Na konci října 2012 (tuším, že to bylo přímo na svátek 28. 10. 2012) jsem s kamarádem navštívila jeho rodné město Teplice. A jelikož jsem opravdová zvěromilka, vzali jsme jako první štaci Lesní oboru Mstišov, která se nachází cca 7 km severozápadně od Teplic (50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E) v obci Mstišov.

Zdroj: Mapy Google: 50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/50%C2%B040’08.1%22N+13%C2%B046’12.8%22E/@50.0768241,

Přímo v areálu se můžete také ubytovat, a jak jsem se dozvěděla zde (http://www.turistika.cz/mista/mstisov-obora), v areálu zámečku Dvojhradí mají i zvěřinovou kuchyni Stránky bohužel nejsou momentálně dostupné. „Mezi desítkami zvířat, které v oboře žijí, najdete jelena evropského, daňka skvrnitého, prase divoké, jelena dybowského, srnce obecného, lišky, kunu skalní, labutě i kozy ve všech barevných variantách,„ dušuje se Teplický deník. (Zdroj: Silvarium.cz: Krmení pro zvěř v lesní oboře Mstišov (Teplický deník).

In: [online]. 2010 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/krmeni-pro-zver-v-lesni-obore-mstisov-teplicky-denik

Ze stejného zdroje jsem se také dozvěděla, že obora patří Lesům České republiky. Otevírací doba obory by měla být nonstop.

Zde se podívejte na video:

Zdroj: YouTube: Obora Mstišov u Dubí / Mstišov Enclosure [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=E88dhxgg1J0>

To, že byl únor, zvířatům vůbec nevadilo. Průvodce nám zde dělala labuť (ke které ovšem není radno se moc přibližovat – je schopná křídlem člověku i zlomit ruku). Dále jsme viděli laně a jeleny s kolouchem, kteří nám doslovně „žrali z ruky“. Když už se o tom zmiňuji – zvířata můžete nakrmit suchým chlebem, kaštany či jinými laskominami, ale v případě potřeby si zde můžete balíčky i koupit a přispět tak na tuto dobrou věc. Také vstupné je dobrovolné.

Další jsme viděli kozu i s partnerem, muflony a také divoká prasata s mladými. A jelikož jsem naživo a živé divoké prase ještě neviděla, zaplavila mě euforie ze setkání s novým živočišným druhem a jala jsem se ho krmit. Ten kanec mi spokojeně dlabal kaštany přímo z dlaně a nechal se drbat za uchem. „Ses zbláznila?“ vykřikl kamarád Váleček (nikoliv zavalitý, ale přezdívka tkví v jeho příjmení, které sem psát nebudu). „Proč? Vždyť jeleny a kozu jsem taky takhle krmila.“ „No, ale ti nejsou všežraví,“ usmál se kamarád a já radši svoje chapadlo zatáhla zpátky na bezpečnější stranu plotu. Myslím, že od pozbytí prstů mě zachránilo trénování na vlastních psech. Těm taky nemůžu pamlsek podávat v prstech, ale radši z dlaně. Jinak bych dopadla stejně, jako jsem mohla dopadnout teď.

Naproti výběhu prasat jsme zdálky spatřili pravděpodobně daňky, ale ti se s námi moc kamarádit nechtěli. Holt jsme šli zpátky, pohladili koníky, dali si staring contest se pštrosem, minuli jsme kachny a větším obloukem i labutě, ale u vchodu jsem si za ohrádkou všimla něčeho bílého. „Co to je? To je bílý prase?“ A vskutku. Hned za vraty, takže když byly otevřené, selátko nebylo moc vidět, bylo na samotce malé bílé prasátko (viz fotka č. 4). Proč bylo v minivýběhu, natož samo, to nevím, ale pokud se někdo do obory chystáte a uvidíte velké bílé prase, vyřiďte, že ho pozdravuju .

Máte-li zájem o více fotek, navštivte tyto stránky.