Milostný dopis

 
Už několikrát se mi v Kavenu stalo, že mi byla doporučena hra a název mě vůbec neoslovil. Koho by nadchla hra s názvem Malý princ nebo Vládce Tokia? Proto jsem tak trochu kroutila očima i v případě, kdy mi Venca (jeden z pracovníků) navrhnul hru Milostný dopis. Každopádně nehodnoťte knihu podle obalu!
Zdroj: Se stolními hrami nikdy nejste sami: DeskoveHry.com – recenze na společenské hry, karetní hry a párty hry: Recenze: Milostný dopis nedorazil do správných rukou [Foto]. Dostupné z: <http://www.deskovehry.com/s-pribehem/1449/recenze-milostny-dopis-nedorazil-do-spravnych-rukou>
Jedná se o karetní hru, ale těch kartiček je tam jen 16 (+ 4 pomáhající)! Důležitá je ale pochopitelně kvalita, nikoliv kvantita!
Pravidla jsou sice jednoduchá, ale naučit se správně oklamat nepřítele už tak jednoduché není. Také mi moje první vítězství trvalo 4 hry!
Vaším úkolem je předat milostný dopis princezně. Bohužel předat dopis přímo nelze, ale v paláci je spoustu postav, skrz které to můžete zkusit. Naleznete tu 5 STRÁŽNÝCH (hodnota karty = 1), díky nimž můžete zkusit odhalit, jakou kartu má váš protivník a tím ho vyřadit (ať už je karta jakákoliv kromě strážné); 2 KNĚZE (2), s jejichž pomocí se podíváte, co má váš protivník v ruce; 2 BARONY (3), kteří vám umožní porovnat hodnotu vaší druhé karty s tou, kterou má v ruce libovolný protivník. Kdo má nižší hodnotu prohrává a vypadává z kola. Dále tu jsou 2 KOMORNÉ (4), které vás po dobu jednoho kola chrání a ostatní hráči na vás nemohou použít své karty, 2 PRINCOVÉ (5), kvůli kterým musíte vyhodit svou kartu a líznout si novou; 1 KRÁL (6) – díky němu si vyměníte karty s protihráčem; 1 HRABĚNKA (7), jejíž jediný účinek je ten, že v případě, že ji máte na ruce současně s princem nebo králem, musíte kartu vyložit. Samozřejmě ji můžete vyložit i přesto, že na ruce prince ani krále nemáte a díky tomu blafovat. No a poslední je samozřejmě PRINCEZNA, která má nejvyšší hodnotu (8), ale pokud ji budete muset vyložit (viz moc prince), hra tím pro hráče s princeznou končí.
Vítězný bod můžete získat dvěma způsoby. 1) Jste posledním, kdo nevypadl. 2) V balíčku už nejsou další karty. Pokud už není co dolízávat, ukážete, co máte v ruce a karta s nejvyšší hodnotou vítězí.
Body si hráči zaznamenávají a počet nutných bodů k vítězství určuje dle výrobce počet hráčů. Ono je to ale podle mě celkem šumák – jak se dohodnete, tak se dohodnete. Hra je určená pro 2-4 hráče.
Kompletní pravidla naleznete zde.
Má zkušenost:
Nečekala bych, že lze v takovéhle hře blafovat. Jde o taktizování, ale občas samozřejmě také trochu o štěstí, jaká karta vám přijde. Člověk se do toho za chvíli dostane, ale určitě se nevyhnete začátečnickým chybám – jako třeba já, když jsem hned v první hře v prvním kole použila krále na výměnu karet s Michalem. Získala jsem Barona, on mou Strážnou a hned v dalším kole ji na mě použil, protože samozřejmě věděl, co mám v ruce.
Hra je to podle mě dobrá jak na rozjezd, aby se pořádně nastartovaly strategické mozkové závity, tak i na konec herního večera. Hrát by se dalo i o panáky, ale to by to hraní moc dlouho nevydrželo – to spíš o loky piva Usmívající se. Vzhledem k tomu, že se jedná jen o 20 karet, je hra perfektní na cesty, klidně třeba i do vlaku. Rozhodně doporučuji!

