O černých historkách jsem chtěla napsat už dávno, ale čekala jsem, dokud se neseznámím i s ostatními variantami. Bohužel se tak zatím nestalo, ale na doporučení to ani nevadí.

Zdroj: Černé historky [Obrázek – vystřiženo]. Dostupné z: <http://cernehistorky.hoj.sk/karta/?id=18#>

Černé historky jsou zábavnou karetní hrou, kterou můžete hrát prakticky kdekoliv a v jakémkoliv počtu, minimum jsou však samozřejmě dva lidé. Jde o to, že máte kartičku s krátkým zadáním. To vás uvede do jakési situace (většinou dost prapodivné) a z vás se rázem stanou detektivové – snažíte se zjistit, co se doopravdy stalo. Jen vypravěč zná řešení a má povoleno odpovídat na vaše otázky pouze „ANO“ či „NE“.

Čas závisí na důvtipu hádajících. Ony jsou totiž historky často dost neuvěřitelné, ačkoliv občas i z historie či podle skutečnosti – ovšem se zavádějícím zadáním.

V balíčku naleznete vždy 50 příběhů. Originálně se černé historky jmenují Black stories. Cena se pohybuje mezi 150 a 250 Kč.

Klasických černých historek už je pět sériií – zde najdete různá krvavá překvapení, ale také příběhy, které jsou až tragicky směšné.

Další čtyři vydání jsou tematické – Příběhy ze středověku, Absurdní příběhy, Skutečné příběhy a Zločin a sex. Zde asi o obsahu nemusím více povídat.

Tato hra je ale velmi úspěšná a tak se tvůrci rozhodli potěšit i děti a vymyslet něco, co by nemělo za následek noční lezení do postele k rodičům. Proto vznikly například také Růžové historky o tajemných ženách a dívkách či Zelené historky plné zvířat, lesů a džunglí. Modré historky jsou zase zaměřené na mořeplavce, piráty a bájné mořské příšery, Zlaté historky upínají svou pozornost k pokladům a zlatu. Poslední, Bílé historky, nás postraší nadpřirozenými jevy a bytostmi.

Zdroj: MINDOK – moderní společenské hry [Obrázek – vystřiženo]. Dostupné z: <http://www.mindok.cz/cz/hry/cerne-historky-2>

Teď přijde velké přiznání – k Černým historkám jsem se sice dostala v Kavenu, lásku k nim jsem však rozvíjela až v práci. Ono když občas čekáte na makra a jako správný pracant nechcete trávit svůj čas na internetu, není moc zbytí. Inu poslouží Skype a pár kolegů se stejným osudem (seknutým kompem) – zas nás nemějte za flákače, občas jmse měli jednu historku rozehranou i tři dny. Dalším velkým přiznáním je, že kromě příběhů „na zkoušku“ naleznete na internetu také první tři díly (ale odkaz sem dávat nebudu, to už by bylo moc ).

Také nápovědi z „ANO“ a „NE“ se zvrhly na „SKORO“, „ZKUSI ZJISTIT, CO JE ZA POVOLÁNÍ“ a podobně.

Osobně jsem vyzkoušela Černé historky 1 – 3 a k tomu jeden příběh z bílých. Zadání i řešení mi ale přišlo zdlouhavé a celý příběh by mohl být vymyšlen trochu lépe.

Každopádně je na této hře skvělé, že si můžete vymyslet i své vlastní příběhy, v případě nedostatku těch „pravých“. Já už jich pár vymyslela, zde jedna ukázka:

Zadání: Přitažlivá děvčata stála život dva z osmi mužù.

Řešení: Na Velikonoce šlo 8 chlapcù ve skupince šupat dívky z místní vesnice. Všichni krom dvou, kteří měli večer toho dne řídit, popíjeli. Na konec šli do domu, kam se nedávno přistěhovala nová rodina s překrásnými sestrami. Dívky byly nejen hezké, ale také dobré hostitelky, takže všem nalily panáka a přemluvily dokonce i řidiče, kteří si řekli, že jeden panák je nezabije. Opak byl pravdou – jednalo se o vodku s metanolem. (Ostatní už samozřejmì byli opilí, takže byl metanol zředěn etanolem a nic se jim nestalo.)

***Pozn.: Klasícké řešení historek (alespoň těch černých) je zpravidla kratší.

Takže nažhavte mozkovny, protože příběhy, ač třeba reálné, jsou často dost neuvěřitelné a kolikrát právě sarkastická průpovídka, která bylo pronesena spíše pro pobavení obecenstva, byla tím správným řešením.

V neděli i přes nevhodné počasí byla grilovačka (naštěstí na terásce pod stříškou), takže jsme si s plnými břichy mohli zahrát postřehovou hru CINK! a i přes jídlem otupené smysly se dobře bavit.

