QuickGame

Spolužačka Janča slavila narozeniny a protože je to dobrodruh a blázen jak se patří, rozhodla se část oslavy přesunout do Prahy, kde jsme se s pár lidmi zúčastnili hry QuickGame. Zde jsme mohli ověřit nejen naší fyzičku a pohybové schopnosti, ale také ty týmové a občas doslova a do písmene překonat sami sebe. Navzdory tomu, že to byla pořádná zabíračka, jsme se ale vážně bavili a já osobně jsem si krom pár modřin odvezla i super zážitek na celý život Usmívající se!
Zdroj: QuickGame: logo [online]. In: . [cit. 2016-11-12]. Dostupné z: <http://www.quickgame.cz/cze/>

QuickGame byl otevřen 1. října 2016, jde tedy opravdu o novinku, přípravy ale samozřejmě probíhaly celý rok. Koncept, který byl inspirován televizními pořady jako je Ninja Factor či Wipe Out, vymyslel Tomáš Chroust, který je zároveň majitelem společnosti. Cílem autorů bylo vytvořit centrum, které by pojilo dohromady fitness, posilování, kooperaci a zábavu. Veškerá technologie je vymýšlena a tvořena zde.
V Quick Gamu je pro vás připraveno hned 11 výzev – jakýchsi stanic, kde musíte prokázat šikovnost, sílu i pohyblivost. V každé výzvě jsou tři úrovně – bronzová, stříbrná a zlatá -, které se liší nejen časovým limitem, kdy musí celý tým úkol zvládnout, ale v některých výzvách je obtížnost dána i záchytnými body, které smíte či nesmíte v každé úrovni využívat. Pro každou úroveň ale platí, že pokud se dotknete červené – ať už je to provaz, zem, či stěna -, končíte a pokud chcete úkol splnit, musí si ho celý tým zopakovat. Za jednotlivé výzvy a obtížnosti dostáváte body. Týmy můžete stavět o dvou až šesti lidech, přičemž časový limit je dán samozřejmě nejen úrovní, ale i počtem osob v týmu. Na vše ale máte dohromady 60 minut (+ 10 minut přestávka, kterou můžete či nemusíte využít)!
Cena QuickGamu se pohybuje od 249 Kč/osobu pro děti ze základní školy až po 499 Kč/osobu pro dospělého člověka. Společnost ale nabízí i možnost teambuildingů či školních výletů, kdy může být cena navýšena o svačinu či catering, nebo i případnou slevu při účasti 35 osob a více. Samozřejmě je zde možnost si koupit i něco k pití, jídlu, či alkohol ať už na oslavu či na kuráž.
QuickGame najdete na adrese Průmyslová 1616, Praha Kyje, otevřeno je každý den od 9 do 21 hodin. Vždy se ale vyplatí si zavolat, či napsat email a rezervovat si svá místa předem.
Tip: Jiná „pobočka“, která kromě posilování a pohyblivosti prověří také vaši šikovnost, logiku a trpělivost, se nazývá TEPfaktor a je vytvořena na základě TV show Pevnost Boyard. TEPfaktor ale naleznete v Přibrami, zatímco QuickGame sídlí v Praze.
Má zkušenost:
Je to opravdu nářez! Musím říct, že jsem se toho bála, a to i přesto, že se celkem považuji za sportovkyni, ale vážně jsme si to užili.
Jeli jsme sem 5. listopadu 2016 jakožto začátek oslavy narozenin spolužačky Jany, přičemž nás bylo 12 a vzhledem ke kapacitě jsme se rozdělili na dva týmy po šesti. Druhý tým se jmenoval Krocani a kuřátka (opravdu netuším proč), my byli Mufloni, neboť mi má spoluhráčka nerozuměla, když jsem jí říkala Ufoni. Navzdory tomu, že jsme se v týmu moc neznali, jsme se rychle sehráli a navzájem si pomáhali. Je důležité i odhadnout své síly, neboť musíte na začátku každého úkolu před zahájením, kdy mezi sebou proplétáte ruce, abyste po dvojicích rozsvítili světla (opravdu kreativní koncept), zvolit obtížnost, kterou poté půjdou všichni.
V týmu je také důležité nebýt „nazlobení“, že někdo něco nedokáže, myslím si ale, že by to měl každý alespoň zkusit.
QuickGame je ve velice zajímavých prostorách – vypadá to tu zde jako v jeskyni a je zde poněkud zima, ale nemusíte se bát, že byste se nezahřáli Mrkající – po pár úkolech z nás celkem lilo. V prostorách jsou samozřejmě i šatny, kde si zamknete věci, ale i sprchy. Co se oděvu týče, vezměte si oblečení na sport a pevnou obuv (tenisky, nebo ještě lépe sálovky). Vzhledem k jednomu úkolu, kde přelézáte přez provazy, doporučuji spíš dlouhé kalhoty, neboť jsem si odtud odvezla menší spáleninu na koleni a spoutu modřin, ale já jsem v tomhle ohledu poněkud případ, takže fotku radši nepřipojuji – nerada bych odradila případné zájemce Mlčící.
Co nás mimo to, že to máme celkem úspěšně za sebou, potěšilo, jsou i ceny navíc. Kromě výsledků našeho „boje“ a kartiček, kam jsme si splněné úkoly zaznamenávali, jsme si odnesli i slevové poukázky od partnerů společnosti, slevu na TEPfaktor, či placku QuickGamu. Ostatně, celý personál byl moc milý, vše nám vysvětlil, ochotně nás vyfotil a mně k tomuto článku i přes email zodpověděl dotěrné dotazy Usmívající se.
QuickGame jsme našli na Slevomatu, takže jsme platili 349 Kč/osobu. Pokud vás zajímá, jak třeba některé úkoly vypadají, můžete se podívat i na video lidí ze Slevomatu, které navnadilo (a trochu vystrašilo) i nás. Usmívající se
Zdroj: YouTube: Richard testuje: QuickGame – fyzickou výzvu pro sportovní týmy [online]. In: . [cit. 2016-11-12]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=e3iW0IT0mA4>
Závěrem: pokud chcete zkusit něco nového, mít super zážitek, provětrat faldy a rozhýbat kosti, tak je Quick Game tím pravým pro vás!
 

