Kráska a zvíře/Beauty and the Beast

Do kin nedávno přišlo dlouho očekávané zpracování známé Disney pohádky Kráska a zvíře. Navzdory tomu, že jsem momentálně na Erasmu v Las Palmas, podařilo se nám objevit místní kino, kde je možné sledovat filmy v originálním jazyce se španělskými titulky (La Bella y la Bestia). Kdo má rád pohádky, určitě nebude zklamaný, ale předem upozorňuji, že se v tomto snímku hodně zpívá. VELMI ČASTO.
Zdroj: Disney UK: Beauty and the Beast (2017) Film [online]. In: . [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: <http://movies.disney.co.uk/beauty-and-the-beast-2017>

Tento snímek byl režírován Billem Condonem, který režíroval například 1. a 2. díl Twilight Ságy. V hlavní roli uvidíte Emmu Watson (Harry Potter – všechny díly), Dana Stevense, který se s Billem Condonem zná již ze spolupráce na snímku WikiLeaks, či Luka Evanse (Dívka ve vlaku, Drákula: Neznámá legenda). Snímek z roku 2017 má 130 minut.1
Pohádku z roku 1991 od společnosti Walt Disney pravděpodobně znáte. Mladá Francouzka nezapadá do rodné vesnice, neboť ráda čte, je laskavá a nezajímá ji pouze její vzhled. V rámci záchrany svého otce se rozhodne zůstat v zakletém paláci, kde žije zvíře – prokletý princ, se svými poddanými, proměněnými ve věci. Pouze pravá láska dokáže kletbu zvrátit a navrátit zdejším obyvatelům lidskou podobu. Ale jejich čas se krátí.
Zdroj: YouTube: Kráska a zvíře (2017) CZ HD dabing trailer [online]. In: . [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=ko1oIxbNor8&t=17s>
Má zkušenost:
Na pohádku jsem se moc těšila, neboť jsem animovaný film jako malá milovala. Ačkoliv si jej už tolik nepamatuji, myslím, že ani v tomto snímku se tolik nezpívalo, jako v novém filmu. Skoro bych film přirovnala k opeře, upřímně mi to připadalo trochu příliš.
Nicméně pohádka se mi moc líbila, možná by mohla být trochu kratší. Navzdory mým pochybnostem o obsazení Emmy Watson do role Belly (co se vzhledu týče – jediné, co mají společné, jsou hnědé oči a vlasy), byla jsem příjemně překvapená. A musím říct, že obsazení prince mě nezklamalo – i v kresleném snímku se mi princ líbil v podobě zvířete více, než v té lidské. Smějící se
„Fun“ fact: Ve filmu se objeví páry černoška-běloch, či gayové – kvůli druhým zmíněným je v Rusku povoleno zhlédnout film až od 15ti let.
Dávám 75 % (uživatelé csfd hodnotí 83 %).

1Česko-Slovenská filmová databáze: Kráska a zvíře / Beauty and the Beast (2017) [online]. In: . [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/404249-kraska-a-zvire/prehled/>
 

Prach/Dust – Hugh Howey

Závěrečný díl dlouho očekávané postapokalyptické trilogie s předchozími díly Silo a Turnus je tady. A musím uznat, že mě Hugh Howey opět překvapil a to nejen tím, že dotáhl celý příběh k dokonalosti. Věřím, že stejně jako já nebudete zklamaní.
Zdroj: Databáze knih: Silo: Prach – Hugh Howey [online]. In: . [cit. 2017-03-14]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/silo-prach-307230>

