Chorvatsko: Vodice a hotel Angeli***

 
Do Chorvatska jsem coby na dovolenou vyrazila s kamarádkou Klárčou. Skrz slevový portál Hyperslevy a cestovku Adrialand jsme autobusem jely do Vodic, kde jsme trávily dny sluněním, nakupováním a jezením zmrzliny a palačinek. Ideální dovolená. Zvlášť, když tady v České republice bylo v tu dobu někde třeba jen 10°C. Třešničkou na dortu byl výlet do Národního parku Krka.

Vodice
Vodice
Vodice jsou krásné město nacházející se v Severní Dalmácii. Nachází se asi 11 km severozápadně od velkého města Šibenik a navzdory tomu, jak je rozlehlé, zde žije pouze něco přes 5 tisíc obyvatel. Najdete zde dlouhou převážně oblázkovou pláž s moly, ze kterých je hezký přístup do vody. Ale pozor! Jsou zde mořští ježci. Doporučuji si tedy s sebou vzít boty do vody. Pláž v okolí Olympia (tam jsme byly my) není tak přeplněná, ale také zde nenajdete mola se schůdky do vody, díky kterým se ani nedotknete dna. To vám sice pláž v okolí hotelu Punta umožní, ale zase je přeplněná. U ní se mi velmi líbilo zařízení, díky kterému se mohou pohodlně koupat i vozíčkáři. Tak či tak, voda je průzračná. Podél pláže je spoustu stánků se zmrzlinami i suvenýry, ale půjdete-li více do města, směrem k přístavu, budou ceny ještě příznivější. Nakoupit můžete různé magnety, klíčenky, keramiku domů, náramky, kabelky oblečení, boty, ručníky, mušle i tradiční alkohol. K nákupům je toho prostě spousta a k ochutnávání také. Vřele doporučuji nejen výbornou zmrzlinu (přibližně za 6 Kn), ale i obrovské palačinky.
Ačkoliv se město zaměřuje převážně na turismus, je příjemné se zatoulat dál od přístavu alespoň do centra města a užít si stínu místího parku, či si prohlédnout kostel sv. Kříže ze 17. století.
Ve Vodicích také můžete navštívit Aquarium, které má otevřeno od 10 do 22 hodin, (ale mezi 13 a 17 je zavřeno) a za prohlídku zaplatíte 25 Kn, či Aquapark, kde jistě zabavíte nejen své děti. Jsou zde různé nafukovací trampolíny i klouzačky, za půl hodiny zaplatíte 30 Kn, za hodinu 40 Kn, je zde ale i možnost celodenního dovádění. U Aquaparku je pláž poněkud hezčí, je zde mnoho sprch hned u vody a také více stánků s občerstvením, ale zato i více lidí. Kousek od Aquaparku je restaurace s číšníky – Čechy. Zabavit se samozřejmě můžete i pravidelnými cestami parníkem, půjčením lodi či šlapadla, a je zde i tobogán.
Hotel Angeli***
Hotel Angeli byl skvělý. Hezké pokoje, pořádná terasa a jídlo bylo také dobré. Ráno formou švédských stolů, večer jste si vždy předešlý den vybrali jedno ze tří jídel (jedno z nich bylo vegetariánské). K večeři jste ale nejdřív dostali polévku s pečivem, poté hlavní chod, ke kterému jste si mohli nabrat saláty na různé způsoby, co hrdlo ráčilo a nakonec dezert. Akorát pití k večeři nebylo zdarma. Venku jste je pořádné parkoviště, terasa i zahradní houpačky.
K pláži to bylo cca 400 metrů, k místnímu konzumu ještě méně. Zdejší delegát, Slovák, byl velice milý a příjemný, bohužel si nepamatuji jméno. Za wifi se platilo 5 € na týden (a to i přesto, že na stránkách hyperslevy.cz byla wifi psaná zdarma), ale to není nic hrozného, zvlášť když pak můžete heslo prodat jiným a ještě na tom vydělat Mlčící. Poslední den jsme sice museli pokoje opustit do 9 hodin, ale nebyl problém si u hotelu nechat zavazadla a jít se před odjezdem autobusu ještě slunit.

