Kniha vs. eBook (a čtečka)?

 
Technologie se rozmáhají snad už do všech zákoutí lidského života. V poslední době se často řeší čtečky knih, které dost možná výrobce inspirovaly k vynálezu tabletu (tímto si úplně nejsem jistá, možná to bylo naopak). Já sama jsem vlastníkem takovéto čtečky a v následujícím článku si můžete přečíst, jaký je můj názor na tuto technologickou vychytávku.
Zdroj: Alza.cz – největší obchod s počítači a elektronikou: Amazon Kindle 5 černý [online]. In: . [cit. 2016-04-10]. Dostupné z: <https://www.alza.cz/amazon-kindle-4-glowlight-d341811.htm#alternativy>

Vzhledem k tomu, že jsem vlastník, si asi řeknete, že jsem stoprocentním zastáncem čteček. Ve skutečnosti jsem ale čtečku knih Amazon Kindle 5 vyhrála na SOČ 2013 (Středoškolská odborná činnost). Za takovouto výhru jsem byla pochopitelně nesmírně ráda – zvlášť, když jsem si na internetu dohledala, že tehdejší cena nově se objevujícího produktu byla přes 6 000 Kč! Zpočátku jsem ji ale nijak zvlášť nepoužívala.
Asi jako každý vášnivý čtenář mám názor, že kniha je prostě kniha a stáhnutí pdfka do čtečky těžko nahradí tu euforii, když mi přijde balík, či si knihu zakoupím v knihkupectví a poprvé mohu prolistovat stránky něčeho, co je mé a co mi bude dělat následujících několik dní společnost. Kdybych tento názor neměla, asi bych byla tak trochu padlá na hlavu, neboť bych byla ráda v budoucnu spisovatelkou a se čtečkami se rozmohlo i pirátství nového kalibru.
Na druhou stranu je čtečka něco opravdu výhodného. Jak jsem již zmínila, mám Amazon Kindle 5, která se dnes už nejspíš ani neprodává. Je totiž bez podsvícení, černobílá a není dotyková. Upřímně, to bych ale jinak mohla mít už tablet, takže jsem takto naprosto spokojená. Čtečka má anglické menu (které mi opravdu nevadí), jednoduché ovládání a dokonce má i Wi-Fi, kterou už kvůli složitému psaní nepoužívám. Podporuje formáty .pdf, .mobi, či .epub, takže není problém si do ní nahrát i nějaký svůj soubor psaný ve Wordu, který jen překonvertujete do pdfka.
A proč je čtečka tak výhodná?
  • Je malá a lehká, takže vlastně narvete hromadu knih do jedné kabelky.
  • Má opravdu dlouhou výdrž, na rozdíl třeba od tabletu. A zde mluvíme o týdnech, nikoliv hodinách.
  • Lze s ní lehce manipulovat, takže se s ní naučí opravdu každý, včetně třeba babičky. A pokud si chcete číst, ale například jste si zapomněli brýle na čtení, není problém písmo zvětšit (na rozdíl od knihy, kde pomůže už jedině lupa).
  • eKnihy nikde neskladujete – což je prostě neuvěřitelná výhoda. Já osobně čtu knihy většinou jen jednou. Na film jsem schopná se podívat několikrát, ale u knih to tak nemám, takže je mám poté sice v regále, ale leží tam dlouho. Případně je prodám, ale to nejde tak lehko (jako by to šlo například s ebookem). Když ta kniha stojí třeba 349 Kč a já ji mám přečtenou za dva dny, trochu to zamrzí.
  • Neničí oči, neboť používá novou technologii e-Ink (elektronický inkoust).
  • Spoustu knih naleznete na internetu zadarmo – tím nikoho nenabádám k pirátství, ale tak třeba České Dráhy za nákupy jízdenek přes internet dávají různé slevy do partnerských obchodů. Jedním z nich je i eReading s.r.o., od kterých jsem měla díky Českým Drahám hned 4 knihy zdarma.
  • Lze do ní vložit i své dokumenty, což se vyplatí hlavně, pokud si například nechcete tisknout hromadu papírů na zítřejší test, které byste poté stejně vyhodili.
  • Není možné z ní udělat salát Mlčící, na rozdíl od knih, ale okey, čtečku lze zničit také celkem rychle.
  • Je možné knihy i zakoupit na internetu (například na již zmíněném eReading či na eBux) a cena je třebas i poloviční oproti papírové verzi.
  • Určitě je super jako trochu dražší dárek, například pro ratolest. Výkonná čtečka je ale rozhodně mnohem levnější, než výkonný tablet. Pokud na ní chce majitel hlavně číst knihy, určitě je lepší koupit čtečku.
  • Design – bude zajímat asi především holky. Čtečky už se dnes prodávají v různých barvách, ale hlavně na ně najdete různá ochranná pouzdra.
  • Je snadné cokoliv dohledat. Pokud tedy máte například knihu citátů a znáte určitou pasáž, snadno text v knize najdete.
  • Skvělý marketingový tah – kromě newsletterů už některé společnosti zasílají i eBooky. Mě tím příjemně překvapila firma pinkTOYS, která zasílá eBooky s erotickými povídkami.
Některé z těchto výhod jsou výhody oproti knihám (takže se jedná spíše o výhody eBooků), některé oproti tabletům.
Pokud zvažujete koupit někomu čtečku jako dárek, dnes už se ceny pohybují i pod 1 000 Kč, doporučuji ale číst recenze. Pokud už někdo má a používá tablet, chápu, že je čtečka zbytečnost, ale pokud má dotyčný například notebook, rozhodně doporučuji čtečku. Dnes už je stejně u všech možnost surfovat i na internetu.
A jaký je váš názor?
PS: Mám spoustu knih, takže mi případně stačí napsat e-mail a ráda zašlu Mrkající.