Rampage

 
Včera jsme měli v Kavenu na doporučení šanci zahrát si takovou dračí, „bourací“ hru se jménem Rampage. Myslím, že tato hra skýtá výborné odreagování hlavně po náročném dni.
Zdroje všech obrázků: Planeta her – společenské deskové hry: Rampage a Planetaher.cz [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>
Hra je na pochopení dost náročná. Pokynů je zkrátka hodně, my ale měli na pomoc Michala („štamgasta“), který nám vše vysvětlil – jedna z velkých výhod Kavenu, hru vám nejen doporučí, ale také vysvětlí.
Ve hře se stáváte příšerami/draky ve městě Meeple city, které máte za úkol zdemolovat. Bojovat můžete ale nejen proti nebohým obyvatelům města, ale také proti sobě. Příjemné na hře je rozhodně to, že se hry hmotně přímo účastníte – pohybujete se totiž tím, že cvrnkáte do své figurky. Cvrnkat můžete taky autobus na budovy a případně si i foukáním přibližovat oběti na sežrání. Ale pozor – pokud nějakého obyvatele města odfouknete pryč z hracího plánu, utekl před vámi a vy klidně můžete přijít i o zuby! A ty jsou důlěžité – čím byste jinak mohli lidičky rozžvýkat?
Cílem hry je nasbírat co nejvíc bodů – za zuby ostatních hráčů (ty získáte tím, že srazíte své protihráče např. cvrnkáním či foukáním), za sežrané oběti (ty jsou navíc rozlišené barevně a za každou sadu máte 10 bodů!) nebo za patra jednotlivých postavených budov.
Hra končí ve chvíli, kdy je a) vyplněna vedlejší tabulka, tedy skóre obyvatel, kteří utekli z města, nebo b) kdy z hrací plochy zmizí patra všech budov.
Hra je vhodná pro 2-4 hráče.
Má zkušenost:
Bourání bylo doopravdy super, ale kdyby nám Michal nevysvětlil pravidla, asi by nás to trochu odradilo. Jinak jsme si užili spoustu zábavy – například když jsem chtěla secvrnknout Janču, ale místo její figurky jsem trefila přímo ji. Smějící se Hra je ale poněkud neskladná a obsahuje spoustu komponent, takže je lepší si ji zahrát rozhodně někde u stolu. Navíc je trochu dražší (kolem 1 300 Kč), takže ji doporučuji před koupí určitě někde vyzkoušet. Časově se pohybuje kolem 30 minut a více, takže věřím, že dáte tak jednu, maximálně dvě hry v řadě. U této hry lze ale díky speciálním pomocným kartám také taktizovat – což skvěle předvedla Janča a samozřejmě díky tomu na celé čáře vyhrála Usmívající se.
Takže pokud se chystáte do Kavenu a nevíte, co si zahrát, zkuste Rampage Mrkající, věřím, že se na ní vyřádí děti i dospělí!
Zde máte navíc máte 60 sekundové video hraní této hry. Pokud ale nevlastníte dálkový ovladač Adama Sandlera, vyhraďte si na hraní Rampage více času Usmívající se.
Zdroj: YouTube: Rampage Board Game: Full Game Played in 60 Seconds [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=6ZLIfSHGGp0#t=37>

Dobble

 
Tak jsem byla s přáteli zase po dlouhé době v Kavenu a můžu říct, že to byl fakt skvělý večer. Zahrát jsme si stihli hned několik her, přičemž první, rozehřívací, byla hra Dobble.
Zdroj všech obrázků: Svět deskových her – společenské deskové hry a hlavolamy: Dobble | Karetní hry [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/dobble-p-1360.html>
Tato hra potrénuje hlavně váš postřeh. Dobble se skládá z 55 kartiček (které mají ovšem tvar kruhu). Na každé kartě je 8 různých symbolů, v celé hře je jich ale dokonce 50! Vhodná je pro 2 až 8 hráčů.
Pravidla jsou jednoduchá. Do ruky si dáte kartičky na sebe tak, abyste viděli obsah vždy jen jedné z nich. Doprostřed mezi hráče se umístí jedna karta symboly vzhůru (aby byly vidět) a hra začíná. Ve chvíli, kdy najdete symbol, který má karta uprostřed s tou vaší společný, musíte říct, co za obrázek to je a svou kartu vložíte na tu původní. Tím se vám odhalí karta, kterou jste měli pod nynější hlavní kartou. Cílem hry je zbavit se všech karet, ale to není vůbec jednoduché – každé dvě karty totiž mají společný pouze jeden symbol!1 Hra má ale samozřejmě i obměny, v pravidlech je popsáno 5 verzí. Všechny je najdete zde.
Má zkušenost:
Hru jsme si fakt užili (nebo alespoň já s Jančou, protože Péťa prohrával Mlčící). Co je naprosto super je to, že jedna hra zabere tak 5 minut, záleží na tom, jak rychlé máte oči a pusu Usmívající se. Vzhledem k tomu, že hra je v malé krabičce, je bezvadná určitě na cesty. Pohrávala jsem si tak trochu s myšlenkou, zda si ji mám půjčit na chatu, ale vzhledem k tomu, že tam budeme opilí (nebo alespoň podnapilí) asi tuto hru k alkoholovým praktikám moc nedoporučuji. Ono totiž najít obrázky není nic jednoduchého (i za střízliva) a to i přesto, že jsou vždy po několika symbolech odlišeny barvou! Třeba my jsme nejednou tvrdili, že tam žádnou shodu nemáme (to, že každé dvě karty mají společný právě jeden symbol jsem se dozvěděla samozřejmě až teď při hledání infa o hře) Mlčící. Vzhledem k malé časové potřebě se určitě hodí třeba na přestávky ve škole.
Dobble je super pro lidi každého věku, takže rozhodně doporučuji – ať už jen na půjčení, nebo i na koupi, cenově se pohybuje mezi 250 a 350 Kč.

