Stálí čtenáři mých článků již ví, že jsem období od 18. ledna do 4. června strávila na Erasmu na Kanárských ostrovech v Las Palmas. V následujícím článku naleznete několik rad, jak hledat dlouhodobější ubytování nejen v této lokalitě, ale v celém Španělsku, navíc několik tipů, na co si dát při hledání ubytování na dálku pozor a na co se rozhodně ptát!

Hledáte-li dlouhodobé ubytování někde v zahraničí (ať už na Erasmu či běžně), doporučuji následující vyhledávání:

• Airbnb – ano, Airbnb se využívá spíše pro krátkodobější pobyty, dlouhodobé však někteří majitelé jako stálý příjem rovněž uvítají a většinou dají výraznou slevu.
• Couchsurfing – myšlenka couchsurfingu je hlavně možnost přespat někde zdarma, nicméně i zde někteří uživatelé svolí k pronájmu pokoje (výhoda, že budete bydlet s místním, co vás provede a pomůže s učením jazyka jako language exchange), nebo minimálně poradí.
• Facebook – nejlepší je se poptat na neoficiální stránce daného města, případně na stránkách jako je Erasmus in apod. Přímo na Kanárech se můžete poptat na stránkách Cesi a Slovaci na Islas Canarias.
• Erasmusu – stránka přímo pro Erasmáky, kde vám poradí nejen, co se bydlení týče.
• Pisocompartido – spolubydlení přímo ve Španělsku, inzeráty jsou většinou ve španělštině.
• Milanuncios – (odkaz již pro bydlení v Las Palmas) na této webovce jsou inzeráty různého typu, včetně nabídek pronájmu, vše převážně ve španělštině.
• Zeptejte se někoho, kdo v lokalitě již (na Erasmu) byl.
• Jeďte tam s předstihem, zaplaťte si na dvě noci hostel/airbnb a porozhlédněte se sami – věřte, že deadline vás k nalezení ubytování dokope, a pokud se nezadaří, zaplatíte si holt další noc.

Já jsem si ubytování našla přes Pisocompartido, kam mě ovšem navedli lidé z couchsurfingu. Se svým ubytováním jsem nebyla nespokojená, nicméně spokojená rovněž ne. K důvodům se dostanu později, nicméně zde je pár rad a tipů, na co se v případě pronájmu ubytování bez možnosti vidět byt předem, rozhodně ptát. A je pravda, že někdy je jazyková bariéra velkým úskalím, nicméně lepší si protrpět pár chvil se slovníkem, než poté několik týdnů v příšerném bytě.

• Zda má váš pokoj zámek – zde se hodí krátký příběh mého kamaráda: po pár měsících bydlení se k nim do bytu nastěhoval klučina, který se hned třetí noc dost opil, potkal někde na fiestě jiného kluka a pozval ho na pivo k nim do bytu. Výsledek? „Cizinec“ mu ukradl nejen peněženku, mobil a laptop, ale rovněž klíče, takže bylo nutné vyměnit zámky a dokoupit klíče nejen pro všechny v bytu, ale i v celé budově samozřejmě s klíči pro každého nájemníka! Pierrick ani nikdo jiný neměl u svého pokoje zámek, takže mohli jen děkovat bohu, že zloděj nebyl příliš oprsklý a „nezkoušel“ i další pokoje. Nicméně nikdy nevíte, koho si vaši spolubydlící přivedou, a když jste pak třeba na pár dní pryč, určitě nechcete svůj pokoj nechat „jen tak“.
• Zda můžete mít návštěvy – mě ani nenapadlo se na takovou „maličkost“ zeptat, nicméně mi bylo oznámeno, že návštěvy mám zakázané. V některých inzerátech jsem tuto informaci viděla napsanou, proto mě ani nenapadlo tuto otázku položit (když v tomto inzerátu nic takového nebylo), a poté jsem se dost divila.
• Kdo s vámi bude bydlet – pokud hledáte bydlení dostatečně dopředu, dost možná tuto informaci mít majitel ještě nebude, nicméně chcete jistě vědět alespoň typově, komu byt většinou pronajímá – zda se jedná o starší obyvatele, či třeba Erasmus studenty.
• Fotky přímo pokoje, kde budete bydlet – Zde jsem tak trochu opět naletěla. Na internetu byly fotky krásného, světlého pokoje, který byl celý bílý, poměrně moderní a pěkný. Ve výsledku jsem bydlela v úplně jiném pokoji, který sice nebyl nijak strašný, ale musela jsem spoustu věcí přestěhovat a dokoupit jiné záclony, povlečení a další věci, abych ho alespoň trochu zútulnila. Pokoj byl navíc plný věcí syna majitelky, na které jsem opravdu nechtěla stále koukat, takže jsem je musela přestěhovat/zakrýt kusy látky.
• Zda je již v bytě zařízené internetové připojení – kamarád Marcin měl dlouhosáhlé zařizování internetu v prvních měsících, takže v případě práce na projektu do školy apod., trávil spoustu času v různých kavárnách s free Wi-Fi.
• Kdy podepíšete smlouvu – ačkoliv se to může zdát zvláštní, někteří pronajímatelé vám ji nedají. Majitelé prostě byty kvůli daním pronajímají načerno, což by vám možná nemuselo původně tolik vadit, pokud se zdají být seriózní, nicméně v případě, že si budete chtít zařídit NIE a kartu rezidenta kvůli zlevněným vstupům a cestování, budete potřebovat právě kopii smlouvy.
• Zda je v bytě pračka, mikrovlnka, trouba – a vše ostatní, co chcete, aby zde bylo. Vhodné se poptat také na povlečení, aby vám nezabíralo místo v kufru, případně si zde nějaké za 10€ koupíte.

