Jelikož se blíží Vánoce a já hrozně ráda nakupuji dárky (a dle mých přátel mám na dárky celkem „čuch“), rozhodla jsem se zde vytvořit takový malý seznam dle věku/pohlaví/zálib obdarovaného + navíc sekce „když jste v koncích“ . Věřím, že si zde každý najde alespoň inspiraci na (vánoční) dárky, kterými uděláte svým blízkým radost.

Pokud se jedná o vánoční dárky, je v první řadě dobré si udělat seznam lidí, které chceme obdarovat. Je samozřejmé, že na výběru dárku pro některé osoby si dáme záležet více, pro jiné méně, někomu třeba věnujeme dárků hned několik. Já osobně třeba partnerovi vždy kupuji dárky tak, aby splňovaly má kritéria:

a je jedno, zda to budou dva či čtyři dárky. Pokud by přítel rád vařil a měl rád Marvel Comics, daruju mu například chňapku s Batmanem (čímž mám splněno 1 + 4), pokud jsme společně byli třeba ve Vídni a cpali se tam Mozartovými koulemi, daruju mu ty (a mám splněno 2 + 3), apod. Vhodné je také zvážit své finanční možnosti, případně si ke každé osobě připsat i strop.

V následujících tipech naleznete inspiraci, a to jak na dárky, které jsou velmi levné (např. DIY), ale i na ty finančně náročnější. Pokud se rozhodnete vyhnout té jasné sebevraždě (tedy předvánočním víkendu v obchodním centru) a budete nakupovat na internetu, vřele doporučuji zjišťovat, zda má daný obchod smlouvu s PlnáPeněženka (stačí si nainsalovat lištičku a prohlížeč vás na to sám upozorní), neboť tak skutečně ušetříte.

Dárky vzhledem k zálibám:

Pokud obdarovaný rád vaří/jí, zde je několik tipů, kterými mu/jí zaručeně uděláte radost.

Dárky vzhledem k období – zima:

Dárky podle členů rodiny/pohlaví:

Když už jste v koncích

A co vy? Máte také nějaké tipy? Nebo jste se zde inspirovali? Dejte vědět, feedback potěší .

– pokud nejsou uveřejněné odkazy

1) IKEA: SENIOR fondue sada [online]. In: . [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: <http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/10232844/?query=fondu>

2) IDNES.cz: Přátelům vyrobte dárky k sežrání [online]. In: . [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://hobby.idnes.cz/recepty-na-darecky-pro-mlsouny-nejen-ze-sklenice-f6i-/hobby-domov.aspx?c=A101216_130455_hobby-domov_bma

3) Chriss Elite: Chlupaté ponožky [online]. In: . [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: <https://www.chriss-elite.cz/doplnky/chlupate-ponozky/>

A je to tu – Vaše slečna má zas své dny a přiznejme si, že je to hrůza pro obě strany. My jsme náladové, nesnášíme celý svět a věčně nás bolí břicho, vy zas nechápete, co jste zase provedli, a proč se z toho vašeho koťátka stala tahle prskající, drápající, nevzhledná potvora.

Zdroj: Toon Vectors: Cartoon Ugly Cat Angry [online]. In: . [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: <http://www.toonvectors.com/clip-art/cartoon-ugly-cat-angry-black-and-white-line-art/21862>

Jako u spousty dalších věcí za vše může příroda. Jelikož je v tomto období nejnižší pravděpodobnost otěhotnění, chce příroda, aby se muži více soustředili na ženy, které jsou momentálně plodnější. Proto v období menstruace nemáme tak růžové rty, dělají se nám pupínky (víc než obvykle) a jsme náladové. Bolest podbřišku a hlavy nám k přitažlivosti také moc nepomůže a vlasy á la hrubá sláma také ne. Krom jiného se změní i pach našich feromonů – v období plodných dnů mužům voníme mnohem více.

Ano, sice příroda hraje do karet spíše polygamii, ale v případě, že si vystačíte jen s jednou partnerkou, pro vás mám pár tipů, jak si nespokojenou saň přetransformovat zpět do vašeho koťátka a to ať už jde přímo o krvavé dny, nebo o PMS.

1. Jídlo

Co tělo (lépe řečeno produkce hormonů) způsobilo, s tím si tělo i poradí. Stačí ho nadopovat vitamíny. Pomůžou například ořechy, které v sobě ukrývají železo, B-komplex a nenasycené mastné kyseliny. Další vitaminovou bombou je také brokolice, ale jestli má vaše drahá polovička radši ořechy, kupte jí je – v období menstruace je látková výměna nejrychlejší, takže i kdyby protestovala kvůli kaloriím, může klidně hřešit. Vzhledem k tomu, že má většina žen při periodě chuť na sladké, doporučuji např. mandle v jogurtu či lískové ořechy v hořké čokoládě. Dalším dobrým tišičem je také banán, který obsahuje hodně draslíku a nevyhýbejte se ani mléku kvůli vysokému obsahu vápníku. Na deprese a rychlé změny nálad je dobrý třezalkový čaj – ten vyrovnává hladiny estrogenu a progesteronu. Pokud však vaše slečna užívá hormonální antikoncepci, může její účinky SNÍŽIT!

Veškeré vitamíny lze samozřejmě načerpat i z vitaminových doplňků.

2. Hýčkání

V tomto období se asi žádná z nás necítí skvěle a sexy, ať si reklamy na vložky a tampony říkají, co chtějí. Vaše pozornost a připomínání, že jsme krásné a že nás máte rádi, jsou proto především teď hodně důležitá. Udělejte nám čaj, polívku (i kdyby byla z pytlíku, tady se cení hlavně myšlenka) a půjčte nám vaši mikinu nebo vytahané triko. Nejen, že je to krásné gesto, ale navíc nám vás to připomene, kdykoliv ji/ho budeme mít na sobě. K tomu se v případě bolesti břicha nehodí naše upnutá trička. Bolest také zmírňuje teplo, takže máte-li doma termofor nebo polštářek do mikrovlnky, je jasné, co dělat J.

3. Mazlení

Buďte ohleduplní na naše prsa! Některým z nás se totiž při měsíčkách zvyšuje produkce hormonu prolaktinu a máme proto citlivější prsa, převážně bradavky. Víme, že je rádi mačkáte, ale tyhle hrátky si bez dovolení radši nechte na příští týden. Hladit nás ale samozřejmě můžete, jen se možná vyhýbejte okolí bříška J. Určitě také není od věci masáž. My se uvolníme a vy se nás můžete dotýkat, aniž bychom na vás štěkaly, že to nebo ono nás bolí. Věřím, že vám to vrátíme (a v příštím týdnu určitě i s úroky) ;).

4. Poslouchejte

Pro ženy je důležité, když se mohou vypovídat. Pokud jste se nyní stali vrbou vy a my vám povídáme samé koniny, které by nás normálně nerozhodily, vydržte to. Ona šla ta racionalita totiž trochu stranou. A pokud vám řekneme, že to a to nechceme, určitě na naši radu dejte. Ona totiž taková hádka s krvácející saní není žádná pohádka.

5. Lékař

Pokud to s vaší drahou polovičkou jde opravdu z kopce (pochopitelně pouze při periodě nebo PMS), není schopná racionálně uvažovat, normálně fungovat a má bolesti, dokopejte ji k lékaři. Pochopitelně až s ní bude lepší řeč, jinak byste si to také mohl nehezky odskákat.

Takže pokud přemýšlíte, zda jít proti přírodě, zůstat monogamní a starat se o svoji princeznu, vzpomeňte si, že my proti přírodě také pořád bojujeme v podobě hormonální antikoncepce a velkým důvodem jste vy.

Zdroje:

Najít partnera podle svého očekávání bývá u většiny lidí dost těžké. Pokud jste ve vztahu nároční, jistě si projdete různým dohazováním od přátel, několika nepovedenými schůzkami či dokonce zklamáním a zlomeným srdcem. A tenhle proces může trvat opravdu hodně času, který se nám s přibývajícím věkem krátí – alespoň těm, co věří na opravdovou lásku a chtějí založit rodinu určitě. A pokud zrovna nejste nesmrtelní či cestující časem, je čas tou nejcennější komoditou, takže se ho snažíme co nejvíce ušetřit a minimalizovat čas strávený hledáním partnera. Přidejme si do této rovnice internet a vznikají Online seznamky.