1Společenské hry – Stolní hry: Dobble. In: [online]. [cit. 2014-06-05]. Dostupné z: <http://www.stolni-hry.cz/?i=390/dobble>

Párečky v listovém těstě

 
Jed­nou z nejosvědčenějších a na přípravu poměrně nenáročných pochoutek, které připravuji VŽDY, když se s kamarády scházíme u někoho doma ať už na kolau­dačku, desk board večer či jen tak popít a zkouknout film, jsou rozhodně párečky v lis­tovém těstě. S lis­tovým těstem se často pojí také napřík­lad pizza šneci a podobné slané či sladké roládky, ale já se s tím ner­ada piplám, takže jsou párky jas­nou volbou. Se zkušenos­tmi se čas na přípravu zkracuje a upřímně se ubírá i na estet­ice. Na chuti ale rozhodně ne! Kaž­dopádně chuť i vzh­led dost závisí na výběru párku – některé totiž mají větší poten­ciál se nafuko­vat, ale za to jsou třeba lepší. Sýrové párky moc nedo­poručuji (kdo si ho někdy zkoušel jen ohřát v mikrovl­nce, asi ví), to už je lepší párky chvilku před vyj­mutí z trouby lehce posy­pat nastrouhaným sýrem.
A jak tedy na to?
1) Potře­bu­jeme párky, vajíčko, nějakou mar­inádu či kečup, mouku a lis­tové těsto. Co se kuchyňských pomůcek týče, neobe­jdeme se bez nějaké misky (kam rozšle­háme vajíčko), mašlo­vačky, válečku, nože, plechu a velkým pomoc­níkem je rozhodně pečící papír.
2) Nejprve si párky nakrájíme na malé válečky. Dřív jsem párky půlila, ale vzh­le­dem k tomu, že pak tahle pochoutka hned zmizela, radši jich dělám víc. Z jed­noho párku tedy dělám větši­nou 4-5 válečků. Potom mám z jed­noho lis­tového těsta (400 g) a jed­noho balení vepřových párků (500 g) takových 60 párečků. Vezmeme kus těsta a na moukou poprášené ploše ho rozválíme asi na 0,5-1 mm. Těsto nakrájíme na proužky, které pomažeme mar­iná­dou (vyli­jeme si ji na talířek a použi­jeme mašlo­vačku). Jed­notlivé proužky potom krájíme na obdél­níčky a balíme do nich nakrá­jené párky.
TIP: Po čase jsem zjistila, že mnohem rychlejší a jednodušší je zabalit jeden párek a ten poté rozkrájet – akorát vám budou kraje párků vyčuhovat a nebudou zabalené. Na druhou stranu ale uděláte více párků protože nespotřebujete tolik těsta.
3) Párky pok­ládáme na vymaštěný plech, popří­padě na plech s pečícím papírem. Musíme je dát dostatečně daleko od sebe, jinak získáte siamská dvo­jčátka jako já :) . Poté si do misky nebo hrnku rozmícháme vajíčko a mašlo­vačkou párky potíráme. Kdo chce, může je ještě trochu posy­pat kořením, nebo napřík­lad sezamovými semínky.
4) Párky dáme do trouby na 15-20 minut na 160-175°C (u horkovz­dušné trouby stačí těch 160°C). Když jsou párky dozla­tova, vyn­dáme a podáváme. Dobrou chuť Usmívající se !
Zdroje: vlastní

Millerovi na tripu

 
Tak jsem na radu Štěpána s Eli, ale také datoidu zhlédla film Millerovi na tripu. Konečně po dlouhé době nějaká přiblblá komedie, která ale nepřesáhla VypínámTo hranici (naposled jsem nedokoukala film V cizí kůži – jméno jsem musela pochopitelně dohledat). U téhle komedie budete sice kroutit hlavou, ale také se zasmějete.
Zdroj: Millerovi-na-tripu.jpg [Foto]. Dostupné z: <http://komedie.proden.cz/wp-content/uploads/2014/02/Millerovi-na-tripu.jpg>
Snímek Millerovi na tripu (We’re the Millers) vznikl minulý rok, režíroval ho Rawson Marshall Thurber a má necelé dvě hodiny. Kromě netradičního námětu vás zaujme určitě hlavně obsazení – hlavního hrdinu Davida Clarka hraje Jason Sudeikis a hlavní hrdinku Rose Jennifer Aniston. Tito dva spolu ale nehrají poprvé – spolu jste je mohli vidět například také v povedené komedii Šéfové na zabití. Další slavnější celebritkou je Emma Roberts, neteř Julie Roberts no a poslední z hlavních rolí obsadil Will Poulter. Páni, nevím, kde ho splašili, ale ta role mu padla jako ušitá Usmívající se!
Příběh pojednává o Davidu Clarkovi, který navzdory tomu, že už má třicítku pár let za sebou, vydělává si jako dealer trávy. Rose, jeho sousedka, pracuje jako striptérka. Dalším sousedem je sedmnáctiletý Kenny, kterému utekla matka. Jednoho dne Davida tak trochu kvůli Casey, která může a nemusí být homelessačkou, okradou. Jeho dodavatel mu dá šanci peníze vydělat zpět a to tím, že doveze velké množství trávy až z Mexika. Davidovi je jasné, že sám bude příliš nápadný a tak stvoří Millerovy – spořádanou rodinku, kterou celníci určitě kontrolovat nebudou.
Na cestě do Mexika se „rodina“ setkává s různými překážkami, ale také dobrodružstvím. Peprné scénky a černý humor nás provedou jejich cestou domů. Dopadne dobře?
Film mě fakt pobavil, takže dávám 82 % (na csfd je 76 %). Tak se mrkněte na trailer a sami zhodnoťte, zda dát šanci tomuto snímku Usmívající se!
Zdroj: YouTube: Millerovi na tripu / We’re the Millers (2013) – český HD trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=e7bmBUhe0JE>

Perfect World – utopie nebo možná realita?

