Svět oříšků a čokolády

 
Sháníte nějaký hezký a originální dárek, nebo jste jen zmlsaní jako já? Co takhle koupit babičce ovčí mýdlo, kamarádovi želé pizzu, mamince pralinkovou kytici nebo kolegovi na rozlučku se svobodou čokoládová prsa? Tento podnik byl jedním z prvních, které jsem v Plzni zaregistrovala a hned tam vyrazila – inu kdo by si nevšiml obchůdku s názvem „Svět oříšků a čokolády“?
Obchod tento rok oslaví na novém místě už čtvrté Vánoce (manažer Oliver Kostka mi dokonce sdělil přesné datum otevření a to 23. listopadu 2011). Podnik původně zaujímal místo hned vedle, ale prostory se ukázaly být kvůli stále se rozšiřujícímu sortimentu malé. Nyní jej tedy naleznete na adrese Americká 25, Plzeň. Otevírací doba je o pracovních dnech od 8 do 18 hodin, v sobotu od 9 do 12.
Na mou iniciativu napsat o tomto místě článek, reagovali manažer Mgr. Oliver Kostka i majitel PhDr. Ivo Maryška velmi kladně, takže jsem se na spolupráci s nimi ohromně těšila. Pánové se chtěli setkat osobně. Při schůzce jsem od pana Kostky získala důkladné informace o veškerém zboží a dokonce jsem byla obdarována ochutnávkami pralinek i oříšků, čaji, bonbony, ba i kakaovými boby. Upřímně netuším, jak někoho vůbec mohlo napadnout vyrábět z nich čokoládu Smějící se.
Pan Maryška mi zase vysvětlil, jak s krámkem vůbec začal – už jako malý pomáhal rodičům se stánkem s ovocem, později se zaměřili spíše na květiny a k nim se přidaly i oříšky. Díky cestování se v krámku začaly objevovat i pralinky a to už byl jen krůček od rozdělení původního květinářství od cukrovinek. Květiny Slaměnka i nyní naleznete o několik budov vedle na adrese Americká 21, popřípadě Slovanská třída 201, Plzeň a oba krámky sdílí tuto webovou adresu.
A jaké artikly, že to tedy ve Světě oříšků a čokolády najdete? Mám-li začít věcmi, které Vaše chuťové pohárky tolik nepotěší, musím jednoznačně zmínit, že tento podnik je výhradním dovozcem ovčího mýdla z Rakouska. Toto mýdlo obsahuje ovčí proteiny z mléka a díky tomu nevysušuje pokožku. Dále mají ale i ovčí krémy nebo tělové ovčí máslo. Osobně se nazývám „čichofilem“, takže jsem tála hlavně u svíček Yankee Candle, které nádherně voní a vydrží dlouho hořet. Najdete tu ale i různé ozdoby, hrníčky, keramické postavičky (možno vyrobit i na zakázku), stojany na svíčky, obrazy, fotorámečky, pravé mořské houby, polštářky, bačkůrky, heboučké plyšáky značky Bukowski či funkční tekoucí hodiny á la Salvador Dalí.
Na své si zde ale přijdou také milovníci dobrého pití! Seženete zde nejen rozmanité druhy čajů (například značky Basilur), ale také dárková piva ze zahraničí, různá vína (třeba víno Raška bylo na soutěži v USA oceněno hned několika medailemi), ale také macerační vína s léčivými bylinkami. Potěším i kafaře, neboť zde najdete také kvalitní druhy káv.
Svět oříšků a čokolády si velmi zakládá na kvalitě – i proto je spoustu výrobků dováženo ze zahraničí. S panem Kostkou jsme řešili rozdíl mezi Nutellou koupenou v Čechách (vyrábí se v Polsku) a Nutellou pro německou klientelu – rozdíl je doopravdy poznat! „Když na etiketě není český návod, znamená to, že něco bude v pořádku,“ usmíval se na mě manažer a já mu musím dát jen za pravdu. České návody si zde povětšinou tisknou sami. Co se značek čokolád týče, najdete tu Lindt, jemnou Hachez, Divine, hořkou čokoládu s mátou After Eight, českou čokoládu Jordi’s a mnoho dalších. Koupíte zde pralinky různých druhů a občas i dost netradičních chutí. Mají zde rarity jako např. olivovou čokoládu, horké čokolády, které si připravíte doma a mají zde i čokolády pro diabetiky, bezlepkové, s ovčím mlékem nebo úplně bez laktózy.
Z regálů na vás „koukají“ čokoládové postavičky, ať už jde o různá zvířata, fotbalový míč nebo již zmíněná čokoládová prsa Mlčící. Dětem pořiďte čokoládové pastelky nebo čokoládovou pizzu, dospělé potěšíte Kamasutra bonboniérou nebo čokoládou, která má na obalu dámské pozadí s příhodným popiskem „Olizování povoleno“. A proč třeba místo obyčejné kytice nekoupit dámě tu s bonbony?
Už jste někdy sháněli v Plzni suvenýry? Upřímně to není nejjednodušší. Tak zajděte sem! Mají tu plzeňské víno, čaj, pivo, žvýkačky, placatku, čokoládu, ale také plzeňské pralinky!
A konečně se dostávám k oříškům! Mají zde různé druhy oříšků i ovoce v bílé, mléčné i hořké čokoládě, v jogurtu (i ovocném), v bonnerexu, kakau, cukru (se sezamem i bez), skořici, wasabi, nebo třeba v ďábelském těstíčku. Samozřejmě tyto pochutiny koupíte i bez polevy, převážně tedy sušené ovoce. Výborná je také japonská směs nebo hrášek ve wasabi. Co pro mě bylo ale velkou novinkou je poleva karob, která se používá jako náhražka čokolády a kakaa. Obsahuje méně kalorií, snižuje cholesterol v krvi a je vhodný i pro diabetiky.1 Můžete si zde samozřejmě nechat namíchat různé směsi do kornoutků, nebo si vybrat už předpřipravený.
Zdroj všech fotografií: Facebook: Svět oříšků a čokolády, pralinky, dárky Plzeň [Foto]. Dostupné z: <https://www.facebook.com/pralinkyplzen/photos_stream>
To ale ještě není vše! Tento podnik má totiž i vlastní balící službu, cena balení dárku se pohybuje mezi 15 a 45 Kč. V létě si tu u okýnka můžete koupit točenou zmrzlinu, v zimě zase svařák či horkou čokoládu. Slevové akce najdete venku na tabuli, na facebooku (zde naleznete i více fotek), ale také na slevomatu. Maturanty jistě potěší, že se zde mohou dočkat i sponzoringu maturitního plesu.
Má zkušenost:
Chodím sem už rok většinou pro mlsky pro sebe (v prváku jsem se tu stavovala dokonce každý týden cestou na přednášku), ale také si tu ráda nechám udělat dárkový balíček. Každopádně poté, co jsem ochutnala darované vzorky je mi jasné, že sem podniknu i četné návštěvy pralinek i čajů.
Myslíte, že je nutno ještě něco dodávat Mrkající?