V tomto článku naleznete pár mých postřehů + 4 krátké, vtipné a reálné konverzace.

Zdroj: Femina.cz – magazín, který ženám rozumí: Internetové seznamky? Jeden velký podvod! Co se ti může stát? [online]. In: . [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: <http://www.femina.cz/magazin/sex-a-vztahy/internetove-seznamky-jeden-velky-podvod-co-se-ti-muze-stat.html>

Za svůj prozatimní život jsem byla zhruba na pěti (ačkoliv někde pouze na kukačku) online seznamkách a v nedávné době jsem se tam (bohužel) vrátila. Každý zde hledá něco jiného – někteří si chtějí jen mít s kým popovídat, jiní si zvednout sebevědomí, nekteří zde „zabíjejí“ čas, někteří kapku ode všeho. No a dle mých sledování někteří využívají online seznamky nejspíše k masturbování, protože pokud mě zrovna nechtějí vydírat, nevím, k čemu by jim byla má nahá fotka. Nezapomeňme ale, že se na internetu pohybují i nebezpeční lidé, kteří jsou skutečně schopni vydírat, někteří i citově, dokáží z vás vytáhnout peníze a podobně, o nich ale tento článek nebude.

V pubertě jsem začínala na xchatu či lide.cz, kde některým uživatelům nedělalo problém poslat mi – ehm, how to put this delicately – fotku svého ohanbí. Momentálně lehce koketuji s Badoo. Existují ale také i „důvěryhodnější“ seznamky, kde člověk za registraci i členství platí nemalé peníze. Na mysli mám třeba eDarling, kde je zaregistrovaná má kamarádka a platila, tuším, 700 Kč. Jenže i na těchto seznamkách mohou být neseriózní členové, stejně tak naopak na těch neplacených seriózní.

Zaplacení peněz vám ale v hledání partnera moc nepomůže, pokud neumíte začít. Přiznávám, že já většinou jako první klukům nepíšu. Spíš chodím na Badoo jen proto, abych někomu občas odpověděla. Odpovídám na všechny zprávy, ale je jasné, že mě více zaujme kluk, který mi už v první zprávě napíše proč mi píše (například jsem ho zaujala, nebo máme nějaký společný zájem) + něco o sobě, jako odkud je, jak rád tráví volný čas a podobně. Rozhodně je to lepší, než jen „Ahoj, jak se máš?“ či „Ahoj, máš hezké fotky.“, případně jen prosté „Ahoj“. Chápu, že začít je dost těžké, ale tohle nikoho neoslní a člověk pak získá dojem, že ten na druhé straně není vůbec kreativní, že si nemáme co říct. Když nemám úplně náladu, odpovídám pak také pouze „Ahoj.“, čímž je konverzace prakticky zabitá. Také nezapomínejte, že hodně říká i profilovka. Já osobně nejsem zastáncem těch, kde jsou kluci bezdůvodně bez trička (neřeknu na pláži či u bazénu), v typických „jen ať jsou vidět svaly“-pózách, to mě také celkem dokáže odradit. A vzhledem k tomu, kolik uživatelů na internetu je, první dojem zde má možná ještě větší váhu, než v reálu.

S Badoo mám poměrně dobré zkušenosti, málokdy mě tam někdo „otravoval“ a spíš tam člověk najde příjemné, milé lidi, ze kterých se mohou vyklubat minimálně přátelé. Já tam našla lásku a ačkoliv to nevydrželo do „dokud nás smrt nerozdělí“ a ještě stále kvůli rozchodu trpím, je vidět, že online seznamky mohou skutečně k nalezení partnera pomoci. Zvlášť u lidí, co nemají dostatek času, sebevědomí či příležitostí k tomu „lovit“ na party či v okruhu přátel svých přátel. Můžete si tak s někým psát, když zrovna máte čas, a dle toho se teprve rozhodnout, zda si s člověkem na druhé straně obrazovky rozumíte natolik, abyste se s ním sešli. Na druhou stranu to, že si rozumíte při psaní, ještě zdaleka nemusí znamenat, že si budete rozumět i live. Například introverti mohou při chatování působit zábavným dojmem dobrodruhů, ale když pak ze sebe na rande nevymáčknou ani půl slova, těžko lze navázat na kybernetické okouzlení. Dalším problémem je, že si můžete rozumět, ale prostě nepřeskočí jiskra, není mezi vámi žádná chemie, ačkoliv na internetu se tak mohlo zdát a nemusí jít pouze o to, že profilovka neodpovídá realitě. Případně jiskra přeskočí, ale jen z jedné strany, což může být kolikrát horší, protože na seznamce stačí jednoduše neodepisovat, kdežto v reálném životě musíte druhému sdělit tu smutnou pravdu.

Jinak jsem zde kromě lásky našla i velice dobrého kamaráda, který ač bydlí 150 km ode mě, vím, že když budu mít nějaký problém, můžu mu kdykoliv zavolat a on nejen vyslechne, ale i poradí. Jednou za čas se samozřejmě navštěvujeme.

Kdo potřebuje, nalezne na seznamce třeba parťáka na sport či nějakou jinou společnou aktivitu, ale to už většinou záleží na možnosti filtrování při vyhledávání. K tomuto hledání existuje spíš portál Mevyo, kde zakládáte společné aktivity, případně se k nim přidáváte, ale upřímně i zde někteří hledají partnery. Já se na Mevyo zaregistrovala kvůli fotbalu – hledala jsem pár lidí v Plzni, co by si šli občas kopnout, ale bohužel se zatím moc nezadařilo – místo toho mi píše jistý klučina (konverzace dole). No a někteří hledají na seznamce někoho na sex, ale zde bych na vás, takto zaměřené uživatele, ráda apelovala, abyste zašli radši na nějakou erotickou seznamku. Zkušenosti s tím nemám, ale věřím, že jich existuje také dost.

Myslím, že skoro každý si projde jistou životní fází, kdy se na nějaké online seznamce zaregistruje, možná i obdobím, kdy tam bude trávit většinu volného času. Někteří tam tráví čas navzdory tomu, že vedle nich třeba zrovna spí jejich partner. Ano, ti lidé na internetu se třebas zdají být vtipnější a víc nás ocení, ale to náš partner je ten, který je tu pro nás v dobrém i zlém, na koho se můžeme spolehnout (alespoň by to tak mělo platit).

Uvědomme si, že reálný život je to, co prožíváme. Že bychom měli utužovat spíše vztahy s našimi reálnými přáteli a zlepšovat se tak i v social skills, a nakonec třeba zjistíme, že už jsme schopní si s někým cizím popovídat, aniž by nám dělala prostředníka klávesnice a internet.

Vím, že to není lehké, zvlášť ve světě, kde si krásná, inteligentní, komunikativní a vtipná holčina musí zaplatit za to, aby se s někým seznámila (narážím na kamarádku a eDarling), ale nevzdávejme to…

Upřímně si myslím, že navzdory tomu, že některé online seznamky vyžadují mít k založení profilu zveřejněnou fotku, lidé se zde cítí anonymně. A anonymita dělá divy (jak je známé například již z davové psychózy). Zde jsou tři z mých asi nejdivnějších konverzací na online seznamce – po gramatické korektuře + konverzace z Mevyo:

Petr: Ahoj. Mohl bych ti poslat své erotické fotky? Jsem trochu exhibicionistický. Jsi moc hezká. Zajímal by mě tvůj názor. Můžem klidně jen pokecat. Ocenil bych to. Jen se ptám, o nic nejde.

Lada: Ahoj, já na tyhle věci vůbec nejsem, možná zkus nějakou erotickou seznamku.

Petr: jde mi jen o názor, nic víc. Byl bych ti vděčný. Můžu zkusit jen jednu?