Zdroj: CHYTREHRY.CZ :: specialista na deskové, karetní, vzdělávací a párty hry: Cink Extreme od 218 Kč. In: [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: <http://karetni-hry.heureka.cz/cink-extreme/>

Hra obsahuje 56 karet a HLAVNĚ zvonek, který můžete vidět i na recepcích hotelů. Na kartách je ovoce a to v různém počtu.

Hráči mají karty rubem v balíčku před sebou a postupně se střídají a obrací karty s ovocem před svůj balíček, zvonek je uprostřed stolu. Musí přitom sledovat i aktivní karty protihráčů, protože ve chvíli, kdy se na stole objeví určený PŘESNÝ počet ovocí (v pravidlech je 6), musí klepnout do zvonku a zazvonit. Kdo je první, může si posbírat všechny karty ze stolu obrácené lícem nahoru. Cílem hry je pochopitelně získat všechny karty. (Ale jelikož hráči postupně odpadávají, je dobré se po nějaké době, co jste jen dva domluvit na počtu cinknutí do konce a pak spočítat karty.)

Pokud hráč zazvoní, ale špatně spočítal kusy ovoce, měl by dát každému hráči kartu. Jelikož nás hrálo 6 a karet bylo málo, odevzdával kartu jen hráčům vedle sebe.

Hra je pro 2-6 hráčů (i víc, ale máte pak málo karet) a zabere cca 10-15 minut.

Zdroj: CHYTREHRY.CZ :: specialista na deskové, karetní, vzdělávací a párty hry: Cink Extreme od 218 Kč. In: [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: <http://karetni-hry.heureka.cz/cink-extreme/>

Existuje také verze pro děti – CINK! Junior. Na kartách jsou klauni a pokud narazíte na dva stejné, kteří se ovšem usmívají, cinkáte.¹ Další verzí je CINK! Extreme – zde si musíte dávat pozor na více faktorů jako například na stejné karty či zvíře a jeho oblíbené ovoce.²

Zdroj: Společenské deskové hry – SVĚT-HER.CZ: Cink! Junior [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.chytrehry.cz/Cink-d103.htm>

Zdroj: Didaktické hračky: Cink Extreme, společenská hra [Obrázek]. Dostupné z: <http://didakticke-hracky.cz/didakticke-hry/2500-cink-extreme-spolecenska-hra.html>

Pravidla jsou nehorázně jednoduchá, akorát člověk musí mít postřeh a pořádně sledovat dění na stole – požadovaného počtu karet totiž dospějete nejen přidáním karty s ovocem do počtu, ale také tím, že nová karta zakryje předchozí a tím se původní počet např. jahod změní. Na kartách je od jednoho ovoce až po pět, tudíž v případě šesti kusů můžete kolo vyhrát na minimálně dvě karty. My hráli i na 4 či 5 kusů, takže stačila i jen jedna karta a to pak byla o zvonek pranice. Naštěstí jen pár pohmožděnin, nic vážného .

K tomu ono už i cukání dokáže nepřítele (ale i vás) dokonale zmást. Já jednou cukla rukou nad zvonek, ale svůj tah jsem si rozmyslela, neboť bylo na stole aktivních pouze 5 jahod (místo 6). To už ale mou nataženou ruku zaregistroval Tom a ve snaze být první klepl do zvonku – a přiklepl mi tam ruku!

Ve mně osobně hra vyvolávala nehezké násilné pocity, takže když byl Štěpán nebo Martin první, stejně jsem si ještě klepla přes jejich ruku – aby to zazvonilo .

Hra je v malé krabičce, takže je skvělá na cesty (ačkoliv to chce samozřejmě stůl). Cena se pohybuje mezi 200 a 300 Kč.

Tip: Pokud se vám hra líbí, ale nemáte ji a není šance si ji půjčit, zkuste hru Nerv. Hraje se s mariáškami (ale klidně i s žolíkovými kartami), karty máte před sebou stejně, ale místo zvonku plácáte do stolu vedle karet (takže si nepomlátíte ruce). Cílem hry je se karet zbavit (takže při správném plácnutí obrácené karty na stole předáváte nepříteli) a plácá se za předpokladu, že máte s jedním ze spoluhráčů stejnou hodnotu karty.

