Hned zprvu nutno podotknout, že ačkoliv bývám většinou já hlavní organizátorkou, tentokrát se této pomyslné role kapitána naší výpravy stala Janča a já jsem jí za to nesmírně vděčná, protože se jí zhostila opravdu ukázkově. Velmi přispěl i její brácha, který v Římě v nedávné době byl, takže připojil i cenné rady a zajistil nám noční projekci ve Foro Romano. A ačkoliv jsme v Římě byly prakticky jen necelé dva dny, já si tento pobyt neuvěřitelně užila a mám z něj pár opravdu super historek.
Ráno nás zhruba v 9 hodin vysadil autobus v Římě kousek od Vatikánu, kam jsme samozřejmě vyrazili. Více se dočtete zde. Po Vatikánu jsme pokračovali k Castel Sant’Angelo (Andělský hrad). Tehdy jsme přecházeli přechod (tentokrát ještě na zelenou) a před námi šel pomalu lehce shrbený mnich a já si říkala: „Chudák, on jde asi o holi,“ načež se zastavil (uprostřed silnice!) a když jsme ho míjeli, zjistili jsme, že SMSkuje! Andělský hrad, jehož stavbu započal Hadrian, ale dokončení se již nedožil, si můžete prohlédnou za 5 € včetně katakomb, kdo si chce projít i hradby, zaplatí 10 €.
Následně jsme se vydali na Piazza Navona, ze kterého baroko přímo sálá. Jsou zde tři fontány, Fontana di Nettuno (Neptunova fontána), Fontana dei Quattro Fiumi (Fontána čtyř řek), kde čtyři muži reprezentují řeky tehdy známých čtyř kontinentů – Gangu, Dunaj, Río de la Plata a Nil. Poslední fontánou, která zdobí toto náměstí je Fontana del Moro (Maurova fontána). Zde jsme se s Jančou s ostatními rozloučily a pokračovaly dál po vlastní ose.
Dále jsme se vydaly k Pantheonu. Navzdory tomu, že se nachází zhruba 200 m na východ od Piazza Navona, poměrně dost jsme se ztratily a bloudily – mapa, kde bylo vypsáno jen několik ulic, také nepomáhala. Alespoň jsme prošly i úzké malé uličky, kde najdete spoustu malých obchůdků, nebo zapadlých pizzerií. Na Pantheon jsme se nakonec doptaly a úspěšně k němu došly. Dovnitř jsme se podívaly až druhý den, protože se nám tam s batohy na zádech nechtělo, za to jsme si zašly na mraženou kávu poblíž, kterou si zde koupíte za 3 €. Já nejsem příznivcem kafe obecně (nechutná mi ani moccacino), takže mě nadchla spíš ta šlehačka, než káva, ale Janča si pochutnala.
Dále jsme v gastro-zážitcích pokračovaly do Gelateria Della Palma – vyhlášené zmrzlinárny, kde mají více než 150 druhů zmrzliny (naleznete i netradiční, jako třeba bazalkovou). Pochutnat si ale můžete i na dalších sladkostech. Zde jsem se zasloužila o jeden ze zážitků, na které budu dlouho ráda vzpomínat. Navzdory tomu, že umím anglicky velmi dobře, přečetla jsem si, že zde mají střední kornoutek za 3,5 €. To mě nijak nevytrhlo, takže jsem po asi 20 minutách vybírání zmrzlin (platí se zde předem) šla zaplatit a nahlásit, že si dáme 4 kornoutky, čímž jsem spíš myslela 4 kopečky (příchutě). Zde to ale chodí trošku jinak a zmrzliny vám dají tolik druhů a tolik množství, co se jí do daného kornoutku vejde, takže jsme po dvou naložených mističkách zjistily, že musíme z fleku vymyslet ještě další 4 příchutě do ostatních 2 misek. Takto obtěžkané jsme vyšly ven a – nebylo zbytí – kecly jsme si na schody blízkého kostelíku, shodily batohy a pustily se do 8 kopečků zmrzliny(!). Schody jsme samozřejmě pěkně zapatlaly (bůh žehnej vynálezci vlhčených ubrousků) a doslova se cpaly zmrzlinou, až jsme se modlily, abychom ji už konečně snědly. Musím uznat, že je opravdu výborná, ještě lepší, než v Chorvatsku a MNOHEM lepší, než na Kanárských ostrovech.