Lada: Ne, fakt ne. Ale dík, že se ptáš, místo toho, abys to rovnou poslal. Zkus to jinde.

Karel: Ahoj, jsi moc hezká, nepošleš nějakou fotečku? Rád pošlu nazpět.

Lada: Ahoj, děkuji za kompliment. Myslím, že na profilu mám dost fotek, tak se kdyžtak můžeš mrknout tam .

Karel: Takže fakt nepošleš?
Lada: Nevidím důvod.

Karel: Tak aspoň v oblečení….

Roman (10:12): Ahoj, nechceš pokecat?

Lada (10:20): Ahoj, coby ne? Co třeba, Romane, rád děláš?

Roman (10:20): Já rád rybařím.
Roman (10:24): Jsi tu?
Roman (10:26): Jestli nemáš zájem, máš to říct rovnou.

Lada (10:34): Já tu nesedím celý den, luxovala jsem.

Roman (10:35): Stejně nemáš zájem.
Lada (10:36): S tímhle přístupem ho určitě nějaká mít bude .

XX: Ahoj, tak jak to vypadá?

Lada: Ahoj, bohužel se zatím přihlásili jen tři lidé, to je na fotbálek asi málo.

XX: A nechceš někam zajít? Třeba na kafe?

Lada: Díky, ale ne, hledám tu jen lidi na ten fotbal.

XX: Tak co kdybychom spolu zašli na kafe a probrali tam ten fotbal?

A jaké zkušenosti máte se seznamkami vy? Pište do komentářů .

A je to tu – mám titul Bc. Kdo je zainteresovaný, ten ví, že mě to stálo mnoho úsilí, času a slz. Ale ačkoliv jsem ráda, ten pocit jsem očekávala daleko lepší…

Zdroj: Free vector for download: University free vector download [online]. In: . [cit. 2016-09-14]. Dostupné z: <http://all-free-download.com/free-vector/university.html>

Spoustu z nás se honí za vysokoškolským titulem, ale proč vlastně? Obecně vzato mi to připadá jako mnoho úsilí pro nic. Samozřejmě, že nemohu počítat právníky, lékaře všeho druhu, či vědce (kterým vejška opravdu k něčemu je), ale co my ostatní? Upřímně řečeno i já spadám do té většiny, která šla na VŠ prostě proto, že nevěděla, co dál. Ono s osmiletým gymplem, byť s precizními výsledky, je také těžké najít práci snů. A bohužel, práce snů se v dnešním světě rovná vysokému platu. Přitom bych možná byla šťastnější jako servírka, v dobrém kolektivu, práci, kde si mohu povídat s lidmi a cvičit jazyky, dostanu dýška, s krátkým-dlouhým týdnem, takže mám i čas pro sebe, a doba strávená v této práci rychle utíká. Nebo jako prodavačka v knihkupectví, kde bych mohla zdarma hltat knihy, poradit lidem ve výběru dárku a být v příjemném prostředí. A možná také ne.

Zaměstnavatelé po vás VŠ titul často ani nechtějí. Proč by také měli, když především humanitně založených studentů je hodně, navíc jim poté musí platit víc, ačkoliv jsou znalosti stejné. Já být zaměstnavatelem, tak osobně radši vrazím úsilí i finance do člověka, co právě udělal střední, hledá práci a chce se něco naučit, než do studenta, který si občas myslí, že spolkl všechnu moudrost světa, má zažité postupy, které se v praxi třebas až tak nevyužívají, případně se používaly v době, kdy jejich profesor ještě v daném odvětví pracoval, a chtějí vyšší plat. Pokud daný student studuje, řekněme, 5 let, za tu dobu už máte ze středoškoláka zkušeného, loajálního pracovníka, přičemž plat požadují podobný.

Navzdory tomu, že jsem měla obhajobu ve stejný den, jako mé nejlepší kamarádky z FAV, dokonce jsme všechny skončily i se stejným výsledkem, shodly jsme se, že ten pocit jsme očekávaly lepší. Přitom kdyby se nezadařilo, můžeme oplakávat „promarněný“ rok, kdy jsme mohly studovat na navazujícím, třeba by se nám pak po „přičichnutí“ k penězům po roce práce zpět do studia ani nechtělo. A jelikož se nám nechce ani teď s brigádkami, tato pravděpodobnost se limitně blíží k jedničce (jo, studuju matiku). Jediná změna, ke které došlo, je to, že jsou z nás „paní“, respektive pokud nás chce někdo oslovovat titulem, měl by používat právě přízvisko „paní“. A ono takové „slečno“ zní mnohem lépe, než „paní bakalářko“. Stejně nějak nedokážu pochopit, že po třech letech studia, kdy jsem na FAVku šíleně nadávala, se sem ještě ochotně vracím, navíc přestupuji z matematiky na informatiku. Člověk se na té vejšce totiž učí spoustu zbytečných věcí. Ano, je pravda, že vše je spjato se vším, ale valnou většinu stejně zapomenete a v praxi ji ani nepotřebujete.

V České republice se z vás s tímto titulem NIKDO neposadí na zadek, a jelikož je tato země už i v zahraničí profláknutá jako svět vysokoškoláků, věřím, že ani tam ne. Co na tom, že studuji na poměrně prestižní fakultě (Fakulta aplikovaných věd) s technickým zaměřením, když ji pořádně znají jen v Plzni? Zase musím uznat, že již v prváku, byť jsem neměla o svém studiu řádný hmatatelný důkaz (respektive o tom, že to vydržím), mě personalisté mlsně zpovídali se slinou u pusy a byli mou volbou VŠ naprosto nadšení. I z úst učitelů jsem často slýchávala termín „kritické myšlení“, což je asi opravdu něco, čím oplývám, ale rozhodně jsem si jej nepřinesla z VŠ. Upřímně mi připadá, že si z VŠ nepamatuji prakticky nic a „něco“ mi daly pouze volitelné předměty, jako je španělština, osobní finance či marketing na internetu.

Co mi ale VŠ dala nejvíc, je vědomí, že když jsem prošla tímhle, tak už snad opravdu zmáknu všechno, stejně jako skvělé přátele, kteří mi, věřím, stejně jako Bc. titul, zůstanou navždy.

A co vy? Také jste se ve VŠ tak trochu zklamali? Nebo jste rádi, že jste tam ani nešli? Máte jiný názor? Podělte se o něj se mnou v komentářích

Tak jsem konečně našla Facebook Challenge, která mi nepřipadá pitomá a jsem ochotná se jí zúčastnit (narozdíl od Ice Bucket Challenge, či Cinnamon Challenge, o které jste možná ani neslyšeli, ale tohle video vám rozšíří obzory – mimochodem, věděli jste, že 40 lžiček skořice vás zabije?). Jedná se o tzv. Výměnu knih.

Zdroj: Filosofie prodeje: Doporučené knihy [online]. In: . [cit. 2016-06-30]. Dostupné z: <http://www.novaeraprodeje.cz/knihy>

O této výměně se dozvíte od svých přátel na FB, kteří daný příspěvek sdílí. Pokud jej „lajknete“ či okomentujete, znamená to, že se také chcete výměny účastnit a daný přítel vám pošle zprávu, kde jsou další instrukce. Jedná se vlastně o tzv. pyramidu. Vy posíláte knihu člověku, od kterého se o výměně dozvěděl váš facebookový přítel. Ten dostane knihu od lidí, kteří se do výměny zapojí díky vám.

Ačkoliv mi bylo řečeno, že je jedno, jakou knihu pošlete, určitě se nemá jednat o zbavení se nepotřebné knihy. Já si naopak myslím, že poslat byste měli knihu, která se vám nějakým způsobem líbila, něco vám dala. Je samozřejmé, že „zbavit“ se oblíbené knihy, je těžké, ale pokud jste jako já a knihy povětšinou už znovu nečtete, proč neudělat oblíbenou knihou radost někomu dalšímu?

Pokud Výměnu knih nesdílel žádný z vašich přátel, ale chcete se zapojit, můžete lajkovat/komentovat zde.

