Najít partnera podle svého očekávání bývá u většiny lidí dost těžké. Pokud jste ve vztahu nároční, jistě si projdete různým dohazováním od přátel, několika nepovedenými schůzkami či dokonce zklamáním a zlomeným srdcem. A tenhle proces může trvat opravdu hodně času, který se nám s přibývajícím věkem krátí – alespoň těm, co věří na opravdovou lásku a chtějí založit rodinu určitě. A pokud zrovna nejste nesmrtelní či cestující časem, je čas tou nejcennější komoditou, takže se ho snažíme co nejvíce ušetřit a minimalizovat čas strávený hledáním partnera. Přidejme si do této rovnice internet a vznikají Online seznamky.

V tomto článku naleznete pár mých postřehů + 4 krátké, vtipné a reálné konverzace.

Zdroj: Femina.cz – magazín, který ženám rozumí: Internetové seznamky? Jeden velký podvod! Co se ti může stát? [online]. In: . [cit. 2016-10-28]. Dostupné z: <http://www.femina.cz/magazin/sex-a-vztahy/internetove-seznamky-jeden-velky-podvod-co-se-ti-muze-stat.html>

Za svůj prozatimní život jsem byla zhruba na pěti (ačkoliv někde pouze na kukačku) online seznamkách a v nedávné době jsem se tam (bohužel) vrátila. Každý zde hledá něco jiného – někteří si chtějí jen mít s kým popovídat, jiní si zvednout sebevědomí, nekteří zde „zabíjejí“ čas, někteří kapku ode všeho. No a dle mých sledování někteří využívají online seznamky nejspíše k masturbování, protože pokud mě zrovna nechtějí vydírat, nevím, k čemu by jim byla má nahá fotka. Nezapomeňme ale, že se na internetu pohybují i nebezpeční lidé, kteří jsou skutečně schopni vydírat, někteří i citově, dokáží z vás vytáhnout peníze a podobně, o nich ale tento článek nebude.

V pubertě jsem začínala na xchatu či lide.cz, kde některým uživatelům nedělalo problém poslat mi – ehm, how to put this delicately – fotku svého ohanbí. Momentálně lehce koketuji s Badoo. Existují ale také i „důvěryhodnější“ seznamky, kde člověk za registraci i členství platí nemalé peníze. Na mysli mám třeba eDarling, kde je zaregistrovaná má kamarádka a platila, tuším, 700 Kč. Jenže i na těchto seznamkách mohou být neseriózní členové, stejně tak naopak na těch neplacených seriózní.

Zaplacení peněz vám ale v hledání partnera moc nepomůže, pokud neumíte začít. Přiznávám, že já většinou jako první klukům nepíšu. Spíš chodím na Badoo jen proto, abych někomu občas odpověděla. Odpovídám na všechny zprávy, ale je jasné, že mě více zaujme kluk, který mi už v první zprávě napíše proč mi píše (například jsem ho zaujala, nebo máme nějaký společný zájem) + něco o sobě, jako odkud je, jak rád tráví volný čas a podobně. Rozhodně je to lepší, než jen „Ahoj, jak se máš?“ či „Ahoj, máš hezké fotky.“, případně jen prosté „Ahoj“. Chápu, že začít je dost těžké, ale tohle nikoho neoslní a člověk pak získá dojem, že ten na druhé straně není vůbec kreativní, že si nemáme co říct. Když nemám úplně náladu, odpovídám pak také pouze „Ahoj.“, čímž je konverzace prakticky zabitá. Také nezapomínejte, že hodně říká i profilovka. Já osobně nejsem zastáncem těch, kde jsou kluci bezdůvodně bez trička (neřeknu na pláži či u bazénu), v typických „jen ať jsou vidět svaly“-pózách, to mě také celkem dokáže odradit. A vzhledem k tomu, kolik uživatelů na internetu je, první dojem zde má možná ještě větší váhu, než v reálu.

S Badoo mám poměrně dobré zkušenosti, málokdy mě tam někdo „otravoval“ a spíš tam člověk najde příjemné, milé lidi, ze kterých se mohou vyklubat minimálně přátelé. Já tam našla lásku a ačkoliv to nevydrželo do „dokud nás smrt nerozdělí“ a ještě stále kvůli rozchodu trpím, je vidět, že online seznamky mohou skutečně k nalezení partnera pomoci. Zvlášť u lidí, co nemají dostatek času, sebevědomí či příležitostí k tomu „lovit“ na party či v okruhu přátel svých přátel. Můžete si tak s někým psát, když zrovna máte čas, a dle toho se teprve rozhodnout, zda si s člověkem na druhé straně obrazovky rozumíte natolik, abyste se s ním sešli. Na druhou stranu to, že si rozumíte při psaní, ještě zdaleka nemusí znamenat, že si budete rozumět i live. Například introverti mohou při chatování působit zábavným dojmem dobrodruhů, ale když pak ze sebe na rande nevymáčknou ani půl slova, těžko lze navázat na kybernetické okouzlení. Dalším problémem je, že si můžete rozumět, ale prostě nepřeskočí jiskra, není mezi vámi žádná chemie, ačkoliv na internetu se tak mohlo zdát a nemusí jít pouze o to, že profilovka neodpovídá realitě. Případně jiskra přeskočí, ale jen z jedné strany, což může být kolikrát horší, protože na seznamce stačí jednoduše neodepisovat, kdežto v reálném životě musíte druhému sdělit tu smutnou pravdu.