Chorvatsko: jak nakoupit a přežít cestu autobusem

 
O Chorvatsku, kam jsem letos jela na dovolenou s cestovkou Adrialand, jsem zde již psala. Do cílové destinace jsem jela s kamarádkou autobusem. Zde vám přináším tutoriál, jak tuhle cestu přežít a jak v prvé řadě nějaký zájezd vůbec koupit. V dalším článku si můžete přečíst o místě naší dovolené, Vodicích, ale také o blízkém Národním parku Krka, který jsme rovněž navštívily.

Nakupujeme:
Jelikož jsme s kamarádkou Klárou obě vysokoškolačky, máme to krásné privilegium začít zimní semestr až na konci září. Proto se začátek září, kdy (jak jsme doufaly) už se po plážích nebudou válet rodiny s dětmi, zdál být tím nejlepším termínem pro to, abychom si v práci vzaly dovolenou a jely se slunit.
Pro nákup dovolené se nám jako „chudým studentkám“ proto jevily slevové portály jako nejvhodnější (levné pobyty ale naleznete například i na last.cz) a „vyhrály“ to konkrétně hyperslevy se svým zájezdem do Chorvatska včetně polopenze za 3 990 Kč. Kdo by byl ochoten čekat a jet až za týden, měl by to ještě o 800 levnější, ale jet s plným kufrem písku a bez vidiny domova a možnosti si vyprat rovnou do školy, přišlo i mně poněkud hardcore. Těm, kteří se nechtějí probírat všemi těmi slevami, doporučuji Skrz.cz, kde si pomocí filtru nastavíte, co hledáte a jsou tam obsaženy všechny slevové portály. Dobrá je i funkce hlídací robůtek, která vám takové nové slevy posílá přímo na email.
Cesta autobusem nás tam i zpět (z Brna!) nakonec každou vyšla ještě na 1 800 Kč, týdenní poplatek městu na 350 Kč a cesta do Brna z Prahy (a zpět) svozovými autobusy na dalších 400 Kč. To jsme se do té Prahy ale musely pochopitelně ze Západních Čech ještě dostat. Každopádně i po sečtení to byla krásná cena.
Cesta autobusem:
Již v obecném článku jsem psala, že kdo může, ať jede autem. Další možnost je samozřejmě i letadlo, pokud na to máte. Nebudu tu psát, že bych podobný zážitek nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli, ale žádná procházka růžovým parkem to také nebyla. Z Prahy do Brna jsme 4. 9. 2015 jeli 5,5 hodiny (!), neboť jsme se stavěli pro další účastníky zájezdu. Vím, že jsme cestu měli do Kolína, Kutné Hory, Havlíčkova Brodu,… O přesné trase nás však předem nikdo neinformoval, ani o času výjezdu z Brna. Tohle vědět, jedeme nejspíš vlakem z Mariánských Lázní a ještě si cestou šalinou prohlídneme kus Brna. Zvlášť, když řidiči nastupování dalších občas poněkud zdržovali, aby si stihli zakouřit.
