A Crime In The Neighborhood je jednou z mála knih, kterou jsem měla tu čest číst v angličtině jakožto povinnou četbu při mém Erasmu. Ačkoliv se dle mého názoru nejedná o čtivou knížku se silným příběhem, přesto na mě měla vliv a zanechala ve mně silné pocity nicoty.
Zdroj: Amazon.com: A Crime in the Neighborhood [online]. In: . [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: <https://www.amazon.com/Crime-Neighborhood-Suzanne-Berne/dp/1565121651>
Suzanne Berne se narodila ve Washington D.C., kde na předměstí prožívá své životy i většina hrdinů z jejích knih. Tato spisovatelka píše především psychologická dramata, v poslední době již nepublikuje. A Crime in the Neighborhood vyhrála v roce 1999 cenu Orange Prize For Fiction.
Desetiletá Marsha nám vypráví o tom, jak se její otec odstěhoval z rodinného domu ve Spring Hills a jak její rodina (především její matka) tuto situaci zvládala. Otec Larry si začal s mladší sestrou své manželky, Adou, což celou rodinu samozřejmě pobouřilo. V červenci roku 1972 se Larry na několik týdnů naprosto vypařil a krátce na to došlo ke znásilnění a zavraždění dvanáctiletého chlapce ze sousedství, Boyda Ellisona. Celá čtvrť se samozřejmě cítí ohroženě a hledá viníka. Co vlastně v jejich sousedství pohledává ten nový, nezadaný muž, pan Green?
Má zkušenost:
Již vzhledem k tomu, že jsem knihu četla v angličtině, je zřejmé, že mi neposkytla takový požitek, jaký bych pravděpodobně měla při četbě v rodném jazyce. Spoustu slov jsem neznala, ale pro pochopení kontextu nebyla potřeba.
Kniha je psaná v Ich formě, vyprávěna malou Marshou, přičemž je jazyk jejímu věku samozřejmě uzpůsoben. Jako hlavní poselství bych viděla následující – ať si dospělí říkají co chtějí, děti si všímají různých věcí. Nemusí jim tak úplně rozumět, ale všímají si jich. A další myšlenku bych viděla v tom, že své chyby si s sebou neseme i do budoucnosti, ačkoliv byly jejich následky již třeba smeteny a zapomenuty.
Abych pravdu řekla, knížka je vlastně tak nějak o ničem. I přesto ve vás zanechá pocit prázdnoty, tento pocit lze skvěle popsat slovíčkem „miserable“. Každopádně těm, co chtějí potrénovat angličtinu, bych ji doporučila i přesto, že není moc čtivá a bude vám chvíli trvat ji přelouskat.
Kniha je psaná v Ich formě, vyprávěna malou Marshou, přičemž je jazyk jejímu věku samozřejmě uzpůsoben. Jako hlavní poselství bych viděla následující – ať si dospělí říkají co chtějí, děti si všímají různých věcí. Nemusí jim tak úplně rozumět, ale všímají si jich. A další myšlenku bych viděla v tom, že své chyby si s sebou neseme i do budoucnosti, ačkoliv byly jejich následky již třeba smeteny a zapomenuty.
Abych pravdu řekla, knížka je vlastně tak nějak o ničem. I přesto ve vás zanechá pocit prázdnoty, tento pocit lze skvěle popsat slovíčkem „miserable“. Každopádně těm, co chtějí potrénovat angličtinu, bych ji doporučila i přesto, že není moc čtivá a bude vám chvíli trvat ji přelouskat.
Úroveň hltání: 1,5/5