1CELOSTNIMEDICINA.CZ – informační server o ZDRAVÍ – alternativní medicína: Karob jako zdravější alternativa kakaa nebo čokolády. In: [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: <http://www.celostnimedicina.cz/karob-jako-zdravejsi-alternativa-kakaa-nebo-cokolady.htm>

Timeline: Vynálezy

 
Hurááá! Kavenu má od září otevřeno jako dřív (přes léto sem člověk mohl zaskočit pouze ve středu), takže jsme tam hned musely vyrazit. Samozřejmě jsme s holkama začaly klasikou Dobble, poté jsem jim ukázala CINK!, jenže Janča musela odejít a zůstaly jsme tam s její spolubydlící Eliškou samy. Co teď? Ještě, že nám pan Vaněček ukázal hru Timeline: Vynálezy.
Tato hra je založená na znalostech dějin, konkrétně na letopočtech, ve kterých byly vynalezeny různé věci. A občas je něco takového opravdu těžké rozhodnout.
Hráči si rozdají zpravidla (záleží na domluvě) 5 karet. Karty si hráči před sebe rozloží a to tak, aby letopočet nebyl vidět (samozřejmě se na něj sami nedívají). Doprostřed stolu umístíte jednu kartu s vynálezem a jeho letopočtem. První hráč si vybere kartu, kterou chce umístit a v prvním kole ji vloží doleva či doprava od původní karty, podle toho, zda si myslí (nebo lépe ví), pokud byl vynález objeven/vynalezen před či po věci na původní kartě. Kartu poté obrátí a dozví se, zda měl pravdu. Pokud ne, kartu dává dospodu balíku a bere si novou. Hráči se takto střídají, ale tím karet uprostřed pochopitelně přibývá a hra je těžší a těžší. Vítězem je samozřejmě ten, kdo se zbaví karet jako první.
Hra obsahuje 110 karet a objevíte zde vynálezy jako třeba Atomovou bombu, znakovou řeč, minisukni, knihtisk či objevení ohně.
Hra je určena pro 2 až 6 hráčů (ale myslím, že jich může být i víc) a od jejich počtu se samozřejmě odvíjí i délka hraní.
Hra má také „sourozence“ v podobě Timeline: Události či Timeline: Objevy.
Zdroj obrázků: Svět deskových her: Vynálezy [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.svet-deskovych-her.cz/produkty/1406/timeline-vynalezy>
Má zkušenost:
Upřímně jsem na dějepis a zeměpis tupá Mlčící, takže hra není nic pro mě. Ve výsledku jsem se naštěstí nijak zvlášť neztrapnila, ale zlatého bludišťáka bych určitě nezískala. Člověk se alespoň dozví nové a často překvapivé věci. Pokud mám mluvit o taktice, je nejlepší nejprve dávat kartičky, u kterých si člověk není až tak jistý, protože na stole je zatím karet málo a není tolik možností.
Hra je zabalena v malé kovové krabičce, takže je skvělá i na cesty.