Z Brna jsme po počátečním zmatku (samozřejmě v ten samý čas jelo asi 6 autobusů) odjížděli v půl sedmé. Jeli jsme ale ještě nabrat další dovolenkáře do Bratislavy a poté přes Maďarsko a asi 12 km Slovinska do Chorvatska. Večer nám zpříjemnil film Gympl. Do první cílové destinace (Povljana?) jsme dojeli cca v 6 hodin (5. 9. 2015), do Vodic v 7 ráno. Problém byl v tom, že náš příjezd byl původně plánován na jednu odpoledne a předešlí hosté pokoje opouštěli až v 9. Zaměstnanci hotelu byli naštěstí rychlí, takže jsme se nastěhovat mohli „už“ v půl dvanácté. Jelikož v Chorvatsku pršelo, tak jsme se uchýlili na zastřešenou terasu a tam čekali.
Bylo velké štěstí, že jsme se nerozhodly s Klárčou jet až týden poté, neboť bychom se při cestě domů na hranici potkaly s uprchlíky.
Autobusová jóga:
A co si vzít s sebou do autobusu? Zavazadlo bylo povolené do 15 kg. Naštěstí řidiči váhu nekontrolovali, takže jsme těch našich 20 kg s Klárčou propašovaly. Jak už to tak bývá, autobusové společnosti se snaží prodat co nejvíc míst, takže jsou na sebe sedadla nacpaná, což je nepříjemné hlavně pro vysoké osoby. To sice s Klárou není náš případ, ale pohodlné „ležení“ jsme hledaly těžko. Vřele doporučuji si vzít do autobusu tyto potřeby:
1. Nafukovací polštářek za krk
2. Nějaký polštářek (nejlépe hned 3x – za hlavu, pod zadek a na bedra)
3. Deku
4. Koňskou dávku prášků na spaní
To vám sice příjemný spánek rozhodně nezajistí, ale alespoň nebudou vaše pohyby při úniku z autobusu znít, jako by někomu v kole lámali páteř. A také se jako tato oběť snad nebudete cítit. Prostor pro příruční zavazadla nad hlavou je opravdu úzký, takže se vám tam obyčejný batoh nevejde a budete ho muset mít v tom lepším případě pod sedačkou (u některých autobusů to lze), v horším mezi nohama. Jako nejlepší ruční zavazadlo se mi tak jeví plážová taška, která je u moře samozřejmě vhodná i pro jiné účely. Plážovou tašku jsem si – já blbec – bohužel zapomněla vzít, ale k moři, kam jsem si nechtěla brát batoh, který mám normálně na notebook, jsem nakonec nešla s prázdnou. Vyrobila jsem ji z tílka. Stačí otočit naruby, spodek zavázat (lepší je gumička než uzel, neboť uzel vám zmenší objem „tašky“), převrátit nazpět a ramínka jsou jako popruhy od kabelky Mrkající. Jen budou asi malinko vytahaná.
Zdroj: vlastní

