Na Zapakatel.cz jsem si s kamarádkou Eliškou koupila Eurovíkend za 1690 Kč (včetně cesty a průvodce, bez cestovního pojištění a případných vstupů). Jak ten náš výlet vypadal, si můžete přečíst v následujících řádkách.
Zdroj: Amsterdam Travel Guide [Foto]. Dostupné z: <http://www.amsterdam.info/cz/>
Nizozemsko je nádherná, nížinatá země lokalizovaná v severozápadní Evropě. Často používané mylné označení Holandsko je ve skutečnosti název lokality, kde se nachází dvě provincie – Jižní Holandsko a Severní Holandsko. Státní barva je navzdory červeno-bílo-modré barvě oranžová díky Vilému I. Oranžském (z Oranžsko-nasavské dynastie) – princi, který byl významnou osobou v Nizozemské revoluci. Já jsem se do tohoto státu vydala na Eurovíkend, tedy strávila jsem zde jen jeden den, ale zde jsou některé poznatky z mého výletu.
V pátek 4. 7. 2014 jsme s kamarádkou Eliškou (která má chválabohu zrcadlovku) v sedm hodin večer nastoupily do plného autobusu CK Coufalík. Cesta nebyla hrozná – zastávek po cestě bylo dost, ale nebylo zde dost místa na nohy a hledat vhodnou polohu ke spánku tak bylo holým šílenstvím. Navíc bylo v autobusu příšerné vedro, ale raději vedro, než zima (ačkoliv na tuto variantu jsem byla s dekou a dvěma svetry lépe připravená).
Zaanse Schans:
V sobotu ráno (asi v půl sedmé) jsme dorazili do historické vesničky Zaanse Schans (poblíž města Zaanstad). Jedná se o skanzen hospodářských i obytných staveb, kde uvidíte nádherně zdobené, zrestaurované větrné mlýny. Jejich původním účelem nebylo mletí obilí, nýbrž drcení a řezba dřeva – vesnicí totiž protéká řeka Zaan, po které se původně plavily lodě vyrobené zde. Dalším účelem bylo čerpání vody, ke mletí obilí se uchýlili až kvůli posádce lodi, kdy pro ně z namletého obilí vyráběli „lodní suchary“. Mlýnů jsem napočítala 10 (alespoň v místě, kde jsme se nacházeli), původně jich ale bylo 600! Mlýny jsou krásně zdobené a mají střechy z rákosu, které vydrží asi 40 let.
Navzdory brzkým ranním hodinám kolem nás projížděla loď převážející kakao (nedaleko je podnik na jeho výrobu) a provoněla nám cestu. Krom toho jsme si prohlédli lodě – jedna se jmenovala Czaar Peter na počest cara Petra I. Velikého, který zde v roce 1697 studoval stavbu lodí.2
Co se zdejších cest a domů týče, jako turistická atrakce jsou opečovávané, hezky malované (většinou zeleně barvené dřevo s bílým lemováním kolem oken a střechy), zahradní architekt se tu asi vyřádil. Jak jsem si po delší chůzi všimla, jedna z cest byla písčitá, ale nebyly to kamínky, nýbrž malé mušličky! Po cestě jsme viděli spoustu volně se pohybujících zvířat.
Těsně před naším odjezdem nám otevřeli krámek se suvenýry.
Volendam:
Druhá zastávka byla rybářská vesnička Volendam. Počasí nám sice přestalo trochu přát, ale to nám na zážitcích neubralo – turistická část je podél pobřeží, takže jsme s Eliškou po delší době viděly moře. Navzdory tomu, kolik turistů zde proudí, mají místní domky velká okna, občas i bez záclon (viděli jsme spoustu lidí v županech) – oni Holanďani mají asi celkem dost exhibicionistické sklony
.
Ve Volendamu jsme poznali turismus první třídy – tolik krámků se suvenýry nasekaných na sebe jen tak neuvidíte. Na jednu stranu měli všude víceméně to samé, na druhou stranu jsme měly s Eli aspoň možnost porovnávat ceny a nakonec nakoupit co nejvýhodněji. Díky četným nizozemským symbolům jsme zjistily, že Nizozemsko má ve státním znaku také dvouocasého lva, bohužel jsem na internetu našla jen lva jednoocasého, takže k této zvláštnosti víc nepovím. Nakoupit toho zde může spoustu – od sýrů přes kabelky, trička, panáky, věci do kuchyně, po dřeváky – dokonce i plyšové jako pantofle na doma!
Podél pobřeží je spoustu malých restaurací a stánků, takže můžete ochutnat místní speciality – převážně mořské plody a ryby. My jsme zde koupily přívěsky na klíče ve tvaru dřeváků, Eli kasičku pro maminku a já jsem tu koupila panáky s logem Amsterdamu a větrnými mlýny. Vše balí do krásných „nizozemských“ bílo-modrých papírů.