Často a ráda si prohlížím na internetu obrázky kritizující dnešní moderní dobu plnou technologií a lidí, kterým nedochází, že při vážné situaci (požár, nehoda,…) by mobilem měli radši zavolat pomoc, než natáčet video. Zde je série mých nejoblíbenějších, snad vás pobaví/zaujmou. Užijte si pár minut prokrastinace .

Zdroj: Doba Mag.: Provokatívne ilustrácie líčia smutný obraz o dnešnom svete [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://www.doba.sk/2016/04/16/provokativne-ilustracie-licia-smutny-obraz-o-dnesnom-svete/>

Zdroj: Doba Mag.: 22 ilustrácií kritizuje život so smartfónmi. A majú pravdu [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://www.doba.sk/2015/04/30/22-ilustracii-kritizuje-zivot-so-smartfonmi-a-maju-pravdu/>

Zdroj: Zaujímavosti z různých oblastí od vedy po cestovanie: 16 silných ilustrácii zobrazujúcich modernú dobu [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. <Dostupné z: http://www.zaujimavysvet.sk/16-silnych-ilustracii-zobrazujucich-modernu-dobu/>

Zdroj: Doba Mag.: Vtipné ilustrácie cynicky kritizujú modernú spoločnosť [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://www.doba.sk/2015/12/09/vtipne-ilustracie-cynicky-kritizuju-modernu-spolocnost/>

Zdroj: REFRESHER.cz: Trefné ilustrácie Jeana Julliena presne vystihujú dnešnú dobu [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://refresher.cz/23352-Trefne-ilustracie-Jeana-Julliena-presne-vystihuju-dnesnu-dobu>

Zdroj: MiniKiwi.sk: 20 ilustrací, které ti ukáží, jak nás doba změnila. Všechno však není jen negativní [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://minikiwi.refresher.cz/1570-20-ilustraci-ktere-ti-ukazi-jak-nas-doba-zmenila-Vsechno-vsak-neni-jen-negativni>

Někteří muži přijdou domů z práce, sednou si na gauč k televizi, nechají se manželkou obskakovat a nehnou doma ani prstem. Vymlouvají se především na práci, kde byli celý den, a na únavu. Ženy si pak u kafe s kamarádkami povídají o tom, jaké to mají doma lenochy, a že celá domácnost stojí na nich. Ale je tomu opravdu tak? Já si myslím, že si za to občas můžeme doopravdy samy.

Zdroj: Simpsons – POSTAVY.cz: Homer Jay Simpson [obrázek]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <http://www.postavy.cz/homer-jay-simpson/>

Za svých – bože! v neděli už to bude – dvaadvacet let, kdy randím od čtrnácti, by se mohlo zdát, že ještě nemám dostatečné zkušenosti, abych měla k tomuto tématu co namítat. Nicméně nezapomeňte, že nemusím být manželkou a partnerkou, ale stačí být dcerou.

Jak můj otec, tak můj přítel, jsou velice pracovití. Vlastně je můj přítel takový učebnicový příklad toho, že dívky si hledají muže podle svých mužských vzorů. Já říkám CHVÁLABOHU, neboť taťka je hodný, pracovitý, k mamce se chová a choval vždy hezky a umí se pro věci nadchnout. Je poněkud workoholik, což Tom ho v téhle disciplíně ještě předčil, nicméně lepší workoholik než alkoholik .

Co ale „moji chlapi“ rovněž sdílí, je to, že prostě nepatří do domácnosti a představit na rodičovské dovolené bych si je doopravdy nedokázala. Ne, že by neuměli třeba uklidit, taťka narozdíl od mamky umí i dokonce šít na šicím stroji, ale ani jednoho z nich prostě nenapadne zalít kytky, a také nevaří. Nejdřív mi bylo trochu líto, že vařit budu vždycky já nebo mamka, ale když se nad tím člověk zamyslí, není to tak špatné. Zase se mi do toho nemíchají, neříkají, jak by to chtělo přidat to či ono a naopak oba vždy chválí a mlaskají. No a když není čas, spokojí se se studenou večeří, případně aportují něco z restaurace, což také není k zahození.

Tom dokonce po večeři většinou i ochotně umyje nádobí, taťka se k tomu zas tak nemá, ale když ho poprosím, taky to udělá. Někdy je ale rád, že si po práci sedne na gauč, takže na mamčino ponoukání, ať si nandá večeři, jen odvětí, ať mu to nandá (a nejlépe i naservíruje pod nos) ona. No a jsme u toho!

Jenže ti chlapi za to až tak moc nemohou! Nemusí to být vždy lenost, ale třeba jen odevzdanost. Třeba nám kdysi chtěli pomáhat, ale my je naším věčným opravováním, radami a komentáři od toho prostě odradily. Třeba jsme se s nimi kvůli nějaké takové prkotině i pohádali. Zkuste se nad tím, milé dámy, zamyslet. Kdy jste naposledy po svém milém něco chtěly, ale nakonec si to stejně radši udělaly samy, neboť to prostě umíte líp (ačkoliv tak ta věta zní, fakt neměla být dvojsmyslná ).

Zdroj: Loupak.cz – Videa, Obrázky, Vtipy, Citáty, Hry: Život [obrázek]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <http://www.loupak.cz/obrazky/vlastni/494075/?thx=duchodce>

Nedávno jsme v Plzni s dalšími lidmi pořádali ples. S tím samozřejmě souvisí nejen slavení, ale také organizace a úklid, takže jsem domů po probděné noci dorazila v sobotu v 7 ráno úplně hotová. Snídaně je nicméně důležitá část dne a já za celý pátek nic nejedla (krom chipsů a dvou kousků pizzy), takže jsem si nestydatě naložila plnou misku mamči segedínu s domácími knedlíky. Po jídle jsem šla spát, takže když jsem jak zombík po pár hodinách sešla dolů do kuchyně, něco mě doopravdy zarazilo. Byl to způsob naskládání umytého nádobí v odkapávači. Nejdřív jsem si myslela, že jsem tu naběračku prostě dala na jiné místo, lžíce daná obráceně a stejně tak i miska, mě však utvrdila v tom, že já to nádobí určitě nemyla. Přesně tak, umyl ho taťka. A co jsem udělala jako první? Přeskládala ho. Přitom až na misku, která by případně mohla spadnout, na tátovu způsobu skládání nebylo nic špatného, jen já měla to neuvěřitelné nutkání to mít „po svém“. Nebo lépe řečeno „po našem“, protože můj a mamčin styl je totožný.

Obávám se, že jde až o nějaký archetyp, který my ženy máme hluboko zakořeněný v mysli. Nedávno jsme s taťkou společně věšeli mokré ponožky na topení, a když jsem viděla, jak je tam dal, opět jsem to předělala. Samozřejmě, že jsem si to hned odůvodnila tím, že „mým“ stylem uschnou daleko rychleji, nicméně takto pověšené měly být přes noc, takže by uschly tak či tak. Stejně tak potají předělávám připravené příbory od Toma (kterého o naskládání na stůl požádám), protože u nás v rodině máme prostě několik typů příborů a každý je zvyklý jíst tím svým.

Tyto situace samozřejmě občas vyústí i v to, že místo toho, abych si o pomoc řekla, to radši udělám sama. Upřímně mám dojem, že my ženy to kromě zmíněného archetypu děláme už proto, že nás prostě baví kamarádkám i jiným lidem vykládat, že jsme vlastně superženy, které toho mají nad hlavu a nikdo jim s ničím nepomůže. Přitom by ti naši muži třeba pomohli rádi. A ať už pracujete či ne, milé dámy, občas toho svého chlapa pusťte k nějaké práci, oceňte, že se snaží, poděkujte mu. A občas, když se neptá, zda s něčím nepotřebujete pomoc, ho nechte vydechnout na gauči, strčte mu do ruky pivo, dejte mu pusu a vězte, že se vám za to odvděčí. Možná ne dneska v posteli, protože u televize vytuhne, možná ne zítřejší pomocí s luxováním, ale minimálně tím, že bude ostatním chlapům vykládat, jakou má doma super ženskou. A co si budeme povídat – to pomůže kolikrát víc, než nějaké špatně naskládané nádobí .