Chorvatsko obecně

 
Když se řekne „Chorvatsko“, starší generace může napadnout ještě slovo „Jugoška“. Mě osobně jako první napadne slovo „moře“ a hned poté spojení „typická česká dovolená“. Já jela letos do Chorvatska skrze cestovní agenturu Adrialand, jejíž pobyt jsem našla přes slevový portál Hyperslevy. Do Chorvatska jsme cestovali autobusem a ráda bych vám zde nejen popsala (v dalších článkách skrz odkazy) nějaké tipy, jak tuto cestu přežít, ale také o samotném hotelu a Vodicích, což byla naše cílová destinace. Výlet do Národního Parku Krka byl třešničkou na dortu.

Ne každý už byl někdy u moře, ale jako takovou první dovolenou u moře bych se nebála volit právě Chorvatsko. Je tu relativně levně, česky se víceméně domluvíte, protože nejen, že jazyk je podobný, ale Chorvati se vám skutečně rozumět snaží, a navíc je to poměrně nenáročná dovolená.
Chorvatsko je země patřící do EU, do Schengenského prostoru, takže vám postačí občanka, dětem pas. Velkou část území obklopuje Jaderské moře, včetně cca 1000 větších i menších ostrovů, kam můžete také zavítat. V Chorvatsku žije kolem 5 miliónů obyvatel a zdejší měnou je Chorvatská kuna(HRK) a centy zvané lipy.
Možná jsem to měla jen zažité, ale myslím, že Chorvatsko podražilo – alespoň, co se potravin týče. Sice je to stále ráj pro Čechy, ale dát za jednu z nejlevnějších vod v přepočtu 21 Kč není tak úplně málo. Třeba teď budou Chorvati jezdit k nám, na hory Smějící se. Doporučuji si vyměnit Koruny za Kuny, neboť u spoustu stánků Eura nechtějí (hlavně u zmrzliny). Směnárny zde ale samozřejmě také fungují. Momentální kurz je kolem 3,6 Kč za Kn. Zmrzlina cca za 6 HRK (ovšem také to jsou pořádné kopečky – na fotce už poněkud zmenšené :D)!
Jinak zde potkáte, jak už jsem zmínila, všude mnoho Čechů, takže ani nadávat se tu pořádně nedá. Když kolem nás poslední den procházel kluk tak kolem pětadvaceti, dost nahlas si krknul. S Klárčou jsme jen obě poznamenaly něco ve smyslu: „To je prase.“ „Děkuji,“ odpověděl a my jednohlasně: „Není zač.“ Mlčící
Vzít si krém po opalování je nutnost! Hned v neděli, tedy první den, kdy jsme se slunily u moře, jsem se parádně spálila. Samozřejmě jsem to musela vyfotit a fotku jsem ten den uložila jako „spálená1“. Ne proto, že byla focena v první den u moře, ale spíš proto, že nejsem zas takový optimista, abych věřila, že jich nepřijde víc. Také, že přišly, ale to už jsem nefotila Smějící se.
Jsou zde mořští ježci a věřte mi, na tuhle potvůrku šlápnout nechcete, takže doporučuji boty do vody. My je neměly, takže jsme si dávaly pozor a snažily se plavat co nejblíže od břehu (oni jsou stejně více pod kameny). Hrubý nedostatek zapomenutí lze samozřejmě napravit koupí v některém ze zdejších obchůdků, nejlevněji v konzumu, přibližně za 50 Kn. Konzum Tommy (něco jako Coop) má otevřeno každý den od 7 do 22.
Zdroj fotek: vlastní
Vysokoškolákům doporučuji jet buď na konci května, na začátku června či na začátku září, kdy je už pěkné počasí, ale nejsou zde haranti (pardon za ten výraz, ale bezdětní asi pochopí). Rodinám s dětmi doporučuji jet jiné termíny – nechte nám, prosím, alespoň trochu klidu, když na koupalištích je vás přes léto plno. My zde byly v termínu od 5. 9. do 12. 9. 2015 a troufám si říct, že jsme datum trefily krásně. Počasí bylo super, lidí s dětmi zde tolik nebylo a jelikož končila sezóna, natrefily jsme nejen na slevy, ale i na prodavače ochotné smlouvat.
Kdo může, tomu doporučuji jet autem, aby mohl podnikat různé výlety. Vezměte kamarády a určitě se vám to i cenově vyplatí. Klidně jeďte i na blind, všude na nás číhaly nápisy APARTMANY SOBE, takže ubytování pravděpodobně naleznete. Záleží ale nejspíš i na tom, v jakém termínu se rozhodnete jet.

Chorvatsko: NP Krka

 
S kamarádkou Klárou jsme coby na letní dovolenou vyrazily do Chorvatska, do Vodic a hotelu Angeli. Cesta autobusem byla celkem strašná, ale stálo to za to. Nejen celý pobyt, ale i výlet do Národního parku Krka.

Hotel vám zprostředkuje za zvýhodněné ceny také různé výlety. My si vybraly výlet do NP Krka, krásný národní park s vodopády (podobné Plitvickým jezerům). NP Krka se vyskytuje v oblasti kolem řeky Krka na ploše 103 km2. Národním parkem byl vyhlášen v roce 1985. Naleznete zde hned 7 vápencových vodopádů, ale i další krásy přírody, jako jsou různá jezírka, je zde také 1022 rostlinných druhů a poddruhů a vidět můžete i endemické druhy ryb.
Navštívit můžete také františkánský kostel Panny Marie Visovacké, klášter Matky milostivé a různé vodní mlýny s představením lidových řemesel.
Na vybraných místech se můžete v průzračné vodě i koupat…
Zdroj fotek: vlastní
Jako studentky jsme měly zvýhodněnou cenu za 65 Kn (ostatní platili 90 Kn) a to i včetně cesty lodí z NP do městečka Skradin, které je, stejně jako Vodice, velice zaměřeno na turisty.