¹Nejlepší hračkářství: Piatnik Cink Junior. In: [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: <http://www.bejby.net/piatnik-cink-junior.html?gclid=Cj0KEQjw6deeBRCswoauquC8haUBEiQAdq5zh8AMf7k_o2nnL3rhQtUCEwOacWaR2cBzINfxMahvF7waAoJ08P8HAQ#prettyPhoto>

²Heureka.cz – Porovnání cen a srovnání produktů z internetových obchodů: Cink Extreme od 218 Kč. In: [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: <http://karetni-hry.heureka.cz/cink-extreme/>

Tuhle hru jsem vzala na chatu, kde jsme si sice cvičně vysvětlili pravidla, ale z hraní nic nebylo, protože se dost pilo. A alkohol a tahle hra dohromady moc nejdou, protože se jedná o postřehovku a spoustu lidí má jistě s hrou problém i za střízliva. V Kavenu jsem si hraní hry ale nakonec vynahradila.

Zdroj obrázků: Tomovy hry: Tarantule Tango [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.tomovyhry.cz/tarantule-tango-cs.html>

Tarantule ráda tancuje, ale své tanečníky často vystraší a ti křičí, seč jim síly stačí. Je na vás sledovat, koho právě vyzvala k tanci.

V této zábavné hře najdete 125 úzkých kartiček se zvířaty a jednu kartu s tarantulí. Tarantuli umístíte na stůl doprostřed mezi hráče a ostatní karty rozdáte hráčům, kteří si z nich udělají balíček tak, aby neviděli obsah kartiček. Na 120 kartičkách jsou domácí zvířata (kočka, pes, papoušek, koza, kráva a osel). První hráč vyloží svou kartu k jedné straně pětiúhelníku, na kterém je zobrazena tarantule. Hráč po jeho levici musí na tuto kartu zareagovat. Pokud je na ní zvíře s pavoukem, musí předvést citoslovce tohoto zvířete (pokud jsou zde dva pavouci, tyto citoslovce předvede dvakrát) a vyložit svou kartu k další straně pětiúhelníku. Hráči se takto střídají. Pokud je na kartičce zvíře bez pavouka, hráč nic nepředvádí, pouze vyloží kartu. Pokud je zde dvojice zvířat, je na tahu hráč ob hráče na levici (hráč po směru vedle hráče, který měl být na tahu), nic nepředvádí, jen vyloží kartu (tímto tahem si nejsem tak úplně jistá, na internetu jsem se dočetla, že hraje hráč po směru, ale kartu dává ob dvě místa – ale tahle verze je zábavnější, ne?). Hráč má vždy na svůj tah 2 vteřiny, pokud váhá nebo tah splete (udělá jiný zvuk, udělá zvuk i když nemá, nebo na něj naopak zapomene), vezme si všechny vyložené kartičky a přidá je dospodu svého balíčku. Splést tah ale samozřejmě může i hráč, který nebyl na řadě – v tom případě si vezme kartičky on. Cílem hry je samozřejmě zbavit se všech karet.

Na zbylých 5 kartách jsou pavouci. Ve chvíli, kdy někdo tuto kartu vyloží, musí hráči co nejrychleji plácnout rukou tarantuli. Kdo je poslední, vezme si karty na stole.

Hra ale není tak úplně jednoduchá! Některá zvířata mají ještě různé funkce. Například pokud vyložíte psa (ať už dvojici či jednoho, s pavoukem či bez), mění se směr hry! Pokud jsou na kartě psi dva, hraje samozřejmě hráč ob hráče, který by byl na tahu při změně směru. Tento směr je zachován až do vyložení další kartičky se psem.

Dále třeba papoušek – pokud je zde pavouk, papoušek dělá „Krá“, při dvou pavoucích „Krá, krá“. Pokud zde ale pavouk není (a papoušek je na kartě pouze jeden), hráč musí opakovat zvuk zvířete, který zazněl jako poslední.

Těchto úprav je zde více (pokud vím, tak ještě s krávou a oslem), ale my hráli pouze takto, neboť i tak je těžké hru zvládat.

Hra je určená pro 2-5 hráčů, čas záleží hlavně na bystrosti a postřehu hráčů.

Jelikož mám postřehovky hodně ráda (asi proto, že mi jdou), tak mě hra doopravdy bavila. Hodně k tomu přispěl asi i Míla, který byl často zmatený a samozřejmě prohrál. Navíc je super, že se hráči navzájem kontrolují, takže je jakýkoliv fail tak trochu ohodnocen posměškem . Třeba Janča u osla věčně mečela (kartičky jsou ale odlišeny i různým barevným podkladem).

Hra je dobře skladná (jedná se o malou krabičku), ale samozřejmě k ní potřebujete stůl. Cenově se pohybuje mezi 150 a 200 Kč.

Taranuli Tango rozhodně doporučuji a doufám, že si ji brzy zase zahraji .

Hned zprvu chci napsat, že mě tato hra nijak neoslovila, a to i přesto, že závisí na náhodě i strategii. Přesto je to dle mého průměrnější hra, která vás v případě herního dne alespoň trochu nastartuje do tohoto dění.