Americký spisovatel Hugh Howey se v mládí věnoval počítačům, takže tato tematika se hojně objevuje i v jeho knihách. Tento čtyřicetiletý (narozen 1975) autor je tak trochu dobrodruh, rád zkouší nové věci, což mu dohromady s talentem dává skvělé dispozice k psaní. Za život už pracoval jako kapitán na lodi (kde potkal i svou nynější manželku), pokrývač, nebo zvukař. Píše hlavně fantasy a sci-fi, často o budoucnosti či postapokalyptickém světě. Kromě ságy Silo (v originále Wool) se jedná i o knížky s odvážnou Molly Fyde z 25. století, či knihu Já, Zombie. Kromě trilogie Silo (2. díl se jmenuje Turnus – v originále Shift – a 3. díl Prach – v originále Dust) však ostatní knihy přeložené do češtiny nenajdeme. Silo má nicméně takový úspěch, že se začíná chystat i film, na který se můžeme v příštích několika letech těšit.
Ve třetí knize se objevují postavy z předchozích dvou – Donald Keene a jeho sestra Charlotte ze Sila 1, Juliette a Lucas ze Sila 18 a Sólo spolu s dětmi ze Sila 17. Z Juliette se stala starostka a snaží se prokopat cestu ze Sila 18 do Sila 17, aby tak zachránila své přátele a dopřála jim pohodlnější život. Také se rozhodne prozkoumat venkovní vzduch, aby zjistila, co je pravdy na tom, že je venek neobyvatelný. Ostatním lidem se ale její počínání, stejně jako „báchorky“ o jiných silech nelíbí. V čele s otcem Wendelem se snaží této bláhovosti zabránit. Jenže nejsou jediní – pravý „Pastýř“, který rozsévá zkázu, bude brzy probuzen…
Má zkušenost:
Stejně jako u předchozích knih je příběh psaný v Er formě, kdy se střídají děje v jednotlivých silech a děje postav. Hugh Howey se opět soustředí především na ženy, a to v každém ze sil – na Charlottu, Juliettu a malou Elise.
Jako v minulých dílech i zde jsou pasáže, které jsou nudnější, nicméně jsou pro příběh důležité. Oproti Turnusu zde vidím mnohem víc akce a napětí, což rozhodně hodnotím pozitivně. V některých pasážích skutečně nebylo možné přestat číst! Upřímně bych sérii přirovnala k sáze Maze Runner, kde jsem u druhého dílu také zaznamenala pokles co se kvality, napětí a akčnosti týče.
Na film si budeme muset ještě bohužel počkat, nicméně se už nemůžu dočkat :)!
Úroveň hltání: 3,5/5
 

A Crime In The Neighborhood – Suzanne Berne

A Crime In The Neighborhood je jednou z mála knih, kterou jsem měla tu čest číst v angličtině jakožto povinnou četbu při mém Erasmu. Ačkoliv se dle mého názoru nejedná o čtivou knížku se silným příběhem, přesto na mě měla vliv a zanechala ve mně silné pocity nicoty.
Zdroj: Amazon.com: A Crime in the Neighborhood [online]. In: . [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: <https://www.amazon.com/Crime-Neighborhood-Suzanne-Berne/dp/1565121651>

Suzanne Berne se narodila ve Washington D.C., kde na předměstí prožívá své životy i většina hrdinů z jejích knih. Tato spisovatelka píše především psychologická dramata, v poslední době již nepublikuje. A Crime in the Neighborhood vyhrála v roce 1999 cenu Orange Prize For Fiction.
Desetiletá Marsha nám vypráví o tom, jak se její otec odstěhoval z rodinného domu ve Spring Hills a jak její rodina (především její matka) tuto situaci zvládala. Otec Larry si začal s mladší sestrou své manželky, Adou, což celou rodinu samozřejmě pobouřilo. V červenci roku 1972 se Larry na několik týdnů naprosto vypařil a krátce na to došlo ke znásilnění a zavraždění dvanáctiletého chlapce ze sousedství, Boyda Ellisona. Celá čtvrť se samozřejmě cítí ohroženě a hledá viníka. Co vlastně v jejich sousedství pohledává ten nový, nezadaný muž, pan Green?
Má zkušenost:
Již vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v angličtině, je zřejmé, že mi neposkytla takový požitek, jaký bych pravděpodobně měla při četbě v rodném jazyce. Spoustu slov jsem neznala, ale pro pochopení kontextu nebyla potřeba.
Kniha je psaná v Ich formě, vyprávěna malou Marshou, přičemž je jazyk jejímu věku samozřejmě uzpůsoben. Jako hlavní poselství bych viděla následující – ať si dospělí říkají co chtějí, děti si všímají různých věcí. Nemusí jim tak úplně rozumět, ale všímají si jich. A další myšlenku bych viděla v tom, že své chyby si s sebou neseme i do budoucnosti, ačkoliv byly jejich následky již třeba smeteny a zapomenuty.
Abych pravdu řekla, knížka je vlastně tak nějak o ničem. I přesto ve vás zanechá pocit prázdnoty, tento pocit lze skvěle popsat slovíčkem „miserable“. Každopádně těm, co chtějí potrénovat angličtinu, bych ji doporučila i přesto, že není moc čtivá a bude vám chvíli trvat ji přelouskat.
Úroveň hltání: 1,5/5
 

