Zamyšlení na téma: Práce a zaměstnání

Zaměstnání. Někomu může toto slovo evokovat až nevolnost. Spousta lidí se topí v práci, která je nebaví, nemají na ni vlohy, nevyhovuje jim a třeba za ni nejsou ani dostatečně finančně ohodnoceni. A důvod? Těch může být samozřejmě několik, ale z velké části se jedná o STRACH. Strach ze změny. Strach z toho, že práci nenajdou, nebo i že ji najdou, ale bude to horší. Jistě ten pocit znáte třeba ve spojení s něčím jiným – „je to blbý, ale je to jistý“. Strach z toho, že pokud začnou hledat novou práci a zaměstnavatel se to dozví, rovnou je vyhodí, aniž by měli něco jiného. A víte co? Já se jim nedivím.

Já sice nejsem žádný workoholik, ale práci jsem si našla již v patnácti. Začala jsem doučovat matematiku mladší žáky, v tomto věku se přidala i brigáda v čajovně (převážně o víkendech, někdy i odpoledne po škole). Pak se přidaly další – pomoc v prádelně, servírka, servírka, pomoc v administrativě, servírka, roznos letáků, junior analyst (to už jsem s čajovnou skončila), redaktorka a šéfredaktorka studentského serveru, podpora obchodního oddělení apod. Musím říct, že životopis mám na svůj věk opravdu plný a není to tím, že bych nikde nevydržela. V čajovně jsem obsluhovala krásné 4 roky, doučuju až doteď. Některá „zaměstnání“ prostě vyžadují méně času a dají se skloubit.
Často ale na zaměstnání nadávám (to asi každý). Převážně na to, že mě to nebaví, či že mi nezbyde žádný volný čas. Pokaždé, když o nějakou práci přijdu (mé služby už nejsou potřeba/smlouva na dobu určitou/sama odejdu), po pár týdnech „užívání si volna“ rychle rozesílám životopisy a hledám další, jako bych se vůbec nepoučila.
Na druhou stranu si ale třeba na peníze stěžovat nemůžu. Nejsem žádná milionářka (ony ty brigády až tak dobře placené nejsou), ale co chci, to si mohu koupit (tedy pokud nechci zrovna auto či nemovitost). Jsem šetřílek, takže se mi sice peníze volně válejí na spořicím účtu, ale když chci koupit něco dražšího, není to pro mě problém. A tenhle pocit je dost fajn.
A proč býváme často v práci nespokojení?
Nejspíš to bude tím, že pod pojmem „práce“ si většina z nás nepředstavuje už jen „náplň práce“. Je v tom mnohem víc: náplň práce, plat, jaké je prostředí, zda máme placené kafe/čaj, kolegové, jaká bude pracovní doba (+ pevná/pružná/polopružná), zda budou nějaké bonusy a benefity, na kolik týdnů dovolené máme nárok, jak je to v případě nutnosti „odběhnutí“ (můžeme si napracovat jindy?), jak je to se stravováním (je zde pěkná kuchyňka, budeme mít stravenky?), kdo bude můj šéf a jaký je… Určitě je toho mnohem víc a bohužel ne na vše vám u pohovoru odpoví. A i když vám odpoví, jaká bude vaše náplň práce, ne vždy to tak musí být.
Brigádničit (hlavně i o letních prázdninách a přes školní rok, pokud mám nějaké volné dny) jsem začala hlavně proto, abych nasbírala co nejvíce zkušeností. Člověk pak třebas nezjistí, co chce, ale může zjistit, co nechce. Uvidíte, zda vám více vyhovuje práce s lidmi, v terénu, nebo zda si více užijete pohodlí vyhřáté kanceláře. I v tom případě ale můžete zjistit, zda pokud máte vlastní kancelář, tak jste natolik disciplinovaní a skutečně pracujete, či zda se v první nestřežené chvíli uchýlíte na osobní email a možná by tak pro vás bylo lepší mít třeba jen vlastní kóji. Problém „vyzkoušení“ spousty brigád ale může být i ten, že poté budete srovnávat. Třeba byste byli naprosto spokojení, ale v tom předchozím zaměstnání měli zdarma nejen čaj a kávu, ale také horkou čokoládu!
Co se týče těch pohovorů, tak si myslím, že nikdy vám skutečně nepoví přesnou náplň práce, což brzy zjistíte. Pohovorů jsem zažila několik a osobně si myslím, že umím udělat velmi dobrý první dojem. Z některých pohovorů jsem ale moc dobrý dojem neměla. Třeba když jsem měla ukázat, co umím v Excelu u souboru, kde bylo 18 tisíc řádků, a jen při zapínání filtru jsem čekala 5 minut. Na celý úkol jsem ale měla pouhých 20 minut. Na jiném pohovoru jsem zas byla jen 10 minut (jednalo se o první kolo) a aniž by se mě zeptali, kdo jsem, co dělám a co očekávám (a další otázky, na které u pohovorů většinou přijde řeč), dali mi 4 početní příklady na procenta (a tím na procenta skutečně myslím, že tam nebyly žádné hodnoty, pouze ta procenta) a pak se mě ptali, co to je DPP, DPH, HDP a já nevím jaké další zkratky. Má jistota mě okamžitě opustila. Na druhé kolo mě ale pozvali, ovšem tam jsem se dozvěděla, že budu muset docházet minimálně 4x týdně do kanceláře a musím mít stále u sebe pracovní telefon a jednat s klienty (i o víkendu). A kolik bych dostala za tuto krásnou práci? 70 Kč/h, ovšem měla bych pevnou taxu na pracovní dny, takže můj čas strávení telefonováním se zákazníky o víkendu by proplacen nebyl.
