Že někdy pojedu do skutečných lázní – nejen na wellness, ale na skutečné lázeňské procedury, bych sice čekala, ale možná až tak po čtyřicítce či při zdravotních problémech. Už vůbec bych ale nečekala, že pojedu až do Teplic, když Mariánské Lázně mám 2 km od baráku.

Po dlouhém vybírání jsme se s Tomem rozhodli pro balíček Ludwig van Beethovena v hotelu Beethoven. Balíček obsahuje různé lázeňské procedury (termální koupel, přísadová bylinná koupel, ruční masáž zad a šíje, masáž plosky nohy, koupel vířivá – hydromasáž, fototerapie v kombinaci s oxygenoterapií, volný vstup do termálního bazénu a fitness), pobyt na 5 dní (4 noci) a polopenzi – snídaně a večeře formou bufetu. Navíc jsme k pobytu s polopenzí získali oba poukázku na 100 Kč do Café Restaurant Beethoven, župany zapůjčují zdarma a v případě nákupu další procedury na ni máte 20 % slevu. Celkově to nic levného není, zaplatíte kolem 7 500 na hlavu. Vše závisí na typu pokoje, dnech ubytování (zda zde budete během víkendu) a nakonec samozřejmě, zda budete bydlet v Lázeňském domě Beethoven či v Císařských lázních. Ceny i další možné balíčky (Valentýnský pobyt, Hotelový pobyt, Antistresový pobyt, Víkendový relax, Pobyt Gurmán) naleznete zde.

Teplice jsou krásné město, tedy alespoň ta část, kde jsme se pohybovali, tzn. centrum. 5 minut od lázní máte hned dvě nákupní centra, což byl pro mě docela šok, na jinou světovou stranu se rovněž v bleskovém čase dostanete do Zámecké zahrady, rozlehlého parku, kde můžete krmit veverky, a z nádraží jsme se sem dostali cca za 20 minut pěšky a to hlavně kvůli táhnutí kufru a bloumání, jinak jste tam tak za 10 minut. Vzhledem k tomu, že jsme tu byli od 13. do 17. listopadu, zažili jsme i velkolepý ohňostroj a akci mezi nákupními centry.

V lázních se mi velmi líbilo, ale zmínit musím samozřejmě i různé nedostatky a různé rady pro ty, co se třeba také chystají do lázní poprvé.

V pokoji jsme si jako první přestěhovali postele k sobě, ale to nebylo nic hrozného. Máme s přítelem každý jiné příjmení, ale kdyby se nás někdo zeptal, zda chceme mít postele u sebe či od sebe, dozajista bychom to ocenili. Lampičky u postelí sice vypadají esteticky, ale černá stínítka světlo pohlcují, takže se u nich číst opravdu nedá, a to ani když máte mladé oči, natožpak když na čtení potřebujete brýle. To, že je zvlněný koberec přežiju, zatím jsem se o něj nezabila. Trochu záporně bych hodnotila, že v pokoji chybí odpadkový koš, takže jsme si ho museli přestěhovat z koupelny. V rohu je pracovní stolek s lepší lampičkou (která byla samozřejmě přestěhována na noční stolek ), tak bych očekávala, že pod ním bude odpadkový koš. Nevadí, poradili jsme si. Za hrubý nedostatek považuji velice pomalé internetové připojení, které neustále padá, takže koukání třeba na trailer, když zvažujete večerní kino, je přímo hororem. To už je vážně lepší si do toho kina těch 5 minut dojít. Chápu, že do lázní jezdí většinou lidé, kteří na internetu nevisí (a musím uznat, že bylo velice příjemné večeřet ve společnosti, která nemá věčně pohled v klíně a na tváři se jí neodráží od displeje logo Facebooku), ale třebas i k dohledání map, restaurací či rozvrhu vlaku v dnešní době internet potřebujete!

Hotel má celkově velmi příjemný vzhled. Jsou zde vysoké stropy, široké chodby i schody a spoustu výtahů. Jedním jsme jezdili až do relaxační části, takže jsme nemuseli v županu chodit kolem recepce. Když potřebujete, můžete si na recepci vypůjčit fén za zálohu 200 Kč. Co je super je to, že poslední den je check-out až ve 12:30, což je dost neobvyklé (kde jsem zatím byla, jsme museli vypadnout maximálně v 10 hodin). Na druhou stranu nám však cca od 10 hodin nešla poslední den karta (místo klíče máte kartu), takže kdybychom se šli někam ven projít, už se nebudeme moci vrátit bez požádání na recepci. Možná byl ale tento fakt zapříčiněn tím, že Tom vyrovnal dluh na recepci právě kolem té desáté hodiny.

