O tomto tématu chci napsat už nějakou chvíli, protože ačkoliv je pojem „cukrovka“ poměrně známý, ne všichni vědí, co to přesně znamená a jaká mají diabetici omezení. Přitom jen v České republice je nyní již možná milion diabetiků (poslední známé statistiky z roku 2012 uvádějí 841 227 diabetiků). V Indii je touto nemocí postižen dokonce každý druhý člověk! Já ale nejsem žádný odborník, jsem prostě jen diabetik, který vám přináší malé osvětlení a svůj názor na tuto problematiku.

Zdroj: Obat Tradisional Diabetes [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://obattradisionaldiabetes.co/>

V prvé řadě byste měli vědět, co to ta cukrovka (diabetes mellitus) vlastně je. Jedná se o onemocnění slinivky břišní, respektive Largenhansových ostrůvků v ní, které nám do těla vpouští hormon inzulin. Ten je důležitý pro stabilizování hladiny cukru v krvi, vlastně je takovým „klíčem“, který vpouští energii do buněk. To ale neznamená, že by měli diabetici stále vysoký cukr. Slinivka totiž u zdravých lidí produkuje také glukagon, který vlastně odvádí pravý opak práce inzulinu. Když člověk sportuje, slinivka tento hormon vpustí do těla, aby mu nedošla energie. Diabetikovi často nefunguje ani jeden tento hormon, takže může mít problém jak s vysokou, tak nízkou hladinou cukru v krvi.

V druhé řadě existuje hned několik typů diabetiků.

Diabetes mellitus I. typu mají často lidé od raného dětství, ale může se projevit i později. Této nemoci se nelze zbavit (ačkoliv některé příběhy na internetu nás mohou vyvést z omylu), často je způsobená geneticky, většinou však ob generaci. Kdyby trpěla matka i otec cukrovkou, dítě má „jen“ o 2 % vyšší pravděpodobnost cukrovky. Vnoučata jsou na tom hůř. Léčí se pícháním inzulínových jehel (a samozřejmě hlídáním jídla a kontrolováním). Tělo totiž na vytvořený inzulin i glukagon reaguje destruktivně a autoimunitní systém je zničí.

Diabetes mellitus II. typu mají převážně starší lidé, ale někdy ho mají i lidé, kteří se špatně stravují, často jsou obézní. Inzulin se jim v těle tvoří, ale v omezeném množství, případně je jeho reakce pomalejší než u zdravého člověka. Tito lidé se většinou léčí dietou, někdy i prášky.

Těhotenský diabetes často po porodu odeznívá. Projevuje se zvýšenou hladinou krevního cukru, což často vede ke zvýšené produkci inzulinu plodu. Dítě tak může po narození trpět hypoglykémiemi (tento termín je vysvětlen níže v článku).

Jinak existují i další typy diabetů, jedná se však spíše o anomálie a mně osobně nejsou známé.

Zdroj: Diabetes UK: How To Inject Insulin [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://www.diabetes.co.uk/insulin/how-to-inject-insulin.html>

Mně byla cukrovka diagnostikována 31. března 2006 (jo, letos mám jubileum), tedy přesně 4 dny po mých dvanáctých narozeninách. Byl pátek, já tehdy přišla v půl jedné ze školy a čekala mě sbalená taška a plakající maminka. To ráno jsme byli na krvi, neboť jsem už několik dní měla problém s bolestí břicha a křečemi v nohou (často jsem se v noci vzbudila silnou křečí, kterou jsem musela „rozkopat“). Navíc jsem byla schopná vypít až 8 litrů(!) vody denně, ale vůbec mi to nepřipadalo divné, naopak jsem byla za svůj pitný režim ráda, také jsem zhubla.

Rodiče mě odvezli do nemocnice v Chebu, kde jsem si měla poležet týden, nakonec jsem zde byla ale jen 4 dny. Zde jsem byla na kapačkách, učila se píchat si sama inzulin, ale také počítat výměnné (chlebové) jednotky, tedy sacharidy v jídle.

Po návratu do školy se mě náš učitel fyziky (radši nebudu jmenovat) ptal, kde jsem byla. Když jsem mu sdělila, že jsem ležela v nemocnici s diagnostikovanou cukrovkou, s vážnou tváří se mě zeptal, zda „jsem příliš papala bonbónky“. Asi to myslel jako vtip (alespoň v to doufám), nicméně mě i vzpomínka na tuto reakci ponoukla k napsání tohoto článku.