Labyrint: Zkoušky ohněm

 
Tak a je to tu! Pokračování úspěšné trilogie Maze Runner konečně přichází do kin. Po úspěšném prvním díle přichází pokračování Labyrint: Zkoušky ohněm (Maze Runner: Scorch Trials), které by mělo kopírovat druhou knihu, tedy Spáleniště: Zkouška (tento název je vhodnější, nevím, proč ten filmový změnili). Ve výsledku se však jedná spíše o spojení druhé a třetí knihy (Vražedná léčba) + fantazií scénáristů a režiséra. I přesto mi příběh připadá lepší – už podruhé mi u této trilogie přijde lepší film, než knížka. Čeho se dočkáme ve třetím díle?
Zdroj: Programy kin, filmy, recenze, premiéry, trailery DOKINA.CZ: Labyrint: Zkoušky ohněm 3D [Obrázek]. <Dostupné také z: http://dokina.tiscali.cz/film/labyrint-zkousky-ohnem-3d-524177>

Herci i štáb zůstal ve směs stejný. Režisér Wes Ball, Thomas – Dylan O’Brien, Newt – Thomas Brodie-Sangster, Teresa – Kaya Scodelario, Minho – Ki Hong Lee a další. Nové přátele Brendu a Jorgeho si vystřihli Rosa Salazar (Rezistence) a Giancarlo Esposito (Poslední prázdniny). Snímek má poněkud dlouhých 129 minut.1
Thomas a jeho přátelé byli v minulém díle zachráněni z Labyrintu a Placu, kde museli nejdřív bojovat s obludnými rmuty. Dostali se do bezpečí, kde zjistili, že nebyli jediným testovacím subjektem, že Labyrintů existovalo mnohem více. Seznamují se tak s Arisem. Ten má podezření, že jejich noví zachránci v čele s panem Jansonem nejsou tak úplně klaďasové. Thomas s Arisem zjistí, že se opět jedá o ZLOSIN a rozhodnou se prchnout. Netuší však, že venku čekají raplové – lidé, kteří byli napadeni nemocí Erupce. A ti se zdají být ještě nebezpečnější, než samotný ZLOSIN. Štěstí, že Placeři získají nové přátele…
Trailer:
Zdroj: YouTube: Labyrint: Zkoušky ohněm (The Maze Runner: The Scorch Trials) – druhý oficiální český HD trailer [Video]. Dostupné také z: <https://www.youtube.com/watch?v=24SOX7M_VDM>
Má zkušenost:
Z filmu jsem byla poněkud zmatená. Maze Runner je o dost lepší, ale to jsem očekávala už z knížky (druhý díl je v knižní podobě jasně nejslabší). Spojení dvou knih a veliká obměna příběhu mi ani nevadila – vlastně to mělo šmrnc a některé pasáže byly vymyšlené lépe, než v knize. Co mě trochu zarazilo byli vymyšlení novodobí zombíci v podobě raplů. Ti běhají a chtějí vše sežrat. V knize měli Erupci všichni lidé, kromě imunních a pozvolna se u nich začala projevovat (ne, že se z nich po kousnutí po chvíli stali zombie!). To, že byla u lidí Erupce v různých stádií bylo brilantně vymyšlené, z některých scén v knize jsem tak měla větší strach, přestože tam neběhala banda maniaků bez očí á la zombie a mumie dohromady. To mě trochu zklamalo.
V knize navíc nebylo více labyrintů, pouze 2 – kluci s jednou holkou (Teresou) a holky s jedním klukem (Arisem).
Na druhou stranu se mi zpomalování Erupce v podobě enzymu získaného z krve imunních líbilo více, než droga zvaná Nirvana použitá v knize.
Název Spáleniště: Zkouška (jako je knižní název) bych každopádně nechala, neboť se i ve filmu hodně mluví o Spáleništi.
Ať si na to udělá obrázek každý sám, ale pokud je tu někdo, kdo četl knihu i viděl film, velmi mě zajímá váš názor :).
Já dávám krásných 75 % (csfd fanoušci hodnotí na 73 %)