Aprííííl!

 
Ačkoliv dnes máme Apríl, nikoho jsem prankem nevyvedla. Ale pan internet se činil!
Tak například na blog.cz se vám při přihlašování trochu zamotá hlava.
Minulý rok nás, co se map týče, pobavily Google Maps s Pacmanem, letos to jsou mapy.cz. O tom, jak vypadají silnice, se dnes sice asi nedozvíte, ale zato se opravdu pobavíte! Podívejte se, jak si se stránkou designéři vyhráli Smějící se.
Blaník – Nazdar Andreji, jak se babiš?
Ústí nad Labem – „Ty nemůžeš za to, jak mi je. Je to jen chemie.“ -Xindl X
Moravský kras – Česko udělalo díru do světa.
Tip: Pokud se chcete přece jen podívat na ty silnice, stačí kliknout na tlačítko „Zavřít apríla“, obnovit stránku či odstranit /cesko? z url.
Pokud jste našli další stránky, které byly pro tento den přetvořeny, budu ráda, když zanecháte komentář Mrkající.

Stránky a pořady, které vás dostanou – pokud umíte anglicky

 
Vzhledem k tomu, že umím celkem obstojně anglicky, využívám tuto schopnost i při prohlížení internetu. Našla jsem si tak několik stránek a pořadů, ke kterým se vždy ráda vracím, ať už se jedná o pouhé zasmání, či poměrně užitečné informace. Jejich výčet vám přináším v následujícím článku.

Tento americký umělec umí velmi dobře s Photoshopem. Proto je, dokonce i od neznámých lidí, často žádán o úpravu fotek. James si z toho ale udělal poměrně zábavné hobby a žádosti si občas vysvětlí poněkud jinak, než jak byly původně zamýšleny. Poté je vloží na své stránky/facebook, kde je sdílí se světem. A my tak máme možnost se opravdu dobře pobavit. (Zde není potřeba umět „zas tak“ dobře anglicky, případně pomůže slovník.)
Zdroj: Facebook: John Fridman [obrázek]. In: . [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/jamesfridmanpage/photos>
Na YouTubu najdete mnoho videí od Jamese Cordena, britského producenta, spisovatele a herce. Já sleduji videa Carpool Karaoke, což jsou videa vysílána v jeho talkshow The Late late show with James Corden navazující na předchozí práci Craiga Fergusona. Carpool Karaoke spočívá v tom, že James řídí a vyzvedne některou ze známých zpěvaček či zpěváků. S nimi pak probíhá v autě za jízdy vtipný rozhovor, přičemž si během jízdy i pouštějí hudbu a zpívají. Takto „dostal do auta“ již například Adele, Jennifer Lopez, Siu, One Direction či Justina Biebra, o kterých jsme tak měli možnost dozvědět se spoustu peprných informací. Skvěle se ale pobavíte i u celého pořadu. (Zde je už potřeba umět anglicky poněkud více.)
Zdroj: YouTube: Sia Carpool Karaoke . In: . [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?<v=S_RzBeC5ZJY>
John Oliver je Brit žijící v USA. Má tak možnost porovnat obě země, ale také jejich politický a právní systém. Různé „absurdnosti“ a bezpráví tak řeší ve svém pořadu Last Week Tonight, kde je během jednoho týdne schopen „vyšťourat“ kvanta informací na aktuální téma, o které se hodlá podělit. Navzdory poměrně vážným tématům se snaží celou situaci odlehčit vtípky a vtipnými fotkami, které tvoří v zákulisí. My tak máme možnost se nejen pobavit, ale také dozvědět se o věcech v USA, o kterých toho moc nevíme (jako například, že jsou opravdu velké rozdíly mezi rodičovskou u nás a tam). (I zde je potřeba umět velmi dobře anglicky, neboť John Oliver používá širokou slovní zásobu, které může většina Čechu v angličtině jen těžko konkurovat, zvláště pak kvůli odborným termínům. Nicméně spoustu videí s českými titulky najdete na videacesky.cz, kde je pořad do češtiny přeložen nejen jazykově, ale často také obsahově, aby byly vtípky přiblíženy a pochopeny.)
Zdroj: VideaČesky.cz: John Oliver – Donald Trump CZ titulky . In: . [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: <http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/john-oliver-donald-trump>
TED je skvělá stránka, kde najdete obrovské množství videí s prezentacemi na různá témata – opravdu snad na všechna témata! Přednášky jsou v angličtině, přičemž je kladen velký důraz, aby byly zajímavé, případně vtipné. Zatím jsem zde viděla několik přednášek zpochybňujících naši racionalitu od Dana Arielyho, velmi zajímavou přednášku od Terryho Moora o tom, proč bývá jako proměnná často označováno zrovna písmeno x, nebo dokonce přednášku od velmi známé Moniky Lewinsky, která zde vypráví svůj příběh a jaké měl následky! V článku u videa se vždy o „speakerovi“ také něco dozvíte.
Kromě zajímavých prezentací také Ted-Ed často vyvěšuje různé logické hádanky, samozřejmě i s řešením, nebo naučná kreslená videa. S českými titulky je najdete opět na VideaČesky. Co je velkou výhodou TEDTalks je to, že nejen, že si můžete video stáhnout přímo na oficiálních stránkách, ale také jsou k němu přiloženy titulky v nejrůznějších jazycích. Spoustu z nich je i v češtině! A pokud ne, angličtina je zde vždy, takže si případně můžete video stopnout a nějaké to slovo dohledat.
Originál zde, bohužel se mi video nepodařilo vložit, proto jsem jej i s titulky našla na YouTubu.
Zdroj: YouTube: Tim Urban (English subt) Inside the mind of a master procrastinator/TED Talks . In: . [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=mMOHfgKxuYI>
Lip Sync Battle
Lip Sync Battle je další pořad spíš pro pobavení. Dvě celebrity zde soutěží o „pás“ (podobný tomu, který doplňuje titul mistra v boxu či wrestlingu), přičemž si musí připravit dvě písničky. Nemusí je ale zpívat, nýbrž vytvořit choreografii, která má být vtipná, případně podobná té, která se objevuje ve videoklipu písničky. Kdo více pobaví publikum, vyhraje. Celý pořad je samozřejmě koncipován i jako talk show, takže jsou zde i rozhovory s hvězdami a časté soutěživé popichování mezi oběma účastníky. (Pokud vám jde hlavně o taneční kreace, není třeba umět prakticky vůbec anglicky. Zato je vhodné znát dané písničky a videoklipy.)
Mě osobně nejvíc pobavila Jenna Dewan Tatum, která v díle soupeřila s vlastním manželem, Channingem Tatumem a bravurně předvedla jeho vlastní tanec z filmu Bez kalhot XXL, kde je striptérem. Ty pohyby opravdu stojí za to – pobaví se rozhodně i ti, kteří snímek neviděli!
Zdroj: YouTube: Lip Sync Battle – Jenna Dewan-Tatum I . In: . [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=TW6zol0GEFY>
Umíte dobře anglicky a chcete se naučit něco nového, zapsat si kurz, ale nemáte na něj peníze či čas někam dojíždět? Přesně pro vás je Coursera! Najdete zde opravdu velké množství kurzů od tvůrčího psaní přes tvoření prezentací až po programování. Videa a samotné kurzy jsou tvořeny předními odborníky z různých univerzit. Musíte se zde zaregistrovat, poté si kurz zapsat a poté vám na e-mail chodí upozornění, často je lekce jednou týdně složená z několika videí, případně textů. Občas dostanete i domácí úkoly, které dělat nemusíte, ale pokud chcete na konci kurzu obdržet certifikát, je nutné úkoly splnit. Certifikáty jsou někdy zdarma, někdy je nutné si je zaplatit. U videí bývají často anglické titulky, takže když něčemu nerozumíte, stačí si slovíčko dohledat. Některé kurzy jsou i v jiných jazycích, případně jsou k nim dodávány titulky v jiných jazycích. Videa a dokumenty je i možné si stáhnout do počítače. (Zde je nutná lepší znalost angličtiny, protože věčné googlení slovíček, kde jsou navíc i odborné termíny, není to pravé.)

