Na Zapakatel.cz jsem si s kamarádkou Eliškou koupila Eurovíkend za 1690 Kč (včetně cesty a průvodce, bez cestovního pojištění a případných vstupů). Jak ten náš výlet vypadal, si můžete přečíst v následujících řádkách.

Zdroj: Amsterdam Travel Guide [Foto]. Dostupné z: <http://www.amsterdam.info/cz/>

Nizozemsko je nádherná, nížinatá země lokalizovaná v severozápadní Evropě. Často používané mylné označení Holandsko je ve skutečnosti název lokality, kde se nachází dvě provincie – Jižní Holandsko a Severní Holandsko. Státní barva je navzdory červeno-bílo-modré barvě oranžová díky Vilému I. Oranžském (z Oranžsko-nasavské dynastie) – princi, který byl významnou osobou v Nizozemské revoluci. Já jsem se do tohoto státu vydala na Eurovíkend, tedy strávila jsem zde jen jeden den, ale zde jsou některé poznatky z mého výletu.

V pátek 4. 7. 2014 jsme s kamarádkou Eliškou (která má chválabohu zrcadlovku) v sedm hodin večer nastoupily do plného autobusu CK Coufalík. Cesta nebyla hrozná – zastávek po cestě bylo dost, ale nebylo zde dost místa na nohy a hledat vhodnou polohu ke spánku tak bylo holým šílenstvím. Navíc bylo v autobusu příšerné vedro, ale raději vedro, než zima (ačkoliv na tuto variantu jsem byla s dekou a dvěma svetry lépe připravená).

V sobotu ráno (asi v půl sedmé) jsme dorazili do historické vesničky Zaanse Schans (poblíž města Zaanstad). Jedná se o skanzen hospodářských i obytných staveb, kde uvidíte nádherně zdobené, zrestaurované větrné mlýny. Jejich původním účelem nebylo mletí obilí, nýbrž drcení a řezba dřeva – vesnicí totiž protéká řeka Zaan, po které se původně plavily lodě vyrobené zde. Dalším účelem bylo čerpání vody, ke mletí obilí se uchýlili až kvůli posádce lodi, kdy pro ně z namletého obilí vyráběli „lodní suchary“. Mlýnů jsem napočítala 10 (alespoň v místě, kde jsme se nacházeli), původně jich ale bylo 600! Mlýny jsou krásně zdobené a mají střechy z rákosu, které vydrží asi 40 let.

Navzdory brzkým ranním hodinám kolem nás projížděla loď převážející kakao (nedaleko je podnik na jeho výrobu) a provoněla nám cestu. Krom toho jsme si prohlédli lodě – jedna se jmenovala Czaar Peter na počest cara Petra I. Velikého, který zde v roce 1697 studoval stavbu lodí.²

Co se zdejších cest a domů týče, jako turistická atrakce jsou opečovávané, hezky malované (většinou zeleně barvené dřevo s bílým lemováním kolem oken a střechy), zahradní architekt se tu asi vyřádil. Jak jsem si po delší chůzi všimla, jedna z cest byla písčitá, ale nebyly to kamínky, nýbrž malé mušličky! Po cestě jsme viděli spoustu volně se pohybujících zvířat.

Těsně před naším odjezdem nám otevřeli krámek se suvenýry.

Druhá zastávka byla rybářská vesnička Volendam. Počasí nám sice přestalo trochu přát, ale to nám na zážitcích neubralo – turistická část je podél pobřeží, takže jsme s Eliškou po delší době viděly moře. Navzdory tomu, kolik turistů zde proudí, mají místní domky velká okna, občas i bez záclon (viděli jsme spoustu lidí v županech) – oni Holanďani mají asi celkem dost exhibicionistické sklony .

Ve Volendamu jsme poznali turismus první třídy – tolik krámků se suvenýry nasekaných na sebe jen tak neuvidíte. Na jednu stranu měli všude víceméně to samé, na druhou stranu jsme měly s Eli aspoň možnost porovnávat ceny a nakonec nakoupit co nejvýhodněji. Díky četným nizozemským symbolům jsme zjistily, že Nizozemsko má ve státním znaku také dvouocasého lva, bohužel jsem na internetu našla jen lva jednoocasého, takže k této zvláštnosti víc nepovím. Nakoupit toho zde může spoustu – od sýrů přes kabelky, trička, panáky, věci do kuchyně, po dřeváky – dokonce i plyšové jako pantofle na doma!

Podél pobřeží je spoustu malých restaurací a stánků, takže můžete ochutnat místní speciality – převážně mořské plody a ryby. My jsme zde koupily přívěsky na klíče ve tvaru dřeváků, Eli kasičku pro maminku a já jsem tu koupila panáky s logem Amsterdamu a větrnými mlýny. Vše balí do krásných „nizozemských“ bílo-modrých papírů.