Co se hledání zaměstnání týče, u pohovoru mějte vždy připravené otázky, na co se chcete zeptat. Plat, pracovní doba, jak je to s obědy atp. Co se platu týče, tak nezapomínejte, že když chcete takovou a makovou hrubou mzdu, nejen, že čistá bude nižší, ale také na to, že zaměstnavatele stojíte o 34 % z hrubé mzdy navíc (superhrubá mzda), takže se mu tak i musíte vyplatit. Navíc ho stojíte i čas na školení a ztracený užitek na zaměstnance, kterého mohli přijmout, a mohl by se vyplatit více, nežli vy. Ze zkušeností, které mám jako šéfredaktorka, sama dobře vím, že to chce najímat schopné lidi. Čím schopnější, tím méně práce pro vás. Takže do některých lidí se náklady jak časové, tak finanční prostě vyplatí vynaložit více, do jiných méně.
Jenže když už se vám stane, že do zaměstnání, kde se vám nelíbí, nastoupíte, většinou to, že vám práce nesedí, nezjistíte hned. A i kdyby ano, přemáháte se a říkáte si, že to přeci bude určitě fajn, až se zaběhnete. A ono třeba ne. Jenže těžko pak odcházet, když už se člověk se všemi seznámil, pochopil, jak to v této společnosti chodí a třebas už přežil i zkušební dobu a na účtu se začaly co měsíc objevovat vyšší částky. Po pár měsících je navíc člověk konečně schopen dělat něco sám, aniž by čekal, až mu někdo jiný zadá úkol či ho bude kontrolovat. Jenže tento kolotoč by v případě změny zaměstnání začal nanovo! Někdo může být se svou prací třebas spokojený, ale zruší jeho pracovní pozici a je nucen se učit něco nového, co ho třeba nebaví. Jenže už zná kolegy i chod firmy, peníze už jsou také hezké, tak proč to měnit?
Já třeba dříve chtěla být nějaká manažerka na vysoké pozici, která má pod palcem x lidí, vede je a motivuje atp. Jenže s tím souvisí nejen nedostatek času, ale třebas hrozby jako je syndrom vyhoření. Možná vám ani nezbyde pocit, že jste „dnes udělali kus práce“, protože pokud pod sebou máte lidi, musíte jim dávat práci a kontrolovat je. A na vaši práci vám pak třeba ani nezbyde čas. Mně nejvíce vyhovuje chodit do práce klidně na šestou, ale odcházet za světla (i v zimě), takže do 4 hodin. To manažer/vedoucí jen tak nemůže. Navíc i jako holka mám obrovskou nevýhodu, protože než bych chtěla případně založit rodinu, budu muset hledat a zaučit svého zástupce (a o tom, že se po mateřské vrátím na své původní místo, si můžu nechat tak jedině zdát). To, že je člověk ve firmě nenahraditelný, má sice tu výhodu, že jen tak nedostane padáka a plat bude mít dozajista také pěkný, ale volno mít také jen tak nebude. Stačí, aby jeden kolega jel třebas jen na služební cestu na pár hodin pryč, a už se tu ve firmě může spoustu lidí zbláznit. To je třeba i případ mého přítele – ten má o dovolené hodně firemních telefonátů.
A tak si říkám, že bych chtěla podnikat. Jenže nejdřív bych musela zjistit vůbec v čem. Každopádně bych určitě nestála o firmu s více jak 5 zaměstnanci, protože prostě vidím, jak je to u přítele i u dalších známých. Jet si klidně na vlastní triko, mít volno, když chci či potřebuji a nezbláznit se z toho – to je můj sen. Tak uvidíme, jak jednou dopadnu, případně zda se má idea ideální práce nezmění.
A jak to máte vy?
 
Share On Facebook
Share On Twitter
Share On Google Plus
Share On Pinterest
Share On Youtube
Contact us

1 komentář u „Zamyšlení na téma: Práce a zaměstnání

  1. Pablo 28.5.2019 at 4:59

    Moc zajímavá úvaha. Já třeba ve svém posledním zaměstnání moc spokojený nebyl. Ani ne kvůli platu, nebo že by se jednalo o těžkou práci, ale spíš kvůli tomu, že jsem tam prostě s nikým nevycházel. Nakonec jsem z toho zaměstnání také odešel. Udělal jsem to, o čem píšete v posledním odstavci, tedy založil si svou vlastní offshore firmu. Musím říct, že nikdy jsem nebyl spokojenější.

     

Napsat komentář

Jméno *
E-mail *
Webová stránka

*

code