Jídlo bylo pojmuto formou „Sněz co můžeš“, takže se najedl opravdu každý. Nápoje k snídani: Kafe, kakao, mléko, černý či ovocný čaj, různé sirupy a šťávy či případně jeden ze 4 druhů džusu. K různým druhům pečiva (rohlíky, chleby, toasty, celozrnné pečivo či loupák) jste si mohli dát máslo, marmeládu, med, různé sýry, šunky, salámy, samozřejmě spoustu zeleniny, nějaké to ovoce a kdo má rád sytou snídani, zamířil k míchaným vajíčkům či vejcím natvrdo, párkům a vuřtům a zakončit snídaňové orgie mohl palačinkou. Večeře byly v podobném duchu. K pití to samé kromě mléka a kakaa, kdo chtěl, mohl si zakoupit pivo, k jídlu pak opět spoustu salátů, zeleniny a k tomu různé druhy masa, vždy zde měli i řízky či smažák, rybu, příloha se trochu měnila (jednou rýže, hranolky či penne, podruhé krokety, brambory a špagety). Navíc vždy nějaká ta grilovaná zeleninka. K večeři jste navíc na stole vždy našli malý předkrm, zákusek a nějaké ovoce na později.

Na začátku pobytu jsme každý dostali papír s názvem procedury, časem začátku a místností, ale třeba to, jak dlouho procedura trvá, jsme museli odhadovat. Člověk je tak navíc závislý na těch časech a nemůže podniknout třebas delší výlet, ale s tím se pochopitelně musí počítat – kvůli tomu v těch lázních jste. Ocenila bych ale více informací před procedurami, aniž bych si kvůli nim musela volat na recepci. Mám být nahá? Budeme tam s přítelem společně? Třeba na oxygenoterapii bych si v případě větší informovanosti vzala knížku, ale takhle jsem si alespoň hodila pěkného šlofíka .

Naše první procedura byla masáž plosek nohou. Já očekávala, že krom županů zde dostaneme i pantofle, což se nestalo, ale naštěstí mi je Tom pohotově vyžádal na recepci. Jakožto švihačka lázeňská jsem tedy vlezla do županu a pantoflí a s Tomovo přesvědčováním, že „takhle se v lázeňském hotelu prostě chodí“, jsem vyrazila o dvě patra níž a chodbovým labyrintem na masáž. Za celou tu dobu jsem – a to ani v části s masážemi, bazénem a místnostmi pro koupele – nepotkala jediného člověka v županu. Takže jsem si připadala hned jako rebel na druhou (první součinitel rebelství je dán mým věkem). Masáž byla každopádně velice příjemná, člověka s tak jemnou kůží na dlani jako měla masérka, byste hledali jen ztěží. Trochu mě zarazilo, že se vůbec neobtěžovala se zeptat, zda nemám nějaké problémy s chodidly, jen mi řekla, ať ji upozorním, když to bude nepříjemné. Holt jsem to vzala jako test kotníku (který 26. září na fotbalovém turnaji dost utrpěl) a až na přímý tlak na kotník bylo vše v pořádku. Cestu zpět do pokoje jsem radši volila výtahem hned v relaxační části, který mě vyplivnul blízko přechodného obydlí, a tím jsem se vyhnula všem nežupanovým zrakům. V pondělí už ale všichni županili.

I ostatní procedury byly příjemné, akorát při hydromasáži jsem si připadala, jak kdyby mě skupinka malých dětí pod vodou kopala do boků a do prsou. Při oxygenoterapii akorát sedíte a do nosu vám vpustí kyslík. Máte-li při tom i fototerapii, svítí na vás navíc i světlo.

Nevýhoda je jasně otevírací doba! Otevřeno je podle dnů buď od dvou nebo od tří a to jen do 19:45. Ve fitness jsem nebyla, ale do bazénu jsme se podívali. Spoustu lidí, sauna žádná a vířivka mimo provoz. Prostě a jednoduše jsme byli celkově zklamáni. Tom ještě chytře poznamenal, že dlaždičky nejsou vůbec protiskluzové, což pravděpodobně odhadl od mého krasobruslení, kdy jsem se nechytala mantinelu, neboť tam žádný nebyl, ale právě chudáka Toma. Zlomení některé z končetin se naštěstí nekoná.

Zdroj fotek: vlastní nebo Homepage – Lázně Teplice: Lázeňský dům Beethoven – Lázně Teplice [online]. [cit. 2015-11-23]. Dostupné z: <http://www.lazneteplice.cz/fotogalerie/beethoven-fotogalerie/>

Celkově bylo v lázních opravdu pěkně, ačkoliv jsem se průměrnému lázeňskému hostu celkem vymykala. Musela jsem vypadat jako minimálně s nevyléčitelnou nemocí, možná umírající, neboť i mladé číšnice byly starší než já a věkový průměr hotelu jsem snížila tak o půl nanosekundy. Ale s tím člověk musí počítat. Nutno podotknout, že bylo v hotelu spoustu muslimů (odhadem podle toho, co měly ženy na sobě). Přiznávám, že jsem se mezi nimi necítila úplně příjemně, na Rusy a Němce jsem z Mariánek pochopitelně zvyklá, ale přísné pohledy jak takových žen, tak mužů, když jsem se kolem nich producírovala jen v županu, mě dost děsily. Zvlášť, když člověk sledoval, co se v dobu, co já byla v lázních, odehrávalo v Paříži. V Císařských lázních je ale takovýchto hostů prý mnohem víc.