Zdroj všech obrázků: Společenské deskové hry – SVĚT-HER.CZ: Tsuro [Foto]. Dostupné z: <http://www.svet-her.cz/tsuro/>

Tsuro je jednoduchá orientální hra plná cest. Skládá se z 8 hracích kamenů (je tedy pro 2-8 hráčů), herního plánu a 36 kartiček (přičemž jedna z nich je tzv. Dračí karta). Na jednotlivých čtvercových kartách jsou nakreslené 4 cesty, které můžete s cestami na ostatích kartách libovolně spojovat. Je jedno, jak kartičky natočíte, navázat můžete hned na 8 počátků cest.

Na začátku hry si hráči libovolně rozmístí své kameny (hrací figurky) k počátkům cest vyznačeným na okrajích plánu. Poté se každému rozdají tři kartičky tak, aby ostatní hráči neviděli, co máte v rukou. První hráč přiloží ke svému kamenu libovolnou kartičku a posune se na konec cesty, kterou před sebe vložil. Dobere si třetí kartu. Takto se hráči střídají a postupně zaplňují herní plánek a tím se sobě i přibližují.

V případě, že ke své figurce přiložíte kartičku, ale zároveň některá strana sousedí i s kartou, na které je kámen protihráče a tím prodlouží jeho cestu, tento hráč musí dojet až na konec této cesty (a to i přesto, že není na tahu). Pokud váš kámen dojede na konec cesty a tím pryč z herního plánku, vypadáváte. Vypadáváte zároveň tehdy, kdy se vaše cesta napojí na cestu jiného hráče a kameny by se tímto srazily – vypadávají oba majitelé těchto figurek. Kartičky, které měli hráči, kteří vypadli, v rukou, se dají do nového balíčku. Hráč, který jako poslední zůstane, vyhrává. Musíte tedy kartičky dávat schválně tak, abyste vy mohli pokračovat a další hráči vypadli.

Za předpokladu, že se doberou karty z balíčku, je zde dračí karta, jejíž vlastník si může jako první vzít kartu z nového balíčku, ale pouze za předpokladu, že má méně než tři karty. Pokud má tři karty, posouvá dračí kartu dalšímu hráči.

Hra je tak na cca 15 minut, kompletní pravidla naleznete zde.

Hru jsme si zahráli tak nějak na rozjezd a jedna hra skutečně stačila. Možná jsme dostatečně netaktizovali, ale nakonec vyhrála Janča, která hrála jako poslední, zatímco my ostatní jsme se tam mezitím pozabíjeli . Určitě hru alespoň zkuste, ale na koupi je podle mě málo zábavná a navíc se cenově pohybuje kolem 700 Kč. Každopádně mi napiště své zkušenosti!

Také máte občas chuť do něčeho bouchnout? A když to někomu uškodí – tím lépe? Samozřejmě tu nikoho nenavádím k násilí, ale spíš k bleskové stolní hře Banana Matcho!

Zdroj obrázků: HRAS svět deskových her a hlavolamů [HRAS]: Ubongo [Foto]. Dostupné z: <http://www.hras.cz/spolecenske-hry/deskove-a-stolni-hry/banana-matcho>

V této hře jste opička, která se snaží vyšplhat na strom ke sladkému ovoci, abyste opičáku Banana Matchovi ukázali, že jste lepší. Posouvat se po políčkách můžete dvojím způsobem – 1) buď na šesti kostkách s ovocem naházíte určitou variaci symbolů (trojice, dvojice, každé ovoce jiné apod.) anebo 2) jako druhý hráč na třech žlutých kostkách naházíte tři obrázky opiček, přičemž na každé je jen jedna. Na házení máte libovolný počet pokusů a nemusíte vždy házet všemi kostkami, ale některé si „odendat“. Ale pozor, aby vás druhý hráč s opičími kostkami předtím nestihl zastavit!

Co se výše zmíněného bouchání týče – ke hře se používá gumový pískací banán, a kdo z dvou hráčů (jeden hází kostkami s ovocem a snaží se získat body, druhý s kostkami s opičkami chce prvního hráče zastavit) na něj bouchne jako první, ten získává body. Hráč s opičkami za přerušení protihráče jeden bod (a posune se o jedno pole), hráč s ovocem počet posunů podle tabulky variací v dolní části hracího plánu.

Po jednom kole se vždy oba soubory kostek posunou o jedno místo ve směru hry. Hra zabere cca 10-30 minut (podle počtu hráčů) a je určená pro 2-6 hráčů, vhodná i pro děti.

Tuhle naprosto jednoduchou, infantilní a rychlou hru jsem si vážně užila. A určitě i Janča zde prokázala své destruktivní sklony, stejně jako u hry Rampage.