Zdroj: Diabetologia i cukrzyca: Glukometry a badania [online]. In: . [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: <http://www.diabetolodzy.dlapacjenta.info/s/3278/68365-Diabetologia-i-cukrzyca/4017683-Glukometry-a-badania-laboratoryjne-poziomu-glukozy-we-krwi.htm>

Jak jsem jsem již zmínila, inzulin je hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Jelikož mně se netvoří (či se tvoří v omezeném množství), musím si ho píchat, a to hned 4x denně – před snídaní, před obědem, před večeří a celodenní před spaním. Existuje mnoho typů inzulinů, některé jsou krátkodobé (zaštiťují jídlo), jiné dlouhodobé (ty se píchají většinou před spaním) – jejich intenzita i doba vstřebávání se liší. Já zatím vyzkoušela hned 4 typy: Actrapid, Insulatard, Novorapid a Lantus. Dávku inzulinu je nutné regulovat podle jídla, naměřené glykemie (cukru v krvi), ale také činnosti, kterou se chystáme dělat – při sportovní aktivitě je lepší inzulin snížit, neboť energii z jídla částečně spálíme.

V dětství jsem znala slečnu, která si sama inzulin neuměla píchat, takže za ní před odpoledkou jezdila do školy vždy máma, dívčina navíc nemohla ani nikde bez mámy přespávat a byla na ní naprosto závislá. Jak je na tom teď ale netuším.

Jak jsem již zmínila, pojem „glykémie“ označuje hodnotu cukru v krvi. Měříme ji glukometrem a speciálními proužky. Ty jsou jednorázové a samozřejmě něco stojí (u mého typu glukometru stojí jeden proužek cca 14 Kč), jsou ale dotovány pojišťovnou. Děti je mají zdarma, dospělí jich mají omezené množství na rok.

Hyperglykémie označuje velké množství cukru v krvi, obecně je tak považována hodnota nad 8 mmol/l (milimolů na litr) nalačno. Zdravý člověk může mít po sladkém nápoji například těch 8 mmol/l, ale brzy by mělo tělo vyprodukovat inzulin. Člověka s hyperglykémií bolí břicho, je unavený, pohyb mu může dělat problém (jak nemá energii vpuštěnou do buněk). Také má velikou žízeň, jak se tělo snaží cukr „vykoncentrovat“, hubne. Při vysoké glykemii může být takový člověk i dezorientovaný, v horším případě může i upadnout do bezvědomí. Pro představu, mě přivezli do nemocnice s cukrem 24,7 mmol/l. Cukr nemusí zvyšovat jen hodně jídla/málo inzulinu, ale také adrenalin. Velkým problémem také je, že při vyšší glykémii se horší zrak. Zrak se vám tudíž s rozdílnými glykémiemi mění, takže například operace očí nepřipadá v úvahu.

Hypoglykémie je označení pro nízký cukr. Je to hodnota pod 3,3 mmol/l. Zdravý člověk jí většinou díky glukagonu nedosáhne. Může být způsobená příliš velkou dávkou inzulinu/malou dávkou jídla/sportem/alkoholem. Její příznaky jsou horečnatost, silné pocení, nafouknutí břicha, třes, nedostatek energie (převážně v končetinách). Je to způsobené noradrenalinem, který začnou nadledvinky produkovat, aby cukr vyrovnaly. Při velmi nízkých hodnotách glykémie může člověk působit jako opilý. Hypoglykémie může způsobit i upadnutí do bezvědomí, případně smrt. Když má člověk hypoglykémii, je nejvhodnější podat sladký koncentrovaný nápoj, při upadnutí do bezvědomí podat cukr, diabetik u sebe může mít i glukagonovou injekci (píchá se do zadku), v každém případě volat doktora. Každý diabetik by měl s sebou ( v peněžence) nosit kartu diabetika. Časté hypoglykémie způsobují i zhoršení kognitivních funkcí (paměť, postřeh, soustředění), což bude dost možná i můj případ, jak mi dnes sdělila diabetoložka. Každopádně je hypoglykémie něco opravdu nepříjemného, už jen to, že se člověk třeba na veřejnosti hodně potí. Silné hypoglykémie (alespoň mně) vyvolávají také pocit „umírání“. Nejhorší je, když se kvůli hypoglykémii vzbudíte (ačkoliv horší by bylo, kdybyste se už nevzbudili). Pití navíc nezabere okamžitě, takže je člověku takhle „blbě“ třeba i dvacet minut. Já osobně u sebe nosím pitíčka, tedy džusíky z dětství, případně nějaké sušenky.