Muzeum čokolády Choco-Story

Na počest kamarádčiných narozenin byl naplánován wellness víkend v Praze. S tímto víkendem byla spojena i návštěva Muzea čokolády Choco-Story spolu s vytvořením vlastního výrobku a degustací. Moc se nám tam líbilo, ale je pravda, že jde trochu o klamavou reklamu… (více v článku v odstavci Má zkušenost)

Lístek do Muzea čokolády jsme zakoupily na Slevomatu. Jedná se o vstup do muzea + workshop, kde je možné si vytvořit vlastní výrobek. Cena pro dospělého je 299 Kč, pro dítě 6-15/studenta/seniora je lístek za 199 Kč. Workshop pro dospělého jinak stojí 199 Kč + vstup do muzea 270 Kč (pro děti/studenty/seniory je to 99 + 199 Kč). Samozřejmě je možné domluvit i skupinovou prohlídku či skupinový workshop se slevou. Otevřeno je každý den od 9:30 do 19:00, ovšem poslední workshop začíná v 17:30.
V muzeu se postupuje dle historie, kde se nejprve seznámíme s Aztéky a jejich způsobem výroby a požívání čokolády. Můžete si „potěžkat“ 50-kilogramový pytel, který zvedali plantážníci asi stokrát denně a dále ochutnat 5 druhů čokoládových penízků – bílou, mléčnou, hořkou (z Belgie) a dále dva druhy hořké čokolády z Kostariky a Vietnamu, které mají téměř stejný obsah kakaa, ale jejich chuť je diametrálně odlišná, neboť u výroby čokolády jde i o to, v jaké půdě jsou kakaové boby pěstovány. Odnášet si čokoládu domů samozřemě není možné. Také se dozvíme, co je to Molinillo a zhlédeme krátký film o čokoládě. Dále jsou už různé čokoládové figurky a značky čokolády, na interaktivní tabuli je možné se podívat na čokolády v dané zemi a daném roce. Samozřejmě nechybí ani historie čokolády na území ČR. Na konci muzea je možné se vyfotit s maskotem Choclalou nebo si prohlédnout šestimetrový čokoládový vodopád, který je prý nejdelší v ČR.
Dále je kažou půlhodinu ukázka výroby čokoládových pralinek. Zde je i vysvětleno, jak se která čokoláda připravuje. Z kakaových bobů je možné vyrobit kakaovou hmotu, kakaový prášek a kakaové máslo. Kakaový prášek se dává pouze do nekvalitních čokolád. Do kvalitních se dává kakaová hmota a kakaové máslo, s přidáním sušeného mléka a cukru vzniká mléčná čokoláda. Bez sušeného mléka je to hořká čokoláda. Bílá se vytváří z kakaového másla, sušeného mléka a cukru, kakaová hmota chybí. Vytvořené pralinky bylo možné ochutnat. Výklad byl v češtině i angličtině.
Při workshopu mají dospělí možnost vybrat si jednu ze tří variant – výroba čokoládových karaxů (kolečka), výroba truflí (lanýže), či výroba čtyř menších čokoládových tabulek. Pro všechny varianty je možné použít hořkou, mléčnou či bílou čokoládu a dozdobit různými oříšky, sušeným ovocem, lentilkami a čokoládovou rýží či děti/studenti/senioři vyrábí velkou čokoládovou tabulku, kam kreslí panáčka Choclalu a mohou ji dozdobit lentilkami. Výrobek si účastníci samozřejmě odnesou domů.