U hry jsme řvali, zběsile házeli kostkami, až nám padaly ze stolu, mlátili do banánu jak šílení a vždy povzbuzovali toho, který na tom byl na cestě za košíkem ovoce hůř. No se skandováním bychom možná zahanbili i leckajé fotbalové fanoušky okresního přeboru, a to jsme byli jen tři ! Ale samozřejmě i zde můžete aplikovat trochu taktiky, popřípadě štěstí. Musíte se umět rychle rozhodnout, jaké hodnoty chcete na kostkách naházet a poočku sledovat, jak si vede ten, který vás chce zastavit a případně se smířit třeba „jen“ s jednou trojicí.

Hra se cenově pohybuje okolo 600 Kč a doporučuji ji hlavně těm, kteří se chtějí vyblbnout. Pokud máte nějaké trable nebo chcete poznat veselou stránku zapšklého kolegy, je hra Banana Matcho tím pravým odreagováním!

Jste milovníci Tetrisu, ale začíná vás pomalé padání různých tvarů dílků bavit? Pak zkuste Ubongo!

Zdroje všech obrázků: Společenské deskové hry – SVĚT-HER.CZ: Ubongo [Foto]. Dostupné z: <http://www.svet-her.cz/ubongo-3/>

Jedná se o hru, kde jde hlavně o rychlost a logické myšlení. Nejprve si vyskládáte na herní plán barevné drahokamy a umístíte na něj figurky do šesti pruhů. Potom si připavíte kartičky a jednotlivé dílky, každý by měl mít 12 různobarevných dílků. Hrací karty jsou oboustranné, takže můžete dle libosti vkládat buď 3 nebo 4 dílky do předpřipravené sítě.

První hráč hodí kostkou (někdo jiný po dopadu otočí přesýpacími hodinami) a podle obrazce, který padl, si na své hrací kartě naleznete, jaké si máte vzít dílky. Snažíte se je v čase určeném přesýpacími hodinami vložit do sítě na kartě tak, aby byly všechny použité a políčka na síti vám pod díly zmizela. Když se vám to povede, řeknete „Ubongo!“ a rychle se posunete figurkou a vezmete si dva drahokamy v řadě, kam jste se pohnuli (nevadí, když na jednom poli stojíte dva). Drahokamy ale musíte stihnout vzít, než se písek přesype! Jinak máte smůlu. Snaha je sbírat drahokamy stejné barvy.

Kdo řekne „Ubongo!“ jako první, může se posunout až o tři políčka, kdo jako druhý až o 2 atd. Tato výsada se nemění ani při jiném počtu hráčů.

Když se herní plán vyprázdní (nezbyly žádné drahokamy), spočtete si, kolik drahokamů s nejhojnějším výskytem (na jejichž barvu jste se zaměřovali) u sebe máte. Kdo má nejvíc drahokamů jedné barvy vyhrál. Pokud se toto číslo s někým shoduje, počítáte, kolik drahokamů jedné barvy máte u druhé nejčastější barvy.

Hra zabere tak 30 minut a je vhodná pro 2-4 hráče.

Další návštěva Kavenu, další hry. Byla jsem tam s Jančou a jejím kamarádem z rodné hroudy Péťou. Na nastartování pozornosti jsme samozřejmě zvolili milované Dobble. A když už jsme v té hře, kde jde hlavně o rychlost, pozornost a řvaní byli, navrhla Janča jako další Ubongo. Vůbec jsem netušila, o co jde, ale rozhodně si takovou hru chci zahrát častěji.

Skládání šlo dobře, ale samozřejmě se mi asi tak 3x stalo, že jsem se do času prostě nevešla (myslím, že je to tak 20 vteřin).

Navíc jsem na konci byla úplně v pravém políčku, ale drahokamy zbyly už jen v levém pruhu, takže mi trvalo dvě hry, než jsem se k nim dostala, takže člověk musí přemýšlet i nad tím.

Člověk musí rychle objevit 1) kde je symbol stejný jako na kostce, 2) popadnout správné díly, 3) správně je vložit na síť, 4) říct „Ubongo!“, 5) přelítnout očima sloupce, kam se chcete posunout (kde je nejvíc drahokamů barvy, jakou sbíráte) a co nejblíž máte další vhodné sloupce, 6) kouknout na časomíru a ve chvíli, kdy se písek přesype zařvat „Konec!“, „Čas vypršel!“ nebo podobnou blbost, abyste protivníky upozornili, že vy jste nejlepší a drahokamy jsou vaše .

Já se těmito kroky řídila a nejspíš i proto jsem vyhrála .

