Zkoušky, zápočty, ale člověk si potřebuje odfrknout, takže jsem se i přesto uchýlila k četbě. Díky recenzím zvítězil psychologický thriller Ta přede mnou a přestože se jedná o fajn počtení se zajímavým tématem futuristického bydlení a začátek byl pro mě skutečně emocionální (věřím, že dostane každou ženu), od konce jsem nejspíš očekávala trochu víc.

Zdroj: Databáze knih: Ta přede mnou – J. P. Delaney [online]. In: . [cit. 2018-01-18]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/ta-prede-mnou-345924?c=all

Pod pseudonymem J. P. Delaney vystupuje britský spisovatel s původem v Ugandě Tony Strong. Vystudoval Anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě a poté napsal několik knih, ale rovněž svůj um využil i v komerční sféře jako copywriter. Sám popisuje některé výhody využití pseudonymu – 1) lidé neví, zda je autor žena či muž a 2) se lidé zaměří na knihu kvůli jejímu obsahu a nikoliv kvůli jménu autora na přebalu.

Dům ve Folgate Street je velice zvláštní. Jeho nájemníci musí dodržovat obrovské množství pravidel, odměnou je jim však nízký nájem a oproštění se o materialismu – právě minimalismus a vzdušnost tento dům popisuje, stejně jako technologie, která rozpozná jednotlivé nájemníky a usnadňuje jim život. Po osobní tragédii si tento dům vyhlédne mladá Jane – možná, že zbavit se chaosu nejen v hlavě, ale i kolem sebe, je přesně to, co potřebuje. Možná je to, co potřebuje, i autor domu, architekt Edward Monkford, ale stále je na něm něco temného. Stejně jako na celém domě. Jak je možné, že zde zahynuly již tři osoby? A proč se předchozí nájemnice Jane tak nápadně podobají, nebo se podobá ona jim?

Kniha je psaná v Ich formě, střídá se zde Emmino vyprávění z minulosti a vyprávění Jane z přítomnosti. Není problém se do postav vžít, hlavně do Jane. Z jejího příběhu na začátku knihy až mrazí. Postupně můj zájem o knihu ale začal uvadat. Líbí se mi, že pravý charakter jedné z hlavních postav, která je ve svém vyprávění vykreslována v dobrém světle, se postupně odhaluje. Velice zajímavý je také celý koncept inteligentních domů a nároky majitele.

Dosti mě zarazil konec celé knihy, na druhou stranu bývám málokdy překvapená, takže to spíše uvítám. Edward Monkford mi hodně připomíná Christiana Greye z 50 odstínů šedi, což mi na knize přijde lehce nesympatické. Jak jsem již psala v medailonku, po zajímavém začátku mě ale knížka začla malinko nudit.