Při vstupu do muzea je nutné projít skrz čokoládovnu, kde je možné nakoupit spoustu výrobků od marcipánu přes trufle, čokoládové nářadí a bonbóny až po čokoládová prsa/penisy. Ceny jsou poněkud vyšší, je zřejmé, že je tento byznys zacílen hlavně na zahraniční turisty, o čemž svědčí i to, že jsou všechny popisky v různých jazycích. Přímo v obchodu je možné pozorovat i výrobu domácího marcipánu či výrobu bonbonů.
Zdroj fotek: vlastní
Má zkušenost:
Až na několik výtek, které mám, se mi v muzeu i čokoládovně líbilo.
Hlavní výtka je klamavá reklama – jak na Slevomatu, tak na jejich stránkách. Píše se zde, že můžeme sníst čokolády, kolik můžeme (all you can eat), ale to není až tak pravda. Dostaly jsme akorát dvě (výborné!) trufle na začátku, pak v muzeu je možné jíst čokoládové penízky a nakonec jedna čokoládová pralinka s lískooříškovým nugátem při předváděčce. Toť víceméně vše (my ještě dole v obchodě uprosily paní, která vyráběla marcipán, o ochutnávku).
Dále nás opravdu zamrzelo a překvapilo, že studentský a seniorský lístek je stejný jako dětský. Ano, jak senioři, tak studenti mají jedinou možnost – nakreslit čokoládového panáčka, vylít tabulku čokoládou a dozdobit lentilkami. A to i přesto, že nám paní na recepci říkala, že je možné použít nejen lentilky, ale i ostatní ozdoby. Dokonce nebylo ani možné připlatit tu stovku a mít tak „dospělý“ lístek.
Při dohledávání informací jsem zjistila, že rozhodně nejsem jediná, komu tyto věci vadí. A obchod očividně nedělá nic, aby to napravil.
V muzeu se mi jinak líbilo, ačkoliv je docela malé a krátké. Hlavně se mi líbila předváděčka výroby pralinek. I obchod byl hezký, já zde koupila příteli čokoládové nářadí – klíč (za 45 Kč) a rodičům čokoládové sirky (za 55 Kč). Jinak jsou ceny ale podstatně vyšší.
 

Retromuseum v Chebu

Někteří z nás si jistě ještě vzpomínají na věci v našich domácnostech, u kterých by již naši mladší sourozenci tápali, k čemu vlastně jsou. Na pochutiny, které jsme ve svém dětství milovali, ale nyní by nebylo tak snadné je sehnat, jako například oblíbené žvýkačky Pedro. Na život, kdy nebylo potřeba být pořád „na příjmu“, ať už se jednalo o mobilní telefon, e-mail, či Facebook. Pojďte si tento životní styl spolu s věcmi, které ho doprovázely, připomenout do Retromusea v Chebu. Věřte mi, že tato návštěva Vám zanechá nostalgický úsměv na rtech.
https://image1.spreadshirtmedia.net/image-server/v1/compositions/26734749/views/1,width=235,height=235,appearanceId=1,backgroundColor=f9f9f9,version=1440399755/Audio-Tape-Stift-Pencil-Relationship-T-Shirts.jpg
Zdroj: Spreadshirt: Mc Cassette T-Shirts [obrázek]. In: . [cit. 2016-02-22]. Dostupné z: <http://www.spreadshirt.co.uk/mc+cassette+t-shirts>