 
Jednou na mě na facebooku vyskočil článek o nové speciální kavárně v Plzni. Adresu jsem si uložila do poznámek a těšila se, jak tam brzy s někým vyrazím. A pondělní oslava: „Hurá, zkouška z prográmka úspěšně za námi a už tu blbost nikdy nemusím ani vidět!“ ve spojení se slunným počasím vybízela k návštěvě speciální kavárny/čajovny.
Kavárna Perfect World se vyskytuje v Plzni v Pařížské ulici (pár kroků od náměstí Republiky) a upřímně ji je lehké přehlédnout. Uvnitř najdete malou místnost, to ale neznamená, že tu nebudete mít soukromí! Hned u vchodu se můžete přezout do domácích papučí a posadit se třeba na gaučík. Na jedné stěně najdete vypsaná přání (můžete tam přidat i to své), na další zase uvidíte fotky malých černoušků z Afriky (kavárna podporuje projekt Andělé Afriky) a vzhlédnete-li vzhůru, uvidíte kytaru Usmívající se. Ale v čem, že je tedy kavárnička tak speciální? Nejen, že pokrm či nápoj si tu můžete sami připravit (nakrájet si ovoce na fondue, nebo třeba umlít kávu), hlavní netradičnost tkví v tom, že za všechen servis ZAPLATÍTE POUZE TOLIK, KOLIK CHCETE!
Zdroj: Mapy Google: Perfect World [Výstřižek]. Dostupné z: http://www.perfect-world.cz/kavarna/kontakt-na-kavarnu-plzen.php
Zdroj: Perfect World: Galerie Místa se srdcem [Foto]. Dostupné z: http://www.perfect-world.cz/kavarna/galerie.php
Zdroj: vlastní
Kavárna vznikla v březnu v roce 2014, je tedy prakticky ještě v plenkách. Už o ní ale vyšlo několik článků – odkazy na ně najdete na oficiálních stránkách. Není divu – krom zvláštního chodu kavárny je totiž tento podnik určený pro dobrou věc! Část peněz, které zde necháme za návštěvu jde na projekt Andělé Afriky, přispět můžeme také na děti z dětského domova DOMINO v Plzni. Více se dozvíte v tomto videu.
Zdroj: YouTube: Plzeňská kavárna Místo se srdcem [Video]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=b0L-efuzd4Q
V menu najdete různé druhy kávy, čajů, čerstvé mléko, vodu ze studánky, v létě je v nabídce také například mátová limonáda. Ochutnat ale můžete i sójové mléko či kvalitní víno. Zakousnout můžete nějaké slané dobroty, sendvič, domácí sušenky, či si vyberete z velké nabídky domácích dortů a koláčů.
V tomto podniku ale máte možnost účastnit se i speciálních událostí. Každý den jsou zde různé akce. Například promítání filmů, hraní deskových her, či cizojazyčné konverzace. Aktuální seznam najdete vždy na oficiálních stránkách.
Otevírací doba je od pondělí do pátku od 10 do 21 hodin, o víkendech od 15 do 21.
Má zkušenost:
S Jančou jsme se sem vydaly v pondělí 26. 5. 2014. Vzhledem k počasí jsme se osvěžily ledovým čajem (Babiččinou zahrádkou), ale nakonec jsme neodolaly a objednaly si ještě čokoládové fondue s ovocem.
Obsluha byla velmi milá, nabídla nám, zda si občerstvení chceme připravit samy, pustila nám LPčko a zodpověděla některé mé otravné otázky Usmívající se. Můj zážitek umocnilo také to, že jsem zde naprostou náhodou narazila na kamaráda Rudu, kterého znám akorát z FB a naživo jsme se tedy viděli poprvé. Také se mi líbí, že kavárna zde má různé hračky pro děti, stolní hry, ale také spoustu knih. Klidně si můžete výměnou za jinou některou knížku vzít domů.
Zdroj: vlastní
Pokud hledáte klidné místo, kde mají lidé srdce, určitě se stavte v Perfect Worldu. Já se sem určitě brzy podívám a vemu s sebou nějaké společenské hry a staré knihy Usmívající se.

