Navzdory tomu, že už bylo sedm večer, mi Tom chtěl splnit přání a to výlet na rozhlednu Uetliberg při naší dovolené ve Švýcarsku, odkud je prý výhled na celý Zürich. Netušili jsme, že se nám tím večer DOST protáhne…

GPSka nám bohužel moc nepomáhala, tak jsme se snažili spolehnout na vlastní instinkty (tedy spíš na ty partnerovo). Jenže ouha – jedna odbočka dočasně nepřístupná a při objíždění do Ringlikonu jsme tedy auto nechali přímo před cedulí vjezd zakázán. Vyrazili jsme holt nahoru pěšky – chvíli jsem hecovala Toma já, chvíli on mne a to i přesto, že rozhledna stále v nedohlednu. Začalo se stmívat, ale my se nevzdávali a po 2,5 kilometrech konečně dorazili k vlakové zastávce – ano, téměř až k rozhledně jezdí DO KOPCE vlak a samozřejmě si to kolem nás zákaz-nezákaz jezdila auta. U rozhledny je totiž luxusní restaurace a zrovna se zde konala pravděpodobně svatba – navzdory silnému větru venku chystali posezení a ohňostroj. Při výstupu na rozhlednu jsme si div navzájem nešlapali na jazyk, ale výhled opravdu stál za to.

Zdroj: Mapy Google: Uetliberg [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/%C3%9Cetliberg,+8143+Curych,+%C5%A0v%C3%BDcarsko/@47.3590356,8.4961699,13z/data=!4m2!3m1!1s0x479009a1f28b55cd:0xf8709cfdfee0b920?hl=cs>

Zdroje fotek: vlastní

Rozhledna byla postavena v roce 1990 a je vysoká 72 metrů. Je stavěna do tvaru trojbokého jehlanu s hvězdou nahoře a základy jsou ve výšce 870 metrů nad mořem.

Cesta dolů byla o dost rychlejší a vzhledem k tomu, že bylo devět hodin také o dost strašidelnější. Původní nápady jet dolů vlakem smazal strach, že nevíme kde vystoupit a také, že nejbližší stanice bude daleko. K naštvání jsme po sestupu zjistili, že vlak staví asi 100 m od našeho auta (zastávka Ringlikon), u kterého už blikala světýlka policistů. Za stání na zákazu jsme měli dostat 220 CHF pokuty a za příjezd odtahováka, který nás naštěstí neodtáhl, protože netuším, kam bychom 60 km od přechodného domova v devět večer asi šli, dalších 220 CHF. Nakonec jsme to naštěstí ukecali na 150 CHF odtahovákovi a policista nám lámanou angličtinou vysvětlil, že za vjezd na zákaz zaplatíme jemu 100 CHF a za zastavení tam, kde byl zákaz stání dalších 20 CHF. Nevím, proč si pak řekl tedy „jen“ o 100 CHF, ale my byli šťastní, že můžeme konečně jet domů. Na zákazu stání jsme sice byli (maj ty cedule nějaké malé a hlavně rušící křižovatka se později ukázala být jen vjezdem do dvora), ale žádná cedule, že někam nemůžeme jet tam nebyla – přece jen Tom zastavil PŘED zákazem vjezdu. Každopádně jsme byli šťastní, že můžeme vypadnout a policajta už stejně svrběla peněženka, neboť na kopci svítila světla dalšího „šťastlivce“.

Inu ono porušovat zákony ve Švýcarsku se sakra nevyplatí, aneb jak řekl „náš kamarád“ policajt: „[It is verry verry expénziv hýr.]“