Sněhulák/Snømannen – Jo Nesbø

Skandinávské detektivky (obzvláště norské) mě upřímně baví. Proto jsem po přečtení V lese visí anděl a pokračování Sova od Samuela Bjørka přesedlala na Jo Nesbø a jeho skvěle hodnoceného Sněhuláka. A rozhodně to nebyl krok vedle.
Zdroj: Databáze knih: Harry Hole: Sněhulák – Jo Nesbø [online]. In: . [cit. 2017-02-11]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/harry-hole-snehulak-130267>

Jo Nesbø rozhodně není neznámý, ani v domovině, ani ve světě. Tento vystudovaný ekonom a finanční analytik se proslavil hlavně díky knize Netopýr, která získala několik ocenění, například Skleněný klíč za nejlepší kriminální román. Tím odstartoval svou sérii o kriminalistovi Harrym Holeovi, i svou kariéru coby spisovatel. Kromě thrillerů a detektivek však tento Nor píše také veselé knížky pro děti, kde se v hlavní roli objevuje Doktor Proktor.
Harry Hole je poněkud zasmušilý, avšak uznávaný detektiv, který má problémy s alkoholem. Poté, co své démony nedokázal ovládat, přišel o přítelkyni Ráchel i jejího syna Olega a zůstal sám. Jeho osobní problémy jej však podněcují, aby byl více zapálen do své práce, kde je teď skutečně potřeba. Jak se ukáže, v Oslu řádí nebezpečný, sériový vrah, kterému je díky posledlosti stavět ve spojení s vraždou sněhuláka, přezdíváno právě Sněhulák. Obětmi jsou převážně vdané ženy mající děti. V průběhu vyšetřování vypluje napovrch nejen krutá pravda, že vraždy podobného typu se objevily již před několika lety, ale také to, že Harry Hole je do tohoto případu zapleten i osobně…
Má zkušenost:
Knížka je psaná ER formou, je zde spoustu přechodů mezi postavami, ale také časových.
V příběhu není mnoho vyhrocených situací, kdy by se čtěnář prostě nemohl odtrhnout od knihy a hltal ji, děj spíše pomalu graduje a každé vodítko nás více zmate, než aby nám pomohlo odhalit pachatele. Tím se snažím říct, že se nejedná o knihu, kterou bychom milovali pro hluboké emoce, které v nás vzbuzuje. Budeme ji milovat, obdivovat a uctívat spíše kvůli propracovanosti a preciznosti.
Úroveň hltání: 3,5/5
 

Proč muži nenosí podvazky – Jana Javorská

Tato knížka (která je volným pokračováním Proč ženy nekouří doutníky) se mi dostala do rukou náhodou, někdy kolem jedné hodiny ráno. Nicméně jsem se do ní zažrala a nemohla přestat číst. Jedná se totiž o vtipné povídky, při jejichž čtení jsem dozajista iritovala sousedy – nemohla jsem se totiž přestat chechtat, a to pořádně nahlas Mlčící.
Zdroj: Databáze knih: Proč muži nenosí podvazky – Jana Javorská [online]. In: . [cit. 2017-01-06]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/proc-muzi-nenosi-podvazky-249675>

Jana Javorská je česká spisovatelka, která píše převážně erotické romány pro ženy. Píše nenáročně, takže jsou její knihy velmi oblíbené a vhodné pro každého. Proč muži nenosí podvazky (2015) je následovník knihy Proč ženy nekouří doutníky (2014), přičemž v obou najdeme mnoho vtipných povídek.
V této knize najdete mnoho povídek, které se nějakým způsobem týkají mužů, sexu, vztahů či popíjení, které do života mužů bezpochyby patří. Některé jsou „chutné“, některé skutečně nechutné, nicméně všechny mají jedno společné – neuvěřitelně se u nich zasmějete. Cizímu neštěstí se totiž směje nejlépe…
Má zkušenost:
Povídek je pár (60 stránek), takže budete mít knihu, která je k prodeji hlavně jako ebook v e-shopech, velmi rychle přečtenou. Smích je totiž droga, takže je velmi těžké se od čtení odtrhnout.
Povídky jsou psané převážně v ICH formě, některé jsou popisovány vypravěčem, tak či onak jsou ovšem velmi čtivé. Autorka se s psaním moc nemaže a používá jazykové prostředky Čechům vlastní – vulgarismy Smějící se – což jen umocní zážitek. Věřím, že i vy si po přečtení budete takový pojem jako je například „válka hoven“, velmi dlouho pamatovat.