Pan Skleróza – praktické pomůcky pro seniory

 
Zdroj: Praktické pomůcky pro seniory – Pan Skleróza [Výstřižek]. Dostupné z: <http://www.panskleroza.cz/>
V Plzni jsem už poněkolikáté míjela krámek se zajímavým (a hlavně příhodným) názvem Pan Skleróza. Dnes jsem neodolala a šla se podívat dovnitř.
V dnešní době se senioři a jejich potřeby odsouvají na druhou kolej, rodina utrácí peníze raději za děti. Jenže právě lidé v postproduktivním věku by měli mít naši pozornost – se stářím se zhoršuje nejen zdraví a zrak, ale i jemná motorika. Hlavně tyto důvody byly pro majitelku Martinu Herianovou podnětem k otevření obchůdku Pan Skleróza.
Zdroj: vlastní
„Prodejnu jsme otevírali před třemi roky,“ informuje majitelka a zakladatelka obchodu, Martina Herianová. Podnik se od svého vzniku stihl už jednou přestěhovat – z Poděbradovy ulice na frekventovanější Němejcovu 5 (sem se dostanete hned několika autobusy a blízko je i nádraží Jižní předměstí – všechny spoje naleznete na oficiálních stránkách). Otevírací doba je od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin, o víkendu je zavřeno. Krámek je hezky uspořádaný do různých sekcí a přizpůsobený klientele – na vše dobře dosáhnete a jsou zde velké cenovky. Krom toho máte možnost nakoupit i přes přehledný e-shop a zboží si v obchodě zdarma vyzvednout, popřípadě nechat poslat. Na facebooku se také dozvíte o akcích a novinkách.
Zdroj: Mapy Google: Praktické pomůcky pro seniory – Pan Skleróza [Výstřižek]. Dostupné z: <http://www.panskleroza.cz/co-vas-prekvapi-v-nasi-prodejne.html>
A co tu vlastně najdete?
Obchůdek nabízí hlavně kvalitní věci – koupíte zde například nákupní tašky na kolečkách z Německa (které si můžete zakoupit či nechat vytvořit na objednávku také na této adrese). Dále jsou zde věci určené na sport a na relaxaci – přes jízdní kolo se sníženým rámem (lze na něj tak lépe nasedat) až po masážní pomůcky. Naleznete tu také bezpečnostní artikly, třeba chytré „nesmeky“, které zabraňují uklouznutí – neocenitelná vychytávka zvlášť v zimních měsících, madla a protiskluzové podložky do vany, hole (i teleskopické), ale navíc třeba i osobní alarm.
Nepostradatelnými nástroji se také stanou různé podavače, pomůcky do kuchyně, velké kalkulačky, ovladače, či lupy.
Krámek ale disponuje i zbožím pro zábavu, například křížovkami, DVDčky a CDčky s dechovkou, nebo třeba vlastními stolními hrami v trochu nadprůměrných velikostech, které šetří váš zrak.
Co mě ale pobavilo byl takový malý výlet do minulosti – typické papuče a samozřejmě nesmí chybět ani zmijovky a rádiovky – inu, některé věci prostě nestárnou.
Na další zboží se určitě podívejte na webové stránky!
Zdroje: vlastní
Má zkušenost:
Přiznám se, že jsem zde zatím nic nekoupila, ale jelikož bude mít babička brzy narozeniny, tento obchod bude určitě jasná volba.
A co vy? Chcete udělat radost postaršímu členu rodiny? Hledáte praktický dárek? Nebo snad jen pobavit kolegu, který přechází do seniorského věku?
V tom případě je Pan Skleróza pro Vás ten pravý!

Proč psát blog?

 
Po příchodu na VŠ se prý člověk změní. Má změna tkví hlavně v tom, že nemám dost času na psaní, které mám tak ráda a beru ho jako druh relaxu. Proto jsem si na konci dubna 2014 vytvořila tento blog jakožto protest. FAVka je celkem záhul, ale přece studování matematiky neznamená, že se vzdám svých koníčků. Popřípadě, že z toho, že se v sobotu místo šprtání dvojných integrálů proháním na motorce, budu mít výčitky svědomí!
Blog nemusí být jen na protest, může být svědkem našeho života (o kterém se prostřednictvím internetu dozví víc lidí, než bychom si kolikrát přáli). Rádi vaříte a vymýšlíte nové recepty? Máte rádi počítačové hry a chcete nějaké doporučit? Máte názory, které nikoho nezajímají? Pište blog! Nuže, to poslední není zrovna nejlepší důvod, protože se pak kvůli informacím na internetu prokousáváte tunou nesmyslů, ale to, že máte blog přeci ještě neznamená, že ho nutně musí někdo číst. I tak ale rozhodně pozor na to, jaké informace na něm sdílíte.