1Česko-Slovenská filmová databáze: Labyrint: Zkoušky ohněm (2015) [online]. [cit. 2015-09-21]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/390685-maze-runner-scorch-trials/>

Čím mě blog.cz štve

 
Tenhle článek píšu hlavně proto, že mě blog.cz občas trochu štve. Například tím, že přestože mám v rubrikách podrubriky, ale žádný článek, tak v případě rozkliknutí rubriky Recenze se vám u rubriky Filmy objeví číslo 0, přestože je v dalších podrubrikách článků o filmech spoustu. Po vydání tohoto článku by se tam snad měla objevit 1, která snad lidi trochu povzbudí, aby tuto rubriku rozklikli a dostali se tak k ostatním článkům.
Další, čím mě blog.cz štve, jsou reklamy. Ve chvíli, kdy v rubrice není žádný článek, pouze podrubriky, vám NAD rubriky hodí pořádnou reklamu, pěkně s odkazy a navíc psanou písmem, v jehož formátu je psán celý blog. Pak to vypadá, že jsem tam tu reklamu dala já a čtenáři ji rozkliknou! S tím já ale bohužel nemůžu nic dělat.
Takže tento článek byl psán vlastně jen proto, aby byla u rubriky Filmy jednička, takže ho berte spíše za bezpředmětný Smějící se.

Ostré předměty/Sharp Objects (Gillian Flynn)

 
Ostré předměty jsou mou nejoblíbenější knihou od Gillian Flynn a že navzdory tomu, že tato spisovatelka napsala „jen“ tři knihy (Ostré předměty, Zmizelá, Temné kouty), to bylo velmi těžké rozhodování!
Zdroj: Bux.cz – internetové knihkupectví: Kniha Ostré předměty [Obrázek]. Dostupné také z: <https://www.bux.cz/knihy/123258-ostre-predmety.html>

Americká spisovatelka Gillian Flynnová má za sebou zatím tři velmi úspěšné thrillery, které byly publikovány dokonce v osmadvaceti jazycích – Ostré předměty (Sharp Objects), Temné kouty (Dark Places) a Zmizelou (Gone Girl). Tyto knihy vydávala vždy po třech letech (do ČR se dostaly pochopitelně déle). Nyní jsou to už tři roky, co vydala Zmizelou, třeba nás v tomto roce překvapí novým bestsellerem.
Reportérka Camille Preakerová je hezká žena po třicítce. Žije sama v Chicagu, bez mužů. To má i svůj důvod – jako mladá se řezala, přesněji si vyřezávala do kůže slova, takže má teď jizvy prakticky po celém těle. Důvod? Špatné vztahy s matkou a smrt mladší sestry. Jenže její život se má obrátit naruby, když má coby rodačka z Wind Gap napsat o zvláštních vraždách dvou zdejších dívenek. Tudíž má po spoustu letech opět čelit nejen svým bývalým spolužačkám a spolužákům, ale hlavně své rodině včetně mladší nevlastní sestry.
Má zkušenost:
Neuvěřitelné! Nemám asi jiné slovo pro to, jak úžasně je celý příběh promyšlený a propletený. Znáte to – autor zmíní 100 nedůležitých věcí a z toho se tři ukážou být nejen podstatné, ale hlavně dávající smysl celému příběhu. Celá kniha je napínavá od začátku do konce a věřím, že ji budete hltat stejně jako já. Ještě několik dní mě z příběhu mrazilo. Dále jsem si otevřela Stephena Kinga a zatím jsem u začátku, ale v mysli mi vyplynulo jedno slovo. Amatér. Až se za to stydím, ale Gillian Flynnová je prostě a jednoduše takový Stephen King v sukni, píšící možná spíš pro ženy, ale nečekejte žádnou
červenou knihovnu.
Jak je možné, že pár dní v rodišti může takto změnit život? To se dozvíte v úžasné knize od Gillian
Flynnové.