10 000 návštěvníků ^^!

 
Včera mezi 16 a 22 hodinou přišel již 10 000. čtenář mého blogu :)! Je to zhruba za 1,5 roku, neboť jsem počítadlo spustila až cca 4 měsíce po založení blogu. Proto vám všem chci MOC poděkovat za přízeň, znamená to opravdu hodně :)!
Zdroj: TJ Slovan Havířov: 10 000 návštěv našich webových stránek [online]. In: . [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: <http://tjslovanhavirov.cz/10-000-navstev-nasich-webovych-stranek/>

Temné kouty/Dark Places

 
Na zhlédnutí tohoto filmu jsem se připravovala přes půl roku. Knihu Temné kouty jsem dočetla na konci srpna, nicméně po prvních minutách filmu jsem věděla, že tohle bude chtít větší pauzu. Spoustu informací (některých poměrně důležitých), totiž bůhvíproč změnili, a to jsem nemohla tak úplně vydýchat. Upřímně si myslím, že pro nezasvěcené to je však dost dobrý thriller!
Zdroj: Knihkupectví Neoluxor: Temné kouty – 2. vydání [online]. In: . [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: <http://neoluxor.cz/beletrie/temne-kouty-2-vydani–230081/>

Film Temné kouty z roku 2015 vznikl pod rukou scénáristy a režiséra Gillese Paquet-Brennera. Silně inspirován je však románem Temné kouty od spisovatelky Gillian Flynnové, která napsala také Zmizelou (podle níž je natočen i film) a Ostré předměty. V hlavních rolích uvidíme herečku Charlize Theron (Pravidla moštárny, Listopadová romance), mladičkou Chloë Grace Moretz, která si svou kariéru celkem vybudovala na hororech (3:15 zemřeš, Carrie, Zůstaň se mnou) či Nicholase Houlta (X-men: Budoucí minulost, X-men: První třída). Snímek má 104 minut.1
Ačkoliv je Libby Day už přes třicet let, za svůj život nikdy nepracovala. Ani nemusela – žila z příspěvků hodných lidí. Když byla malá, její bratr na jejich farmě v noci zabil její matku a dvě sestry, a Libby je přesvědčená, že kdyby ji našel, jistě by byla mrtvá i ona. Ben Day si za tento čin odpykává již 28. rok ve vězení.
Libby je ale kontaktována Lylem Wirthem, který ji zasvětí do Vražedného klubu, kde se snaží záhadný masakr vyřešit. Jelikož Libby potřebuje peníze, souhlasí, že se bude snažit vraždám přijít na kloub, ačkoliv je bytelně přesvědčená o bratrově vině. Jak se ale ukáže, spoustu dílků skládanky ještě nezná a vlastně ani nechce znát, protože by ji to hrůzné tajemství tížilo možná víc, než její policisty vnukntá pravda…
Trailer:
Zdroj: YouTube: Temné kouty / Dark Places (2015) CZ HD trailer [online]. In: . [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=gPWs9joWmkE>
Má zkušenost:
Jak už jsem zmínila – na zhlédnutí filmu jsem si počkala. A to z několika důvodů – Libby bylo v knize 6 let, když se to stalo, a blížilo se 25. výročí, kdežto ve filmu jí bylo 8 a blížilo se 30. výročí. Okey, to není nic tak extra zásadního. Další věc ale je ta, že Ben a Libby byli po své matce zrzaví. Ben si přebarvil vlasy, čímž jakoby plival na svou matku. Ve vězení mu poté opět narostly husté zrzavé kadeře. Ve filmu není ani Ben, ani Libby zrzavá, a Ben je ve stáří pro jistotu plešatý. Nakonec mě dorazila Chloë Moretz jako Diondra. Ano, je to krásná a talentovaná herečka, nicméně Diondra měla být černovlasá, hodně zmalovaná holka. Takhle se jedná o prkotiny – ale právě proto, že to jsou prkotiny, nechápu, proč je ve filmu museli změnit? Ještě pár věcí by se našlo, ale to bych spoilerovala.
Osobně si myslím, že právě proto má film na čsfd jen 61 % – mě jako fanouška Gillian Flynn a čtenáře knihy to také pobouřilo.
Po půlročním nadhledu musím uznat, že se mi film (a hlavně příběh) hodně líbil. V ostatních aspektech se jim totiž podařilo jít podle knihy, kde se střídaly pohledy do přítomnosti a minulosti, ale také vyprávění jednotlivých postav. Těžko však mohu posoudit, jak by se mi líbil, kdybych nejdřív nečetla knihu.
I tak dávám 73 %.