Úroveň hltání: 4,5/5

 

Případy k rozlousknutí: Detektiv v nás/Whodunits – Tim Dedopulos

K Vánocům jsem dostala knížku Detektiv v nás, kde se snažíte pomocí nápověd řešit jednotlivé příběhy a na konci knihy si můžete přečíst, zda jste případ rozlouskli, či vás zločinec převezl. Knížka je fajn oddechovkou před spaním, ale přesto bych ji doporučila spíš dětem od 10 let.
Zdroj: Databáze Knih: Případy k rozlousknutí: Detektiv v nás – Tim Dedopulos [online]. In: . [cit. 2017-01-03]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/detektiv-v-nas-306462>

Tim Dedopulos je anglický autor nejen knih, ale také her, převážně se zaměřuje na Role-Playing Games (hry na hrdiny). V knihách zas dává přednost tajemství, hádankám a krimi. Také je velkým fanouškem fantasy, mytologie a nadpřirozených jevů.
V knížce se seznámíte se známým detektivem, inspektorem „Paddingtonem“ Parnackim, a amatérskými detektivy – slečnou Mary Millerovou a studentem Oliverem Jamesem. Tito nadšenci do záhad řeší dohromady celkem 58 záludných případů – 50 s úrovní obtížnosti 1 a 8 náročnějších s úrovní obtížnosti 2. Případy jsou různé – vraždy, krádeže, i únosy. V každém případu najdete výpovědi svědků/podezřelých a na konci nápovědu, která by vám měla pomoci, ale v obtížnější úrovni vás může i zmást. Na konci knihy vždy naleznete řešení případu.
Má zkušenost:
Jak jsem již psala v medailonku, knihu bych doporučila spíše pro mladší nadšence, ale před spaním na odreagování byla fajn. Příběhy jsou psány vždy v ER formě a během řešení případů se leccos dozvíme i o samotných detektivech.
Úroveň hltání: 2,5/5
 

Dospělost je mýtus/Adulthood is a Myth – Sarah Andersen

Mám několik oblíbených tvůrců komiksů, přičemž jedním z nich je Sarah Andersen. A tak jsem si k Vánocům koupila její ebook. Prohlédla jsem ho zhruba během 30 minut a musím říct, že jsem se opravdu pobavila Usmívající se! Vřele doporučuji pro zlepšení nálady a prokrastinaci o zkouškovém.
Zdroj: Můj ebook

Sarah Andersen je americká, nyní již vystudovaná, tvůrkyně komiksů. Přiznávám, že jsem toho o ní moc nezjistila, nicméně hodně toho o ní vypovídají její komiksy. Například to, že se pravděpodobně jedná o vtipnou introvertku, která má klasické holčicí trable a trable studentky.
Myslím, že o jejím typu komiksů a smyslu pro humor víc než nějaký popis vypoví tato malá ukázka (jak jsem zkontrolovala na stránkách Sarah, je možné její komiksy, které jsou i na internetu, sdílet).
Má zkušenost:
Musím říct, že tyhle komiksy mě opravdu pobavily. Zvlášť takto o zkouškovém, neboť spoustu z nich se váže právě na toto období. Mám-li témata nějak shrnout, jedná se o (jak jsem již psala v medailonku) holčičí problémy (menstruace, nákupy, holení nohou, vztahy), školu (převážně zkouškové) a problémy introvertů.
Komiksy najdete různě po internetu, například vtipné série na určité téma na BoredPanda – #1, #2, #3.
Úroveň hltání: 5/5
 

Turnus/Shift – Hugh Howey

V březnu jsem na blog přidávala recenzi na první ze série knih s názvem Silo (Wool) (třetím dílem je pak Prach). V průběhu listopadu jsem dočetla i druhý díl s názvem Turnus (Shift), který se alespoň mně nečetl tak dobře, jako díl první, v půlce knihy ale člověk začne vidět spojitosti, které předtím opomenul a příběh vás pohltí…
Zdroj: Databáze knih: Silo: Turnus – Hugh Howey [online]. In: . [cit. 2016-12-25]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/silo-turnus-245085?c=all>

