A.I. Umělá inteligence

5.5.2014 Napsat komentář

Jelikož jsem potřebovala do školy počítat nějaké příklady z matematiky, ale nerada tyto úkony dělám v tichu (ačkoliv spíše jen tyto úkony nerada dělám), pustila jsem si televizi. A jelikož tam dávali s prominutím prd, nechala jsem aparát běžet na programu Nova Cinema, kde dávali A.I. Umělá inteligence (Artificial Intelligence: AI). Je mi líto, že toto musím konstatovat, ale to vám tedy byla blbost!

Zdroj: DVD filmy, Blu-Ray filmy, 3D filmy: A.I. Umělá inteligence PREMIUM COLLECTION (DVD) [Foto]. Dostupné z: <http://www.filmarena.cz/dvd-ai-umela-inteligence-premium-collection>

Film je na motivypovídky Superhračky vydrží celé¹ léto od Briana Wilsona Aldisseztvárněn Stevenem Spilbergem. Objevují se zde herci jako především dětská hvězda Haley Joel Osment (můžete znát například z Šestého smyslu či dramatu Pošli to dál), nebo Jude Law. Snímek je z roku 2001² a myslím, že je technicky velmi dobře zformován.

První polovina (možná méně, ale u filmu protkaného reklamami už tyhle věci těžko pozorujete) se zdála být dobrá. Přeci jenom je to film o naší budoucnosti, kde má každý svého robota, ať už jako sluhu, či jen hračku pro dítě. Dokonce jsou zde i sexuální roboti. Příběh je ale o stroji s jiným čelem. O robotu-dítěti, který má bezdětným párům nahradit potomka, kterého nemohou mít. Tento robot se jmenuje David a je naprogramován k lásce ke svým rodičům. Jako prototyp je adoptován rodinou, jejíž syn Martin je v umělém spánku.

Zpočátku má David s adaptací do rodiny problém. Matka Monika ho odmítá a má z něj strach. Posléze jí ale dojde, že je to jen chlapec a zahrne ho láskou a učením. David ji bezmezně miluje a dělá vše jen pro ni.

Ve filmu se mi líbí, jak příběh popisuje dětskou nevinnost mladého robota, který udělá, co mu nakážete (pokud je to pro maminku), ale snaží se sám přemýšlet. Zato nepřející člověk, je ten špatný, zvlášť pokud se jedná o závistivé dítě. I pokrytectví lidí, chodících se dívat na ničení „živých“ robotů mi připomíná války Gladiátorů a v dnešní době praštěné reality show.

Nyní se přesunu do druhé poloviny, takže upozorňuji SPOILER ALERT:

Od místa ve filmu, kdy se David chce stát normálním klukem, aby se mohl vrátit domů, a hledá proto Modrou vílu (známou z Pinoccia), je film naprostá slátanina. Ani se mi nechce popisovat, jaké „dobrodružství“ prožije, ale ve výsledku žije déle než 2000 let uvězněný v zamrzlém moři. (Jak moře zamrzlo? To mu nedošly baterky?) Nakonec ho zachrání zvláštní stvoření, pravděpodobně mimozemšťané, kteří místo okupace a asanace Země, nemají na práci nic lepšího, než plnit robotovi jeho dlouholeté přání. Krom toho má snímek nepříjemných 146 minut, takže doporučuji tak maximálně do autobusu, případně k dlouhé, velmi nudné činnosti.

Film bych ocenila tak 45% a tak vysoké číslo dávám asi hlavně proto, že jsem u toho stihla vypočítat tu optimalizaci do matematické analýzy.

¹Databáze knih: Superhračky vydrží celé léto – Brian Wilson Aldiss. [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/superhracky-vydrzi-cele-leto-22217>

² Česko-Slovenská filmová databáze: A.I. Umělá inteligence / Artificial Intelligence: AI (2001). [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/8628-a-i-umela-inteligence/>

Kavenu – pojďte si hrát

4.5.2014 Napsat komentář

Objevila jsem v Plzni vážně neocenitelný podnik. Nebylo to nic těžkého – denně chodím okolo, protože je přímo v mé ulici. Řeč je o obchodě s deskovými hrami Kavenu.