Navíc jsme konečně narazily na obchůdky s lahodnými sýry. Ono město Edam s Volendamem sousedí, společně tvoří správní celek. Mimochodem – dam znamená hráz, tudíž Volendam znamená před hrází, a E je zase malá říčka, na které Edam leží.

Nakonec jsme samozřejmě zamířili do Amsterdamu. Amsterdam vznikl ve 12. století na hrázi Amster. Není tedy divu, že se skládá z 90 ostrovů a protíná jej přes 1500 mostů.
Zde už střídavě pršelo a mrholilo, takže prodírat se úzkými uličkami s deštníky, kde bylo spoustu turistů s dalšími, nebyla žádná sranda. Čeho si na Amsterdamu všimnete jako prvního budou nejspíš cyklisti, popřípadě kola zaparkovaná… No všude! Ale pozor – cyklisti tu mají před chodci přednost, tudíž jak slyšíte zvonek, honem uskakujte. Oni se i v těch turisty nejzamořenějších oblastech s ničím moc nepářou a nepřibržďují. Upřímně i chodníky dávají najevo, kdo je tu pánem – na spoustě z nich patří dvě třetiny cyklistům a zbývající třetinka, která je pro chodce, je protnutá stromy, lavičkami, nebo alespoň pouličními lampami.

K vidění je tu toho spousta – muzeum vědy NEMO (1), Mořský palác – největší plovoucí čínská restaurace (2)^3, Oude Kerk – kostel a nejstarší dochovaná stavba (3), Muzeum Madame Tussaud (4), Opera & Ballet (5), Muzeum a brusírna diamantů (vstup zdarma) (6), muzeum erotiky, květinové trhy apod.

(1) + (2)

(3) + (4)

(5) + (6)

Amsterdam byl samozřejmě přeplněný a na české poměry také dost drahý. V turistických „uličkách“ na vás dýchala… ani ne tak historie jako marihuana. Potkali jsme několik dost podivných a hlavně zhulených individuí (jeden pomyslně nabíjel a střílel „neviditelnou“ zbraní po lidech). Marihuanu zde ale najdete všude – na hrníčkách, na tričkách, v koláčkách… Krom toho tu na vás odevšad skáče sex – když už ne v krámku se suvenýry, kde máte např. falickou pepřenku se slánkou, lákají vás za výlohami do svých spárů přímo polonahá děvčata – a to hned vedle kostela a muzeí ve známé uličce lásky ve čtvrti De Wallen.

Odpoledne jsme toho měly s Eli obě plné kecky, teprve po nákupu sýrů, vysvitnutí slunka a šlofíku na lavičce se nám trochu vrátila nálada. Tak jsme se procházely, nakukovaly do krámků a konečně trochu fotily. Navštívily jsme dokonce místní Plazu – no nebýt tam ty fáborky s nápisem, asi bychom nepoznaly, že skutečně vstupujeme do nákupního centra.

Architektura je zde krásná – vše je světlé a skleněné, cihlové a nahoře na barákách mají kladky – vzhledem k tomu, že domy jsou zde úzké a vysoké, jsou zde takové i schody a tudíž se nábytek stěhuje pomocí kladky oknem.

Hojná je zde také lodní doprava. Proto večer dobrovolníci za 12,5 € podnikli cestu s Lovers – hodinovou projížďku lodí kolem města. K projížďce jsme samozřejmě měli i průvodce – v anglickém, německém, španělském a českém jazyce!

Zdroje obrázků: vlastní

(Pánové zde mají záchody vyřešeny chytře a nemusí pořád platit 0,5 €, jako my chudinky dámy.)

Po desáté jsme vyrazili zpátky domů. „Spaní“ bylo pohodlné asi tak jako minulou noc, ale v sedm jsme šťastně dorazili zpátky do Plzně – hurá!

Nizozemsko každopádně doporučuji, ale spíš tak na týden a méně turisticky oblíbené oblasti – lidé jsou zde nápomocní, trochu vtíraví, ale veselí (asi není divu ), příroda je krásná a doufám, že se tam sama někdy vrátím.

¹Vilém I. Oranžský. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-07-18]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_I._Oran%C5%BEsk%C3%BD>

²Zaandam. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-07-18]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Zaandam>

³Earth in Pictures: Čínská restaurace Mořský palác [Foto]. Dostupné z: <http://www.earthinpictures.com/cs/sv%C4%9Bt/holandsko/amsterdam/%C4%8D%C3%ADnsk%C3%A1_restaurace_mo%C5%99sk%C3%BD_pal%C3%A1c.html>