Temné kouty/Dark Places (Gillian Flynn)

 
Poté, co jsem si přečetla knihu Gillian Flynnové Zmizelá (kterou jsem četla kvůli stejnojmennému filmu), a hlavně poté, co jsem o této spisovatelce psala článek a zjistila, že má napsané zatím „jen“ tři knihy, jsem se rozhodla je všechny přečíst. Temné kouty byly velmi zvláštním čtivem, protože hlavní hrdinka vlastně není žádnou hrdinkou…
Temné kouty
Zdroj: Knihy | Databáze knih: Temné kouty – Gillian Flynn [Obrázek]. Dostupné také z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/temne-kouty-180131>

Americká spisovatelka Gillian Flynnová má za sebou zatím tři velmi úspěšné thrillery, které byly publikovány dokonce v osmadvaceti jazycích – Ostré předměty (Sharp Objects), Temné kouty (Dark Places) a Zmizelou (Gone Girl). Tyto knihy vydávala vždy po třech letech (do ČR se dostaly pochopitelně déle). Nyní jsou to už tři roky, co vydala Zmizelou, třeba nás v tomto roce překvapí novým bestsellerem.
Libby Dayová je přeživší masakru v Kinnakee. Bylo jí pouze 7 let, když její starší, 15tiletý bratr Ben vyvraždil celou její rodinu – matku Patty a dvě sestry Michelle a Debby. Libby jeho řádění jen se štěstím unikla, nebo ne?
Po 25 letech se na popud „Vražedného klubu“, trochu zvrácenými „fanoušky“ tohoto zločinu, kterým tato záhada vrtá hlavou a s uvězněním Bena se nespokojili, vydá dokázat, že její svědectví, v němž určila Bena jako pachatele, bylo pravdivé. Jak se ale ukáže, nemusí to tak úplně být…
Má zkušenost:
V knížce se opět střídají různé pohledy, stejně jako ve Zmizelé. Tentokrát se ovšem nejedná o Ich formy, nýbrž Ich formou jsou psané pouze Libbyiny zážitky z přítomnosti, které se střídají s Er formami z toho, co se onoho dne dělo převážně matce Patty a bratru Benovi.
U některých momentů je člověk až nešťastný z toho, že Patty si například myslela, že Ben udělal tohle a tohle ze zvrácených důvodů, ale ve skutečnosti je tomu úplně jinak. Různé skutečnosti se tak v knize geniálně prolínají, až dojde na překvapující konec.
Co je na knize také zajímavé, je to, že Libby není žádná typická „hrdinka“. Krade, nechce pracovat a finanční zdroje získává z dobroty ostatních. Vtipné je, že tento fakt ani nechce změnit a je jí to jedno. Je dost podivující, že by se po 25 letech vydala takto hledat pachatele, aniž by se o to pokusila dříve, ale takové už knihy a filmy bývají.
Těším se, až brzy zhlédnu stejnojmenný film v hlavní roli s Charlize Theron (která je opravdu hezká, ačkoliv Libby taková dle knihy být nemá) a to i přesto, že na csfd má opravdu chabé hodnocení. Uvidíme.
Knihu každopádně opravdu doporučuji, je zde plno napětí, strachu i dobrodružství.

V hlavě / Inside Out

 
Přemýšleli jste někdy, co se nám odehrává v hlavě? Proč na některé zprávy reagujeme tak emotivně? Vysvětlit se nám to snaží roztomilý snímek V hlavě (Inside Out).
Zdroj: Premiere Cinemas – nejmodernější multikino v Teplicích: V hlavě 2D/3D [obrázek].Dostupné z: <http://teplice.premierecinemas.cz/filmy/v-hlave/>