Kavenu není jen klasický obchod – hry si tu můžete totiž také půjčit (zaplatíte vratnou kauci a cenu půjčovného dle doby půjčení). Ceny i seznam her najdete zde, ale konkrétnější přehled her je zde. To ale není vše – obchod je totiž vybaven útulnou místností se stolky, takže si BEZPLATNĚ můžete přijít zahrát a případně si k tomu dát i nějaké občerstvení.

Zdroj obrázků: Facebook: KAVENU – deskové hry – půjčovna, obchůdek a klub [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/Kavenu/photos_stream>

Adresa obchůdku je nově Husově 2727/10 (dříve Borská 5), boční vchod do budovy ČNB z uličky pro pěší mezi kostelem a budovou ČNB, dveře po levé straně. Otevírací doba je od úterý do pátku vždy od 17:00 do 21:00 hodin. Pokud se ale v tuto dobu v Plzni nezdržujete, nezoufejte. Po domluvě je možné si zarezervovat stůl i jindy, klidně i o víkendu v noci. Na oficiálních stránkách jsem se dokonce dozvěděla, že se zde dříve některé pondělky konala degustace whisky

! Tato událost už ale bohužel není aktuální (alespoň ne pro veřejnost

), nicméně informaci ponechávám jako zajímavost. Co se obsluhy týče, tuším, že zde pracují čtyři chlapíci – 2 dokonce z osazenstva vyučujících na ZČU! Pokud tedy máte při matice hrůzu z pana Matase, může vás překvapit, jak se na vás od ucha k uchu směje od pultu a radí vám ohledně deskových her. Další je pan Vaněček, vyučující předmětů, týkajících se převážně počítačů a programování. Všichni vám poradí, doporučí a případně i vysvětlí pravidla hry.

Zdroj: Mapy.cz: Husova 2727/10 [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: <http://mapy.cz/zakladni?vlastni-body>

Kavenu vám také pomůže sehnat hru. Máte doma deskovku, kterou nehrajete? Kavenu vám udělá nabídku! Hned u pultu objevíte různé hrací kostky, karty, či hlavolamy. Dále se můžete stát členy a získávat tak nejen informace, ale i výhody. Například budete mít půjčení každé desáté hry zdarma. Při frekventovanějším půjčování se vám zas vyplatí předplatné (bod 1.5). Vhodným dárkem může být nejen hra, ale i dárkový poukaz na výpůjčku. Nabídnout toho prostě tento podnik může hodně

Aktualizace:

Jelikož jsem zvídavá (až drzá), při další návštěvě Kavenu jsem se zeptala, jak Kavenu vlastně vzniklo. „Rozhodli jsme se uspořádat festival deskových her. Navzdory tomu, že to byla lokální akce, ale přišlo přes 500 lidí!“ vyjádřil se ke vzniku Kavenu již dříve zmíněný Petr Vaněček. Festival se konal v Nepomuku a to hlavně díky vřelosti distributorů her, které budoucí tým Kavenu požádal o vypůjčení deskovek. Díky této akci tak později nevzniklo jen Kavenu, ale také občanské sdružení GOADA, které pravidelně pořádá Festival – Goliáš a David. „V roce 2011 opustil festival Nepomuk a přemístil se do Osvračína, aby se mohla jeho prostřednictvím šířit deskoherní osvěta i v dalších částech republiky,“ hlásí oficiální stránky GOADY.¹ Kavenu tak letos slaví už 7. narozeniny! V Borské ulici ale nesídlí už od svého vzniku. Původním sídlem byla Koperníkova ulice (na obrázku pod odstavcem lze vidět, jak to tam vypadalo), do nového místa přesídlilo až v listopadu roku 2011. A jak vůbec vznikl název? „Když si zahrajete třičtvrtě her, co tu máme, tak na to přijdete,“ odpověděl mi pan Vaněček. To bude asi na dlouho.

Zdroj obrázků: Facebook: KAVENU – deskové hry – půjčovna, obchůdek a klub [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/Kavenu/photos_stream>

Má zkušenost:

Zatím jsem zde byla jen 4x a pouze 2x z toho si zahrát. Byli jsme tu s kamarády z vejšky a konkrétně jsme hráli Activity Gold Edition, Znáš mě?, Paranoia a Vládce Tokia. Hlavně tu poslední doporučuji – Drahoš ji přitáhl na doporučení zdejšího pracovníka, který nám okamžitě nabídl tykání. Nejprve to vypadalo, jako blbina s příšerama pro kluky, ale nakonec se hra ukázala být skvělá, člověk musí taktizovat. Přitom nám jedna hra zabrala asi 20 minut! Paranoia vypadá také slibně, ale je zdlouhavá na pochopení a koho by bavilo číst manuál déle, než hrát? Snad příště.