Americký spisovatel Hugh Howey se v mládí věnoval počítačům, takže tato tematika se hojně objevuje i v jeho knihách. Tento čtyřicetiletý (narozen 1975) autor je tak trochu dobrodruh, rád zkouší nové věci, což mu dohromady s talentem dává skvělé dispozice k psaní. Za život už pracoval jako kapitán na lodi (kde potkal i svou nynější manželku), pokrývač, nebo zvukař. Píše hlavně fantasy a sci-fi, často o budoucnosti či postapokalyptickém světě. Kromě ságy Silo (v originále Wool) se jedná i o knížky s odvážnou Molly Fyde z 25. století, či knihu Já, Zombie. Kromě trilogie Silo (2. díl se jmenuje Turnus – v originále Shift – a 3. díl Prach – v originále Dust) však ostatní knihy přeložené do češtiny nenajdeme. Silo má nicméně takový úspěch, že se začíná chystat i film, na který se můžeme v příštích několika letech těšit.
V roce 2049 kongresman Donald Keene dostane překvapivou nabídku – zdejší senátor Thurman hledá lidi do vedení přísně tajného projektu. Navzdory tomu, že Donald přesně neví, oč jde, vidina povýšení i lukrativního zaměstnání a obdivu ho přiměje tuto práci vzít. Brzy ale zalituje.
V knize se seznámíme také s Troyem, který právě (v roce 2110) začíná svůj turnus – několikaměsíční šichtu v Sile č. 1. Troy nechápe, proč jsou všichni jako otupělí, jaký to vše má vlastně smysl. Nicméně i přesto se snaží dělat svou práci i navzdory tomu, že je svědkem zkázy Sila 12. Silo 1 je totiž hlavní Silo, které ovládá ostatní, dává rozkazy a spouští tzv. „restart“. Jenže ne každý je schopen takovéto břímě unést…
Má zkušenost:
V knize se prolínají vždy příběhy napříč stoletími i různými Sily, takže může být zprvu těžké se orientovat. Nicméně druhá polovina, kde se časově blížíme první knize s Juliette, už je poněkud akčnější a více se dozvíme také o Sólovi z této první části. První knihu ale rozhodně hodnotím kladněji.
Příběh je opět psán v ER formě, o pocity všech hrdinů však rozhodně nepřijdeme. Na můj vkus ale jednají všichni tak nějak odměřeně, roboticky, racionálně. Uvítala bych v knize více vášně a bezprostředního jednání, které je lidem tak vlastní.
Třetí díl trilogie již vyšel, takže se nyní můžeme těšit na knihu, kde se příběhy ze sila 1, 17 a 18 střetnou…
Úroveň hltání: 2,5/5
 

Krycí jména

Po dlouhé době jsem zas zorganizovala menší sraz v Kavenu. Bohužel nás trochu tížil čas, takže jsme stihli zahrát „jen“ dvě hry (Takenoko a Krycí jména), obě pro mě však byly novinkou, takže se mohu podělit o čerstvou recenzi.
Krycí jména je zábavná jednoduchá hra, kterou bych se nebála vzít třeba i do kolektivu do hospody, protože myšlenkové pochody, které při této hře mohou vznikat, rozhodně pobaví!
Zdroj obázků: SVĚT-HER.CZ: Krycí jména [online]. In: . [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: <https://www.svet-her.cz/spolecenske-hry/kryci-jmena>