1Česko-Slovenská filmová databáze: Temné kouty / Dark Places (2015) [online]. In: . [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/341224-temne-kouty/prehled/>

Můžeme si za to samy

 
Někteří muži přijdou domů z práce, sednou si na gauč k televizi, nechají se manželkou obskakovat a nehnou doma ani prstem. Vymlouvají se především na práci, kde byli celý den, a na únavu. Ženy si pak u kafe s kamarádkami povídají o tom, jaké to mají doma lenochy, a že celá domácnost stojí na nich. Ale je tomu opravdu tak? Já si myslím, že si za to občas můžeme doopravdy samy.
Zdroj: Simpsons – POSTAVY.cz: Homer Jay Simpson [obrázek]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <http://www.postavy.cz/homer-jay-simpson/>

Za svých – bože! v neděli už to bude – dvaadvacet let, kdy randím od čtrnácti, by se mohlo zdát, že ještě nemám dostatečné zkušenosti, abych měla k tomuto tématu co namítat. Nicméně nezapomeňte, že nemusím být manželkou a partnerkou, ale stačí být dcerou.
Jak můj otec, tak můj přítel, jsou velice pracovití. Vlastně je můj přítel takový učebnicový příklad toho, že dívky si hledají muže podle svých mužských vzorů. Já říkám CHVÁLABOHU, neboť taťka je hodný, pracovitý, k mamce se chová a choval vždy hezky a umí se pro věci nadchnout. Je poněkud workoholik, což Tom ho v téhle disciplíně ještě předčil, nicméně lepší workoholik než alkoholik Smějící se.
Co ale „moji chlapi“ rovněž sdílí, je to, že prostě nepatří do domácnosti a představit na rodičovské dovolené bych si je doopravdy nedokázala. Ne, že by neuměli třeba uklidit, taťka narozdíl od mamky umí i dokonce šít na šicím stroji, ale ani jednoho z nich prostě nenapadne zalít kytky, a také nevaří. Nejdřív mi bylo trochu líto, že vařit budu vždycky já nebo mamka, ale když se nad tím člověk zamyslí, není to tak špatné. Zase se mi do toho nemíchají, neříkají, jak by to chtělo přidat to či ono a naopak oba vždy chválí a mlaskají. No a když není čas, spokojí se se studenou večeří, případně aportují něco z restaurace, což také není k zahození.
Tom dokonce po večeři většinou i ochotně umyje nádobí, taťka se k tomu zas tak nemá, ale když ho poprosím, taky to udělá. Někdy je ale rád, že si po práci sedne na gauč, takže na mamčino ponoukání, ať si nandá večeři, jen odvětí, ať mu to nandá (a nejlépe i naservíruje pod nos) ona. No a jsme u toho!
Jenže ti chlapi za to až tak moc nemohou! Nemusí to být vždy lenost, ale třeba jen odevzdanost. Třeba nám kdysi chtěli pomáhat, ale my je naším věčným opravováním, radami a komentáři od toho prostě odradily. Třeba jsme se s nimi kvůli nějaké takové prkotině i pohádali. Zkuste se nad tím, milé dámy, zamyslet. Kdy jste naposledy po svém milém něco chtěly, ale nakonec si to stejně radši udělaly samy, neboť to prostě umíte líp (ačkoliv tak ta věta zní, fakt neměla být dvojsmyslná Mlčící).
Zdroj: Loupak.cz – Videa, Obrázky, Vtipy, Citáty, Hry: Život [obrázek]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <http://www.loupak.cz/obrazky/vlastni/494075/?thx=duchodce>
Nedávno jsme v Plzni s dalšími lidmi pořádali ples. S tím samozřejmě souvisí nejen slavení, ale také organizace a úklid, takže jsem domů po probděné noci dorazila v sobotu v 7 ráno úplně hotová. Snídaně je nicméně důležitá část dne a já za celý pátek nic nejedla (krom chipsů a dvou kousků pizzy), takže jsem si nestydatě naložila plnou misku mamči segedínu s domácími knedlíky. Po jídle jsem šla spát, takže když jsem jak zombík po pár hodinách sešla dolů do kuchyně, něco mě doopravdy zarazilo. Byl to způsob naskládání umytého nádobí v odkapávači. Nejdřív jsem si myslela, že jsem tu naběračku prostě dala na jiné místo, lžíce daná obráceně a stejně tak i miska, mě však utvrdila v tom, že já to nádobí určitě nemyla. Přesně tak, umyl ho taťka. A co jsem udělala jako první? Přeskládala ho. Přitom až na misku, která by případně mohla spadnout, na tátovu způsobu skládání nebylo nic špatného, jen já měla to neuvěřitelné nutkání to mít „po svém“. Nebo lépe řečeno „po našem“, protože můj a mamčin styl je totožný.
Obávám se, že jde až o nějaký archetyp, který my ženy máme hluboko zakořeněný v mysli. Nedávno jsme s taťkou společně věšeli mokré ponožky na topení, a když jsem viděla, jak je tam dal, opět jsem to předělala. Samozřejmě, že jsem si to hned odůvodnila tím, že „mým“ stylem uschnou daleko rychleji, nicméně takto pověšené měly být přes noc, takže by uschly tak či tak. Stejně tak potají předělávám připravené příbory od Toma (kterého o naskládání na stůl požádám), protože u nás v rodině máme prostě několik typů příborů a každý je zvyklý jíst tím svým.
Tyto situace samozřejmě občas vyústí i v to, že místo toho, abych si o pomoc řekla, to radši udělám sama. Upřímně mám dojem, že my ženy to kromě zmíněného archetypu děláme už proto, že nás prostě baví kamarádkám i jiným lidem vykládat, že jsme vlastně superženy, které toho mají nad hlavu a nikdo jim s ničím nepomůže. Přitom by ti naši muži třeba pomohli rádi. A ať už pracujete či ne, milé dámy, občas toho svého chlapa pusťte k nějaké práci, oceňte, že se snaží, poděkujte mu. A občas, když se neptá, zda s něčím nepotřebujete pomoc, ho nechte vydechnout na gauči, strčte mu do ruky pivo, dejte mu pusu a vězte, že se vám za to odvděčí. Možná ne dneska v posteli, protože u televize vytuhne, možná ne zítřejší pomocí s luxováním, ale minimálně tím, že bude ostatním chlapům vykládat, jakou má doma super ženskou. A co si budeme povídat – to pomůže kolikrát víc, než nějaké špatně naskládané nádobí Mrkající.
A jaký máte na toto téma názor vy? Teď myslím jak ženy, tak muže!
Pokud nad tím vším teď také přemýšlíte, pusťe si následující videa, kde tento „problém“ celkem vtipně a trefně shrnuje Karel Hynek:
Zdroj: YouTube: Na Stojáka – Karel Hynek – jak jsem žehlil [Video]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=f0_31uAJ-1g>
Zdroj: YouTube: Na Stojaka – Karel Hynek – fakt nevyměknu [Video]. In: . [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=tE7uGsu7JGA>