Retromuseum v Chebu bylo otevřeno teprve před několika dny – ve středu 17. února 2016! Přesto už sem proudí davy lidí, které chtějí zavzpomínat na „staré dobré časy“, ale i rodiče s dětmi, kteří chtějí svým ratolestem ukázat, jak prožívali dětství oni, s čím si hráli, a co měli tehdy k dispozici. Výstava tak doopravdy umožňuje vrátit se v čase.
Retromuseum
Retromuseum se nachází v prostorách bývalého železářství na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 17. Podívat se sem můžete každé úterý – neděli vždy od 10 do 17 hodin. Plné vstupné stojí 80 Kč, 50 Kč je pro studenty SŠ, VŠ a pro seniory nad 60 let, 10 Kč pak zaplatí žáci ZŠ a studenti SŠ v rámci skupin. Zdarma se sem dostanou členové klubu, držitelé průkazek ZTP, Rady galerií, Uměleckohistorické společnosti, předškolní děti. Vstupenka zároveň slouží i do Galerie výtvarného umění v Chebu (náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 16), která stojí za zrodem tohoto projektu. Vlastní expozice spolu s rekonstrukcí budovy galerie, která se v zadní přilehlé části s Retromuseem propojila, vyšla na 1,5 milionu Kč.
Retromuseum chce ukázat hlavně životní styl a design v ČSSR, tedy 60. – 80. léta, nicméně objevíte zde i „novější“ kousky, které mají někteří z vás třeba ve své domácnosti!
V přízemí je pokladna, část expozice, ale také bufet, kde si můžete zakoupit (nejen) dobové nápoje a občerstvení, posedět, případně koupit i některou z autentických hraček pro děti. Navíc zde můžete při koupi nad 40 Kč upotřebit poukázku se slevou 10 Kč, kterou jste dostali při koupi vstupenky.
Výstava začíná expozicí elektroniky, tedy starými fény, žehličkami, televizemi, rádii a kazeťáky. Dále uvidíte klasický obývák, kde si prohlédnete dobové oblečení, sedačky, ale také knihy, které se v té době opravdu četly. Z reálných interiérů ale také uvidíte kuchyň či koupelnu.
Samozřejmě zde ale nesmí chybět stará Škodovka (Škoda 1000 MB) a známý Velorex, který musí dětem připadat téměř jako vesmírné vozidlo. Uvidíte zde také velkou sbírku keramiky a porcelánu, nábytku, ale také hraček, s nimiž si většina z nás jistě hrála třeba na návštěvě u babičky.
Výše následuje hudba, které byl věnován samostatný oddíl, a naleznete ji v mezipatře. Zde se můžete zaposlouchat do „starých pecek“, prohlédnout si nástroje, kazetové přehrávače, ale také si o dobové hudbě něco přečíst.
Výstava v prvním patře je pak zaměřena na boty. Kromě sportovní obuvi na lyže, běžky, či na běh, zde naleznete výstavu botasek – tedy fenoménu Botas, kde si prohlídnete dobovou produkci z Československa, ale také se vám představí i nedávné oživení této značky (Botas 66). V prvním patře také naleznete mnoho autentických fotografií. Menší výstava v těchto prostorách je rovněž věnována Josefu Cupákovi, autoru legendární skládačky (ESKA 622).
„Označení retro se objevilo a postupně šířilo od třetí čtvrtiny minulého století. Retrospektivní tendence ve výtvarném umění, architektuře, hudbě a jiných oblastech tvůrčí činnosti nejsou ničím novým. Ale právě až v devadesátých letech 20. století nastupuje nám důvěrně známé pojetí retromódy souběžně v odívání, designu nábytku i automobilů,“ vysvětlila Daniela Kramerová, hlavní kurátorka Retromusea Cheb.
Má zkušenost:
Mně osobně se v Retromuseu opravdu líbilo. Některé „kousky“, jako třeba červená koženková lavice do jídelny (kterou mimochodem máme pořád doma v kuchyni), versatilka, nebo rádiovka mi tam chyběly, ale nad spoustou věcí denní potřeby jsem se musela pousmát. Třeba nad starými hračkami, hrou Logik, kterou s mamkou po večerech stále hrajeme, nebo nad dřívějším toaletním papírem. Návštěvu Retromusea velmi doporučuji, v České republice (a možná nejen tam) se jedná o raritu. Můžete s sebou vzít třeba i mladší sourozence, aby viděli, jaké dětství měli rodiče. V prvním patře si děti mohou vyzkoušet psaní na psacím stroji, nechat zde na nástěnce vzkaz, případně si i malovat, takže nudit se skutečně nebudou.
Těším se, až sem napíšete své dojmy a pojmy!
 

Lanový park Libín

Máte rádi adrenalin? Nebo chcete prostě vyzkoušet něco nového? Zábavu, adrenalin a překročení svých vlastních možností si můžete dopřát díky Akademii adrenalinových zážitků s.r.o. v Lanovém parku Libín. My tento park navštívili při pobytu v Horní Plané a cestě k Lipnu, kde jsme byli na Stezce korunami stromů (na jejíž výstavbě se zdejší trenéři podíleli) a Bobové dráze Slideland.