Jak jsem tak sjížděla ceny, není zrovna nejlevnější – něco přes 700 Kč. Existuje ale také cestovní verze, která je levnější. Také naleznete další verze, ale klasika byla supr, tak proč nezačít s ní? Takže – Kdo si půjde zahrát Ubongo?

Ne, opravdu tu nebudu psát o populární knížce poloviny 20. století. Upřímně jsem ji ani nečetla. Také proto mi planetky, beránci, lampy, stromy a sloni ve vesmíru nedávali moc smysl. A kde jsem se s těmito zobrazeními setkala, když ne v knize? No přece ve stejnojmenné stolní hře, tedy celý název zní Malý princ: Udělej mi planetu!

Zdroj: Planeta Her – Společenské deskové hry: Malý princ: Udělej mi planetu! a Planetaher.cz – společenské, deskové a karetní hry [Foto]. Dostupné z: <http://www.planetaher.cz/detail/deskove-hry/maly-princ-udelej-mi-planetu/#>

Účelem je postavit planetku, ale soutěživé typy teď zklamu – to se povede každému. O vítězství rozhodne až spočítání bodů – i to může být na hře sympatické. Narozdíl od spoustu jiných stolních her hra pro všechny končí ve stejnou dobu a tak nikdo nesedí na zadku a nezírá, jak se baví ostatní, ať už s pocitem vítězství či prohry.

Hra se skládá z 80 čtvercových puzzlí, přičemž jedna planetka má rozměry 4×4, tedy 16 dílků a hra je v tom případě maximálně pro 5 hráčů. Puzzle jsou různé, podle umístění – jsou zde rohy, kraje a vnitřek obrázku planety. Podle tohoto rozdělení na nich naleznete různé subjekty. Rohy určují, jaké předměty a postavy máte ve svém zájmu sbírat a kolik bodů vám přinesou. Pokud tedy například narazíte na Lampáře, budete chtít sbírat hlavně lampy, atp. Jsou zde také baobaby, které vám mohou i uškodit – ve chvíli, kdy se na vaší planetce objeví tři, kartičky s nimi obracíte a tím přicházíte o body z činitelů, se kterými kartičku sdíleli. Dalším škůdcem mohou být také malé sopky – kdo jich má konci hry nejvíce, odečte si počet bodů, kolik sopek se na jeho planetě vyskytuje.

Kartičky si ale netaháte jak chcete – vždy někdo začne a vybere, z jakého umístění chce tahat. Dílky se obrátí, aby bylo viditelné, co na nich je. První hráč si vybere a určí dalšího hráče, který bude moct ze zbylých puzzlí vybírat. Tím se samozřejmě hra stává zajímavější, protože můžete taktizovat! Můžete se „dohadovat“ s ostatními hráči, říkat jim své myšlenky a také s nimi trochu manipulovat, aby ten poslední díl, například s baobabem, zbyl na někoho, kdo už má dva. Ten, kdo si ale „vybírá“ jako poslední, může alespoň v příštím kole volit jako první.

Zdroj: Planeta Her – Společenské deskové hry: Malý princ: Udělej mi planetu! a Planetaher.cz – společenské, deskové a karetní hry [Foto]. Dostupné z: <http://www.planetaher.cz/detail/deskove-hry/maly-princ-udelej-mi-planetu/#>

Hra byla super! Jelikož jsem ukecaná, odhodlaně jsem se snažila manipulovat ostatními. Protože když nakonec zbydou dva díly (přičemž jeden je pro vás mnohem větší zlo, než druhý), můžete ostatní přesvědčit, že právě ta „horší“ puzzle uškodí mnohem víc druhému hráči než vám, a tak zagitovat protihráče, který byl na řadě před vámi, aby dal další tah pod palec vám.

Ačkoliv to pro mě vypadalo s vítězstvím dost nadějně, nakonec vyhrál Michal, který hru určitě nehrál poprvé a tolik se k našim činům nevyjadřoval a byl nejnenápadnější – přitom měl nejvíc sopek!

Hra nám zabrala asi půlhodinku až tři čtvrtě (v 5 lidech), cena se pohybuje okolo 450 Kč.

Takže ať už jste tichá voda nebo mluvit stříbro, vrhněte se do pohádkového světa Malého prince !

Už několikrát se mi v Kavenu stalo, že mi byla doporučena hra a název mě vůbec neoslovil. Koho by nadchla hra s názvem Malý princ nebo Vládce Tokia? Proto jsem tak trochu kroutila očima i v případě, kdy mi Venca (jeden z pracovníků) navrhnul hru Milostný dopis. Každopádně nehodnoťte knihu podle obalu!