X-Men: Budoucí minulost

 
Zdroj: Fandíme Filmu: X-Men: Budoucí minulost – Tři nové upoutávky [Obrázek]. Dostupné z: <http://fandimefilmu.cz/clanek/4453-x_men_budouci_minulost_tri_nove_upoutavky>
Jelikož s Tomem celkem můžeme filmy o lidech s nadpřirozenými schopnostmi (mutantech) a plešatým týpkovi v kolečkovém křesle, nemohli jsme si nechat ujít ani premiéru X-men: Budoucí minulost.
Snímek X-men: Budoucí minulost (X-men: Days of Future Past) režíroval Bryan Singer, který měl pod palcem většinu snímků o skupině Dr. Xaviera. Uvidíte zde hlavní hrdiny z, tuším, čtvrtého pokračování o mutantech – X-men: První třída. Film má možná trochu nepříjemných 132 minut1.
Kdy se film odehrává, jsem pořádně nevykoukala, ale vypadá to na 50 let po atentátu na Kennedyho, tudíž by to bylo 2013. Ve světě vypukla válka mezi lidmi a mutanty, ale na válečné frontě nejsou lidé, kteří by své síly s mutanty mohli rovnat jen těžko, nýbrž vraždící dokonalé stroje – Sentinelové. Ti byli masově vytvořeni pomocí mutantského genu – X-genu, který lidé získali díky pochybení Mystique (Jennifer Lawrence). A jelikož jsou nyní Sentinelové v převaze, musí být Wolverine (Hugh Jackman) poslán zpátky do minulosti. (Proč padla volba zrovna na tohoto nezodpovědného drápajícího doutníkohuliče, se dozvíte ve filmu.) Zde má s pomocí mladého Charlese Xaviera (James McAvoy) a mladého Magneta (Michael Fassbender) zabránit Bolivaru Truskovi (vědci) týrat mutanty a rozlousknout tajemství odlišnosti mutanta od normálního člověka.
Můj názor:
S Tomíkem jsme do kina přijeli asi o 15 minut pozdě, ale rozhodně jsme o nic nepřišli. Film totiž není nijak komplikovaný a upřímně mi přijde dost nudný, hlavně oproti snímku X-men: První třída. Zprvu to vypadá, jakoby scénáristé zapomněli, co se stalo v původních dílech (ono je to také dost možné, když skoro každý díl psal někdo jiný). Když si později trochu zlepší reputaci, je zase technika navzdory době poněkud příliš „vymakaná“. Hlavně konec je víc než praštěný, ačkoliv si díky tomu scénáristi otevřeli možnost dalšího dílu, především s Mystique, které – jak fanoušci ví – bylo v minulém díle aplikováno sérum na definitivní potlačení schopností. Jinak je samozřejmě hezké pozorovat mladou Jennifer Lawrence, zvlášť když předvádí různé chvaty (to ocení určitě hlavně pánové), na druhou stranu to ale celý film nezachrání.
Přesto se mi ale líbilo naznačené připodobnění Bolívara Truska k Mengelemu a samozřejmě tu byly i nějaké vtipné momenty. Také na speciálních efektech si zlepšíte náladu.
Film tedy doporučuji hlavně lidem, co sérii X-men znají a viděli film X-men: První třída. Můj názor se s csfd poněkud rozchází, dávám tak 67 % (na csfd je 87 %). I přítel říkal 60-70 %.
Zde je trailer:
Zdroj: YouTube: X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past) – oficiální český HD trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=sKQnzUp6GKA>

1 Česko-Slovenská filmová databáze: X-Men: Budoucí minulost / X-Men: Days of Future Past (2014). In: [online]. [cit. 2014-05-23]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/317342-x-men-budouci-minulost/>

Povídka – Narozeninové překvapení

 
„Miláčku, je mi líto, ale ta tvoje oslava tenhle víkend určitě neklapne. Marek s Gábinou jsou někde na chatě, dvojčata s Patrikem taky nemaj čas, protože pomáhaj tátovi na hotelu, a ostatní ani nemůžu sehnat,“ sdělil mi přítel do telefonu smutnou zprávu, že výročí mého narození nikoho nezajímá. „Hlavně nebuď smutná, ano? Zkusím to vymyslet na příští víkend a v pátek si spolu uděláme hezkej večer v jednom hotýlku.“ „Dobře, děkuju.“ Nu co, dvacet tři přeci nejsou žádné kulatiny a je jedno, kdy se slaví. Hlavně, že se slaví.