Lanový park má na šesti trasách dohromady 1,5 km a více jak 80 překážek. Lézt zde mohou skupinky i jednotlivci, pro děti je zde vyžití od 2 let. Lanový park je určen najednou maximálně pro 60 osob (vzhledem k počtu trenérů). Je lokalizován v krásné přírodě v lese u rozhledny Libín (10 km od Prachatic), takže je lezení možné i v těch největších vedrech (sami jsme si to vyzkoušeli při 37°C Mrkající).
Zdroj fotek: vlastní
Co se tras týče, na své si děti přijdou na Dětské trase (DT), kde si vyhrají na 15 překážkách půl metru nad zemí. Na Horní trase (HT) si prokážete svou zdatnost a odvahu, takže vám pomůže se rozhodnout, co vyzkoušet dál. Panoramatická trasa (PT) je nejdelší s nejvíce překážkami a objeví se zde i nějaké sjezdy. Vhodná je pro lidi od 150 cm. Technická trasa (TT) je rozhodně nejobtížnější. Jsou zde i delší přejezdy. Flying Fox (FFT) je trasa složená pouze ze sjezdů. Poslední Adrenalinová věž (AV) se skládá z odstřelovací houpačky (jediná v ČR), horolezecké stěny a Jakubova žebříku. Dále je zde také možnost aquazorbingu.
Ceny jednotlivých tras se pohybují mezi 100 a 280 Kč. Trasy lze ale kombinovat, takže jsou poté levnější. Pokud ovšem chcete k dispozici i trenéra, je nutné si ho rezervovat alespoň den předem. Veškeré ceny naleznete zde. Možnost je samozřejmě také objednat si zde například firemní či školní akci (možno dohodnout slevové balíčky). Pro skupinu nad 30 osob je však opět nutná objednávka předem. Lanový park Libín má navíc akci – v den svého svátku po prokázání získáte 20 % slevu!
Otevřeno je KAŽDÝ DEN od dubna do října od 10 do 17, v červenci a srpnu dokonce do 18 hodin. Otevřeno je také o svátcích. Pro skupiny nad 10 osob je v případě domluvy možno otevřít i mimo otevírací hodiny. Na oficiálních webových stránkách také můžete sledovat aktuality, a zúčastnit se třeba nočního lezení.
Má zkušenost:
Musím uznat, že cesta k parku není moc dobře značená. Na parkoviště se sice krásně dostanete, ale poté musíte ještě pěšky šlapat docela kus cesty, aniž byste věděli, zda jdete správně. Naštěstí jsme trefili, takže jsme si u Rozhledny Libín mohli dát něco k pití a vyšplhat nahoru (a trochu se adaptovat na výšku).
Při plánování jsem bohužel „tak nějak“ pozapomněla, že se bojím výšek, takže jsme si s Tomem nadšeně vybrali kombinaci PT + FFT. Nejprve nám byly předány helmy, popruhy i instrukce, a poté jsme se vrhli na Panoramatickou trasu. Po bitvě je každý generál, takže teď mohu klidně tvrdit, že důležité je hlavně překonat vlastní strach a že když člověk spadne, tak se mu díky popruhům (systém Saferoller) vlastně nic nestane. Tom se tam při chvílích nudy, kdy jsme čekali, až předchozí skupinka skončí, vklidu houpal jako Tarzan (a mě tím nervoval). To já byla vyděšená a poměrně dost dlouho mi to trvalo.
Nakonec jsme PT zvládli, ale čekalo nás další překvapení – nějak jsem nebyla schopná zvládnout FFT, tedy sjezdy. Přitom byly na předchozí trase hned 3, akorát trochu jinak udělané. Když mi ale instruktor ukázal, jak na to – není potřeba skákat z výšky, stačí si jen přidřepnout a nést se vlastní vahou – tak jsem to zvládla. V parku jsme byli asi 3 hodiny, ale důvodem bylo i to, že před námi bylo pár skupinek.
Osobně si myslím, že při výšce 160 cm (mám já) to bylo tak nějak na hraně, vyšší lidé to mají snazší. Také lanový park doporučuji lidem, kteří se a) nebojí výšek a chtějí si to užít, b) bojí výšek, ale na konci ze sebe mají skvělý pocit, že to zmákli. No a za c) párům. Myslím, že pokud chce pár vstoupit do svazku manželského, měl by tohle zkusit. Dámy uvidí, zda mají ve svých chlapech oporu, a zda jsou tolerantní a trpěliví, a pánové uvidí, zda to s těmi svými něžnějšími polovičkami zvládnou i ve „vyhrocených“ situacích, když jsme my dámy tak trochu na pěst Mlčící. Nechci tu svou drahou polovičku strašit, ale já bych se dle tohoto testu mohla s klidným srdcem vdávat Mrkající.
Tak vyražte do Libína a užijte si nejen krásnou přírodu, ale také trochu toho adrenalinu!!!
 