Tato hra obsahuje 200 oboustranných kartiček (agentů) s různými podstatnými jmény – nemusí se jednat pouze o věci, ale třeba také části těla či pocity. Z těchto kartiček vytvoříte pole 5×5.
Nyní se musíte rozdělit na dva týmy (červený a modrý), a zvolit si kapitána, který bude popisovat slova, která má tým uhodnout a označit. Kapitáni si sednou mimo, a vezmou si kartičku s mřížkou, kde je znázorněno, které agenty má který tým uhodnout, kteří agenti jsou neutrální a který agent je „nájemný vrah“ a v případě označení hra končí. Kapitán vždy řekne jedno slovo (nesmí použít kořen agenta) a za ním číslo, ke kolika kartičkám se váže. Může tak jet „na jistotu“ a popsat tak pouze jednu kartičku, nebo se jich snažit spojit co nejvíce. Například pokud má tým uhodnout „kentaur“ a „skřítek“, může dotyčný říct třeba slovo „mýtické, dva“. Musí si ale toto slovo dobře promyslet, protože by mohlo ukázat i na jiného agenta.
Po kapitánově nápovědě se hráči poradí a poté dotykem označí kartu, na kterou si myslí, že je chtěl kapitán navést. Pokud uhodli, vloží se na tuto kartu karta z druhého balíčku s barvou týmu a ten může hádat dál. Pokud měl toto slovo uhodnout druhý tým, položí se sem karta s barvou druhého týmu a toto kolo končí. V případě, že toto slovo nepatřilo žádnému týmu (na kartě, kterou drží kapitán, je béžové pole), hráči omylem označili „náhodného kolemjdoucího“, a toto kolo pro tým opět končí. Na kartě, kterou mají kapitáni, je ale jedno pole s křížkem (nájemným vrahem) – za předpokladu, že jeden tým označí tuto kartu, končí celá hra a zvítězil druhý tým.
Hráči mají vždy počet pokusů takový, jaké kapitán řekne číslo + jeden pokus navíc (mohou tak třeba zkusit uhodnout agenta z předchozího kola, kterého chybně označili). Hra obsahuje i přesýpací hodiny – čas, kdy se spoluhráči v týmu radí, by se tedy měl měřit, ale myslím si, že to je spíše na domluvě a není to nutné.
Hru si může zahrát 2-8 hráčů od 10 let. Jedna hra zabere zhruba 15 – 20 minut. Krycí jména koupíte za přibližně 400 Kč.
Má zkušenost:
Tahle hra spadá pod party-hry a musím říct, že oprávněně. Neskutečně jsem se bavila, hlavně různým myšlenkovým pochodům – zde opravdu pomůže, když jsou si lidé blízcí a podobně přemýšlejí. Navíc se můžete snažit i zviklat protihráče a zvýšit tak své šance na výhru.
Hra je jednoduchá, podobná Activity, které jsou komplexnější, ale vyžadují i více propriet a prostoru. Jak už jsem psala v medailonku, určitě bych se nebála vzít Krycí jména třeba do hospody a doporučuji je i vám!
 

Takenoko

Po dlouhé době jsem zas zorganizovala menší sraz v Kavenu. Bohužel nás trochu tížil čas, takže jsme stihli zahrát „jen“ dvě hry (Takenoko a Krycí jména), obě pro mě však byly novinkou, takže se mohu podělit o čerstvou recenzi.
Jednou z nich byla roztomilá hra Takenoko, která má sice delší pravidla, ale rozhodně se u ní budete bavit!
Zdroj obrázků: SVĚT-HER.CZ: Takenoko [online]. In: . [cit. 2016-11-04]. Dostupné z: <https://www.svet-her.cz/spolecenske-hry/takenoko?gclid=Cj0KEQjw4_DABRC1tuPSpqXjxZwBEiQAhMIp63OHxkPK2cLZkcrVX-kZ3dA_5X5wiW-B-LwV5V-Xj2IaAiBa8P8HAQ>