Asi je vám jasné, že při cukrovce člověk musí nějakým způsobem řešit jídlo. Není to však tak, že by nesměl sladké! Při hypoglykémii ho naopak musí. Je ale důležité jíst víckrát denně a množství sacharidů (výměnné jednotky) v jídle hlídat. 100 g jablka má například 1 výměnnou jednotku, 25 g chleba 1 výměnnou jednotku, balení hořických trubiček (těch po dvou) také. Je vám ale asi jasné, že nějaký rozdíl v těchto jídlech bude. Je to v rychlosti vstřebání, které se také nazývá glykemický index (GI). Hořické trubičky se vstřebávají rychleji, než například ten chleba. Jedná se o velký skok, ale také velký pád, což může způsobit hyperglykemii následovanou hypoglykemií, což není rozhodně žádané. Lepší je proto jíst jídla s nižším glykemickým indexem, při hypoglykémiích ta s vyšším.

V mase, sýru, másle, tvarohu, vejcích, oleji, vodě, houbách a zelenině (kromě luštěnin) sacharidy nejsou, takže lze říct, že těchto potravin můžeme sníst, kolik chceme. To by ale byla hodně nevyvážená strava. Znala jsem i jednoho diabetika, který trpěl celiakií, tedy nesnášenlivostí lepku. To už je opravdu velký extrém.

Co se pití týče, naštěstí existují i slazené nápoje bez cukru, jako třeba Poděbradka ProLinie, kterou piju já. S nápoji za 3,90 z Kauflandu či Tesca, které se honosí nálepkou 0 % cukru, nemám dobré zkušenosti, protože třeba nejsou slazeny cukrem, nýbrž umělým sladidlem, které však v sobě také může mít sacharidy.

Při sportu se také musíme hlídat. Při hypoglykémii nemůžeme sportovat (ono to ani nejde), což může být problém například při zápasech. O tom vím hodně, neboť jsem mezi 11 a 15 rokem hrála závodně fotbal. Teď se k němu snažím vrátit. Ono může být ale i těžké chtít sportem zhubnout. Normální člověk, když běhá, nejprve spálí své cukry, poté tuky, poté bílkoviny. Diabetik místo toho dostane hypoglykémii, takže hubnout je lepší spíš přes jídlo.

S touto nemocí se ale pojí i mnoho problémů. Například nízká srážlivost krve, krvácející dásně, problém s očima (při špatné kompenzaci cukrovky je možné i oslepnout), problém s nervy, gangréna končetin – tedy vlastně odumření tkáně (schválně si zkuste vyhledat fotky). Problémy čekají i játra a ledviny. Správná kompenzace, tedy udržení glykemie ve „správných“ hodnotách je tak opravdu důležitá.

Osobně nechápu, jak je možné, že lze transplantovat srdce, ale nelze transplantovat slinivku. Některé výzkumné ústavy tvrdí, že to lze přes kmenové buňky, já tomu i věřím, ale je jasné, že farmaceutické společnosti na diabeticích vydělávají neuvěřitelné peníze, kterých se jen tak nevzdají.

Jelikož jsem fanouškem The Walking Dead, často mě napadá, jak bych asi jako diabetik přežila. Asi bych odpadla jako jedna z prvních. Nicméně i proto mě potěšilo, když v 6. sérii jedna diabetička byla. Bylo jí špatně a potřebovala inzulin. Osobně si takovou situaci moc nedokážu představit – spíš bych očekávala, že při takové apokalypse není jídlo, takže by spíš měla hypoglykémii než hyperglykémii.

Doufám, že jsem vás tímto článkem o něčem poučila, snažila jsem se to udělat ve zkratce. Pokud vás článek zaujal, budu ráda, když zanecháte komentář.