Bobová dráha Slideland Lipno

O naší dovolené u Lipna (konkrétně v Horní Plané) v rámci prodlouženého víkendu jsem zde už psala. Jedním z výletů byl Lanový park Libín a také Stezka korunami stromů. V blízkosti je ale také Bobová dráha Slideland, kterou jsme pochopitelně museli rovněž vyzkoušet. To byla jízda!

Bobová dráha Slideland se nachází v Lipně nad Vltavou, kousek od již zmíněné Stezky korunami stromů. Je 1 km dlouhá, plná zatáček a terénních zlomů. Tato nerezová dráha byla postavena v roce 2005. V areálu je k dispozici také dětské hřišťátko a Hospůdka Bobovka, kde si můžete dát něco malého k zakousnutí. Slideland je tak ideální pro partu lidí, např. pro firemní akce, ale také pro celou rodinu. Na celou dráhu se můžete podívat díky virtuální prohlídce zde.
Zdroj: Bobová dráha Slideland Lipno nad Vltavou [Výstřižek]. Dostupné také z: <http://www.slideland.cz/>
Na bobu je možno sedět po jednom či po dvou. Krásný ilustrovaný návod k bobování naleznete na oficiálních stránkách. Cena je velice pžíznivá – osoba do 140 cm platí za jízdu 60 Kč a za 5 jízd 200 Kč, člověk vyšší než 140 cm platí za jednu jízdu 80 Kč a za 5 jízd 300 Kč. Na 5 jízd je samozřejmě možné uplatnit i skupinu. Nutno však podotknout, že se platí za osobu, nikoliv za bob, tzn. že pokud jedou dva, platí OBA.
Bobovat je možné za každého počasí, otevřeno je každý den. V létě od 9 do 21 hodin. Nahoru vás vytáhne vlek a poté už můžete svištit a rychlost si sami upravovat. Velkou výhodou je také radar okamžité rychlosti.
Zdroj fotek: vlastní
Video:
Zdroj: YouTube: Bobová dráha Slideland Lipno nad Vltavou [Video]. Dostupné také z: https://www.youtube.com/watch?t=72&v=YZnvpuwU2WQ
Má zkušenost:
Na bobové dráze jsem jela poprvé, ale zážitek to byl super. Nahoru nás naštěstí vytáhl vlek, takže se žádná námaha nekonala a už se mohlo jet. Vědět, že bude na dráze radar, tak bych nebrzdila (ale bohužel jsem už očekávala konec dráhy). I tak mi ukázal 35km/h, což už je celkem rychlost Usmívající se.
Že by z toho byl člověk úplně paf jak z horské dráhy či motokár, se říct nedá – možná zapůsobil i ten faktor, že jsme nesoutěžili.
Jinak je to ale dobrá zábava, pro větší skupinky/rodinu jako dělaná Mrkající.
 

