Horská vesnička Anzére

Po několika dnech v Hirschthalu jsme se přesunuli do bytu v horské vesničce Anzére, která je od Bernu vzdálená cca 170 km na jih. Jelikož se nachází ve výšce 1 500 m nad mořem, je odtud nádherný výhled na okolní města a vesničky.

Zdroj: Mapy Google: Anzére [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Anz%C3%A8re/@46.295235,7.394938,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x478ee0b66ce59355:0xa9227860bd0929fe>

Anzére je krásné a navzdory tomu, že se jedná o lokalitu, kam člověk „jen tak“ nezabloudí, je tu spoustu obchůdků a kupodivu nejsou ceny rapidně zvýšeny, jak by to pravděpodobně udělali v Čechách. Lidé tu žijí převážně v dřevených relativně luxusních chatkách a hojně se tu pěstuje víno, takže okolní příroda vypadá francouzsko-italsky. Francouzština je v této lokalitě také hlavním jazykem, ale v obchodech se anglicky domluvíte relativně dobře – tedy jak kde, v Sionu z 30 lidí nemluvil anglicky nikdo a německy pořádně také ne!

Ještě před rokem 1960 se Anzére skládalo z pěti obydlených chatek s chabými dopravními možnostmi. Jedná se o velmi slunnou a suchou oblast.¹

Příroda vybízí k procházce, v zimě se zde lyžuje. Ale musím uznat, že jsem tedy komplet ve Švýcarsku byla překvapená, že vodu nemají nic moc a ani silný čaj pachuť tolik nepřebil. Asi za to může ten můj zhýčkaný mariánskolázeňský jazyk

Jelikož jsme toho na dovolené nachodili hodně akorát tak po městech a hikingu v přírodě jsme se až na návštěvu Wildnisparku v Zürichu úspěšně vyhýbali, rozhodli jsme se pořádně odměnit plíce čerstvým vzduchem alespoň v Anzére.

Vyjeli jsme lanovkou (10 franků za jednosměrnou jízdenku na osobu, v létě jezdí lanovka od 8:30 do 16:00) až na konec. Tom navrhoval vystoupit v mezistanici, což se ukázalo jako skvělý nápad, kterého jsme nevyužili

. Nadruhou stranu jsme alespoň mohli vidět zdejší restauraci (ve výšce 2362 m n. m.) a pozorovat bláznivé paraplegiky, kteří za pomoci asistenta přesedli z vozíčků na zvláštní kárky, kde leželi na břiše a kopec tak sjížděli po hlavě! Vzhledem k tomu, že než jsme se dostali těch pár metrů do mezistanice, málem jsme přišli o kolena, neboť cesta byla opravdu strmá a kamenitá, nechápu, jak vůbec někdo může podniknout takovýhle adrenalinový výlet.

Ve stanici jsme si půjčili za 15 franků na hlavu koloběžky s helmami, přičemž po nás VŮBEC nechtěli peníze předem, ani nějaký doklad! Prostě nám chlápek „dal“ koloběžky a že dole je vrátíme a zaplatíme 15 CHF.

Cesta byla občas dost kamenitá a museli jsme hlavně dávat pozor na chodce, ale poté, co jsem se trochu otrkala a zjistila, jak na to, bylo to super a hlavně to zásadně zkrátilo dobu, kterou by nám jinak cesta dolů trvala.

Zdroj fotek: vlastní

Příroda je tu nádherná, lyžování určitě také stojí za to, ale procházky v letních měsících za slunného počasí zde také mají něco do sebe, jen rozhodně doporučuji trackingovou obuv