Jelikož jsem od Pauly Hawkins četla knihu
Dívka ve vlaku (a moc se mi líbil i stejnojmenný
film), rozhodla jsem se od této autorky přečíst novinku, která se jmenuje
Do vody. Kniha je poměrně zajímavá, čtenář pomalu rozplétá letitá tajemství jednoho městečka a není vůbec těžké se do ní začíst, ale přiznávám, že tématem a příběhem mě více zaujala již zmíněná
Dívka ve vlaku.
Zdroj: Databáze knih: Do vody – Paula Hawkins [online]. In: . [cit. 2017-10-09]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/do-vody-333112
Paula Hawkins je 45letou britskou autorkou, jejíž prvotina,
Dívka ve vlaku, jí přinesla veliký úspěch. I proto pozornost diváků přilákala další vydaná kniha
Do vody. Předtím byla 15 let novinářkou, takže mi její osud vlastně trochu připomíná Gillian Flynn.
Dívka ve vlaku je dokonce označována nejen knihou roku 2015, ale také „letošní
Zmizelou„, kterou napsala právě Gillian Flynn. Věřím, že se již brzy budeme moci těšit na další zapeklitý thriller.
Malé britské městečko Beckford je zahaleno tajemstvím v podobě řeky, kde se již utopilo mnoho žen. Poslední dvě zde spáchaly sebevraždu, co však stále zůstává otázkou, jsou pohnutky, které je k tomuto zoufalému činu vedly. Po smrti sestry Nel se do rodného města vrací i Jules Abottová, která se má stát opatrovnicí své nezdolné neteře Leny, se kterou se setkává poprvé v životě. Čím více obyvatel města ale Jules poznává, tím se jí zdá myšlenka sebevraždy její sestry nepravděpodobnější. A co když je vrahem ten, kterému důvěřuje ze všeho nejvíce?
Má zkušenost:
Kniha je psaná převážně v Er formě, ačkoliv právě Jules, kterou lze považovat za hlavní hrdinku, je psaná nejen v Ich formě, ale rovněž i netradičně v Du formě, kdy promlouvá se svou sestrou. Na rozdíl od Dívky ve vlaku se zde nestřídá vyprávění jen tří postav, ale prakticky všech obyvatel Beckfordu, což napomůže nejen tomu, že čtenáři postavy alespoň trochu poznají, ale také tomu, že je příběh zapeklitější a pachatelem – ať už čehokoliv, může být kdokoliv.
Kniha se mi líbila, kapitoly jsou velice krátké, což je sympatické a je těžké se od knihy odtrhnout – člověk si totiž před spaním řekne „tak ještě jednu“. Přesto mi zde velmi chybí napětí a akce, která zde skutečně téměř není, díky čemu jsem knihu četla, ale nehltala.
Úroveň hltání: 3