Abych to shrnula – vždy jsem byla se službami KAVENU spokojena

O aktuálních událostech a akcích se dozvíte na kavenovském facebooku

¹ (GOADA o.s. – moderní deskové hry) – Festival deskových her: Festival – Goliáš a David: Historie. In: [online]. [cit. 2014-05-06]. Dostupné z: <http://festival.goada.eu/>

Activity special

4.5.2014 Napsat komentář

Zelená, zlatá, červená, modrá. Říká vám něco posloupnost těchto barev? Milovníkům zábavné rodinné hry Activity jistě ano. K zeleným Original, Gold edition s rčeními a příslovími a červenou verzí Děti (ačkoliv pro tu už jsem viděla i použití právě modré barvy – Junior) se přidala nová verze Activity Special – kromě předvádění pantomimou, vysvětlením bez použití kořene a kreslení zde najdete také předvádění zvukem!

Zdroj: vlastní fotka

Bohužel jen v tom se ale hra neliší. Osobně jsem zastáncem právě klasické verze (a Activity pro děti třeba po požití alkoholu) – mé očekávání tedy bylo, že jen na kartě přibydou další dvě políčka. Hra se ale zásadně mění. Na kartě máte 4 úkoly – jeden kdy si můžete vybrat, jakým způsobem jednotlivá slova předvedete, ale každé byste měli předvádět jiným způsobem. U dalších tří úkolů pak máte na výběr ze dvou možností, jak úkol předvést. Co se týče bodování, u každého úkolu je číslo, o jaký počet polí se máte posunout. Další obměna je ta, že na hracím poli není znázorněno, jaký typ předvádění vás čeká, nýbrž si vytáhnete kartičku a jedete všechny 4 úkoly – nejlépe popořadě.

Má zkušenost:

Activity jsem si vypůjčila v Kavenu (o tomto podniku si přečtete v rubrice Kam se podívat – za zábavou) a vzala je na akci s přáteli. Bylo nás pět, takže jsme soutěžili víceméně klasicky – muži versus dokonalejší pohlaví

. Co nás hned na začátek pobavilo, byl návod – podle něj má totiž začít nejznuděnější hráč

. Těšili jsme se ale každopádně hlavně na nový typ úkonů – zvukem – a domluvili se, jak naznačit více slov a slovní druhy. Problém byl v tom, že kartičky se zvuky buď nepřicházely, nebo tam byly hovadiny. Martin se prořekl (určitě schválně

) a prozradil nám, že má na kartičce předvedení zvukem JAHODOVOU BUBLANINU. Další, co bych vytknula, bylo bodování. Jak mohli kluci získat za ŽÍŽALU pantomimou 6 bodů, zatímco já se s Eli za KOHOUTÍ ZÁPAS předvedený zvukem posunula jen o jedno políčko? I proto jsme nakonec hru upravili tak, že jsme se posouvali vždy o 5 polí. Také jsme jako vždy na pantomimu nechali dvě otočení přesýpacích hodin a stejně tak vítězství jsme nenechali zadarmo. Vždy po posunu do cíle dáme ještě jedno finální kolo, kdy oběti vybereme pojem z kartičky – tentokrát i způsob provedení. Zato na to dáváme dvojnásobek času. Tom ale svůj HUSÍ POCHOD zvukem zmáknul, takže holt vyhráli kluci.

Na závěr mohu říct, že pro jednou proč ne, ale jinak se určitě vrátíme k originální verzi. Jednu výhodu ale tyhle Activity mají – nové pojmy na kartičkách.

Expert ve firmě

1.5.2014 Napsat komentář

Tak opět přispívám videem, které je podle mě hodně zajímavé, a také hodně vtipné :D. Myslím, že autor a režisér Lauris Beineris přesně vystihl podstatu některých vztahů manažerů, vedoucích a expertů ve firmě. Kamarád je ajťák a přesně se tam viděl. Druhý kamarád pracuje s bagry a viděl se tam též. Nuže jestli ze mě někdy bude ta manažerka, doufám, že ne takováhle. Možná i proto studuji Matematiku a management.