Pokud nad tím vším teď také přemýšlíte, pusťe si následující videa, kde tento „problém“ celkem vtipně a trefně shrnuje Karel Hynek:

Zdroj: YouTube: Na Stojáka – Karel Hynek – jak jsem žehlil [Video]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=f0_31uAJ-1g>

Zdroj: YouTube: Na Stojaka – Karel Hynek – fakt nevyměknu [Video]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=tE7uGsu7JGA>

Na tohle téma již padlo spoustu článků a diskusí, ale i já jsem se rozhodla přispět svou troškou do mlýna. Těchto několik facebookovských kategorií uživatelů totiž dennodenně vídám na hlavní stránce a věřím, že i vy v nich najdete minimálně své přátele, možná i sebe.

Zdroj: Facebook [online]. In: . [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/>

Statusy které píší tito uživatelé mají většinou jen jedno téma: Jejich život, který každý řeší. Vám tak musí připadat, že dotyčný je snad celebrita, přestože vy jste o něm slyšeli naposledy tak maximálně na základce. I obrázky jsou většinou vlastně jen malůvky či fotky, kde je důležitý text, něco na styl: „Lituju tě, že máš tak podělanej život, že musíš řešit ten můj.“ Tyto statusy a obrázky ale „Celebrita“ sdílí a vkládá alespoň 3x denně. Vy tak máte šanci se v jejich plcích dozvědět prakticky vše, na co si tito vaši „přátelé“ stěžují, že každý omýlá.

Smutné obrázky na téma láska, smutní smajlíci, srdíčka, pocity jako „cítí se bezmocně“, „cítí se na dně“ či „cítí se neúplně“ jsou na jejich denním pořádku. Také u nich často najdete změnu vztahů z „…je ve vztahu“ na „…již není ve vztahu“, ale i obráceně, klidně po pár hodinách. Většinou se jedná o dívky, často 1) a 2) v jedné osobě, takže po zhlédnutí jejich timelinu jste zralí tak akorát na sebevraždu, nebo na celý box zmrzliny. Jak může mít někdo tak smutný život a takovou smůlu v lásce? Ale to je jen dramatizování! Ve výsledku jsou tyto slečny často ve spokojeném vztahu s milujícím přítelem s drobnými chybkami, na kterého se prakticky nic, co sdílejí, nevztahuje. Ony však doufají, že jejich přítel si ty obrázky prohlédne a zásadně se změní. A ve chvíli, kdy se změní, přijde ta vzácná věta: „Ale ty ses TAK změnil!“

Někdo na kafe? Někdo ven? Někdo do kina? Někdo doporučí nějaký film? V období maturit to bylo něco na styl Někdo s rozborem Máje? Ale případně i další otázky, na které je možné najít na internetu jednoduše odpověď. Když se chce. Jedinou vaší touhou je mu napsat Try to fucking Google it!, případně poslat neotřelý odkaz. Ze statusů tohoto člověka je jasné, že je neuvěřitelně nesamostatný, popřípadě líný. Na druhou stranu v občasných komentářích takových statusů najdete i nějaký fajn tip třeba právě na film.

Timeline tohoto fitness nadšence navštěvujete jen nedopatřením – nic totiž nedokáže tak zkazit apetit u rozbaleného balíčku chipsů, jako je video s namakanými borci a slečnami ve fitness kroji, který je možno nazvat spodním prádlem. I díky tomuto člověku víte, že WorkOut neznamená vypadnout dříve z práce či dostat padáka. Timeline se vyznačuje hlavně workoutovými videy, „vtipnými“ obrázky, které moc nechápete, statusy, jak „to bylo v posilce dneska super„, kde má dotyčný/á označené své stejně naladěné přátele. Takový status se opakuje cca 4-5x týdně a vy se jen ptáte sami sebe, kde na to FF jen bere čas a peníze.

Vtipné je, že když je venku krásně a vy si chcete jít zaběhat a pozvete na společný běh i FF, ten nechápe, co to po něm chcete. Venku přece není proteinek, na sluníčku a bez zrcadel nebudou tak krásné fotečky a při běhu tak dobře nepotrápí bicáčky. Jo, i takováto slovní zásoba plná zdrobnělin často zdobí již zmíněné statusy „tvrďáků“.

Status je často doplněn o fotky v cool sportovních hadrech, případně bez nich v klasických polohách. Pro ženy je to často v předklonu, dlaň u otevřených úst a vyvalených očí, jako by říkaly „ups“, ale hlavní důvod je jen a jen duckface a co největší zmáčknutí prsou, aby ve sportovní podprsence vypadaly alespoň trochu větší, než cvrnkací kuličky. Další možné foto je pak ze strany, aby byl vidět namakaný zadeček. U pánů to bývá pak často nějaké ukazování či „thumbs up“ nějakému kamarádovi, ačkoliv foto nemá svědčit o skvělém přátelství, nýbrž o namakaném bicáčku, který v této póze často naskočí. V podobném ražení má dotyčný/á i profilovku.

Nutno podotknout, že ano – takovým lidem často cvičení přinese i výsledky. A těm, kterým ne, těm pomůže Photoshop. Nebo ne?

Pořádně nevíte, která ze dvou/tří kamarádek právě píše status, protože jej často doplňuje fotka s označením. Vlastně lze tuhle dvojici/trojici pipinek, zlatíček, mucineQ, lásek, koček a miláčků, jak se často oslovují, považovat za siamský blob. Neexistuje nic, co by jedna té druhé neokomentovala. Z frekvence statusů a společných fotek vám až nejde na mozek, že se jedná „pouze“ o spolužačky a nikoliv sestry, nebo až dvojčata. Pánové si je tak často zasněně představují jako lesbičky.

Ačkoliv jejich vztahy neznáte, je vám naprosto jasné, že stačí jedna věc, která je rozdělí navždy – kluk. A nemusí jít ani o kluka, o kterého mají zájem obě/všechny tři, ale prostě o jedno zamilování, kdy na sebe nebudou mít zlatíčka tolik času a jedna začne strádat.

Poznávací znamení: Jako úvodní fotku mají dámy fotku, kde jsou spolu, samozřejmě s duckfacem a vystrčenými ňadry.

Tak tohle je kategorie sama o sobě. A také takový malý indikátor, že začínáte stárnout. Facebook zahlcený fotkami miminka, ze kterých jste schopni vyčíst, který vlas tomu drobečkovi dnes vyrostl. Fotky po porodu, před porodem, v den porodu, až se divíte, že nenajdete fotku, jak s tatínkem „zadělávali na těsto“. Ačkoliv tu rodinu ani pořádně neznáte, víte, kdy „jsme se poprvé převalili“, kdy „jsme poprvé navštívili bazén“, nebo dokonce „kdy jsme poprvé udělali bobek do nočníku“, samozřejmě vše zdokumentované a věřím, že i u poslední zmíněné informace to matku stojí velké přemáhání, aby fotku neumístila na Facebook.

Maminky už nějakou dobu mluví v množném čísle 1. osoby, ale ještě před porodem se toto „my“ překlenulo z já+partner na já+miminko.

Poznávací znamení: Fotka miminka místo profilovky a BabyBazar je rodinnou biblí.

Číst jejich statusy je fakt o zlomení oka. Někteří mohou trpět dislexií, Gramatici jsou ale vyloženě líní. Psát kuly místo kvůli nebo holki a klucy je jejich denním chlebem. O to hůř, když se jedná o 1), 2) a 7) v jedné osobě, to pak radši utéct z Facebooku.

Někteří z nich chtějí dokonce své city vyjádřit, takže vytvoří obrázek s nápisem, který má pár gramatických chyb, a ten pak sdílí, takže i když se třebas jedná o silnou myšlenku, vy ji prostě nemůžete sdílet či likovat, protože mít něco podobného na Timelinu, to byste se museli stydět.