Řecké topinky

 
V 15 letech jsem poprvé letěla letadlem (alespoň poprvé, co si to pamatuji). Taťka vzal tehdy mě a mamku do Řecka. Měli tam ty nejlepší předkrmy! Osobně jsem se zamilovala do něčeho, čemu říkám „Řecká topinka“, a když jsem chtěla včera na večeři přítele překvapit kromě hlavního chodu i předkrmem, zapátrala jsem v paměti a tuhle rychlou ňamku mu připravila. A jak slintal!

Zprvu musím říct, že Řecká topinka se hodí klidně i jako hlavní chod, když si jich dáte víc. Sice je k ní potřeba topinkovač/toastovač, ale ten má většinou každý doma, takže tímto pokrmem rozhodně zabodujete i na nějaké domácí párty!
A co budeme potřebovat? (na 4-5 topinek)
1) Olivový olej – 2 lžíce
2) Sůl
3) Pepř
4) Nějaké houstičky/bílý celozrnný chléb
5) Česnek (nejlépe český) – 2 stroužky
6) Oregáno (+nějaké bylinky, pokud chcete a máte) – 1 lžička
7) Topinkovač/toastovač
– Jedna várka je hotová za 5-10 minut.
Postup:
1) Houstičky či chléb si nakrájíme na plátky cca 1-1,5 cm široké. Vložíme nahřát do topinkovače/toastovače a mezitím si připravíme směs na potření.
2) Na talířek/do mističky si nalijeme 2 lžíce olivového oleje, přidáme kávovou lžičku oregána, osolíme a opepříme podle chuti. Na prkýnku si oloupeme 2 stroužky česneku a nakrájíme na malé kostičky. Můžeme ho také prolisovat, ale osobně ho mám radši krájený. Nakrájený česnek přidáme do mističky a pořádně zamícháme. Tato směs je na 4-5 topinek.
3) Když jsou topinky nazlátlé a teplé, nejlépe kávovou lžičkou na ně rovnoměrně klademe naši směs. Ihned za tepla podáváme. Dobrou chuť!!!
Tip: Díky česneku je tento recept skvělý i při nachlazení či jako prevence Mrkající!