Navíc jsme konečně narazily na obchůdky s lahodnými sýry. Ono město Edam s Volendamem sousedí, společně tvoří správní celek. Mimochodem – dam znamená hráz, tudíž Volendam znamená před hrází, a E je zase malá říčka, na které Edam leží.
Amsterdam:
Nakonec jsme samozřejmě zamířili do Amsterdamu. Amsterdam vznikl ve 12. století na hrázi Amster. Není tedy divu, že se skládá z 90 ostrovů a protíná jej přes 1500 mostů.
Zde už střídavě pršelo a mrholilo, takže prodírat se úzkými uličkami s deštníky, kde bylo spoustu turistů s dalšími, nebyla žádná sranda. Čeho si na Amsterdamu všimnete jako prvního budou nejspíš cyklisti, popřípadě kola zaparkovaná… No všude! Ale pozor – cyklisti tu mají před chodci přednost, tudíž jak slyšíte zvonek, honem uskakujte. Oni se i v těch turisty nejzamořenějších oblastech s ničím moc nepářou a nepřibržďují. Upřímně i chodníky dávají najevo, kdo je tu pánem – na spoustě z nich patří dvě třetiny cyklistům a zbývající třetinka, která je pro chodce, je protnutá stromy, lavičkami, nebo alespoň pouličními lampami.
K vidění je tu toho spousta – muzeum vědy NEMO (1), Mořský palác – největší plovoucí čínská restaurace (2)3, Oude Kerk – kostel a nejstarší dochovaná stavba (3), Muzeum Madame Tussaud (4), Opera & Ballet (5), Muzeum a brusírna diamantů (vstup zdarma) (6), muzeum erotiky, květinové trhy apod.
(1) + (2)
(3) + (4)
(5) + (6)
Amsterdam byl samozřejmě přeplněný a na české poměry také dost drahý. V turistických „uličkách“ na vás dýchala… ani ne tak historie jako marihuana. Potkali jsme několik dost podivných a hlavně zhulených individuí (jeden pomyslně nabíjel a střílel „neviditelnou“ zbraní po lidech). Marihuanu zde ale najdete všude – na hrníčkách, na tričkách, v koláčkách… Krom toho tu na vás odevšad skáče sex – když už ne v krámku se suvenýry, kde máte např. falickou pepřenku se slánkou, lákají vás za výlohami do svých spárů přímo polonahá děvčata – a to hned vedle kostela a muzeí ve známé uličce lásky ve čtvrti De Wallen.
Odpoledne jsme toho měly s Eli obě plné kecky, teprve po nákupu sýrů, vysvitnutí slunka a šlofíku na lavičce se nám trochu vrátila nálada. Tak jsme se procházely, nakukovaly do krámků a konečně trochu fotily. Navštívily jsme dokonce místní Plazu – no nebýt tam ty fáborky s nápisem, asi bychom nepoznaly, že skutečně vstupujeme do nákupního centra.
Architektura je zde krásná – vše je světlé a skleněné, cihlové a nahoře na barákách mají kladky – vzhledem k tomu, že domy jsou zde úzké a vysoké, jsou zde takové i schody a tudíž se nábytek stěhuje pomocí kladky oknem.
Hojná je zde také lodní doprava. Proto večer dobrovolníci za 12,5 € podnikli cestu s Lovers – hodinovou projížďku lodí kolem města. K projížďce jsme samozřejmě měli i průvodce – v anglickém, německém, španělském a českém jazyce!
Zdroje obrázků: vlastní
(Pánové zde mají záchody vyřešeny chytře a nemusí pořád platit 0,5 €, jako my chudinky dámy.)
Po desáté jsme vyrazili zpátky domů. „Spaní“ bylo pohodlné asi tak jako minulou noc, ale v sedm jsme šťastně dorazili zpátky do Plzně – hurá!
Nizozemsko každopádně doporučuji, ale spíš tak na týden a méně turisticky oblíbené oblasti – lidé jsou zde nápomocní, trochu vtíraví, ale veselí (asi není divu
), příroda je krásná a doufám, že se tam sama někdy vrátím.
1Vilém I. Oranžský. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-07-18]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_I._Oran%C5%BEsk%C3%BD>
2Zaandam. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-07-18]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Zaandam>
3Earth in Pictures: Čínská restaurace Mořský palác [Foto]. Dostupné z: <http://www.earthinpictures.com/cs/sv%C4%9Bt/holandsko/amsterdam/%C4%8D%C3%ADnsk%C3%A1_restaurace_mo%C5%99sk%C3%BD_pal%C3%A1c.html>
.