Zdroj: YouTube: EXPERT VE FIRMĚ[Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=G77yQdPkm-4>

Neposedná koza

1.5.2014 Napsat komentář

Pokud se zdál pánům nadpis přitažlivý, tak se omlouvám, ale opravdu jde o zvířátka

– zapněte zvuk a připravte se na 0:04

Zdroj: YouTube: Funny Little Goat Jumping. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=2YhP-AqgnWE

Laser game Plzeň

1.5.2014 Napsat komentář

Pokaždé, když má někdo z naší party narozeniny, snažíme se podniknout něco nového. Většinou za tímto účelem navštívíme Plzeň. A jelikož jsme tentokrát pořádali oslavu Elišce, která ráda střílí (a výlet na střelnici už dostala k Vánocům od svého přítele Štěpána), volba padla na místní Laser Game.

Něco o Laser game Plzeň:

Aréna se nachází od centra směrem na Lochotín (resp. nad Lochotínem), u Alberta doprava, na kruháči třetí výjezd a první možná odbočka doprava (více méně parkoviště ve směru výjezdu z OFTY). Nebudeme si nic nalhávat, jsem ženská, svým orientačním smyslem můžu přispět asi jako vybitá GPSka, ale na oficiálních stránkách máte cestu popsanou dost podrobně, dokonce dle způsobu dopravy.

Zdroj: Mapy Google: Sokolovská 2120/78, Plzeň. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Sokolovsk%C3%A1+2120%2F78/@49.7608544,13.3609317,

14z/data=!4m2!3m1!1s0x470af22857b188ef:0x41c30fbb0d0cdb2d>

Cena sice pro studenta není nijak extra příznivá (od 75 do 225 Kč podle počtu hráčů – u dospělých je to podobné za pouhých 15 minut), ale musím uznat, že za průměrné peníze je to hodně muziky. Navíc se není čemu divit, vzhledem k tomu, jak jsou ty vesty pro hru drahé. V případě častějších návštěv může být výhodné zakoupení členské karty.

Co se týče samotné hry, je zde hned několik variant. Můžete hrát na týmy (teammatch), všichni proti sobě (deadmatch), revolver (odečítání bodů při střelbě mimo – pro mě a asi i obecně pro holky nic moc) a další. Na začátku vám vše vysvětlí. Vyzdvihnout můžu také pojmenování hráčů – viděla jsem tu například Terminátora, Predátora, Batmana, Listera apod. Na začátku se rozmístíte v tmavé aréně a po signálu započaté hry více méně střílíte po všem, co se hne a svítí. Body navíc můžete získat nejen za zastřelení protivníka, ale také za zničení hnízda parazitů (či něčeho podobného). Ve chvíli, kdy vás zastřelí, vaše vesta se na 5 vteřin zhasne, ale poté opět obživnete.

Hru si rozhodně rezervujte – zvlášť, chystáte-li se na laser game o víkendu. Rezervace je možná jak po telefonu, tak i elektronicky. Další doporučení je vzít si pevné boty a tmavé, pohodlné oblečení. Osobně můžu doporučit i náhradní triko (proč, se dozvíte dále). Pokud vás navíc tento „sport“ chytne, můžete se zúčastnit turnajů, které jsou zde pravidelně pořádány.

A jak naše návštěva Laser gamu vypadala?

Jelikož byl víkend (konkrétně sobota 22. 3. 2014), měli jsme štěstí, že jsme se na dvě hry vůbec vtěsnali. A myslím, že to bylo tak akorát. Na místo jsme víceméně trefili, ačkoliv nás vzhled budovy (a Salon pro psy Pudlinka, kolem kterého jsme po schodech procházeli) celkem zarazil. Lze to místo označit jako „zapadlé“.

Při vchodu nás uvítala velká tmavá místnost s moderním nábytkem. Dostali jsme klíčky od skříněk, kam jsme si odložili věci, ale také instrukce ke hře. Vybrali jsme si vesty dle názvů oblíbených postav (já byla Terminátor) a týpek nám zdůraznil, abychom nenaráželi zbraněmi do vest. „Nejsem blbá,“ prolítlo mi hlavou. Ale musím přiznat, že to není tak jednoduché. Když už se při běhu do hrudi zbraní nemlátíte sám, alespoň se s někým srazíte. Ono navíc běhat asi ani nejlepší taktika. Navíc ať už běháte či ne, těch 15 minut je zabíračka a naštěstí to neutíká tak rychle, jak by jeden čekal, takže jsme z arény vylezli tak trochu zpocení a přítel s dvojnásobným nosem, protože se při rychlé otočce vrhnul přímo do náručí kovovému sloupu.