Silo/Wool – Hugh Howey

 
Kupovat bráchovi dárky je rok od roku horší. On to cítí asi stejně, takže jsme to vyřešili tak, že se prostě domluvíme, takže si koupíme to, co opravdu chceme. Není to sice překvapení, ale na druhou stranu ani zklamání. Letos si brácha řekl o knihu, ale nevěděl jakou. Já mu dle popisu doporučila Silo od Hugha Howeyo, neboť je bratr ajťák a v Silu vládne všemocné IT oddělení. Přiznávám, že mě samotnou trilogie (další díly jsou Turnus a Prach) zaujala, takže jsem nečekala, až ji brácha dočte a stáhla jsem si ji do čtečky a využila nemoci ke čtení. A že to bylo super počtení Usmívající se (kdo má rád knihy Hunger Games, Maze Runner a 1984, určitě se mu bude líbit).
Zdroj: KOSMAS.cz – vaše internetové knihkupectví: Silo – Hugh Howey [online]. In: . [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: <https://www.kosmas.cz/knihy/194029/silo/>

Americký spisovatel Hugh Howey se v mládí věnoval počítačům, takže tato tematika se hojně objevuje i v jeho knihách. Tento čtyřicetiletý (narozen 1975) autor je tak trochu dobrodruh, rád zkouší nové věci, což mu dohromady s talentem dává skvělé dispozice k psaní. Za život už pracoval jako kapitán na lodi (kde potkal i svou nynější manželku), pokrývač, nebo zvukař. Píše hlavně fantasy a sci-fi, často o budoucnosti či postapokalyptickém světě. Kromě ságy Silo (v originále Wool) se jedná i o knížky s odvážnou Molly Fyde z 25. století či knihu Já, Zombie. Kromě Sila a následující knihy Turnus (v originále Shift) však ostatní knihy přeložené do češtiny nenajdeme. Silo má nicméně takový úspěch, že se začíná chystat i film, na který se můžeme v příštích několika letech těšit.
Silo, kde žije několikset lidí, je rozděleno na tři sekce po 48 patrech. V každém patře se dělá něco jiného, ať už jde o 1. patro se starostkou a šerifem, 34. patro s IT oddělením, oddělení zásobování, mechanické patro, patro s nemocnicí, patro s farmou… Fungování sila závisí na veškeré spolupráci jednotlivých pater. Bohužel i zde se najdou zločiny, které má za úkol řešit stávající šerif. Trestem je tzv. „čištění“ – čištění senzorů venku, přičemž to kvůli toxinum a nedostatku kyslíku pro čističe znamená smrt. A přesto, ať už zločinec cítí jakékoliv bezpráví, stejně čistí – jak je to možné?
V Silu se vše změní, když je na post šerifa jmenována Juliette, která začne zjišťovat, že Silo má spoustu hrůzných tajemství, které nedrží pod pokličkou nikdo jiný, než samotné IT oddělení!
Má zkušenost:
Knížka je zas trochu něco jiného, než na co jsem zvyklá. Ano, přirovnala bych ji k něčemu mezi 1984 od Orwella, Maze Runnera od Dashnera a možná i Hunger Games od Collinsové, nicméně spíš jde o způsob psaní a vývoj.
Kniha je psaná v Er formě, ale je zde hned několik hlavních postav, některé z nich i zemřou, což je pro mě hlavní změna oproti jiným knihám. Silo s 496 stránkami je totiž rozdělené hned do 5 částí, v originále byly prvotně publikovány jednotně, takže je jasné, že musí být mezi jednotlivými částmi větší předěl. Ačkoliv je zde více hlavních postav, klíčová je zde právě Juliette, trochu mi připomíná Miu Krügerovou z V lese visí anděl. Přiznávám, že mě žena v hlavní roli trochu zamrzela, neboť hlavní hrdinky vídám v knihách pořád. Na druhou stranu mi nepřipadá, že by se mentalita Juliette a ostatních nějak zvlášť lišila. To by rozhodně chtělo v knize více odlišit.
Na začátku knihy nenajdete moc akce, příběh se rozvíjí pomaleji, ale když přečkáte prvotní „nudu“, zjistíte, že Hugh Howey umí nevěřitelně barvitě popsat veškeré prostory Sila i aktivity jednotlivců, což vás doopravdy vtáhne do děje. Jednotlivá pravidla a fungování sila jsou navíc velmi dobře promyšlená, takže i v tomto ohledu se rozhodně nebudete nudit.
I konec je jiný, než bych očekávala, což mě na knížce vždy potěší, takže za mě má kniha 4/5!

Typy uživatelů na Facebooku

 
Na tohle téma již padlo spoustu článků a diskusí, ale i já jsem se rozhodla přispět svou troškou do mlýna. Těchto několik facebookovských kategorií uživatelů totiž dennodenně vídám na hlavní stránce a věřím, že i vy v nich najdete minimálně své přátele, možná i sebe.
Zdroj: Facebook [online]. In: . [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/>

