Nemám ve zvyku psát špatné recenze. Na druhou stranu by recenze měla být pravdivá!

Přítel vždy (říká, že 8 let) chodil na jídlo do „Bavárky“, tedy Restaurace Bavaria. Byl už tam štamgastem, takže se znal nejen s obsluhou, ale také s kuchaři. Mě tam vzal třikrát a vždy jsem byla minimálně lehce zklamaná.

Zdroj: BAVARIA | Pension – Restaurace: Pension. Dostupné z: <http://www.restauracebavaria.cz/index.php/pension>

Restaurace a Pension Bavaria se nachází v Mariánských Lázních u Antoníčkova pramene (Palackého 305/61). Tento Steak House je rekonstruovaný, ovšem v Mariánských Lázních se nachází již od roku 1993. Od té doby ovšem prošel nejen řadou změn, co se vzhledu týče, ale bohužel obměnil i personál. A jak je známo – restauraci dělá z velké části kuchař.

Pension je hezký, má jedno- a dvoulůžkové pokoje. Za jednolůžák na noc zaplatíte 790 Kč, za dvojlůžák 1290 Kč (ceny jsou včetně DPH, lázeňské taxy a snídaně). Já tu ale nikdy nepřespávala, takže subjektivnější pohled na pension nemohu poskytnout.

Restaurace má opravdu pěkný design – interiér je lazen hlavně do dřevěného charakteru, je zde přítmí a „pouze 8 stolů (včetně míst u baru cca pro 41 lidí při úplné obsazenosti), takže je zde útulno, na večeři při svíčkách ideální. Jsem opravdu příjemně překvapená přehlednými webovými stránkami, především důvtipným plánkem restaurace, ačkoliv rezervace přes plánek mi nefunguje. Není ale nic lehčího než zvednout telefon: +420 608 119 977. Na druhou stranu na Jídelní lístek na webovkách bych moc nespoléhala. Na internetu jsem si vybrala pokrm a v restauraci ho v menu neměli. Otevřeno je denně od 16 do 23 hodin.

Zdroj: BAVARIA | Pension – Restaurace: Pension. Dostupné z: <http://www.restauracebavaria.cz/index.php/pension>

V Bavárce jsem na jídle byla tedy třikrát. Nemohu říct, že by to bylo absolutně nejedlé, ale do restaurace člověk chodí pro pořádný gastrozážitek, pro foodporn. Aby zkusil něco, co ještě neměl, něco, co si doma běžně sám neudělá (popřípadě mu to slečna neuvaří, pánové ), aby jedl v klidu, jídlo si vychutnal a pokud možno, aby nehleděl na peníze. Poprvé jsem zde měla kuřecí ragú a – světe div se – Filet z chlazeného lososa na rozmarýnu! Ragú mě poněkud zklamalo, neboť chutnalo jako Podravka. Ryba, stejně jako brambory, byla dobrá. Nedá se však říci, že bych odcházela mlaskajíc.

Podruhé jsem si dala Gnocchi s kuřecím masem, česnekem, listovým špenátem a smetanou. To už jsem byla spokojenější, ovšem je pravda, že takové jídlo nemám problém si uvařit doma.

Na výročí jsme sem s přítelem zašli opět, neboť se dušoval, že zde měl nedávno ragú a bylo nejlepší! Jela jsem sem proto lehce nabručená, že pochvalou cizího ragú poněkud shodil to mé, ale zároveň i v očekávání, jak se zlepšili. Na ragú jsme čekali 40 minut, což mohu lehce omluvit tím, že restaurace byla celkem plná (nám se však obsluha za čekání neomluvila, byť by to bylo milé). Ragú bylo opravdu pěkně naservírované, čímž je restaurace vyhlášená – opravdu vždy jídlo vypadá skvěle, omáčky i přílohy dokonce servírují v miskách zvlášť. Nesuď knihu podle obalu se však tentokrát ukázalo být spíše negativním příslovím, neboť ragú bylo průměrné. Opravdu umím udělat lepší. Zážitek zkazilo i pravděpodobně balsamico, kterým „zdobí“ zeleninu a pokud ho někdo nemusí – stejně jako já – zeleninu nechává ladem, stejně jako toast, který byl od něj nasáklý. Já si v menu poté nějak nemohla vybrat (právě proto, že jídlo vybrané na internetu jsem v něm nenašla), takže jsem se spokojila s řízečky z vepřové panenky s pepřovou omáčkou a kroketami. Přítel si dal Hovězí bio roštěnec s opečenými bramborami, bylinkovým máslem a grilovanou zeleninou. Řízky byly dobré, o tom žádná, krokety měly nezvyklý válcovitý tvar, což mě příjemně překvapilo, ale byly nedosmažené. Nejspíš domácí výroba z kaše. Při pepření pepřové kuchař pepřem nešetřil, což mi vlastně tolik nevadilo, dát si omáčku dítě nebo někdo, kdo nemá rád pálivé, nadšený by nebyl (já byla na pepřovou zvyklá spíš jako na takové opepřené UHO). Přítel skončil hůře. Opečené brambory byly naprosto vynikající, očividně nějaké malé brambory jen rozpůlené, v kombinaci s pepřovou by mi jako večeře stačily. Roštěnec byl ale extrémně prorostlý, nedal se steakovým příborem pořádně krájet, natož rozkousat. Chuťově byl ale dobrý, stejně jako grilovaná zelenina. Roštěnec přítel vrátil s tím, že ať mu připraví cokoliv, ale není to tak prorostlé. Přinesli mu jiný flák masa, osobně mi přišlo, že chuťově o dost horší než první kousek a alespoň sousto, které jsem ochutnala, rovněž nešlo přespříliš kousat. K tomu Tomovi odnesli bylinkové máslo, které s druhým masem už nepřinesli, ale naúčtovali nám ho.

Za tuto večeři, jsme bez masa, které měl jako omluvu přítel zdarma, platili 510 Kč! Roštěnec přitom stál 199 Kč, takže je dost smutné, že jsme se za 700 pořádně nenajedli.

Na závěr však nechci jen hanit. Ano, já na Bavárku opravdu zanevřela, ale je možné, že kuchař prostě neměl svůj den. Koneckonců to, že byla v době našeho příchodu restaurace plná, o něčem svědčí. A také jsem zahlédla, jak hosté naproti vyřizují servírce pochvalu kuchaři. Navíc webovky s fotkami jsou úžasné, dokonce zde i sem tam najdete nějaký ten recept.