Nemám nic proti zvířatům, sama jsem jejich milovníkem. Nic se ale nemá přehánět. Co tím myslím? Například to, když někdo vytvoří Facebookový profil svému zvířeti. Občas to může být i vtipné či roztomilé, ale když se dotyčný pak zvířeti podřizuje a ani na FB se tím netají, je to možná „trošku“ hardcore. Přiznávám, že podobné FB uživatele jsem zažila jen dva (dvě), ale počkejte, až se z 8) překlopí do 6)! To pak dotyčnou radši okamžitě mazat z přátel!

Tak tady budu asi trochu bruslit na tenkém ledě, ale věřím, že i vy máte několik podobných přátel. Ne, že bych jim úspěch nepřála, vlastně ho některým naopak velmi přeju, možná trochu závidím, ale vím, že pro něj udělali maximum, ale cpát mi to každé tři hodiny nemusí. Status „čemu vděčím za svůj úspěch“ mi také přijde trochu vtipný, když dotyčný není známý, nemá svou firmu a třeba se jedná o studenta, který ani není finančně nezávislý. Nicméně statusy tohoto člověka bereme většinou podle nálady. Když ji máme dobrou, držíme mu palce, když ne, nejradši bychom ho s těmi statusy poslali do háje.

Poznávací znamení: Doporučení motivačních knih (není od věci) a různé odkazy na semináře a webináře znamenají většinu Timelinu.

Já už je tak moc nevídám, asi proto, že už jsem twentysomething, nicméně v mladším věku, kdy jsem na FB měla také zákonitě mladší přátele, se různé fotky a statusy takových párů objevovaly opravdu často. „Lásko, já tě tak miluju!“ bylo nejčastějším sdělením, ačkoliv za týden už se daný pár rozešel a za další týden to oba sdíleli jinému člověku. Stává se.

Poznávací znamení: Série profilovek, vždy s jiným klukem/slečnou.

Zdroj fotek: Google Pictures

Tady se jedná hlavně o slečny, nicméně někteří pánové jsou podobnými exhibicionisty. Plno statusů a fotek z různých dovolených (asi tak 6x ročně moře a hory), často celkem profi vyfocené. Jediný důvod? Záviďte mi! No a bohužel, ono se také daří, takže si o daném člověku třeba vytvoříte v hlavě i spoustu předsudků (zlatokopka/vyžírka), protože nemůžete pochopit, kde na to dotyčná/ý bere čas a peníze. A ona to až tak pravda být nemusí, ale vám to udělá dobře.

U takovýchto slečen se ve fotkách také vyskytují často vyretušované profisnímky, kde je uživatelka polonahá. To je hned liků!

Poznávací znamení: Na profilovce či úvodní fotce (nebo obojím) často najdete nějaké foto z exotické dovolené.

Nedávno se jednalo ještě o dost dobrého kámoše/kámošku, ale teď propadl nějakému duchovnu a zdravému životnímu stylu. Člověk, kterého máte ještě někde v počítači na fotce, kde se nestydatě láduje hamburgerem, je najednou vegan/vegetarián, prosazuje zdravou výživu a duchovní očistec a vy si jen říkáte – WTF? Možná, že to je nějaká cesta, ale nemusel by vám to cpát 20x denně na Hlavní stránce. U některých se jedná o spojení 4) a 12), to jsou ti zdravější, kteří do toho alespoň i sportují a nesnaží se „žít zdravě“ tím, že nejedí a jen pijí vodu.

Ještě existují alternativy, kdy se tento člověk úplně nezmění, nezmění se jeho pohled na svět a hlavně na jídlo, pouze se snaží hubnout. To se pak často jedná o slečny, které za měsíc zvládnou 8 dvoutýdenních diet.

Co si budeme povídat, takovéhle uživatele máte rádi, a ačkoliv se s nimi třebas v současnosti ani nebavíte, nebo si dokonce nepamatujete jejich jméno, neboť na FB mají falešné, právě kvůli jejich Timelinu si je nesmažete. A oč se jedná? Hlavně o černý humor, posměvačné, občas i urážlivé statusy, obrázky a gify, u kterých se ale zaručeně zasmějete. U některých obrázků byste dokonce ani přátelům nepřiznali, že jste se málem počůrali smíchy.

Sami nenapíšou žádný status a nic nesdílí, jak je rok dlouhý, ale vám musí vše komentovat, často ne úplně hezky, byť se jedná o celkem blízké přátele. Hlavním důvodem je poměrně zbytečná provokace a uzurpování pozornosti. Dotyčný si často myslí, bůhvíjak není vtipný, ale to je jen jeho názor a vás tím akorát vytočí.

Tady asi nemusím moc komentovat. Většina z nás je naštěstí směsicí 1-14), což je, myslím, úplně zdravé, maximálně to může zavánět mnohočetnou poruchou osobnosti .

Jestli vás můj článek pobavil, případně jste v něm našli vašeho kamaráda, nebo dokonce sami sebe, budu určitě ráda za komentář.

O tomto tématu chci napsat už nějakou chvíli, protože ačkoliv je pojem „cukrovka“ poměrně známý, ne všichni vědí, co to přesně znamená a jaká mají diabetici omezení. Přitom jen v České republice je nyní již možná milion diabetiků (poslední známé statistiky z roku 2012 uvádějí 841 227 diabetiků). V Indii je touto nemocí postižen dokonce každý druhý člověk! Já ale nejsem žádný odborník, jsem prostě jen diabetik, který vám přináší malé osvětlení a svůj názor na tuto problematiku.

Zdroj: Obat Tradisional Diabetes [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://obattradisionaldiabetes.co/>

V prvé řadě byste měli vědět, co to ta cukrovka (diabetes mellitus) vlastně je. Jedná se o onemocnění slinivky břišní, respektive Largenhansových ostrůvků v ní, které nám do těla vpouští hormon inzulin. Ten je důležitý pro stabilizování hladiny cukru v krvi, vlastně je takovým „klíčem“, který vpouští energii do buněk. To ale neznamená, že by měli diabetici stále vysoký cukr. Slinivka totiž u zdravých lidí produkuje také glukagon, který vlastně odvádí pravý opak práce inzulinu. Když člověk sportuje, slinivka tento hormon vpustí do těla, aby mu nedošla energie. Diabetikovi často nefunguje ani jeden tento hormon, takže může mít problém jak s vysokou, tak nízkou hladinou cukru v krvi.

V druhé řadě existuje hned několik typů diabetiků.

Diabetes mellitus I. typu mají často lidé od raného dětství, ale může se projevit i později. Této nemoci se nelze zbavit (ačkoliv některé příběhy na internetu nás mohou vyvést z omylu), často je způsobená geneticky, většinou však ob generaci. Kdyby trpěla matka i otec cukrovkou, dítě má „jen“ o 2 % vyšší pravděpodobnost cukrovky. Vnoučata jsou na tom hůř. Léčí se pícháním inzulínových jehel (a samozřejmě hlídáním jídla a kontrolováním). Tělo totiž na vytvořený inzulin i glukagon reaguje destruktivně a autoimunitní systém je zničí.

Diabetes mellitus II. typu mají převážně starší lidé, ale někdy ho mají i lidé, kteří se špatně stravují, často jsou obézní. Inzulin se jim v těle tvoří, ale v omezeném množství, případně je jeho reakce pomalejší než u zdravého člověka. Tito lidé se většinou léčí dietou, někdy i prášky.

Těhotenský diabetes často po porodu odeznívá. Projevuje se zvýšenou hladinou krevního cukru, což často vede ke zvýšené produkci inzulinu plodu. Dítě tak může po narození trpět hypoglykémiemi (tento termín je vysvětlen níže v článku).

Jinak existují i další typy diabetů, jedná se však spíše o anomálie a mně osobně nejsou známé.