1) Celebrity
Statusy které píší tito uživatelé mají většinou jen jedno téma: Jejich život, který každý řeší. Vám tak musí připadat, že dotyčný je snad celebrita, přestože vy jste o něm slyšeli naposledy tak maximálně na základce. I obrázky jsou většinou vlastně jen malůvky či fotky, kde je důležitý text, něco na styl: „Lituju tě, že máš tak podělanej život, že musíš řešit ten můj.“ Tyto statusy a obrázky ale „Celebrita“ sdílí a vkládá alespoň 3x denně. Vy tak máte šanci se v jejich plcích dozvědět prakticky vše, na co si tito vaši „přátelé“ stěžují, že každý omýlá.
2) Drama Queens
Smutné obrázky na téma láska, smutní smajlíci, srdíčka, pocity jako „cítí se bezmocně“, „cítí se na dně“ či „cítí se neúplně“ jsou na jejich denním pořádku. Také u nich často najdete změnu vztahů z „…je ve vztahu“ na „…již není ve vztahu“, ale i obráceně, klidně po pár hodinách. Většinou se jedná o dívky, často 1) a 2) v jedné osobě, takže po zhlédnutí jejich timelinu jste zralí tak akorát na sebevraždu, nebo na celý box zmrzliny. Jak může mít někdo tak smutný život a takovou smůlu v lásce? Ale to je jen dramatizování! Ve výsledku jsou tyto slečny často ve spokojeném vztahu s milujícím přítelem s drobnými chybkami, na kterého se prakticky nic, co sdílejí, nevztahuje. Ony však doufají, že jejich přítel si ty obrázky prohlédne a zásadně se změní. A ve chvíli, kdy se změní, přijde ta vzácná věta: „Ale ty ses TAK změnil!“
3) Někdo
Někdo na kafe? Někdo ven? Někdo do kina? Někdo doporučí nějaký film? V období maturit to bylo něco na styl Někdo s rozborem Máje? Ale případně i další otázky, na které je možné najít na internetu jednoduše odpověď. Když se chce. Jedinou vaší touhou je mu napsat Try to fucking Google it!, případně poslat neotřelý odkaz. Ze statusů tohoto člověka je jasné, že je neuvěřitelně nesamostatný, popřípadě líný. Na druhou stranu v občasných komentářích takových statusů najdete i nějaký fajn tip třeba právě na film.
4) FF – fitness freak
Timeline tohoto fitness nadšence navštěvujete jen nedopatřením – nic totiž nedokáže tak zkazit apetit u rozbaleného balíčku chipsů, jako je video s namakanými borci a slečnami ve fitness kroji, který je možno nazvat spodním prádlem. I díky tomuto člověku víte, že WorkOut neznamená vypadnout dříve z práce či dostat padáka. Timeline se vyznačuje hlavně workoutovými videy, „vtipnými“ obrázky, které moc nechápete, statusy, jak „to bylo v posilce dneska super„, kde má dotyčný/á označené své stejně naladěné přátele. Takový status se opakuje cca 4-5x týdně a vy se jen ptáte sami sebe, kde na to FF jen bere čas a peníze.
Vtipné je, že když je venku krásně a vy si chcete jít zaběhat a pozvete na společný běh i FF, ten nechápe, co to po něm chcete. Venku přece není proteinek, na sluníčku a bez zrcadel nebudou tak krásné fotečky a při běhu tak dobře nepotrápí bicáčky. Jo, i takováto slovní zásoba plná zdrobnělin často zdobí již zmíněné statusy „tvrďáků“.
Status je často doplněn o fotky v cool sportovních hadrech, případně bez nich v klasických polohách. Pro ženy je to často v předklonu, dlaň u otevřených úst a vyvalených očí, jako by říkaly „ups“, ale hlavní důvod je jen a jen duckface a co největší zmáčknutí prsou, aby ve sportovní podprsence vypadaly alespoň trochu větší, než cvrnkací kuličky. Další možné foto je pak ze strany, aby byl vidět namakaný zadeček. U pánů to bývá pak často nějaké ukazování či „thumbs up“ nějakému kamarádovi, ačkoliv foto nemá svědčit o skvělém přátelství, nýbrž o namakaném bicáčku, který v této póze často naskočí. V podobném ražení má dotyčný/á i profilovku.
Nutno podotknout, že ano – takovým lidem často cvičení přinese i výsledky. A těm, kterým ne, těm pomůže Photoshop. Nebo ne?
5) MucinQy
Pořádně nevíte, která ze dvou/tří kamarádek právě píše status, protože jej často doplňuje fotka s označením. Vlastně lze tuhle dvojici/trojici pipinek, zlatíček, mucineQ, lásek, koček a miláčků, jak se často oslovují, považovat za siamský blob. Neexistuje nic, co by jedna té druhé neokomentovala. Z frekvence statusů a společných fotek vám až nejde na mozek, že se jedná „pouze“ o spolužačky a nikoliv sestry, nebo až dvojčata. Pánové si je tak často zasněně představují jako lesbičky.
Ačkoliv jejich vztahy neznáte, je vám naprosto jasné, že stačí jedna věc, která je rozdělí navždy – kluk. A nemusí jít ani o kluka, o kterého mají zájem obě/všechny tři, ale prostě o jedno zamilování, kdy na sebe nebudou mít zlatíčka tolik času a jedna začne strádat.
Poznávací znamení: Jako úvodní fotku mají dámy fotku, kde jsou spolu, samozřejmě s duckfacem a vystrčenými ňadry.
6) Maminky
Tak tohle je kategorie sama o sobě. A také takový malý indikátor, že začínáte stárnout. Facebook zahlcený fotkami miminka, ze kterých jste schopni vyčíst, který vlas tomu drobečkovi dnes vyrostl. Fotky po porodu, před porodem, v den porodu, až se divíte, že nenajdete fotku, jak s tatínkem „zadělávali na těsto“. Ačkoliv tu rodinu ani pořádně neznáte, víte, kdy „jsme se poprvé převalili“, kdy „jsme poprvé navštívili bazén“, nebo dokonce „kdy jsme poprvé udělali bobek do nočníku“, samozřejmě vše zdokumentované a věřím, že i u poslední zmíněné informace to matku stojí velké přemáhání, aby fotku neumístila na Facebook.
Maminky už nějakou dobu mluví v množném čísle 1. osoby, ale ještě před porodem se toto „my“ překlenulo z já+partner na já+miminko.