Takenoko je čínské označení pro bambusový výhonek. Právě do Číny nás hra zavede, neboť pojednává o císaři, jeho zahradníkovi a jeho oblíbeném mazlíčkovi, pandě. Císař chce mít krásnou zahradu plnou bambusů, proto si najme zahradníka. Práci mu však kazí nenasytná panda, která mu spásá úrodu.
Jako hráč se snažíte splnit úkoly na třech typech kartiček:
  • jakožto zahradník, který chce mít určitý počet vyrostlých bambusů,
  • jakožto panda, která se chce pořádně najíst,
  • opět jakožto zahradník, který chce mít zahradu s určitou strukturou.
Na těchto úkolech je vždy počet bodů, který za splnění získáte. Poté, co vyložíte sedmý splněný úkol, získáte 2 body od císaře a už nehrajete, přičemž ostatní hráči se v posledním kole snaží nahnat ještě nějaké body.
Hráč nejprve hodí kostkou, a podle počasí, které je na kostce, postupuje dále.
  • Slunce – má 3 (různé) tahy.
  • Déšť – na libovolném (zavlaženém) poli se zahradou vyroste bambus.
  • Vítr – hráč má dva tahy, oba ale mohou být stejné.
  • Blesk – hráč může pohnout pandou na libovolné pole.
  • Mrak – můžu si vzít akční žetonek, který vylepšuje pole zahrady (automatické zavlažení části zahrady, dvojnásobný růst bambusů; pole, kde panda nesmí žrát bambus).
  • Otazník – hráč si volí z předchozích pěti.
Poté má hráč dva různé tahy (případně tři – slunce, dva stejné – vítr). Volí ze:
  • sebrání další kartičky s úkolem,
  • pohnutí pandou,
  • pohnutí zahradníkem (ovšem v případě obou figurek jen „v lajně“),
  • přiložení dalšího pole se zahradou (z balíčku si vezme horní tři, z těch zvolí a dva zbylé vrátí do balíčku),
  • rozšíření potůčku, který jednotlivé části zavlažuje.
Ve svém tahu můžete takto plnit úkoly – například jako panda „sežrat“ jeden bambus od každé barvy. Co se zahradníkových úkolů týče, daný úkol na kartě nemusíte splnit přímo vy – například nechat vyrůst určitý počet bambusů – stačí, že to tak v aktuální situaci je. Bambusy, které panda sežrala, se počítají pouze při vašem tahu, a proto si je uchováváte a při splnění úkolu je vrátíte do krabice. Pokud máte na ruce potůček, či akční žetonek, můžete jej použít, aniž by se vám započítal tah.
Části zahrady jsou šestiúhelníková políčka tří různých barev a podle těchto barev zde rostou i bambusy. Aby zde vyrostl bambus, musí být toto pole zavlažené – buď tím, že sousedí s palácem, nebo tím, že je zde jezírko (ať už přímo na kartičce, či sem dáte akční žetonek), nebo tím, že sem dovedete od paláce potůček, přičemž tento potůček musí být minimálně na jedné straně tohoto šestiúhelníku. Pokud se zahradníkem vstoupíte na nějaké pole zahrady, vyroste bambus nejen na tomto poli, ale také na všech sousedících stejné barvy, která jsou zavlažená (maximálně tedy dohromady na 7 polích). Někde mohou bambusy růst dvakrát rychleji – buď je značka přímo na poli zahrady, nebo sem vložíte akční žetonek. Na každém poli může být pouze jeden akční žetonek a na pole, na kterém je již nějaký natisknutý, nesmíte vkládat žádný.
Na ruce můžete mít maximálně 7 kartiček s úkoly, ale libovolný počet proudů potůčků. Splněné úkoly vykládat nemusíte, klidně je můžete vyložit až všechny najednou. Na každém poli se zahradou můžou být maximálně 4 bambusy (tzn. 1 podstavec a 3 na něm).
Hra je určena pro 2-4 hráče od osmi let, cenově se pohybuje kolem 800 Kč. Pro hru existuje i rozšíření s pandí mámou, kdy mohou pandy plodit mláďata, s tímto rozšířením však nemám zkušenost. Jedna hra zabere zhruba 45 minut (samozřejmě závisí na počtu hráčů).
Má zkušenost:
Musím uznat, že pravidla jsou opravdu zdlouhavá, kamarád je naštěstí znal, takže jsme je nemuseli pročítat. Deskovka je to opravdu kouzelná, má vlastní příběh, je velice zábavná a lze zde i taktizovat – odhadnout, jaké úkoly mají vaši protihráči na ruce a „škodit“ jim – například jim přesunout pandu.
Co se typu hry týče, přirovnala bych ji například ke hře Malý princ, která je velmi podobná, ale dle mého názoru méně náročná na pochopení. Akorát hráči nekončí ve stejnou dobu, ale není to tak drastické, jako v jiných hrách, kde vypadnete/vyhrajete a musíte čekat, až ostatní dohrají. Tuto deskovku bych zařadila do rodinných/společenských her, nejedná se o žádnou postřehovku, nejde o rychlost, ani o přehnané logické uvažování, takže si myslím, že sedne každému.
Provedení se mi velice líbí, a to jak stavění bambusů na sebe, tak i třeba zavlažování, hra ale kvůli tomu obsahuje spoustu komponent. Figurky i kartičky jsou roztomilé, navíc je k pravidlům přiložen i krátký komiks, který o hře a jejích postavách vypráví příběh.
Všem, kteří se rádi dobře baví, doporučuji přelouskání pravidel, stojí to za to Usmívající se!