Zdroj: Se stolními hrami nikdy nejste sami: DeskoveHry.com – recenze na společenské hry, karetní hry a párty hry: Recenze: Milostný dopis nedorazil do správných rukou [Foto]. Dostupné z: <http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1449/recenze-milostny-dopis-nedorazil-do-spravnych-rukou>

Jedná se o karetní hru, ale těch kartiček je tam jen 16 (+ 4 pomáhající)! Důležitá je ale pochopitelně kvalita, nikoliv kvantita!

Pravidla jsou sice jednoduchá, ale naučit se správně oklamat nepřítele už tak jednoduché není. Také mi moje první vítězství trvalo 4 hry!

Vaším úkolem je předat milostný dopis princezně. Bohužel předat dopis přímo nelze, ale v paláci je spoustu postav, skrz které to můžete zkusit. Naleznete tu 5 STRÁŽNÝCH (hodnota karty = 1), díky nimž můžete zkusit odhalit, jakou kartu má váš protivník a tím ho vyřadit (ať už je karta jakákoliv kromě strážné); 2 KNĚZE (2), s jejichž pomocí se podíváte, co má váš protivník v ruce; 2 BARONY (3), kteří vám umožní porovnat hodnotu vaší druhé karty s tou, kterou má v ruce libovolný protivník. Kdo má nižší hodnotu prohrává a vypadává z kola. Dále tu jsou 2 KOMORNÉ (4), které vás po dobu jednoho kola chrání a ostatní hráči na vás nemohou použít své karty, 2 PRINCOVÉ (5), kvůli kterým musíte vyhodit svou kartu a líznout si novou; 1 KRÁL (6) – díky němu si vyměníte karty s protihráčem; 1 HRABĚNKA (7), jejíž jediný účinek je ten, že v případě, že ji máte na ruce současně s princem nebo králem, musíte kartu vyložit. Samozřejmě ji můžete vyložit i přesto, že na ruce prince ani krále nemáte a díky tomu blafovat. No a poslední je samozřejmě PRINCEZNA, která má nejvyšší hodnotu (8), ale pokud ji budete muset vyložit (viz moc prince), hra tím pro hráče s princeznou končí.

Vítězný bod můžete získat dvěma způsoby. 1) Jste posledním, kdo nevypadl. 2) V balíčku už nejsou další karty. Pokud už není co dolízávat, ukážete, co máte v ruce a karta s nejvyšší hodnotou vítězí.

Body si hráči zaznamenávají a počet nutných bodů k vítězství určuje dle výrobce počet hráčů. Ono je to ale podle mě celkem šumák – jak se dohodnete, tak se dohodnete. Hra je určená pro 2-4 hráče.

Kompletní pravidla naleznete zde.

Nečekala bych, že lze v takovéhle hře blafovat. Jde o taktizování, ale občas samozřejmě také trochu o štěstí, jaká karta vám přijde. Člověk se do toho za chvíli dostane, ale určitě se nevyhnete začátečnickým chybám – jako třeba já, když jsem hned v první hře v prvním kole použila krále na výměnu karet s Michalem. Získala jsem Barona, on mou Strážnou a hned v dalším kole ji na mě použil, protože samozřejmě věděl, co mám v ruce.

Hra je to podle mě dobrá jak na rozjezd, aby se pořádně nastartovaly strategické mozkové závity, tak i na konec herního večera. Hrát by se dalo i o panáky, ale to by to hraní moc dlouho nevydrželo – to spíš o loky piva . Vzhledem k tomu, že se jedná jen o 20 karet, je hra perfektní na cesty, klidně třeba i do vlaku. Rozhodně doporučuji!

Včera jsme měli v Kavenu na doporučení šanci zahrát si takovou dračí, „bourací“ hru se jménem Rampage. Myslím, že tato hra skýtá výborné odreagování hlavně po náročném dni.

Zdroje všech obrázků: Planeta her – společenské deskové hry: Rampage a Planetaher.cz [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>

Hra je na pochopení dost náročná. Pokynů je zkrátka hodně, my ale měli na pomoc Michala („štamgasta“), který nám vše vysvětlil – jedna z velkých výhod Kavenu, hru vám nejen doporučí, ale také vysvětlí.

Ve hře se stáváte příšerami/draky ve městě Meeple city, které máte za úkol zdemolovat. Bojovat můžete ale nejen proti nebohým obyvatelům města, ale také proti sobě. Příjemné na hře je rozhodně to, že se hry hmotně přímo účastníte – pohybujete se totiž tím, že cvrnkáte do své figurky. Cvrnkat můžete taky autobus na budovy a případně si i foukáním přibližovat oběti na sežrání. Ale pozor – pokud nějakého obyvatele města odfouknete pryč z hracího plánu, utekl před vámi a vy klidně můžete přijít i o zuby! A ty jsou důlěžité – čím byste jinak mohli lidičky rozžvýkat?