Poznávací znamení: Fotka miminka místo profilovky a BabyBazar je rodinnou biblí.
7) Gramatici
Číst jejich statusy je fakt o zlomení oka. Někteří mohou trpět dislexií, Gramatici jsou ale vyloženě líní. Psát kuly místo kvůli nebo holki a klucy je jejich denním chlebem. O to hůř, když se jedná o 1), 2) a 7) v jedné osobě, to pak radši utéct z Facebooku.
Někteří z nich chtějí dokonce své city vyjádřit, takže vytvoří obrázek s nápisem, který má pár gramatických chyb, a ten pak sdílí, takže i když se třebas jedná o silnou myšlenku, vy ji prostě nemůžete sdílet či likovat, protože mít něco podobného na Timelinu, to byste se museli stydět.
8) Zvířecí nadšenci
Nemám nic proti zvířatům, sama jsem jejich milovníkem. Nic se ale nemá přehánět. Co tím myslím? Například to, když někdo vytvoří Facebookový profil svému zvířeti. Občas to může být i vtipné či roztomilé, ale když se dotyčný pak zvířeti podřizuje a ani na FB se tím netají, je to možná „trošku“ hardcore. Přiznávám, že podobné FB uživatele jsem zažila jen dva (dvě), ale počkejte, až se z 8) překlopí do 6)! To pak dotyčnou radši okamžitě mazat z přátel!
9) Motivátoři
Tak tady budu asi trochu bruslit na tenkém ledě, ale věřím, že i vy máte několik podobných přátel. Ne, že bych jim úspěch nepřála, vlastně ho některým naopak velmi přeju, možná trochu závidím, ale vím, že pro něj udělali maximum, ale cpát mi to každé tři hodiny nemusí. Status „čemu vděčím za svůj úspěch“ mi také přijde trochu vtipný, když dotyčný není známý, nemá svou firmu a třeba se jedná o studenta, který ani není finančně nezávislý. Nicméně statusy tohoto člověka bereme většinou podle nálady. Když ji máme dobrou, držíme mu palce, když ne, nejradši bychom ho s těmi statusy poslali do háje.
Poznávací znamení: Doporučení motivačních knih (není od věci) a různé odkazy na semináře a webináře znamenají většinu Timelinu.
10) Ťuťuňuňu páry
Já už je tak moc nevídám, asi proto, že už jsem twentysomething, nicméně v mladším věku, kdy jsem na FB měla také zákonitě mladší přátele, se různé fotky a statusy takových párů objevovaly opravdu často. „Lásko, já tě tak miluju!“ bylo nejčastějším sdělením, ačkoliv za týden už se daný pár rozešel a za další týden to oba sdíleli jinému člověku. Stává se.
Poznávací znamení: Série profilovek, vždy s jiným klukem/slečnou.
Zdroj fotek: Google Pictures
11) EnvyMe
Tady se jedná hlavně o slečny, nicméně někteří pánové jsou podobnými exhibicionisty. Plno statusů a fotek z různých dovolených (asi tak 6x ročně moře a hory), často celkem profi vyfocené. Jediný důvod? Záviďte mi! No a bohužel, ono se také daří, takže si o daném člověku třeba vytvoříte v hlavě i spoustu předsudků (zlatokopka/vyžírka), protože nemůžete pochopit, kde na to dotyčná/ý bere čas a peníze. A ona to až tak pravda být nemusí, ale vám to udělá dobře.
U takovýchto slečen se ve fotkách také vyskytují často vyretušované profisnímky, kde je uživatelka polonahá. To je hned liků!
Poznávací znamení: Na profilovce či úvodní fotce (nebo obojím) často najdete nějaké foto z exotické dovolené.
12) Zdravíčkáři
Nedávno se jednalo ještě o dost dobrého kámoše/kámošku, ale teď propadl nějakému duchovnu a zdravému životnímu stylu. Člověk, kterého máte ještě někde v počítači na fotce, kde se nestydatě láduje hamburgerem, je najednou vegan/vegetarián, prosazuje zdravou výživu a duchovní očistec a vy si jen říkáte – WTF? Možná, že to je nějaká cesta, ale nemusel by vám to cpát 20x denně na Hlavní stránce. U některých se jedná o spojení 4) a 12), to jsou ti zdravější, kteří do toho alespoň i sportují a nesnaží se „žít zdravě“ tím, že nejedí a jen pijí vodu.
Ještě existují alternativy, kdy se tento člověk úplně nezmění, nezmění se jeho pohled na svět a hlavně na jídlo, pouze se snaží hubnout. To se pak často jedná o slečny, které za měsíc zvládnou 8 dvoutýdenních diet.
13) Hovada
Co si budeme povídat, takovéhle uživatele máte rádi, a ačkoliv se s nimi třebas v současnosti ani nebavíte, nebo si dokonce nepamatujete jejich jméno, neboť na FB mají falešné, právě kvůli jejich Timelinu si je nesmažete. A oč se jedná? Hlavně o černý humor, posměvačné, občas i urážlivé statusy, obrázky a gify, u kterých se ale zaručeně zasmějete. U některých obrázků byste dokonce ani přátelům nepřiznali, že jste se málem počůrali smíchy.
14) Komentátoři
Sami nenapíšou žádný status a nic nesdílí, jak je rok dlouhý, ale vám musí vše komentovat, často ne úplně hezky, byť se jedná o celkem blízké přátele. Hlavním důvodem je poměrně zbytečná provokace a uzurpování pozornosti. Dotyčný si často myslí, bůhvíjak není vtipný, ale to je jen jeho názor a vás tím akorát vytočí.
15) Směsice
Tady asi nemusím moc komentovat. Většina z nás je naštěstí směsicí 1-14), což je, myslím, úplně zdravé, maximálně to může zavánět mnohočetnou poruchou osobnosti Mlčící.
Jestli vás můj článek pobavil, případně jste v něm našli vašeho kamaráda, nebo dokonce sami sebe, budu určitě ráda za komentář.

Jsem na FB!

 
Moji milí čtenáři,
abych si nezahlcovala timeline, rozhodla jsem se vytvořit si vlastní stránku na Facebooku. Pokud vás baví číst můj blog, prosím o Like.
1) Tak o žádný článek nepřijdete, 2) si možná díky tomu přečtete i nějaké mé starší články, které sem tam sdílím a 3) se i dobře pobavíte, neboť sdílím také různá GIFka, videa a jiné články.
Děkuji za přízeň,
Vaše LadaCroft Usmívající se!