Takto posilněné jsme se rozhodly, že je konečně čas na shození batohů v našem náhradním ubytování, takže jsme se vydaly směrem k metru. Cestou jsme minuly Fontana di Trevi, kde byla opravdu hlava na hlavě. Není také divu, když legenda praví, že kdo do této fontány vhodí přes pravé rameno minci, tak se na toto místo vrátí. Jiná legenda zase slibuje nalezení pravé lásky. Tak či onak, o toto místo je velký zájem – v roce 2012 sem za půl roku stihli turisté naházet 540 000 €!
Po propletení se mezi davy jsme pokračovaly dál. Cestou jsme ale objevily hospodu s českým pokladem (viz foto). Blízko ní jsme se byly podívat na
Piazza di Spagna, které bývá spolu se
Španělskými schody často meeting pointem. Nad schody se tyčí kostel
Trinità dei Monti z počátku 16. století. Blízko náměstí najdete zastávku metra A
Spagna, které jsme využily a jely do našeho ubytování
Porta Maggiore Guest House.
Doprava v Římě je kategorie sama o sobě. Červenou na semaforu neřeší ani chodci, ani řidiči, takže se z přecházení stává boj o přežití. Kdo mě zná, ví, že přecházení na červenou (kterému jsem se naučila po pár měsících v Plzni), říkám „na prasáka“. Od pobytu v Římě se z tohoto termínu stalo „na Římana“. Co se zdejšího MHD týče, hlavní spojnicí je nádraží Termini. Zde jsme si s Jančou za 7 € koupily celodenní jízdenku, kterou jsme využily hned několikrát v metru i tramvaji. Obojí nás dost zaskočilo. Jak metro, tak tramvaj, totiž nebyly moc čisté, zato hodně přeplněné. Navíc na zastávkách nejsou jízdní řády, takže čas přijetí dalšího spoje odhadujete dle počtu lidí na zastávce. V tramvajích také nehlásí, v jaké jste stanici/jaká je příští, takže odpočítání zastávek do vaší cílové vřele doporučuji.
Po „zabydlení“ jsme se rozhodly pro další gastro-zážitek a jely jsme do doporučeného I Vicini Bistrot, které bylo těžké najít, neboť je poněkud zapadlé v úzké uličce. Zde jsem si dala Spaghetti Cacio e Pepe (za 15 €), což je opravdu jednoduché jídlo – špagety, olivový olej či máslo, pepř a parmezán, ale olizovala jsem se až za ušima. Janča si zase dala Tagliere misto di salumi e formaggi accompagnate da miele al tartufo, tedy variaci šunek a sýrů, kterou doplnila mistička medu, ale ve spojení se slaným sýrem se jedná o dokonale vyváženou chuť. Toto jídlo si můžete zakoupit v malé verzi za 18 €, případně pokud chcete „šérovat“, mají i velký talíř za 30 €. Samozřejmě nechybělo ani víno a chléb s kořením a olivovým olejem. Večerní atmosféru perfektně doladilo to, že zde měli v tento den živou hudbu, takže nás zde bavil chlapík s kytarou a servírka, která zvládla s handsfree mikrofonem kolem hlavy zpívat a zároveň obsluhovat hosty.
Poté už byl čas pomalu vyrazit k Foro Romano, což je nejstarší místo v Římě – tamní stavby totiž pamatují starověký Řím včetně Julia Caesara. Zde se každý pátek večer od konce dubna až do konce října koná projekce přímo na historické budovy s komentářem o vzniku i zániku těchto budov a musím uznat, že se jedná o MUST SEE, protože si na tom autoři projektu dali opravdu záležet. Nejprve jsme byly ve Foro di Agosto, kde všichni dostali sluchátka s průvodcem, pohodlně se usadily a zhlédly danou projekci (zhruba od 21 do 22 hodin, ale je nutné přijít ve 20:30). Od 22:20 přišla na řadu projekce ve Foro di Cesare, která mě uchvátila ještě víc. Tentokrát se totiž ve skupinkách procházíte přímo ve starověkých ruinách a pomocí ovladače si na cestě pouštíte jednotlivé projekce – historie ožívá. Cena lístku pro dospělého je 15 €, audioprůvodce je v italštině a angličtině, rezervace je nutná.
Do penzionu jsme jely zhruba kolem půlnoci. Ačkoliv nám bylo sděleno, že si máme vzít taxík, neboť kamarádka Jančiny bratra Isabella, která v Římě žije, nočním MHD zásadně necestuje, rozhodly jsme se to „prubnout“. Jak jsme byly překvapené, že metro i tramvaj jsou čisté a prostornější, než ty, na které jsme narazily ve dne!