Jinak jsem zde kromě lásky našla i velice dobrého kamaráda, který ač bydlí 150 km ode mě, vím, že když budu mít nějaký problém, můžu mu kdykoliv zavolat a on nejen vyslechne, ale i poradí. Jednou za čas se samozřejmě navštěvujeme.

Kdo potřebuje, nalezne na seznamce třeba parťáka na sport či nějakou jinou společnou aktivitu, ale to už většinou záleží na možnosti filtrování při vyhledávání. K tomuto hledání existuje spíš portál Mevyo, kde zakládáte společné aktivity, případně se k nim přidáváte, ale upřímně i zde někteří hledají partnery. Já se na Mevyo zaregistrovala kvůli fotbalu – hledala jsem pár lidí v Plzni, co by si šli občas kopnout, ale bohužel se zatím moc nezadařilo – místo toho mi píše jistý klučina (konverzace dole). No a někteří hledají na seznamce někoho na sex, ale zde bych na vás, takto zaměřené uživatele, ráda apelovala, abyste zašli radši na nějakou erotickou seznamku. Zkušenosti s tím nemám, ale věřím, že jich existuje také dost.

Myslím, že skoro každý si projde jistou životní fází, kdy se na nějaké online seznamce zaregistruje, možná i obdobím, kdy tam bude trávit většinu volného času. Někteří tam tráví čas navzdory tomu, že vedle nich třeba zrovna spí jejich partner. Ano, ti lidé na internetu se třebas zdají být vtipnější a víc nás ocení, ale to náš partner je ten, který je tu pro nás v dobrém i zlém, na koho se můžeme spolehnout (alespoň by to tak mělo platit).

Uvědomme si, že reálný život je to, co prožíváme. Že bychom měli utužovat spíše vztahy s našimi reálnými přáteli a zlepšovat se tak i v social skills, a nakonec třeba zjistíme, že už jsme schopní si s někým cizím popovídat, aniž by nám dělala prostředníka klávesnice a internet.

Vím, že to není lehké, zvlášť ve světě, kde si krásná, inteligentní, komunikativní a vtipná holčina musí zaplatit za to, aby se s někým seznámila (narážím na kamarádku a eDarling), ale nevzdávejme to…

Upřímně si myslím, že navzdory tomu, že některé online seznamky vyžadují mít k založení profilu zveřejněnou fotku, lidé se zde cítí anonymně. A anonymita dělá divy (jak je známé například již z davové psychózy). Zde jsou tři z mých asi nejdivnějších konverzací na online seznamce – po gramatické korektuře + konverzace z Mevyo:

Petr: Ahoj. Mohl bych ti poslat své erotické fotky? Jsem trochu exhibicionistický. Jsi moc hezká. Zajímal by mě tvůj názor. Můžem klidně jen pokecat. Ocenil bych to. Jen se ptám, o nic nejde.

Lada: Ahoj, já na tyhle věci vůbec nejsem, možná zkus nějakou erotickou seznamku.

Petr: jde mi jen o názor, nic víc. Byl bych ti vděčný. Můžu zkusit jen jednu?

Lada: Ne, fakt ne. Ale dík, že se ptáš, místo toho, abys to rovnou poslal. Zkus to jinde.

Karel: Ahoj, jsi moc hezká, nepošleš nějakou fotečku? Rád pošlu nazpět.

Lada: Ahoj, děkuji za kompliment. Myslím, že na profilu mám dost fotek, tak se kdyžtak můžeš mrknout tam .

Karel: Takže fakt nepošleš?
Lada: Nevidím důvod.

Karel: Tak aspoň v oblečení….

Roman (10:12): Ahoj, nechceš pokecat?

Lada (10:20): Ahoj, coby ne? Co třeba, Romane, rád děláš?

Roman (10:20): Já rád rybařím.
Roman (10:24): Jsi tu?
Roman (10:26): Jestli nemáš zájem, máš to říct rovnou.

Lada (10:34): Já tu nesedím celý den, luxovala jsem.

Roman (10:35): Stejně nemáš zájem.
Lada (10:36): S tímhle přístupem ho určitě nějaká mít bude .

XX: Ahoj, tak jak to vypadá?

Lada: Ahoj, bohužel se zatím přihlásili jen tři lidé, to je na fotbálek asi málo.

XX: A nechceš někam zajít? Třeba na kafe?

Lada: Díky, ale ne, hledám tu jen lidi na ten fotbal.

XX: Tak co kdybychom spolu zašli na kafe a probrali tam ten fotbal?