V pátek jsem si šla k narozeninám sama koupit dárek. Tedy nejen sobě, ale také Michalovi – koupila jsem si černý sexy komplet. Korzet, který má vepředu zip, takže s odhazováním svršků nebude problém, podvazkový pás a černé samodržící punčocháče. Jelikož mi přítel sdělil, že večeři si dáme až na pokoji v intimču, vběhl mi do mysli tak trochu necudný plán. Oblékla jsem si na sebe jen ten komplet (pochopitelně bez kalhotek), přes to trenčkot se šálou a na nohy lodičky. Do kabelky jsem si hodila jen kapesníky a kartáček s pastou – nic jiného nebude potřeba.
Míša mě vyzvedl přesně v sedm – s kyticí růží. Je to holt můj brouček. „A kam to vlastně jedeme?“ ptala jsem se a stáhla si kabátek víc na stehna. Byla jsem dost nervózní. Přece jen jsem byla téměř v rouše Evině, ale myšlenka, že přítel absolutně nic netuší, mi vháněla krev nejen do tváří. „Je to na kraji města, ráno se budeme moct jít projít, když budeš chtít.“ No, v téhle róbě nebudu, uchechtla jsem se sama pro sebe. Michal se naštěstí věnoval řízení, takže si ničeho nevšiml. Jen mi pohladil koleno a jel výš. Panicky jsem mu přesunula ruku zpět na řadicí páku. „Neboj, na tohle bude ještě spoustu času,“ řekla jsem co nejsmyslněji. Michal se jen ušklíbl, protočil oči a mačkal něco na mobilu.
Konečně jsme dorazili na místo. Hotýlek byl moc pěkný, měl i zahrádku s terasou. Prostě ideální místo, kde v páru slavit narozeniny. Doufám, že se sem ještě někdy podíváme, třeba na déle, než jen na jeden večer. Jak jsme se blížili k našemu pokoji, cloumaly se mnou neskutečně divoké představy a těšila jsem se, jak Míšu překvapím. Ještě, než jsme vešli, opřela jsem ho o stěnu a vášnivě políbila, aby se měl na co těšit. Nejdřív vypadal zaraženě, ale pak se mému projevu touhy poddal. „Tak už abychom šli,“ ukončil mou líbací show a usmál se tím svým neodolatelným způsobem.
„Abych se přiznala, mám pro tebe malé překvapení,“ řekla jsem nevinně, zatímco jsem vcházela do opravdu rozlehlého pokoje s gaučem a dalším nábytkem a pohrávala si se zavazováním u trenčkotu. Na stolku byly čerstvé květiny a za skříní byl vchod pravděpodobně do ložnice. „Vážně? To já mám pro tebe ale také překvapení.“ „A jaképak?“ přivřela jsem oči a svůdně se mu přitiskla k hrudi. „PŘEKVAPENÍÍÍÍ!“ Málem jsem leknutím slítla. Zpoza gauče, z koupelny, ale hlavně z ložnice vyběhli všichni kamarádi, kteří nemohli přijít a v rukou měli flašky, dárkové taštičky, balíčky, balonky a tácky s jídlem. Všechno nakupili přede mě, zubili se a fotili si můj „WTF-výraz“.
Když mi konečně došlo, co se tady děje, pořádně jsem utáhla pásek u kabátku, aby se nemohlo stát, že se čirou náhodou rozevře a začala se alespoň usmívat, aby nikomu nedošlo, že jsem nervní a neužívám si svou vlastní oslavu. Nebýt mé garderóby, bylo by to úžasné – dorazili všichni původně pozvaní, kromě Terky – mého nejdelšího přátelství a mé spřízněné duše. Hrála super hudba, bylo tu spoustu občerstvení – chlebíčky, brambůrky, sladkej i slanej popcorn, mini pizzy i obalovaná pikantní křidýlka, HOOODNĚ alkoholu a také mé nejoblíbenější hry – Twister a Activity. „Jé, my máme Activity?“ snažila jsem se převést pozornost jinam než na fakt, že ačkoliv jsme tu už čtvrt hodiny, mám na sobě ještě pořád kabát. „Něco lepšího – Activity Junior! Hezky se opijeme a to pak bude sranda!“ objal mě kolem ramen Patrik. „Ale proč máš na sobě ještě kabát? Bych mohl být aspoň jednou gentleman, co?“ jal se mi od svršku odpomoct. „Nééé,“ vypískla jsem. „Teda, to je dobrý. Je mi trochu zima.“ „To proto, že vůbec nepiješ!“ zařval mi do ucha a pochybuji, že to bylo proto, aby přehlušil hudbu. Také to samozřejmě nemohl jen tak nechat být a začal mi nalévat panáka. „Na, a do dna, ať tě to zahřeje co nejrychleji.“ Nelibě jsem do sebe kopla uvolňovač mysli. „No a ještě jeden, neboj – je to jen jablíčko.“ Obrátila jsem do sebe další skleničku. Možná by mi začal Patrik nalévat další povzbuzovadlo, ale to už naštěstí přišel Michal. Vděčně jsem se o něj opřela. „Míšo, potřebuju ti něco říct, ale v soukromí.“ Michal se jen ušklíbl – tyhle soukromé hovory znal, ale to netušil, že tentokrát jde o něco jiného. Než jsme se ale stihli odebrat do intimča, vyrušila nás Gábina. „Lidičky! Teď jsme tu proto, abychom oslavili krásné 23. narozeniny naší drahé Týnky, takže si na ní musíme připít!“ řvala, zatímco Marek ztlumoval hudbu. Všichni si nalili panáka vodky, ťukli si a do dna vypili. Popadla jsem svou drahou polovičku za rukáv, ale aktivní Gabča ještě neskončila. „A teď dárky!“ Holt jsem si chtě nechtě stoupla na piedestál před gauč, a bylo mi přáno. Od dvojčat jsem dostala kabelku, od Patrika pochopitelně lahvinku (vína), Marek s Gábinou se mi složili na moc pěkné hodinky, od Pavly mám ujížděcí budík (takový ten, který když začne zvonit, tak ujede a pokud ho chcete vypnout, musíte vstát a najít ho) – asi mi tím chtěla naznačit, že mé pozdní příchody jí už lezou krkem. Od Petra – fotografa – jsem dostala Scrapbook už s několika ozdobenými fotkami a popisky, a k němu nějaké třpytky, barevné papíry a lepítka a tiskátka na ozdobení. Simča mě zas obdarovala náušnicemi a moc hezkou pašmínou s ornamenty a Roman s Karin (sourozenci) mi dali voucher na 3 exotické masáže. Nakonec se ke gratulantům připojil i můj Míša a dal mi, tedy spíš nám, ten nejlepší dárek – zájezd do Španělska pro dvě osoby v apartmánu, s polopenzí i cestou na 8 nocí! Decentně jsem ho objala – přece jen jsem si stále uvědomovala svou pozici. „Tomáš musel narychlo něco vyřídit, ale za chvilku je zpátky,“ oznámila mi ještě Pavla – přiznám se, že bych si jeho absence ani nevšimla.