Zdroj: Diabetes UK: How To Inject Insulin [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://www.diabetes.co.uk/insulin/how-to-inject-insulin.html>

Mně byla cukrovka diagnostikována 31. března 2006 (jo, letos mám jubileum), tedy přesně 4 dny po mých dvanáctých narozeninách. Byl pátek, já tehdy přišla v půl jedné ze školy a čekala mě sbalená taška a plakající maminka. To ráno jsme byli na krvi, neboť jsem už několik dní měla problém s bolestí břicha a křečemi v nohou (často jsem se v noci vzbudila silnou křečí, kterou jsem musela „rozkopat“). Navíc jsem byla schopná vypít až 8 litrů(!) vody denně, ale vůbec mi to nepřipadalo divné, naopak jsem byla za svůj pitný režim ráda, také jsem zhubla.

Rodiče mě odvezli do nemocnice v Chebu, kde jsem si měla poležet týden, nakonec jsem zde byla ale jen 4 dny. Zde jsem byla na kapačkách, učila se píchat si sama inzulin, ale také počítat výměnné (chlebové) jednotky, tedy sacharidy v jídle.

Po návratu do školy se mě náš učitel fyziky (radši nebudu jmenovat) ptal, kde jsem byla. Když jsem mu sdělila, že jsem ležela v nemocnici s diagnostikovanou cukrovkou, s vážnou tváří se mě zeptal, zda „jsem příliš papala bonbónky“. Asi to myslel jako vtip (alespoň v to doufám), nicméně mě i vzpomínka na tuto reakci ponoukla k napsání tohoto článku.

Zdroj: Diabetologia i cukrzyca: Glukometry a badania [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://www.diabetolodzy.dlapacjenta.info/s/3278/68365-Diabetologia-i-cukrzyca/4017683-Glukometry-a-badania-laboratoryjne-poziomu-glukozy-we-krwi.htm>

Jak jsem jsem již zmínila, inzulin je hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Jelikož mně se netvoří (či se tvoří v omezeném množství), musím si ho píchat, a to hned 4x denně – před snídaní, před obědem, před večeří a celodenní před spaním. Existuje mnoho typů inzulinů, některé jsou krátkodobé (zaštiťují jídlo), jiné dlouhodobé (ty se píchají většinou před spaním) – jejich intenzita i doba vstřebávání se liší. Já zatím vyzkoušela hned 4 typy: Actrapid, Insulatard, Novorapid a Lantus. Dávku inzulinu je nutné regulovat podle jídla, naměřené glykemie (cukru v krvi), ale také činnosti, kterou se chystáme dělat – při sportovní aktivitě je lepší inzulin snížit, neboť energii z jídla částečně spálíme.

V dětství jsem znala slečnu, která si sama inzulin neuměla píchat, takže za ní před odpoledkou jezdila do školy vždy máma, dívčina navíc nemohla ani nikde bez mámy přespávat a byla na ní naprosto závislá. Jak je na tom teď ale netuším.

Jak jsem již zmínila, pojem „glykémie“ označuje hodnotu cukru v krvi. Měříme ji glukometrem a speciálními proužky. Ty jsou jednorázové a samozřejmě něco stojí (u mého typu glukometru stojí jeden proužek cca 14 Kč), jsou ale dotovány pojišťovnou. Děti je mají zdarma, dospělí jich mají omezené množství na rok.

Hyperglykémie označuje velké množství cukru v krvi, obecně je tak považována hodnota nad 8 mmol/l (milimolů na litr) nalačno. Zdravý člověk může mít po sladkém nápoji například těch 8 mmol/l, ale brzy by mělo tělo vyprodukovat inzulin. Člověka s hyperglykémií bolí břicho, je unavený, pohyb mu může dělat problém (jak nemá energii vpuštěnou do buněk). Také má velikou žízeň, jak se tělo snaží cukr „vykoncentrovat“, hubne. Při vysoké glykemii může být takový člověk i dezorientovaný, v horším případě může i upadnout do bezvědomí. Pro představu, mě přivezli do nemocnice s cukrem 24,7 mmol/l. Cukr nemusí zvyšovat jen hodně jídla/málo inzulinu, ale také adrenalin. Velkým problémem také je, že při vyšší glykémii se horší zrak. Zrak se vám tudíž s rozdílnými glykémiemi mění, takže například operace očí nepřipadá v úvahu.

Hypoglykémie je označení pro nízký cukr. Je to hodnota pod 3,3 mmol/l. Zdravý člověk jí většinou díky glukagonu nedosáhne. Může být způsobená příliš velkou dávkou inzulinu/malou dávkou jídla/sportem/alkoholem. Její příznaky jsou horečnatost, silné pocení, nafouknutí břicha, třes, nedostatek energie (převážně v končetinách). Je to způsobené noradrenalinem, který začnou nadledvinky produkovat, aby cukr vyrovnaly. Při velmi nízkých hodnotách glykémie může člověk působit jako opilý. Hypoglykémie může způsobit i upadnutí do bezvědomí, případně smrt. Když má člověk hypoglykémii, je nejvhodnější podat sladký koncentrovaný nápoj, při upadnutí do bezvědomí podat cukr, diabetik u sebe může mít i glukagonovou injekci (píchá se do zadku), v každém případě volat doktora. Každý diabetik by měl s sebou ( v peněžence) nosit kartu diabetika. Časté hypoglykémie způsobují i zhoršení kognitivních funkcí (paměť, postřeh, soustředění), což bude dost možná i můj případ, jak mi dnes sdělila diabetoložka. Každopádně je hypoglykémie něco opravdu nepříjemného, už jen to, že se člověk třeba na veřejnosti hodně potí. Silné hypoglykémie (alespoň mně) vyvolávají také pocit „umírání“. Nejhorší je, když se kvůli hypoglykémii vzbudíte (ačkoliv horší by bylo, kdybyste se už nevzbudili). Pití navíc nezabere okamžitě, takže je člověku takhle „blbě“ třeba i dvacet minut. Já osobně u sebe nosím pitíčka, tedy džusíky z dětství, případně nějaké sušenky.

Asi je vám jasné, že při cukrovce člověk musí nějakým způsobem řešit jídlo. Není to však tak, že by nesměl sladké! Při hypoglykémii ho naopak musí. Je ale důležité jíst víckrát denně a množství sacharidů (výměnné jednotky) v jídle hlídat. 100 g jablka má například 1 výměnnou jednotku, 25 g chleba 1 výměnnou jednotku, balení hořických trubiček (těch po dvou) také. Je vám ale asi jasné, že nějaký rozdíl v těchto jídlech bude. Je to v rychlosti vstřebání, které se také nazývá glykemický index (GI). Hořické trubičky se vstřebávají rychleji, než například ten chleba. Jedná se o velký skok, ale také velký pád, což může způsobit hyperglykemii následovanou hypoglykemií, což není rozhodně žádané. Lepší je proto jíst jídla s nižším glykemickým indexem, při hypoglykémiích ta s vyšším.

V mase, sýru, másle, tvarohu, vejcích, oleji, vodě, houbách a zelenině (kromě luštěnin) sacharidy nejsou, takže lze říct, že těchto potravin můžeme sníst, kolik chceme. To by ale byla hodně nevyvážená strava. Znala jsem i jednoho diabetika, který trpěl celiakií, tedy nesnášenlivostí lepku. To už je opravdu velký extrém.

Co se pití týče, naštěstí existují i slazené nápoje bez cukru, jako třeba Poděbradka ProLinie, kterou piju já. S nápoji za 3,90 z Kauflandu či Tesca, které se honosí nálepkou 0 % cukru, nemám dobré zkušenosti, protože třeba nejsou slazeny cukrem, nýbrž umělým sladidlem, které však v sobě také může mít sacharidy.

Při sportu se také musíme hlídat. Při hypoglykémii nemůžeme sportovat (ono to ani nejde), což může být problém například při zápasech. O tom vím hodně, neboť jsem mezi 11 a 15 rokem hrála závodně fotbal. Teď se k němu snažím vrátit. Ono může být ale i těžké chtít sportem zhubnout. Normální člověk, když běhá, nejprve spálí své cukry, poté tuky, poté bílkoviny. Diabetik místo toho dostane hypoglykémii, takže hubnout je lepší spíš přes jídlo.

