a jely jsme do doporučeného I Vicini Bistrot, které bylo těžké najít, neboť je poněkud zapadlé v úzké uličce. Zde jsem si dala Spaghetti Cacio e Pepe (za 15 €), což je opravdu jednoduché jídlo – špagety, olivový olej či máslo, pepř a parmezán, ale olizovala jsem se až za ušima. Janča si zase dala Tagliere misto di salumi e formaggi accompagnate da miele al tartufo, tedy variaci šunek a sýrů, kterou doplnila mistička medu, ale ve spojení se slaným sýrem se jedná o dokonale vyváženou chuť. Toto jídlo si můžete zakoupit v malé verzi za 18 €, případně pokud chcete „šérovat“, mají i velký talíř za 30 €. Samozřejmě nechybělo ani víno a chléb s kořením a olivovým olejem. Večerní atmosféru perfektně doladilo to, že zde měli v tento den živou hudbu, takže nás zde bavil chlapík s kytarou a servírka, která zvládla s handsfree mikrofonem kolem hlavy zpívat a zároveň obsluhovat hosty.
Poté už byl čas pomalu vyrazit k Foro Romano, což je nejstarší místo v Římě – tamní stavby totiž pamatují starověký Řím včetně Julia Caesara. Zde se každý pátek večer od konce dubna až do konce října koná projekce přímo na historické budovy s komentářem o vzniku i zániku těchto budov a musím uznat, že se jedná o MUST SEE, protože si na tom autoři projektu dali opravdu záležet. Nejprve jsme byly ve Foro di Agosto, kde všichni dostali sluchátka s průvodcem, pohodlně se usadily a zhlédly danou projekci (zhruba od 21 do 22 hodin, ale je nutné přijít ve 20:30). Od 22:20 přišla na řadu projekce ve Foro di Cesare, která mě uchvátila ještě víc. Tentokrát se totiž ve skupinkách procházíte přímo ve starověkých ruinách a pomocí ovladače si na cestě pouštíte jednotlivé projekce – historie ožívá. Cena lístku pro dospělého je 15 €, audioprůvodce je v italštině a angličtině, rezervace je nutná.
Do penzionu jsme jely zhruba kolem půlnoci. Ačkoliv nám bylo sděleno, že si máme vzít taxík, neboť kamarádka Jančiny bratra Isabella, která v Římě žije, nočním MHD zásadně necestuje, rozhodly jsme se to „prubnout“. Jak jsme byly překvapené, že metro i tramvaj jsou čisté a prostornější, než ty, na které jsme narazily ve dne!
Druhý den jsme započaly u Colosseo (Koloseo), kde jsme si u Arco di Costantino (Konstantinův oblouk) daly s naším zájezdem sraz. Ačkoliv byla fronta opravdu dlouhá, postupovala poměrně rychle, takže jsme se na to nevykašlali (jak jsme původně tak trochu očekávali) a dostali se až dovnitř. Zde je nutno podotknout, že je zakázáno sem nosit vodu, takže musíte flašky vypít/vylít. Janča, která si na nádraží koupila půllitrovou lahev za 2 € s tím, že ji bude mít na celý den, ji tak do sebe musela bleskurychle obrátit. Za vstup se platí 12 €, studenti 7,5 €. Navíc si můžete zakoupit i audioprůvodce za 5 €. Takto se dostanete do 1. a 3. patra Kolosea, s tour guidem (kteří nabízí své služby venku) i do 4. patra. Co je nutné podotknout je to, že je tu hodně lidí. Opravdu hodně lidí, se selfie tyčemi. Často tu jsou tedy fronty na „balkon“, odkud jsou nejhezčí fotky. Takže jsme si s Jančou při takovém čekání sedly na kámen a začaly svačit a tehdy se odehrál můj nejvtipnější rozhovor s bráchou, který mi zrovna volal.
„Čau, nevíš, kde jsou naši?“
„Nevim, jsem v Římě, v Koloseu.“
„A co tam děláš?“
„Svačim.“
Po Koloseu jsme pokračovali, ani nevím kam (neboť to pořádně nevěděla ani naše průvodkyně), takže jsme se s Jančou rozhodly se od skupinky opět odpojit a jít po vlastní ose. Šly jsme tedy do židovské čtvrti, kde není tolik turistů a najdete tu spoustu pěkných podniků. Blízko náměstí Piazza Mattei s Fontana delle Tartarughe (Želví fontána) jsem objevila krámek s pálivým kořením, kde jsem hned nakoupila něco pro taťku, a pokračovaly jsme do Ristorante Antico Ghetto Ebraico Sheva, kde jsme se fantasticky najedly (Gnocchi quattro formaggi a Spaghetti Carbonara).
Další zastávkou nám byly malé krámky se suvenýry. Já si už večer předtím u Foro Romano udělala radost a koupila si za 10 € obraz vytvořený sprejem s Koloseem a podobný i bráchovi. Pokud vám jde spíše o italské pochutiny, doporučuji krámek kousek od Pantheonu.
Nakonec jsme se byly podívat i k řece Tibera, která je na můj vkus docela špinavá (zvlášť, když ji porovnám s místními fontánami). Na této řece se nachází malý ostrůvek Isola Tiberina, kde můžete navštívit San Bartolomeo all’Isola (Bazilika sv. Bartoloměje). Na jednom z břehů řeky jsme také konečně našly útočiště od přeplněných římských ulic. Co se vod týče, v Římě je super, že u většiny fontán si můžete do flašky natankovat pitnou vodu. My si ale místo toho v pojízdném stánku na jednom z krajů mostu Ponte Palatino zakoupily výborný koktejl.
Zbývalo pár hodin do odjezdu a venku začalo pršet. Uchýlily jsme se tedy s Jančou do restaurace poblíž Fontana di Trevi, kde jsme měli sraz s ostatními. Jmenuje se Giá Roma a existuje již od roku 1886. A jak jinak zakončit náš výlet, než pravým italským vínem a Tiramisu? (Dobrá, technicky jsme ho zakončily navíc ještě jakýmsi italským Friscem a výbornou pizzou ze stánku, ale chápete mě.)
Zdroj fotek: vlastní
Na závěr:
Nyní jste měli šanci si přečíst o našem malém výletu do Říma. Je to místo, které dýchá kulturou a vášnivými lidmi (nejen na silnicích), kteří milují dobré jídlo. Něco podobného rozhodně doporučuji všem. Kdo by chtěl přeci jen jakéhosi průvodce, po Římě jezdí spoustu autobusů s audioprůvodci. Viděla jsem zde například Hop-on Hop-off Tour, se kterými mám zkušenosti již z Las Palmas, případně třeba City Roma Open Bus. Také si můžete stáhnout nějakou offline mapu či appku – zde je jeden z tipů. Nezapomeňte však, že není tolik důležité KAM jedete, ale S KÝM. A já si nemohla vybrat lépe…Usmívající se