A jaké zkušenosti máte se seznamkami vy? Pište do komentářů .

A je to tu – mám titul Bc. Kdo je zainteresovaný, ten ví, že mě to stálo mnoho úsilí, času a slz. Ale ačkoliv jsem ráda, ten pocit jsem očekávala daleko lepší…

Zdroj: Free vector for download: University free vector download [online]. In: . [cit. 2016-09-14]. Dostupné z: <http://all-free-download.com/free-vector/university.html>

Spoustu z nás se honí za vysokoškolským titulem, ale proč vlastně? Obecně vzato mi to připadá jako mnoho úsilí pro nic. Samozřejmě, že nemohu počítat právníky, lékaře všeho druhu, či vědce (kterým vejška opravdu k něčemu je), ale co my ostatní? Upřímně řečeno i já spadám do té většiny, která šla na VŠ prostě proto, že nevěděla, co dál. Ono s osmiletým gymplem, byť s precizními výsledky, je také těžké najít práci snů. A bohužel, práce snů se v dnešním světě rovná vysokému platu. Přitom bych možná byla šťastnější jako servírka, v dobrém kolektivu, práci, kde si mohu povídat s lidmi a cvičit jazyky, dostanu dýška, s krátkým-dlouhým týdnem, takže mám i čas pro sebe, a doba strávená v této práci rychle utíká. Nebo jako prodavačka v knihkupectví, kde bych mohla zdarma hltat knihy, poradit lidem ve výběru dárku a být v příjemném prostředí. A možná také ne.

Zaměstnavatelé po vás VŠ titul často ani nechtějí. Proč by také měli, když především humanitně založených studentů je hodně, navíc jim poté musí platit víc, ačkoliv jsou znalosti stejné. Já být zaměstnavatelem, tak osobně radši vrazím úsilí i finance do člověka, co právě udělal střední, hledá práci a chce se něco naučit, než do studenta, který si občas myslí, že spolkl všechnu moudrost světa, má zažité postupy, které se v praxi třebas až tak nevyužívají, případně se používaly v době, kdy jejich profesor ještě v daném odvětví pracoval, a chtějí vyšší plat. Pokud daný student studuje, řekněme, 5 let, za tu dobu už máte ze středoškoláka zkušeného, loajálního pracovníka, přičemž plat požadují podobný.

Navzdory tomu, že jsem měla obhajobu ve stejný den, jako mé nejlepší kamarádky z FAV, dokonce jsme všechny skončily i se stejným výsledkem, shodly jsme se, že ten pocit jsme očekávaly lepší. Přitom kdyby se nezadařilo, můžeme oplakávat „promarněný“ rok, kdy jsme mohly studovat na navazujícím, třeba by se nám pak po „přičichnutí“ k penězům po roce práce zpět do studia ani nechtělo. A jelikož se nám nechce ani teď s brigádkami, tato pravděpodobnost se limitně blíží k jedničce (jo, studuju matiku). Jediná změna, ke které došlo, je to, že jsou z nás „paní“, respektive pokud nás chce někdo oslovovat titulem, měl by používat právě přízvisko „paní“. A ono takové „slečno“ zní mnohem lépe, než „paní bakalářko“. Stejně nějak nedokážu pochopit, že po třech letech studia, kdy jsem na FAVku šíleně nadávala, se sem ještě ochotně vracím, navíc přestupuji z matematiky na informatiku. Člověk se na té vejšce totiž učí spoustu zbytečných věcí. Ano, je pravda, že vše je spjato se vším, ale valnou většinu stejně zapomenete a v praxi ji ani nepotřebujete.

V České republice se z vás s tímto titulem NIKDO neposadí na zadek, a jelikož je tato země už i v zahraničí profláknutá jako svět vysokoškoláků, věřím, že ani tam ne. Co na tom, že studuji na poměrně prestižní fakultě (Fakulta aplikovaných věd) s technickým zaměřením, když ji pořádně znají jen v Plzni? Zase musím uznat, že již v prváku, byť jsem neměla o svém studiu řádný hmatatelný důkaz (respektive o tom, že to vydržím), mě personalisté mlsně zpovídali se slinou u pusy a byli mou volbou VŠ naprosto nadšení. I z úst učitelů jsem často slýchávala termín „kritické myšlení“, což je asi opravdu něco, čím oplývám, ale rozhodně jsem si jej nepřinesla z VŠ. Upřímně mi připadá, že si z VŠ nepamatuji prakticky nic a „něco“ mi daly pouze volitelné předměty, jako je španělština, osobní finance či marketing na internetu.

Co mi ale VŠ dala nejvíc, je vědomí, že když jsem prošla tímhle, tak už snad opravdu zmáknu všechno, stejně jako skvělé přátele, kteří mi, věřím, stejně jako Bc. titul, zůstanou navždy.

A co vy? Také jste se ve VŠ tak trochu zklamali? Nebo jste rádi, že jste tam ani nešli? Máte jiný názor? Podělte se o něj se mnou v komentářích