Po hře nám byly na televizi ukázány výsledky. Hned jsme si dali další hru, ovšem s tím rozdílem, že jsme všichni svítili stejnou barvou (předtím jsme byli rozlišeni). Musím uznat, že jsem si to vážně užila a nejen já. Po hře jsme dostali všichni papírek s vlastními výsledky (viz obrázek), kde bylo i rozepsáno, kolikrát mě kdo zastřelil, kolikrát jsem koho zastřelila já, kolik ran jsem vystřelila (a kolik z nich padlo vedle), ale také, zda jsem zničila všechna hnízda parazitů. Chlápek, který si všiml přítelova nosu, ho chlácholil tím, že tam snad už někoho odvážela i sanitka (už chápu, proč je pro děti nutný doprovod dospělého).

Celý proces tedy dohromady trval cca třičtvrtě hodiny, ale najednou dvě hry vážně stačily. Přítel si jako jediný vzal náhradní tričko, takže jako jediný z nás vyrazil do města více méně jako člověk.

Takže vřele doporučuji

Lesní obora Mstišov

30.4.2014 Komentáře: 2

Na konci října 2012 (tuším, že to bylo přímo na svátek 28. 10. 2012) jsem s kamarádem navštívila jeho rodné město Teplice. A jelikož jsem opravdová zvěromilka, vzali jsme jako první štaci Lesní oboru Mstišov, která se nachází cca 7 km severozápadně od Teplic (50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E) v obci Mstišov.

Zdroj: Mapy Google: 50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/50%C2%B040’08.1%22N+13%C2%B046’12.8%22E/@50.0768241,

15.5060679,7z/data=!4m2!3m1!1s0x0:0x0>

Přímo v areálu se můžete také ubytovat, a jak jsem se dozvěděla zde (http://www.turistika.cz/mista/mstisov-obora), v areálu zámečku Dvojhradí mají i zvěřinovou kuchyni

Stránky bohužel nejsou momentálně dostupné. „Mezi desítkami zvířat, které v oboře žijí, najdete jelena evropského, daňka skvrnitého, prase divoké, jelena dybowského, srnce obecného, lišky, kunu skalní, labutě i kozy ve všech barevných variantách,„ dušuje se Teplický deník. (Zdroj: Silvarium.cz: Krmení pro zvěř v lesní oboře Mstišov (Teplický deník).

In: [online]. 2010 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/krmeni-pro-zver-v-lesni-obore-mstisov-teplicky-denik

Ze stejného zdroje jsem se také dozvěděla, že obora patří Lesům České republiky. Otevírací doba obory by měla být nonstop.

Zde se podívejte na video:

Zdroj: YouTube: Obora Mstišov u Dubí / Mstišov Enclosure [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=E88dhxgg1J0>

To, že byl únor, zvířatům vůbec nevadilo. Průvodce nám zde dělala labuť (ke které ovšem není radno se moc přibližovat – je schopná křídlem člověku i zlomit ruku). Dále jsme viděli laně a jeleny s kolouchem, kteří nám doslovně „žrali z ruky“. Když už se o tom zmiňuji – zvířata můžete nakrmit suchým chlebem, kaštany či jinými laskominami, ale v případě potřeby si zde můžete balíčky i koupit a přispět tak na tuto dobrou věc. Také vstupné je dobrovolné.

Další jsme viděli kozu i s partnerem, muflony a také divoká prasata s mladými. A jelikož jsem naživo a živé divoké prase ještě neviděla, zaplavila mě euforie ze setkání s novým živočišným druhem a jala jsem se ho krmit. Ten kanec mi spokojeně dlabal kaštany přímo z dlaně a nechal se drbat za uchem. „Ses zbláznila?“ vykřikl kamarád Váleček (nikoliv zavalitý, ale přezdívka tkví v jeho příjmení, které sem psát nebudu). „Proč? Vždyť jeleny a kozu jsem taky takhle krmila.“ „No, ale ti nejsou všežraví,“ usmál se kamarád a já radši svoje chapadlo zatáhla zpátky na bezpečnější stranu plotu. Myslím, že od pozbytí prstů mě zachránilo trénování na vlastních psech. Těm taky nemůžu pamlsek podávat v prstech, ale radši z dlaně. Jinak bych dopadla stejně, jako jsem mohla dopadnout teď.