Rivalové

 
Někdy může být rivalita silnější, než strach o vlastní život. A to i přesto, že vás soupeř je naprosto odlišný a myslíte si, že na něj nemáte jediný důvod žárlit. Emoce ale skýtají různá překvapení – i pro řidiče Formule 1, který musí být na cokoliv nečekaného zvyklý a připravený. Rivalové (Rush) je skvělý snímek (podle skutečnosti) zachycující věčný boj mezi agresivním Jamesem Huntem a uvážlivým Niki Laudou.
Zdroj: Divadlo Dobeška: program [Obrázek]. Dostupné z: <http://divadlodobeska.cz/program/rivalove-222.html>
Ron Howard má za sebou jako režisér různé žánry, po roce 2013 i životopisné sportovní drama Rivalové (Rush). Herecké obsazení je podle mě brilantní (stačí se podívat na pravé fotky Nikiho, Jamese a jejich žen). Jamese Hunta hraje Chris Hemsworth (znáte především jako Thora), Nikiho Laudu hraje Daniel Brühl – herec, který má matku Španělku a otce Němce a rozhodně nevypadá odpudivě, jako krysa (jen si ho vygooglete!), hraje skutečně úžasně a stejně tak je namaskován. Manželku Jamese, Suzy, hraje Olivia Wilde (jistě znáte především z Dr. House) a manželku Nikiho, Marlene, ztvárnila herečka Alexandra Maria Lara (možná znáte z Předčítače). Sami zkuste porovnat fotky!1
Zdroj: Pikdit: images from reddit: Whoever did the casting for Rush did a damn fine job [Foto]. Dostupné z: <http://pikdit.com/i/whoever-did-the-casting-for-rush-did-a-damn-fine-job/>
Niki Lauda je rakouský řidič, který se snaží dostat do Formule 1. Rodina ho nepodporuje, o to víc je hnán za svým snem stát se šampionem. Je uvážlivý, netěší se velké oblíbenosti, natož u dam. Místo vymetání večírků raději přemýšlí, jak upravit své auto, aby bylo rychlé, ale bezpečné. To James Hunt je jeho pravým opakem – střídá ženy, je prudký, vymetá večírky a je obklopen lidmi – ačkoliv těžko říct, zda ho mají opravdu rádi.
Už v závodech Formule 3 se tito později dlouholetí soci střetnou a právě zde jejich rivalita začíná…
Trailer:
Zdroj: YouTube: Rivalové / Rush (2013) CZ HD trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=GgahphNAE_E>
Má zkušenost:
Tento film pro mě znamenal také první zážitek s 4D kinem (a pro Toma pokutu, jelikož jsme se přiřítili do kina, abychom pak stejně 10 minut koukali na trailery Usmívající se) – hýbání sedadel, vítr ze všech stran (až mi byla zima) a sem tam i lehké rozprášení vody, bylo ale ochuzené o 3D verzi. Co naplat. Film byl ale i tak skvělý a dnešní lehký šok, že jsem si stáhla verzi s českým dabingem naštěstí opadl poté, co se objevily titulky – němčinu totiž Češi nepřekládali (jak často bývá zvykem), takže film neztratil původní šmrnc. Napětí, zábava, rychlé stroje, láska (tak trochu zpovzdálí) – to vše najdete v tomto filmu.
Dávám krásných 90 % (fanoušci csfd to vidí na 91 % a prozatím se tento snímek drží na 13. pozici).
Takže dámy, pokud máte doma rytíře, který zvládl řadu vašich romantických komedií bez mrknutí oka, dopřejte mu kvalitnější zábavu. Uvidíte, že se rozhodně nebudete nudit!