A jak vypadají takové typické byty na Kanárech?

• cena 200 – 300 €/měsíc – počítejte se spolubydlícími, garsoniéry moc nevedou, takže by se vám silně prodražila
• DOPORUČUJI lokalitu Mesa y Lopéz či Parque de Santa Catalina – centrum, blízko autobusového nádraží a hlavně blízko pláže!
• 2 koupelny
• menší pokoj
• voda z kohoutku není pitná (odsolují vodu z moře) – nejlepší je si dokupovat 8l barely zrhuba za 1,5€
• někdy nemívají mikrovlnku/troubu – pokud je chcete, rozhodně se poptat předem
• nemívají topení
• výtahy (2)
• okna často hlavně do dvora – málo světla
• mladí většinou bydlí s rodiči (ekonomická krize)

A má zkušenost?
Jak jsem již psala, byt jsem si našla na Pisocompartido. Pronajímateli jsem psala email španělsky i anglicky a ptala jsem se ho, zda mluví anglicky. Nakonec proběhla celá naše konverzace v angličtině. Psal mi, že v bytě bydlí jeho matka, která anglicky nemluví, nicméně, že je na Erasmáky zvyklá, neboť v ostatních pokojích většinou bydlí právě Erasmus studenti a že při mém pobytu tam bude minimálně jeden Ital. Viděla jsem to jako pozitivum, počítala jsem, že se alespoň budu cítit bezpečně, že mi maminka poradí a rychleji se při komunikaci s ní naučím španělsky. Ve výsledku zde asi první 2 týdny skutečně bydlel ještě jeden Ital, nicméně ten poté odjel a v jeho pokoji (v tom hezkém, co byl v inzerátu), se nakonec střídaly kamarádky právě zmíněné maminky. K tomu v bytě bydlela její dcera s přítelem, takže jsme byli taková hezká „rodinka“. Můj pokoj se mi upřímně moc nelíbil. Byl plný věcí, takže jsem je musela stěhovat a schovat, rovněž jsem si musela nakoupit povlečení, záclony či deku na křeslo, abych se alespoň trochu cítila „jako doma“. Teresa (tak se matka jmenovala) navíc nevynechala příležitost, kdy by mě mohla opravovat, radit mi, či po mně něco dělat podruhé – pravděpodobně si kompenzovala, že její syn už s ní nebydlí – takže jsem se jí po nějaké době snažila co nejvíce vyhýbat. Smlouvu jsem neměla, ale nakonec to bylo zařízeno přes jejího přítele, takže jsem měla smlouvu na jiný byt, z čehož jsem byla poněkud na nervy, nicméně s tím nebyl žádný problém. Byt neměl obývák, takže jsem většinu času trávila v pokoji, což mi ale zas tak nevadilo. Více mě mrzelo, že nemohu pozvat kamarády třeba na večeři. Navíc jsem se jednou nedostala do bytu (byt měl zámek, něco jako u nás řetízek), neboť jsem neměla klíč od druhého zámku, takže jsem musela přespat u kamaráda, neboť Teresa nereagovala ani na zvonění, ani na telefonáty.
Abych jí ale jen nekřivdila, zase mi poradila například s praním, rovněž jsem se v bytě cítila bezpečně, a neměla jsem problém třeba s tím, že by si spolubydlící pozval návštěvu a byli hlasití ve 3 ráno, s čímž měl problémy kamarád Simone. Ten navíc v kuchyni, která byla naproti jeho pokoji, neměl dveře, přičemž jeho spolubydlící věčně vařil „večeři“ ve dvě ráno, nejlépe s hlasitou hudbou. Také byl byt vždy čistý, což právě Simone měl s již zmíněným spolubydlícím problém, že věčně nechával nádobí ve dřezu, takže pokud jste ho chtěli použít, museli jste si ho umýt. No a v případě, že je byt, nedejbože dům plný Erasmáků, věřte, že se moc nevyspíte, rovněž policejní razie nejsou raritou, takže nakonec si vlastně nemám moc na co stěžovat.

Vždy jde ale hlavně o to, jak si se spolubydlícími sednete. Tak přeji v lovu na podnájem mnoho štěstí :)!