Naproti výběhu prasat jsme zdálky spatřili pravděpodobně daňky, ale ti se s námi moc kamarádit nechtěli. Holt jsme šli zpátky, pohladili koníky, dali si staring contest se pštrosem, minuli jsme kachny a větším obloukem i labutě, ale u vchodu jsem si za ohrádkou všimla něčeho bílého. „Co to je? To je bílý prase?“ A vskutku. Hned za vraty, takže když byly otevřené, selátko nebylo moc vidět, bylo na samotce malé bílé prasátko (viz fotka č. 4). Proč bylo v minivýběhu, natož samo, to nevím, ale pokud se někdo do obory chystáte a uvidíte velké bílé prase, vyřiďte, že ho pozdravuju

Máte-li zájem o více fotek, navštivte tyto stránky.

Penzion Blanko, aneb kde lišky dávají dobrou noc…

22.4.2014 Napsat komentář

Přítel je na dávání dárků poněkud tvrdý oříšek. Co chce či potřebuje, to si koupí nebo vyrobí. Jídlem mu sice také vždy udělám radost, ale balit mu k Vánocům do kastrolu občerstvení se nejevilo jako nejlepší nápad. Krom nějakých maličkostí jsem mu (nám) tedy koupila na slevomatu (konkrétně na hyperslevách) wellness pobyt na dvě noci.

Penzion*** se nachází v Jižních Čechách v/u vesničky Smrčná – cca 20 km na jihovýchod od Jindřichova Hradce, blízko je přírodní park Česká Kanada. Bližší město je Nová Bystřice (cca 3,5 km), kam si můžete zajít na oběd, zahrát golf, ale také se podívat například na úzkokolejku. Rájem je tato lokalita však převážně pro cyklisty (na oficiálních stránkách naleznete i nápady na výlety). Osobně nejen penzion, ale také tuto lokalitu doporučuji hlavně lidem, kteří se nechtějí jen válet ve vířivce či sauně, ale chtějí si také udělat túru, ať už pěšky nebo na kole. Okolí totiž dýchá hlavně historií – samotný penzion Blanko (ale také blízký hotel Peršlák) je bývalé útočiště roty, která hlídala přeběhlíky z Čech do Rakouska – nejbližší hranice je vzdálená pouhý kilometr.

Zdroj: Mapy Google: Pension Blanko. [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Pension+Blanko/@49.014413,

15.067725,7z/data=!4m2!3m1!1s0x47732b448947ef3b:0x3129ab5434444145>

Ačkoliv se však penzionek nachází uprostřed „divočiny“ (srnek jsme viděli nespočet), nečekejte žádnou chajdu s vytrhanými prkny a salonkem pro pavouky. Osobně shledávám budovu velmi moderní a luxusní. Je tu několik pokojů (některé mají i přímý vstup na terasu/balkon). My měli menší útulný „byteček“ s kuchyňkou hned u vstupu (je zde plotna, lednička, nějaké nádobí i rychlovarná konvice), koupelnu s vanou a ložnici s manželskou postelí, skříní, stolem a televizí. Dokonce je tu i bezplatná wifi! Prostě na romantický víkend tak akorát, na déle než dva týdny tak akorát na zbláznění z věčné přítomnosti druhého bez možnosti si dát klid. Pro odpůrce luxusu je tu ale také možnost pronajmutí týpí s vlastním spacákem.

A jak tedy náš víkend skutečně vypadal?

Check-in je možný od čtyř hodin. My vyjeli 11. 4. 2014 ve tři čtvrtě na tři z Plzně a dorazili jsme v půl šesté. GPS navigace nás totiž tahala po těch nejmenších vesničkách (ačkoliv bych asi použila i jiný výraz) – a to prosím při nastavení na nejrychlejší cestu. Ono ale není od věci se dozvědět něco o České republice, třeba, že Chlaponice jsou kousek od Mužetic

. Zpátky jsme jeli přes Budějky a cesta byla, tuším, ještě delší.

