Na první pohled Zürich nevypadal jako velkoměsto, to jsme ale neměli v nohách 7 hodin chůze jen po centru a zpět. A tím to neskončilo…
Zdroj: Swiss in Wales: Zürich [Foto]. Dostupné z: <http://swissinwales.org/New/zurich-2-2/>
Zürich (česky Curych) je často mylně považován za hlavní město Švýcarska, což je sice Bern, ale Zürich je rozhodně největším městem. Žije zde kolem 400 000 obyvatel různých etnik. Jedná se o hlavní středisko švýcarských bank, toto město bylo dokonce v roce 2012 na základě vyhodnocení životních nákladů označeno časopisem the Economist za nejdražší město světa. (Osobně jsme si to ověřili při koupi 0,5 l neperlivé vody za 4,5 franku.) Navzdory své rozloze zde není automobilová doprava tak populární – veřejná městská doprava je zde hojně rozšířena, samozřejmě nejen proto, že je ekologičtější, ale také levnější. Svézt se tu můžete tramvají, autobusy i trolejbusy, ale díky Zürichsee a řece Limmat, která z jezera vytéká, také lodí. Je zde také mnoho cyklistů, neboť jsou zde cyklistické stanice. Jako největší město Švýcarska má Zürich samozřejmě i letiště.1
V Zürichu jsme se chtěli podívat hlavně na Zürichsee, dvě řeky Limmat a Sihl, poslat pohledy domů a třeba nakoupit nějaké suvenýry. Zaparkovali jsme u nejbližšího ze tří Lidlů (Grubenstrasse) a vyrazili hledat nejznámější a také nejdražší ulici Bahnhofstrasse, která spojuje hlavní nádraží s již zmíněným jezerem Zürichsee. Cestou jsme si ale nebyli vůbec jistí, zda jsme už v Zürichu – navzdory tomu, že bylo 11 hodin sobota dopoledne, nikde ani noha. Procházeli jsme nejspíš nějakou židovskou čtvrtí, neboť jich tu bylo hodně a přece jen byl Sabbath.
Brzy jsme předchozího stýskání po lidech litovali, neboť na Bahnhofstrasse byla hlava na hlavě. Navzdory tomu, že se jedná o turisty nejnavštěvovanější destinaci, tu nikde nebyl vidět obchůdek se suvenýry. Všude jen obchody jako Mango, H&M, C&A, Hugo Boss, McDonald’s a jim podobné. V obchodním centru GLOBUS jste dokonce tohle vše měli naráz a ne jako u nás – jednotlivé krámky oddělené dveřmi – nýbrž doopravdy vše najednou. Z cukrovinek jste volně přešli ke šperkům a cestou k oblečení jste se mohli pokochat prací kadeřnic, které tam stříhaly své zákazníky. Je samozřejmé, že jsme tam s Tomem dlouho nevydrželi.
Na nádraží jsme se rozhodli najít nějaký kiosek a koupit alespoň pohledy. U kasy mi Tom sdělil: „Kup ještě známky.“ Já k paní u pokladny: „Halo, wir wollen…“ „Známky chcete?“ promluvila na nás paní čistou slovenštinou. Bohužel neměla dostatek známek, takže nás poslala do dalšího kiosku. „Halo, wir wollen vier Briefmarken nach Europa.“ „Deutschland?“ „Nein, Tschechische Republik.“ „Tak to můžete klidně česky,“ zasmála se další prodavačka. Ono je Čechů v Zürichu víc – dokonce je zde i česká čtvrť!
Přímo u hlavního nádraží je tzv. PlatzPromenade – menší parčík, který se táhne až k soutoku čisté Limmat se špinavou řekou Sihl. Dali jsme si řízek s chlebem, nakrmili kachny a labutě (které Tom přejmenoval na „dlabutě“) a vyrazili podél čistější řeky dál. Dokonce jsme viděli krom lodní městské dopravy i několik začínajících kajakářů, kteří se učili ve slabém proudu. I přes slabý proud jsou ale podél obou řek schránky se záchrannými kruhy. V Limmatu se prý lze i koupat (říkala spolužačka Janča), ale nám počasí moc nepřálo, takže jsme chvíli postrádali svetry, poté se svlékali do tílek a náhle opět vyndavali z batohu bundy. Počasí je ve Švýcarsku opravdu nevyzpytatelné. Jedna paní se dokonce kousek od nás opalovala, zatímco kolem ní procházela děvčata v kabátcích a kozačkách! Co mi na Zürichu připadalo dost divné je to, že jsme za těch 7 hodin, co jsme zde byli, viděli dohromady tak 8 psů! A i mládeže mezi 10 a 16 lety by člověk spočítal na prstech jedné ruky.
Cestou k Zürichsee jsme opět potkali spoustu kol, ale žádné s reklamou na jízdní stanici, kde bychom si kolo mohli půjčit. Když jsme podcházeli jeden z mostů, byla dokonce hladina řeky ve výšce ramen. Když jsme konečně dorazili k jezeru, byla obloha pořádně zatažená, takže jsme se radši otočili a vyšli moc pěkným parkem Arboretum směrem k autu. Na konci je zde menší voliéra, kde si můžete zdarma prohlédnout zástupce ptactva a za další dva bloky obhlédnout kostel Enge.
Zdroj fotek: vlastní
Je tu toho hodně a jezero s okolní přírodou je opravdu nádherné, ale upřímně bych v Zürichu bydlet nechtěla a to nejen kvůli těm cenám.
1Curych. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-08-25]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Curych>
