Nejlepší přítel…

…mám-li se zamyslet, je pro mě jen jeden takový. Jistě, přátel mám mnoho, ale jemu se nevyrovná žádný. O některých z nich jsem někdy řekla něco špatného, ale ačkoliv to byla pravda – tedy jen kritika, o něm bych říct cokoliv špatného nedokázala. Přátele mívám ve zvyku objímat při rozloučení, ale jen jeho jsem objetím zdravila. Těšil se z mé radosti, vyslechl mé starosti, pomáhal při smutku. Jeho náruč byla kapesníkem na mé slzy. Když mne konejšivě hladil po ruce, léčil šrámy v mém srdci. Ale já to pokazila…

…zamilovala jsem se!

S Tadeášem se známe už od školky. Sice jsme se tolik nesetkávali a vlastně jsme se víc spřátelili až před rokem, ale přesto jsem jeho přítomnosti dávala přednost před srazy s přáteli, které mám ráda déle. Ted tu byl vždy pro mě. Ticho s ním není jako ticho s ostatními – ta trapná chvilka -, s ním není mluvení potřeba.

Před dvěma měsíci se Ted seznámil s Marií. Moc jsem ji neznala, bydlela pár kilometrů od našeho města v obci, kde bydlí Tadeášova babička. Ted ji popisoval jako tichou, milou a hezkou holku, která si na nic nehraje a nebojí se práce a trochy špíny. Šedá myška – říkala jsem si, proto mě velmi udivila jeho zpráva, že se zamiloval a dali se s Marou (tak jí říkával) dohromady.

Uběhl měsíc a Teddy stále cukroval se svou holkou. Ty jeho zamilované řeči mi pomalu začínaly lézt krkem. Samozřejmě jsem mu vztah přála, ale když stále mluvil o své holubičce, vymlouvala jsem se, že musím domů a podobně. Brzy přešel z ód na Marii k popisování chvilek s ní. Nevím, zda si to uvědomoval, ale opravdu ji rozmazloval a nejednou jsem se přistihla, jak si při jeho povídání místo Mary představuju sebe a vzdychám nad jeho romantickými projevy lásky. Začínala jsem se do Teda zamilovávat. Ne do podoby, kterou znám, ale do jeho podoby partnera, kterou mě uhranul. Toužila jsem po Tadeášovi jako nikdy po žádném klukovi. Proto jsem se snížila natolik, že jsem přešla do protiútoku. Oblečení jsem změnila za vyzývavější a začala jsem se i více malovat. Bez výsledku. Vím, že bylo sobecké chtít jiné holce přebrat kluka, ale mé srdce překypovalo citem a tělo hormony.

Blížily se Mariiny šestnácté narozeniny a Teddy už tři týdny básnil o svém narozeninovém plánu. Nejprve chtěl vzít Marii na večeři, poté ji chtěl pozvat k sobě, dát jí kytici rudých růží a zahrát na kytaru písničku od jejího oblíbeného zpěváka – a k tomu zazpívat! Při představě, že by nějaký kluk udělal něco takového pro mne, se mi podlamovala kolena – co víc, Ted se kvůli Maře učil na kytaru! Už jsem své city nedokázala držet v sobě, chtěla jsem mu o tom říct.

Můj nejlepší přítel si na mě udělal čas až v den narozenin své vyvolené. Měli jsme na sebe jen deset minut v parku, kam se měla oslavenkyně v pět hodin dostavit. Tadeáš se tetelil, že nás alespoň krátce představí, ačkoliv já ji z vyprávění – podle něj – už musím zcela znát. Z popisu zastřeného citem se ovšem obrázek o člověku nedělá snadno, a tak jsem se i já těšila na seznámení s dívkou, jež ulovila nejúžasnějšího kluka.

Bylo pět minut před pátou – měla jsem pět minut zpoždění. Rychle jsem se s Teddym přivítala, ale to už se mě ptal, co důležitého mu chci říct. Nadechla jsem se, ale v tu chvíli jsem koutkem oka zahlédla drobnou blondýnku, kráčejíc k nám. Tehdy jsem udělala největší chybu svého života – začala jsem Teda líbat. Případná Marie se vzlyky utekla, Ted mě jen odstrčil a běžel za ní. Tentýž večer jsem se dozvěděla, že se rozešli (kvůli mně) a můj – teď už bývalý – nejlepší přítel nade mnou vyslovil ortel: ,,Nikdy ti to neodpustím, nechoď mi na oči, nenávidím tě!“ A nejhorší bylo, že to nevykřikl. Mluvil pomalu, jasně a přímo – nebylo to v afektu!..

…a tak jsem přišla o nejlepšího přítele.