Večeře se podává v sedm a snídaně mezi osmou a půl desátou. Vaří tu spíše domácí kuchyni, než hody á la restaurace, ale pořádné porce, takže jsme si pochutnali i tak. První večer jsme měli jako předkrm mozzarellu s rajčaty a houstičkou, hlavní chod pak kaši s pečeným kuřetem. V sobotu rýži s masovou směsí a paprikou a jako dezert palačinku s jahodovou marmeládou. Snídaně jsou bohatou verzí švédského stolu.

Jelikož jsme tu pořádně byli akorát na sobotu (check-out v neděli je už v 10 hodin), naplánovali jsme si procházku přes Rakousko do Nové Bystřice, kde se naobědváme, mrkneme na úzkokolejku a poputujeme zpátky, přičemž si po večeři dáme masáž a saunu, což bylo součástí našeho voucheru.

První rada – když do Rakous, tak s GPS! Bez ní bychom se totiž asi vážně ztratili. Značky nikde, takže jsme mohli tak maximálně slalomovat s patníky s písmeny C a Ö po stranách (copak to asi znamená…). Dalších záchytným bodem při stagnaci naváděcího přístroje nám byly očíslované budky na stromech – ornitologové se vážně činili. Na druhou stranu, nebýt prodloužené bloudivé procházky, neviděli bychom zbytky základů domů po lese, které museli být po rozpadnutí Rakouska-Uherska zbourané. Také jsme viděli pikety pro vojáky, kteří hlídali hranice, ale také spoustu sošek Ježíše Krista a panenky Marie.

Když jsme se konečně vymotali ze spárů neupravené české přírody (to píšu hlavně proto, že ta neupravená rakouská příroda byla jaksi upravenější, než ta naše), najedli jsme se na náměstí v Nové Bystřici v restauraci u Toma (ta se prý takto jmenuje na počest zesnulého syna majitele). Doporučuji ale mrknout do restaurace Fogl naproti – minimálně ceny i výběr byl příznivější, ale přítel se jmenuje Tomáš, tak vám je asi jasné, proč jsme skončili tam. Další je restaurace u Zvěřinů,popřípadě od května zde funguje teráska pro cyklisty (na jméno si asi nevzpomenu) s venkovním grilem směrem na Smrčnou. Zpáteční cesta byla snadná – u policajtů zahnout doprava. To by přítel ale nesměl mít oproti mně ještě dostatek energie, takže jsme zpátky slalomovali tentokrát po golfovém hřišti a na cestu, o kterém jsem hned zpočátku tvrdila, že je to ta správná, jsme se prodrali po úzké lesní cestičce. Po úzké lesní cestičce pravděpodobně pro jezevce. Výlet jsme ale přežili ve zdraví, na pokraji sil, ale naštěstí bez klíšťat.

Večer nás čekala skvělá masáž od pana Anděla, se kterým si musí sednout doopravdy každý. Krom lávových kamenů, rukou a hrabiček vás namasíruje také baňkami a k tomu vám přidá osobní diagnózu a přidá pár rad, jak se zbavit, nebo alespoň zmírnit vaše bolesti zad. Pivko se saunou po masáži byla skvělá tečka našeho druhého dne.

A jak to bylo s naším voucherem?

Voucher jsem koupila přes hyperslevy někdy v polovině prosince. Jeho součástí bylo ubytování na dvě noci, polopenze, hodina privátní aromasauny, půl hodiny masáže pro oba a nakonec pivo/víno k oběma večeřím. Musím přiznat, že s nalezením termínu byl trochu problém, neboť se penzion zrovna přestavoval, ale pokud máte rádi klid, doporučuji jet opravdu před polovinou dubna. Hosté jsme tam totiž byli jen tři, takže tu byl klid a pohoda. Počasí se také lepšilo, ačkoliv ono tu ani moc neprší, jak bylo vidět na vyschlých rybnících.

Sezóna je ale jako stvořená pro rodiny s dětmi – přistaví se bazén, trampolína a skluzavka tu také nechybí a kousek od hlavní budovy je i ohniště s dřevěným „barem“. V případě potřeby je také možné zapůjčit kola, ale to se opravdu vyplatí na více dní.

Pobyt byl tedy na jedničku, ale příště to chce více dní

Více zde.