S touto nemocí se ale pojí i mnoho problémů. Například nízká srážlivost krve, krvácející dásně, problém s očima (při špatné kompenzaci cukrovky je možné i oslepnout), problém s nervy, gangréna končetin – tedy vlastně odumření tkáně (schválně si zkuste vyhledat fotky). Problémy čekají i játra a ledviny. Správná kompenzace, tedy udržení glykemie ve „správných“ hodnotách je tak opravdu důležitá.

Osobně nechápu, jak je možné, že lze transplantovat srdce, ale nelze transplantovat slinivku. Některé výzkumné ústavy tvrdí, že to lze přes kmenové buňky, já tomu i věřím, ale je jasné, že farmaceutické společnosti na diabeticích vydělávají neuvěřitelné peníze, kterých se jen tak nevzdají.

Jelikož jsem fanouškem The Walking Dead, často mě napadá, jak bych asi jako diabetik přežila. Asi bych odpadla jako jedna z prvních. Nicméně i proto mě potěšilo, když v 6. sérii jedna diabetička byla. Bylo jí špatně a potřebovala inzulin. Osobně si takovou situaci moc nedokážu představit – spíš bych očekávala, že při takové apokalypse není jídlo, takže by spíš měla hypoglykémii než hyperglykémii.

Doufám, že jsem vás tímto článkem o něčem poučila, snažila jsem se to udělat ve zkratce. Pokud vás článek zaujal, budu ráda, když zanecháte komentář.

Jelikož jsem začala chodit na vejšku, stala jsem se i já součástí davu lidí, kteří v neděli večer s kufrem/báglem/taškou „dobrovolně“ vlézají do pojízdných plechovek, aby se mačkali s ostatními lidmi, popřípadě se strachovali, že budou vystupovat jako první a nepovede se jim otevřít dveře a bude to trapas . O čem mluvím? Samozřejmě o vlacích!

Zdroj: Známé hračky z TV v ČR: Mašinka Tomáš [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.znamehracky.cz/cz-texty-22.html>

Poprvé jsem SAMA jela vlakem až v osmnácti letech. Dřív jsem jezdila maximálně se školou či táborem, kdy někdo zavelel, kdy se máme sebrat a vystoupit, takže se moje agónie objevila až v dospělosti. Tehdy jsem poprvé sama jela do nemocnice do Plzně (z Mariánských Lázní – tedy 3. stanice, cesta trvá rychlíkem necelou hodinku) – dopadlo to samozřejmě dobře, tedy alespoň výstup z vlaku. Nejdřív jsem nemohla najít, kterým podchodem na tramvaj, pak jsem skočila do tramvaje jedoucí opačným směrem a k tomu si samozřejmě ihned pohotově orazila jízdenku (takže jsem si pak musela kupovat jednu navíc).

Dalším „výletem“ byl Žatec – to už jsem musela v Plzni přestupovat. Samozřejmě jsem byla vyklepaná jak ratlík a k tomu jsem měla brýle zahrabané na dně batohu, takže jsem se radši ptala jiných cestujících, zda by mi přečetli a poradili, ze které koleje to na ten Žatec jede .

No a poslední větší výlet (a to jsem přestupovala dokonce 2x!) se konal do Německa za kamarádkou Eliškou do Bayreuthu. To jsem se v lámané němčině pro jistotu doptávala, zda tedy jedu dobře a kde mám vystoupit (přestože jsem počítala stanice) a zvládla jsem to ve zdraví.

A kupodivu jsem si i jízdu krásnou přírodou začala užívat – třeba do Žatce jsem tam jela podzimní přírodou, svítilo sluníčko, všude bylo žluto-červeno-hnědé listí a zpátky bylo vše pokryté sněhem (a to jsem tam byla jen víkend).

Momentálně jezdím dvakrát týdně do Plzně a zpět – přes školní rok na vejšku, přes léto tedy do práce. Do práce je to horší, neboť v neděli jedu večer tam, v pátek večer zpátky – do školy jsem jezdila v pondělí ráno do Plzně a ve čtvrtek odpoledne domů (když si někdo umí udělat rozvrh… ), případně v úterý tam a v pátek zpět. V létě navíc nemůžu používat svou průkazku studenta. Sice mám IN 25 %, ale v červnu jsem jezdila za 50 Kč, v červenci a srpnu za 83 Kč – to už se za ty dva měsíce prodraží.

Každopádně mám s jízdou vlakem pravidelnou zkušenost – sice jezdím maximálně dvě hodiny (osobák), ale člověk se musí vždy nějak zabavit – zde jsou mé rady, co provádět, když jste ve vlaku:

Když se máte něco učit, potřebujete vyřešit nějakou práci (a nepotřebujete k tomu internet – Pendolino je výjimka), či jen chcete vymyslet komu co pod stromeček, je jízda vlakem ten správný čas! Já se ve vlaku většinou snažila programovat (snažila je to důležité slovo ). Nemůžete na internet, nemůžete se jít radši ven opalovat a volání či smskování vám často zatrhne tunel, takže konec prokrastinace – hurá do vlaku!

Přes týden ve škole, o víkendu jsem se snažila prožít plnohodnotné dny s přítelem a jak už to tak bývá, když potřebuji víc času, zkrouhnu spánek. Takže není nad to si nastavit budík tak 10 minut před časem dojezdu do sve stanice a dát si pořádného šlofíka.

Vhodnou situací se také stala jízda z Prahy do Mariánek asi ve 4 hodiny ráno po koncertu 30 Seconds To Mars na Prague City Festivalu.

Popřípadě luštěníčko. Nikomu asi nemusím vysvětlovat, že čtení knihy, koukání na film či luštění křížovky se do vlaku hodí. U filmu ale buďme slušní a mějme sluchátka, ať někomu třeba to počteníčko nekazíme. Krom toho je fajn si cestu zkrátit také hudbou nebo nějakou hrou, ať už na mobilu, počítači či stolní na cesty (super tip: Čarovný les na cesty). I tehdy bychom měli mít ohled a sluchátka.

Když jsme s přítelem jeli vlakem do Teplic, přisedli k nám do kupé 4 mladí kluci (15-17 let?). Každý z nich si po chvíli vytáhnul mobil, možná si snad i chatovali spolu. Až jsem si s tou knihou připadala trapně .

Zvlášť pokud je vás více, je super se zabavit nějakou hrou. Jasně, že Monopoly si v kupíčku asi jen tak nevytáhnete, ale můžete si zahrát něco vhodnějšího – třeba čelovku, nebo nějakou karetní hru, např. Milostný dopis, případně některou z Černých historek.

Když už vedle někoho sedíte, proč si s ním nepopovídat? Já takhle pár lidí poznala. Nějaké starší paní a pak pár teenagerů nebo lidí, kteří studují také na ZČU. BFF z nás sice asi nebudou, ale je fajn si zpříjemnit dlouhou cestu, zvlášť když nemáte roupama coby a spát se vám nechce. Navíc spolužačka Janča takhle poznala asi 2 programátory, vyměnila si s nimi FB a díky tomu byl pro nás obě prvák snazší .

No a proč ne? Proč nevyužít toho, že zas jednou neřídíte? Pokud nebudete nikoho otravovat, nebudete dělat bordel a nezapomenete ve své stanici vystoupit (jako mí kamarádi), není proč si neužít pár pěnových. Zvlášť když je venku 35°C a musíte tedy dodržovat pitný režim .

Tak to alespoň dělala děcka jedoucí na školní výlety. Těch skupinek jsem potkala spoustu a to samozřejmě převážně na konci května a začátku června, tedy o mém zkouškovém, když jsem se snažila o 1) či 2).

Když jsem dřív pletla na zakázky náramky, staly se cesty do Plzně do nemocnice (ačkoliv jich nebylo tolik) skvělou šancí pro pletení. Tedy ještě lepší byly nudné hodiny ve škole, ale to sem nepatří.

Nebo zkuste psát, třeba blog! No kde si myslíte, že jsem napsala tento článek ?