Přítel je na dávání dárků poněkud tvrdý oříšek. Co chce či potřebuje, to si koupí nebo vyrobí. Jídlem mu sice také vždy udělám radost, ale balit mu k Vánocům do kastrolu občerstvení se nejevilo jako nejlepší nápad. Krom nějakých maličkostí jsem mu (nám) tedy koupila na slevomatu (konkrétně na hyperslevách) wellness pobyt na dvě noci.

Penzion*** se nachází v Jižních Čechách v/u vesničky Smrčná – cca 20 km na jihovýchod od Jindřichova Hradce, blízko je přírodní park Česká Kanada. Bližší město je Nová Bystřice (cca 3,5 km), kam si můžete zajít na oběd, zahrát golf, ale také se podívat například na úzkokolejku. Rájem je tato lokalita však převážně pro cyklisty (na oficiálních stránkách naleznete i nápady na výlety). Osobně nejen penzion, ale také tuto lokalitu doporučuji hlavně lidem, kteří se nechtějí jen válet ve vířivce či sauně, ale chtějí si také udělat túru, ať už pěšky nebo na kole. Okolí totiž dýchá hlavně historií – samotný penzion Blanko (ale také blízký hotel Peršlák) je bývalé útočiště roty, která hlídala přeběhlíky z Čech do Rakouska – nejbližší hranice je vzdálená pouhý kilometr.

Zdroj: Mapy Google: Pension Blanko. [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Pension+Blanko/@49.014413,

Ačkoliv se však penzionek nachází uprostřed „divočiny“ (srnek jsme viděli nespočet), nečekejte žádnou chajdu s vytrhanými prkny a salonkem pro pavouky. Osobně shledávám budovu velmi moderní a luxusní. Je tu několik pokojů (některé mají i přímý vstup na terasu/balkon). My měli menší útulný „byteček“ s kuchyňkou hned u vstupu (je zde plotna, lednička, nějaké nádobí i rychlovarná konvice), koupelnu s vanou a ložnici s manželskou postelí, skříní, stolem a televizí. Dokonce je tu i bezplatná wifi! Prostě na romantický víkend tak akorát, na déle než dva týdny tak akorát na zbláznění z věčné přítomnosti druhého bez možnosti si dát klid. Pro odpůrce luxusu je tu ale také možnost pronajmutí týpí s vlastním spacákem.

A jak tedy náš víkend skutečně vypadal?

Check-in je možný od čtyř hodin. My vyjeli 11. 4. 2014 ve tři čtvrtě na tři z Plzně a dorazili jsme v půl šesté. GPS navigace nás totiž tahala po těch nejmenších vesničkách (ačkoliv bych asi použila i jiný výraz) – a to prosím při nastavení na nejrychlejší cestu. Ono ale není od věci se dozvědět něco o České republice, třeba, že Chlaponice jsou kousek od Mužetic . Zpátky jsme jeli přes Budějky a cesta byla, tuším, ještě delší.

Večeře se podává v sedm a snídaně mezi osmou a půl desátou. Vaří tu spíše domácí kuchyni, než hody á la restaurace, ale pořádné porce, takže jsme si pochutnali i tak. První večer jsme měli jako předkrm mozzarellu s rajčaty a houstičkou, hlavní chod pak kaši s pečeným kuřetem. V sobotu rýži s masovou směsí a paprikou a jako dezert palačinku s jahodovou marmeládou. Snídaně jsou bohatou verzí švédského stolu.

Jelikož jsme tu pořádně byli akorát na sobotu (check-out v neděli je už v 10 hodin), naplánovali jsme si procházku přes Rakousko do Nové Bystřice, kde se naobědváme, mrkneme na úzkokolejku a poputujeme zpátky, přičemž si po večeři dáme masáž a saunu, což bylo součástí našeho voucheru.

První rada – když do Rakous, tak s GPS! Bez ní bychom se totiž asi vážně ztratili. Značky nikde, takže jsme mohli tak maximálně slalomovat s patníky s písmeny C a Ö po stranách (copak to asi znamená…). Dalších záchytným bodem při stagnaci naváděcího přístroje nám byly očíslované budky na stromech – ornitologové se vážně činili. Na druhou stranu, nebýt prodloužené bloudivé procházky, neviděli bychom zbytky základů domů po lese, které museli být po rozpadnutí Rakouska-Uherska zbourané. Také jsme viděli pikety pro vojáky, kteří hlídali hranice, ale také spoustu sošek Ježíše Krista a panenky Marie.

Když jsme se konečně vymotali ze spárů neupravené české přírody (to píšu hlavně proto, že ta neupravená rakouská příroda byla jaksi upravenější, než ta naše), najedli jsme se na náměstí v Nové Bystřici v restauraci u Toma (ta se prý takto jmenuje na počest zesnulého syna majitele). Doporučuji ale mrknout do restaurace Fogl naproti – minimálně ceny i výběr byl příznivější, ale přítel se jmenuje Tomáš, tak vám je asi jasné, proč jsme skončili tam. Další je restaurace u Zvěřinů,popřípadě od května zde funguje teráska pro cyklisty (na jméno si asi nevzpomenu) s venkovním grilem směrem na Smrčnou. Zpáteční cesta byla snadná – u policajtů zahnout doprava. To by přítel ale nesměl mít oproti mně ještě dostatek energie, takže jsme zpátky slalomovali tentokrát po golfovém hřišti a na cestu, o kterém jsem hned zpočátku tvrdila, že je to ta správná, jsme se prodrali po úzké lesní cestičce. Po úzké lesní cestičce pravděpodobně pro jezevce. Výlet jsme ale přežili ve zdraví, na pokraji sil, ale naštěstí bez klíšťat.

Večer nás čekala skvělá masáž od pana Anděla, se kterým si musí sednout doopravdy každý. Krom lávových kamenů, rukou a hrabiček vás namasíruje také baňkami a k tomu vám přidá osobní diagnózu a přidá pár rad, jak se zbavit, nebo alespoň zmírnit vaše bolesti zad. Pivko se saunou po masáži byla skvělá tečka našeho druhého dne.

A jak to bylo s naším voucherem?

Voucher jsem koupila přes hyperslevy někdy v polovině prosince. Jeho součástí bylo ubytování na dvě noci, polopenze, hodina privátní aromasauny, půl hodiny masáže pro oba a nakonec pivo/víno k oběma večeřím. Musím přiznat, že s nalezením termínu byl trochu problém, neboť se penzion zrovna přestavoval, ale pokud máte rádi klid, doporučuji jet opravdu před polovinou dubna. Hosté jsme tam totiž byli jen tři, takže tu byl klid a pohoda. Počasí se také lepšilo, ačkoliv ono tu ani moc neprší, jak bylo vidět na vyschlých rybnících.

Sezóna je ale jako stvořená pro rodiny s dětmi – přistaví se bazén, trampolína a skluzavka tu také nechybí a kousek od hlavní budovy je i ohniště s dřevěným „barem“. V případě potřeby je také možné zapůjčit kola, ale to se opravdu vyplatí na více dní.

Pobyt byl tedy na jedničku, ale příště to chce více dní .

Více zde.