Pixar přináší další dobrodružný animák. O režisérské křeslo se podělili Pete Docter (Příšerky s.r.o., Vzhůru do oblak) a Ronaldo del Carmen. Snímek má 102 minut.1
Příběh nám přiblíží dospívání mladé slečny Riley. Její emoce jsou ovládány postavičkami v její hlavě – Radostí, Odporem, Strachem, Hněvem a Smutkem. Jednotlivé emoce utvářejí vzpomínky a tím i celou Rileyinu osobnost. Co se stane, když se Riley musí přestěhovat a nedopatřením se pár vzpomínek změní, se podívejte v tomto filmu.
Snímek ukazuje, že nejen radost je v životě důlěžitá a když nejsme šťastní, neměli bychom se za každou cenu přetvařovat.
Trailer:
Zdroj: YouTube: V hlavě – dabovaný trailer [Video]. Dostupné také z: <https://www.youtube.com/watch?v=1TB2P0cToHQ>
Má zkušenost:
Přiznám se, že jsem od filmu očekávala trošičku víc, přece jen je asi spíše pro mladší. Jinak byl ale snímek opravdu vtipný (Brainfreeze – pochopíte až uvidíte Usmívající se) a srdečný.
Dávám 74 % (uživatelé csfd hodnotí 85 %).

1Česko-Slovenská filmová databáze: V hlavě / Inside Out (2015) [online]. [cit. 2015-08-11]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/345734-v-hlave/>

Zmizelá / Gone Girl (Gillian Flynn)

 
Po zhlédnutí filmu a pár měsících, kdy jsem se dozvěděla, že kniha, která byla námětem filmu, je absolutní bestseller, jsem si ji pochopitelně musela přečíst. Čtení z čtečky pouze v MHD, maximálně vlaku, sice není nejefektivnější způsob četby, ale zato čtenáři dovoluje se nad jednotlivými pasážemi zamyslet. A musím říct, že mně mozek jel na plné obrátky a do knihy jsem se naprosto vžila. A to je, myslím, známka dobré knihy.
Zdroj: Bux.cz – internetové knihkupectví: Kniha Zmizelá [Obrázek]. Dostupné také z: <https://www.bux.cz/knihy/139820-zmizela.html>

Americká spisovatelka Gillian Flynnová má za sebou zatím tři velmi úspěšné thrillery, které byly publikovány dokonce v osmadvaceti jazycích – Ostré předměty (Sharp Objects), Temné kouty (Dark Places) a Zmizelou (Gone Girl). Tyto knihy vydávala vždy po třech letech (do ČR se dostaly pochopitelně déle). Nyni jsou to už tři roky, co vydala Zmizelou, třeba nás v tomto roce překvapí novým bestsellerem.
Nick Dunne se po ztrátě zaměstnání a onemocnění matky vrací z New Yorku zpět do rodného města Missouri. S sebou bere i manželku Amy, která rovněž ztratila práci, ale díky rodičům, pro než byla předlohou v psaní knih, má peněz dost. Po smrti matky se život stává velmi stereotypním, zvláště pak manželství dvou lidí, kteří jsou oba nespokojení a nemají si co říct.
Amy však jednoho dne záhadně zmizí a všechny důkazy vedou k manželi Nickovi…
Má zkušenost:
Předem upozorňuji, že v této části budu hodně spoilerovat!
Kniha je psaná velmi poutavým způsobem – je psaná jako deník, kde se v Ich formě střídají Nick a Amy. Nick začíná v přítomnosti, Amy pár let zpět popisuje, jak se s manželem seznámili a jak pokračovala jejich společná léta. Kdo viděl film a má k Amy velkou averzi, ji zpočátku začne litovat a začíná chápat, proč se tak Amy zachovala, proč utekla a vše hodila na Nicka. Zvláště dámy se vcítí do křehoučké vzorné manželky, kterou její partner nechápe a dostatečně se jí nevěnuje. CHYBA! Celých x let až do přítomnosti je výmysl napsaný přesně tak, aby veřejnost začala Amy litovat a jedná se o fiktivní deník.
Co na druhou stranu chápu, je, proč zabila Desiho (Neil Patrick Harris). Ačkoliv se jevil jako rytíř, trochu šílený přece jen je a v knize je skvěle popsáno, jak tím Amy vytáčel.
Některé pasáže (jako třeba to, že veřejnost podezírala Nicka z toho, že spí se svým dvojčetem Margo), jsou ve filmu a nejsou v knize, někde je to naopak. Každopádně hodnotím film i knihu na výbornou a těším se, až si od této autorky zas něco přečtu.