Druhý den jsme započaly u Colosseo (Koloseo), kde jsme si u Arco di Costantino (Konstantinův oblouk) daly s naším zájezdem sraz. Ačkoliv byla fronta opravdu dlouhá, postupovala poměrně rychle, takže jsme se na to nevykašlali (jak jsme původně tak trochu očekávali) a dostali se až dovnitř. Zde je nutno podotknout, že je zakázáno sem nosit vodu, takže musíte flašky vypít/vylít. Janča, která si na nádraží koupila půllitrovou lahev za 2 € s tím, že ji bude mít na celý den, ji tak do sebe musela bleskurychle obrátit. Za vstup se platí 12 €, studenti 7,5 €. Navíc si můžete zakoupit i audioprůvodce za 5 €. Takto se dostanete do 1. a 3. patra Kolosea, s tour guidem (kteří nabízí své služby venku) i do 4. patra. Co je nutné podotknout je to, že je tu hodně lidí. Opravdu hodně lidí, se selfie tyčemi. Často tu jsou tedy fronty na „balkon“, odkud jsou nejhezčí fotky. Takže jsme si s Jančou při takovém čekání sedly na kámen a začaly svačit a tehdy se odehrál můj nejvtipnější rozhovor s bráchou, který mi zrovna volal.
„Čau, nevíš, kde jsou naši?“
„Nevim, jsem v Římě, v Koloseu.“
„A co tam děláš?“
„Svačim.“
Po Koloseu jsme pokračovali, ani nevím kam (neboť to pořádně nevěděla ani naše průvodkyně), takže jsme se s Jančou rozhodly se od skupinky opět odpojit a jít po vlastní ose. Šly jsme tedy do židovské čtvrti, kde není tolik turistů a najdete tu spoustu pěkných podniků. Blízko náměstí
Piazza Mattei s
Fontana delle Tartarughe (Želví fontána) jsem objevila krámek s pálivým kořením, kde jsem hned nakoupila něco pro taťku, a pokračovaly jsme do
Ristorante Antico Ghetto Ebraico Sheva, kde jsme se fantasticky najedly (
Gnocchi quattro formaggi a
Spaghetti Carbonara).
Další zastávkou nám byly malé krámky se suvenýry. Já si už večer předtím u Foro Romano udělala radost a koupila si za 10 € obraz vytvořený sprejem s Koloseem a podobný i bráchovi. Pokud vám jde spíše o italské pochutiny, doporučuji krámek kousek od Pantheonu.
Nakonec jsme se byly podívat i k řece Tibera, která je na můj vkus docela špinavá (zvlášť, když ji porovnám s místními fontánami). Na této řece se nachází malý ostrůvek Isola Tiberina, kde můžete navštívit San Bartolomeo all’Isola (Bazilika sv. Bartoloměje). Na jednom z břehů řeky jsme také konečně našly útočiště od přeplněných římských ulic. Co se vod týče, v Římě je super, že u většiny fontán si můžete do flašky natankovat pitnou vodu. My si ale místo toho v pojízdném stánku na jednom z krajů mostu Ponte Palatino zakoupily výborný koktejl.
Zbývalo pár hodin do odjezdu a venku začalo pršet. Uchýlily jsme se tedy s Jančou do restaurace poblíž Fontana di Trevi, kde jsme měli sraz s ostatními. Jmenuje se
Giá Roma a existuje již od roku 1886. A jak jinak zakončit náš výlet, než pravým italským vínem a Tiramisu? (Dobrá, technicky jsme ho zakončily navíc ještě jakýmsi italským Friscem a výbornou pizzou ze stánku, ale chápete mě.)
Zdroj fotek: vlastní
Na závěr:
Nyní jste měli šanci si přečíst o našem malém výletu do Říma. Je to místo, které dýchá kulturou a vášnivými lidmi (nejen na silnicích), kteří milují dobré jídlo. Něco podobného rozhodně doporučuji všem. Kdo by chtěl přeci jen jakéhosi průvodce, po Římě jezdí spoustu autobusů s audioprůvodci. Viděla jsem zde například
Hop-on Hop-off Tour,
se kterými mám zkušenosti již z Las Palmas, případně třeba
City Roma Open Bus. Také si můžete stáhnout nějakou offline mapu či appku –
zde je jeden z tipů. Nezapomeňte však, že není tolik důležité KAM jedete, ale S KÝM. A já si nemohla vybrat lépe…
. Poté jsme pokračovali 