Cílem hry je nasbírat co nejvíc bodů – za zuby ostatních hráčů (ty získáte tím, že srazíte své protihráče např. cvrnkáním či foukáním), za sežrané oběti (ty jsou navíc rozlišené barevně a za každou sadu máte 10 bodů!) nebo za patra jednotlivých postavených budov.

Hra končí ve chvíli, kdy je a) vyplněna vedlejší tabulka, tedy skóre obyvatel, kteří utekli z města, nebo b) kdy z hrací plochy zmizí patra všech budov.

Hra je vhodná pro 2-4 hráče.

Bourání bylo doopravdy super, ale kdyby nám Michal nevysvětlil pravidla, asi by nás to trochu odradilo. Jinak jsme si užili spoustu zábavy – například když jsem chtěla secvrnknout Janču, ale místo její figurky jsem trefila přímo ji. Hra je ale poněkud neskladná a obsahuje spoustu komponent, takže je lepší si ji zahrát rozhodně někde u stolu. Navíc je trochu dražší (kolem 1 300 Kč), takže ji doporučuji před koupí určitě někde vyzkoušet. Časově se pohybuje kolem 30 minut a více, takže věřím, že dáte tak jednu, maximálně dvě hry v řadě. U této hry lze ale díky speciálním pomocným kartám také taktizovat – což skvěle předvedla Janča a samozřejmě díky tomu na celé čáře vyhrála .

Takže pokud se chystáte do Kavenu a nevíte, co si zahrát, zkuste Rampage , věřím, že se na ní vyřádí děti i dospělí!

Zde máte navíc máte 60 sekundové video hraní této hry. Pokud ale nevlastníte dálkový ovladač Adama Sandlera, vyhraďte si na hraní Rampage více času .

Zdroj: YouTube: Rampage Board Game: Full Game Played in 60 Seconds [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=6ZLIfSHGGp0#t=37>

Tak jsem byla s přáteli zase po dlouhé době v Kavenu a můžu říct, že to byl fakt skvělý večer. Zahrát jsme si stihli hned několik her, přičemž první, rozehřívací, byla hra Dobble.

Zdroj všech obrázků: Svět deskových her – společenské deskové hry a hlavolamy: Dobble | Karetní hry [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>

Tato hra potrénuje hlavně váš postřeh. Dobble se skládá z 55 kartiček (které mají ovšem tvar kruhu). Na každé kartě je 8 různých symbolů, v celé hře je jich ale dokonce 50! Vhodná je pro 2 až 8 hráčů.

Pravidla jsou jednoduchá. Do ruky si dáte kartičky na sebe tak, abyste viděli obsah vždy jen jedné z nich. Doprostřed mezi hráče se umístí jedna karta symboly vzhůru (aby byly vidět) a hra začíná. Ve chvíli, kdy najdete symbol, který má karta uprostřed s tou vaší společný, musíte říct, co za obrázek to je a svou kartu vložíte na tu původní. Tím se vám odhalí karta, kterou jste měli pod nynější hlavní kartou. Cílem hry je zbavit se všech karet, ale to není vůbec jednoduché – každé dvě karty totiž mají společný pouze jeden symbol!¹ Hra má ale samozřejmě i obměny, v pravidlech je popsáno 5 verzí. Všechny je najdete zde.

Hru jsme si fakt užili (nebo alespoň já s Jančou, protože Péťa prohrával ). Co je naprosto super je to, že jedna hra zabere tak 5 minut, záleží na tom, jak rychlé máte oči a pusu . Vzhledem k tomu, že hra je v malé krabičce, je bezvadná určitě na cesty. Pohrávala jsem si tak trochu s myšlenkou, zda si ji mám půjčit na chatu, ale vzhledem k tomu, že tam budeme opilí (nebo alespoň podnapilí) asi tuto hru k alkoholovým praktikám moc nedoporučuji. Ono totiž najít obrázky není nic jednoduchého (i za střízliva) a to i přesto, že jsou vždy po několika symbolech odlišeny barvou! Třeba my jsme nejednou tvrdili, že tam žádnou shodu nemáme (to, že každé dvě karty mají společný právě jeden symbol jsem se dozvěděla samozřejmě až teď při hledání infa o hře) . Vzhledem k malé časové potřebě se určitě hodí třeba na přestávky ve škole.

Dobble je super pro lidi každého věku, takže rozhodně doporučuji – ať už jen na půjčení, nebo i na koupi, cenově se pohybuje mezi 250 a 350 Kč.

¹Společenské hry – Stolní hry: Dobble. In: [online]. [cit. 2014-06-05]. Dostupné z: <http://www.stolni-hry.cz/?i=390/dobble>