Kavenu – pojďte si hrát

Objevila jsem v Plzni vážně neocenitelný podnik. Nebylo to nic těžkého – denně chodím okolo, protože je přímo v mé ulici. Řeč je o obchodě s deskovými hrami Kavenu.
Kavenu není jen klasický obchod – hry si tu můžete totiž také půjčit (zaplatíte vratnou kauci a cenu půjčovného dle doby půjčení). Ceny i seznam her najdete zde, ale konkrétnější přehled her je zde. To ale není vše – obchod je totiž vybaven útulnou místností se stolky, takže si BEZPLATNĚ můžete přijít zahrát a případně si k tomu dát i nějaké občerstvení.
Zdroj obrázků: Facebook: KAVENU – deskové hry – půjčovna, obchůdek a klub [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/Kavenu/photos_stream>
Adresa obchůdku je nově Husově 2727/10 (dříve Borská 5), boční vchod do budovy ČNB z uličky pro pěší mezi kostelem a budovou ČNB, dveře po levé straně. Otevírací doba je od úterý do pátku vždy od 17:00 do 21:00 hodin. Pokud se ale v tuto dobu v Plzni nezdržujete, nezoufejte. Po domluvě je možné si zarezervovat stůl i jindy, klidně i o víkendu v noci. Na oficiálních stránkách jsem se dokonce dozvěděla, že se zde dříve některé pondělky konala degustace whisky Usmívající se! Tato událost už ale bohužel není aktuální (alespoň ne pro veřejnost Mlčící), nicméně informaci ponechávám jako zajímavost. Co se obsluhy týče, tuším, že zde pracují čtyři chlapíci – 2 dokonce z osazenstva vyučujících na ZČU! Pokud tedy máte při matice hrůzu z pana Matase, může vás překvapit, jak se na vás od ucha k uchu směje od pultu a radí vám ohledně deskových her. Další je pan Vaněček, vyučující předmětů, týkajících se převážně počítačů a programování. Všichni vám poradí, doporučí a případně i vysvětlí pravidla hry.
Zdroj: Mapy.cz: Husova 2727/10 [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: <http://mapy.cz/zakladni?vlastni-body>
Kavenu vám také pomůže sehnat hru. Máte doma deskovku, kterou nehrajete? Kavenu vám udělá nabídku! Hned u pultu objevíte různé hrací kostky, karty, či hlavolamy. Dále se můžete stát členy a získávat tak nejen informace, ale i výhody. Například budete mít půjčení každé desáté hry zdarma. Při frekventovanějším půjčování se vám zas vyplatí předplatné (bod 1.5). Vhodným dárkem může být nejen hra, ale i dárkový poukaz na výpůjčku. Nabídnout toho prostě tento podnik může hodně Usmívající se.
Aktualizace:
Jelikož jsem zvídavá (až drzá), při další návštěvě Kavenu jsem se zeptala, jak Kavenu vlastně vzniklo. „Rozhodli jsme se uspořádat festival deskových her. Navzdory tomu, že to byla lokální akce, ale přišlo přes 500 lidí!“ vyjádřil se ke vzniku Kavenu již dříve zmíněný Petr Vaněček. Festival se konal v Nepomuku a to hlavně díky vřelosti distributorů her, které budoucí tým Kavenu požádal o vypůjčení deskovek. Díky této akci tak později nevzniklo jen Kavenu, ale také občanské sdružení GOADA, které pravidelně pořádá Festival – Goliáš a David. „V roce 2011 opustil festival Nepomuk a přemístil se do Osvračína, aby se mohla jeho prostřednictvím šířit deskoherní osvěta i v dalších částech republiky,“ hlásí oficiální stránky GOADY.1 Kavenu tak letos slaví už 7. narozeniny! V Borské ulici ale nesídlí už od svého vzniku. Původním sídlem byla Koperníkova ulice (na obrázku pod odstavcem lze vidět, jak to tam vypadalo), do nového místa přesídlilo až v listopadu roku 2011. A jak vůbec vznikl název? „Když si zahrajete třičtvrtě her, co tu máme, tak na to přijdete,“ odpověděl mi pan Vaněček. To bude asi na dlouho. Usmívající se
Zdroj obrázků: Facebook: KAVENU – deskové hry – půjčovna, obchůdek a klub [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/Kavenu/photos_stream>
Má zkušenost:
Zatím jsem zde byla jen 4x a pouze 2x z toho si zahrát. Byli jsme tu s kamarády z vejšky a konkrétně jsme hráli Activity Gold Edition, Znáš mě?, Paranoia a Vládce Tokia. Hlavně tu poslední doporučuji – Drahoš ji přitáhl na doporučení zdejšího pracovníka, který nám okamžitě nabídl tykání. Nejprve to vypadalo, jako blbina s příšerama pro kluky, ale nakonec se hra ukázala být skvělá, člověk musí taktizovat. Přitom nám jedna hra zabrala asi 20 minut! Paranoia vypadá také slibně, ale je zdlouhavá na pochopení a koho by bavilo číst manuál déle, než hrát? Snad příště.
Abych to shrnula – vždy jsem byla se službami KAVENU spokojena Usmívající se!
O aktuálních událostech a akcích se dozvíte na kavenovském facebooku Mrkající!

1 (GOADA o.s. – moderní deskové hry) – Festival deskových her: Festival – Goliáš a David: Historie. In: [online]. [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: <http://festival.goada.eu/>
 