Po dárcích se zábava zase pořádně rozjela. Dvojčata vybalila Twister, ale já se ze hry naštěstí vymluvila na bolest zad. „Tak když už se nehejbeš, tak se musíš fakt zahřát zevnitř,“ ujal se mě zase notorický Patrik a lil do mě medovinu. Sám měl už dost naváto – asi pil, než jsme sem s Michalem vůbec dojeli. Po dvou panácích jsem se mu vytrhla a šla hledat přítele. „Miláčku, můžeš teda prosím? Já půjdu do koupelny a ty tam za mnou za minutu přijď, aby to nebylo moc nápadný,“ pošeptala jsem mu a šla jsem na určené místo. Do minuty se natěšeně přihrnul za mnou a hned zamknul a frajersky se opřel o dveře. „Chceš mi „předat“,“ zvýraznil to slovo, „to tvoje překvapení?“ uculil se. Jen jsem protočila oči. „Míšo, já mám problém! Pod tim kabátem nic nemám – nečekala jsem oslavu, ale romantickej večer! Vůbec nevim, co mam dělat. Hlavně mě hlídej, abych se neopila a ten trenčkot si nesundala!“ „To jsi jako nahá?“ toužebně se usmál. Kdykoliv jindy bych se na něj už jen pro ten úsměv vrhla, ale teď ne. „To je všechno, co sis z tý mý věty vzal!? Ne, chtěla jsem tě překvapit a mám korzet.“ „Můžu ho vidět?“ vyvalil nadšeně oči. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že se mu odhalím, ale přece jen jsem chtěla, aby až ten korzet uvidí, ho mohl obdivovat pořádně a ne jen letmo nakouknout. „Ne, ale musíš mě hlídat! Furt do mě někdo – Patrik – něco leje. Bojím se, že zapomenu a sundám si ten kabát!“ „Jo, neboj, to nějak zmáknem,“ culil se Michal.
V průběhu další hodinky jsem nervózně seděla se zkříženýma nohama u stolku a cpala se jídlem, abych alespoň trochu zředila Patrikovy alkoholové útoky. Michal se také snažil pít co nejmíň a bavit mě, abych se alespoň trochu uvolnila a oslavu si užila. Každou chvíli mě obskakovala Gábina, která asi usoudila, že si svou oslavu dostatečně neužívám a dala si za úkol tento fakt změnit. Naštěstí mi od ní nakonec odpomohl právě Patrik, který se nám rozhodl namíchat vodku s džusem. První (pořádně silnou) sklenku udělal Gabče a druhou mi naštěstí namíchal Míša, takže tam stopy po alkoholu vůbec nebyly znát.
„Tak kde je ta moje oslavenkyně?“ přehlušil hudbu známý hlas. Byla to Terka. „Tereeez?“ prudce jsem vstala s pohledem připíchnutým na dveře. „Ty seš tadýýý,“ vlítla jsem jí kolem krku jako puberťačka. Ukázalo se, že jela přes celou republiku a Tomáš ji jel vyzvednout na nádraží. Největší a nejlepší překvapení. Láskyplně jsem se usmála na Michala – bylo mi jasné, že to on tuhle VIP návštěvu zařídil. S Terkou jsme si sedly na postel do vedlejší místnosti a zapovídaly se – jako kdyby vedle žádná oslava vůbec neprobíhala. Tak dlouho jsem ji neviděla.
„A proč tu vůbec lítáš v kabátu?“ zeptala se asi po půl hodině výměny informací. „Jé, no vidíš, já na to s tebou úplně zapomněla!“ Svěřila jsem jí tedy můj delikátní problém. „A to tu o tom vůbec nikdo neví?“ propukla v hlasitý smích. Praštila jsem jí přes ruku, abych zabránila dalším škodolibým výlevům. „No, jen Michal, ale ten mi moc nepomůže,“ pokrčila jsem rameny. „On ne, ale já jo – je čas na předání dárku,“ mrkla na mě spiklenecky a předala mi dárkovou taštičku.
„Ty seš moje spása.“ Z taštičky jsem vytáhla oranžové tričko s mým milovaným Garfieldem – vzpomínku na společné čtení komiksů pod lavicí – a šedé kraťásky do půlky stehen. „A nebude to takový blbý?“ ochladlo mé nadšení, když mi došlo, že pyžamo asi není nejvhodnější oděv na párty. „Ale prosimtě, řeknem, že jsem ti omylem vodkou s džusem polila šaty, a tak ses musela převléct do jediného oblečení, co jsi měla s sebou.“ „Naprostej génius,“ zavrtěla jsem jen nevěřícně hlavou a tajně jsem se za závěsem převlékla, zatímco Terka hlídala, aby se k nám někdo nepřipojil. Korzet i podvazky jsem schovala do kabelky a holt jsem byla bosa. Nejistě jsme se obě vmísily do davu, ale kupodivu se nad mým outfitem nikdo nepozastavoval, jen už lehce přiopilá Gábina poznamenala, že mám moc hezké pyžamo. Akorát Michal se začal smát a jakoby tušil, vztyčil na Gábinu palec.
Ačkoliv jsem neměla spodní prádlo, konečně jsem se trochu uvolnila, kopla do sebe pár panáků, udělala si malibu s jablečným džusem (naprostá mňamka), dala si pár chlebíčků a vrhla se do středu dění. Zrovna se začínala nová hra Twisteru, tak jsem se zapojila. „A Týno, nebolely tě náhodou záda?“ podotkla jakžtakž střízlivá Pavla. Celá jsem zrudla a snažila se narychlo vymyslet odpověď. „No to je jasný,“ plácl mě do zad už dost levitující Patrik, „alkohol přeci léčí!“