Laser game Plzeň

Pokaždé, když má někdo z naší party narozeniny, snažíme se podniknout něco nového. Většinou za tímto účelem navštívíme Plzeň. A jelikož jsme tentokrát pořádali oslavu Elišce, která ráda střílí (a výlet na střelnici už dostala k Vánocům od svého přítele Štěpána), volba padla na místní Laser Game.
Něco o Laser game Plzeň:
Aréna se nachází od centra směrem na Lochotín (resp. nad Lochotínem), u Alberta doprava, na kruháči třetí výjezd a první možná odbočka doprava (více méně parkoviště ve směru výjezdu z OFTY). Nebudeme si nic nalhávat, jsem ženská, svým orientačním smyslem můžu přispět asi jako vybitá GPSka, ale na oficiálních stránkách máte cestu popsanou dost podrobně, dokonce dle způsobu dopravy.
Zdroj: Mapy Google: Sokolovská 2120/78, Plzeň. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Sokolovsk%C3%A1+2120%2F78/@49.7608544,13.3609317,
14z/data=!4m2!3m1!1s0x470af22857b188ef:0x41c30fbb0d0cdb2d>
Cena sice pro studenta není nijak extra příznivá (od 75 do 225 Kč podle počtu hráčů – u dospělých je to podobné za pouhých 15 minut), ale musím uznat, že za průměrné peníze je to hodně muziky. Navíc se není čemu divit, vzhledem k tomu, jak jsou ty vesty pro hru drahé. V případě častějších návštěv může být výhodné zakoupení členské karty.
Co se týče samotné hry, je zde hned několik variant. Můžete hrát na týmy (teammatch), všichni proti sobě (deadmatch), revolver (odečítání bodů při střelbě mimo – pro mě a asi i obecně pro holky nic moc) a další. Na začátku vám vše vysvětlí. Vyzdvihnout můžu také pojmenování hráčů – viděla jsem tu například Terminátora, Predátora, Batmana, Listera apod. Na začátku se rozmístíte v tmavé aréně a po signálu započaté hry více méně střílíte po všem, co se hne a svítí. Body navíc můžete získat nejen za zastřelení protivníka, ale také za zničení hnízda parazitů (či něčeho podobného). Ve chvíli, kdy vás zastřelí, vaše vesta se na 5 vteřin zhasne, ale poté opět obživnete.
Hru si rozhodně rezervujte – zvlášť, chystáte-li se na laser game o víkendu. Rezervace je možná jak po telefonu, tak i elektronicky. Další doporučení je vzít si pevné boty a tmavé, pohodlné oblečení. Osobně můžu doporučit i náhradní triko (proč, se dozvíte dále). Pokud vás navíc tento „sport“ chytne, můžete se zúčastnit turnajů, které jsou zde pravidelně pořádány.
A jak naše návštěva Laser gamu vypadala?
Jelikož byl víkend (konkrétně sobota 22. 3. 2014), měli jsme štěstí, že jsme se na dvě hry vůbec vtěsnali. A myslím, že to bylo tak akorát. Na místo jsme víceméně trefili, ačkoliv nás vzhled budovy (a Salon pro psy Pudlinka, kolem kterého jsme po schodech procházeli) celkem zarazil. Lze to místo označit jako „zapadlé“.
Při vchodu nás uvítala velká tmavá místnost s moderním nábytkem. Dostali jsme klíčky od skříněk, kam jsme si odložili věci, ale také instrukce ke hře. Vybrali jsme si vesty dle názvů oblíbených postav (já byla Terminátor) a týpek nám zdůraznil, abychom nenaráželi zbraněmi do vest. „Nejsem blbá,“ prolítlo mi hlavou. Ale musím přiznat, že to není tak jednoduché. Když už se při běhu do hrudi zbraní nemlátíte sám, alespoň se s někým srazíte. Ono navíc běhat asi ani nejlepší taktika. Navíc ať už běháte či ne, těch 15 minut je zabíračka a naštěstí to neutíká tak rychle, jak by jeden čekal, takže jsme z arény vylezli tak trochu zpocení a přítel s dvojnásobným nosem, protože se při rychlé otočce vrhnul přímo do náručí kovovému sloupu.
Po hře nám byly na televizi ukázány výsledky. Hned jsme si dali další hru, ovšem s tím rozdílem, že jsme všichni svítili stejnou barvou (předtím jsme byli rozlišeni). Musím uznat, že jsem si to vážně užila a nejen já. Po hře jsme dostali všichni papírek s vlastními výsledky (viz obrázek), kde bylo i rozepsáno, kolikrát mě kdo zastřelil, kolikrát jsem koho zastřelila já, kolik ran jsem vystřelila (a kolik z nich padlo vedle), ale také, zda jsem zničila všechna hnízda parazitů. Chlápek, který si všiml přítelova nosu, ho chlácholil tím, že tam snad už někoho odvážela i sanitka (už chápu, proč je pro děti nutný doprovod dospělého).
Celý proces tedy dohromady trval cca třičtvrtě hodiny, ale najednou dvě hry vážně stačily. Přítel si jako jediný vzal náhradní tričko, takže jako jediný z nás vyrazil do města více méně jako člověk.
Takže vřele doporučujiSmějící se!