1Česko-Slovenská filmová databáze: Rivalové / Rush (2013). In: [online]. [cit. 2014-09-19]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/301401-rivalove/>

Labyrint: Útěk

 
Občas prohledávám programy kina a zkoukávám trailery, abych si zapsala filmy, které si tak za půl roku zhlédnu. A sem tam zde najdu i něco dobrého, na co se rozhodnu zajít. Dnes byl tím „dobrým“ snímek Labyrint: Útěk (The Maze Runner) natočený podle knižního bestselleru.
Zdroj: Bux.cz – internetové knihkupectví: Kniha Labyrint: Útěk [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.bux.cz/knihy/153105-labyrint-utek.html>
Hned zprvu musím podotknout, že celý film je plný prvotin a začátků. Začínajících herců, scénáristů, ale i samotná kariéra režiséra Wese Balla je teprve v plenkách. Spisovatel James Dashner rozhodně žádným amaterém není, nicméně je to jeho první zfilmovaná kniha. Zmíním jen několik herců – hlavní roli Thomase se zhostil Dylan O’Brien, Teresu hraje Kaya Scodelario (hrála také princeznu v novém Souboji Titánů) a zástupce vůdce Placerů Newt, kterého hraje Thomas Brodie-Sangster (rozhodně znáte jako malého roztomilého Sama v Lásce nebeské) a pravděpodobně má největší herecké zkušenosti. Posledním, koho zmíním je Gally, kterého hraje Will Poulter, který se z nezkušeného blbečka v Millerových na tripu změnil na agresivního idiota. O scénář se také podělili nováčkové, zmíním akorát Noah Oppenheim, který se podílí na třetím pokračování trilogie Divergence, Aliance. Snímek má necelé dvě hodiny.1
Thomas se jednoho dne z ničeho nic probudí v podzemním výtahu, který ho vyveze na Plac (angl. Glade) – místo, kde už přes tři roky žije několik chlapců, Placerů (Gladers), kteří sem s vymazanou pamětí byli přivezeni stejně jako on. Plac je malá louka přesahující do menšího lesíku, obehnaná vysokými, kamennými zdmi, za kterými se skrývá bludiště. Bludiště, jak chlapci věří, je jediná cesta z tohoto nehostinného místa, takže do něj ráno po rozbřesku vysílají nejrychlejší a nejodvážnější ze svých řad, Běžce (Runnery). Bludiště se ale mění a každý večer uzavírá, což je dobře, neboť se v něm ukrývají rmutové – živí roboti připomínající pavouky, kteří nejen rádi zabíjejí, ale také mohou někoho uštknout a dotyčný se pak stává nebezpečným i pro druhé.
Každý měsíc je přivezen někdo nový. Vše se ale změní, když se novým Placerem stane dívka Teresa.
Na trailer se podívejte zde:
Zdroj: YouTube: Labyrint: Útěk (The Maze Runner) – oficiální český trailer [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=olzsbRwSv_8>
Má zkušenost:
Jedná se o jeden z mála filmů, u kterého jsem věděla, že má (zatím) 78 % – poslední kinové tipy mi totiž moc nevyšly, tak jsem chtěla vědět, do čeho jdeme. A stejně bych ho asi oznámkovala i já – námět je skvělý a upřímně se mi líbí i zpracování a výběr herců. Také střídání záběrů statických a v napínavých scénách dynamických musím označit jako plus. Akorát se příběh celkem dlouho táhnul a na konci vše nacpali do 10 minut, jak je to u novějších sci-fi filmů zvykem.
Myslím, že z českého názvu je zřejmé, že film bude mít pokračování a také, že ano. Na knihu The Maze Runner navazují také The Scorch Trials (Spáleniště: Zkouška), The Death Cure (Vražedná léčba) a The Kill Order (který ovšem není čtvrtým dílem, ale spíš dodatečný díl, který má vysvětlit vše, co se stalo před ZLOSINem, zda bude zfilmovaný, netuším).2
Zdroj: Books Buying Beauty: Review: The Maze Runner Trilogy by James Dashner [Obrázek]. Dostupné z: <http://books-4-review.blogspot.cz/>
Tak neváhejte a vyražte do kina! Myslím, že příznivci Hunger Games a Divergence budou nadšeni.

1Česko-Slovenská filmová databáze: Labyrint: Útěk / Maze Runner, The (2014) [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/335996-labyrint-utek/>
2James Dashner: Maze Runner Series. In: [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné z: <http://jamesdashner.com/books/maze-runner-series/>

Vodkoví medvídci

 
Asi už si ani nevzpomenu, kdy jsem poprvé stvořila tenhle zaručený nástroj kocoviny, zaručeně to bylo v nezletilém stavu a o to horší pak byly následky. O čem, že je řeč? No přece o vodkových medvídcích!
Kdo tohle opití se bez alkoholu vymyslel, vám asi nepovím, pravděpodobně nějací studenti, kteří se snažili dostat tvrdý alkohol nenásilnou cestou do svých vrstevnic Mrkající. Já osobně to beru také jako zpestření a často tuhle pochutinu předávám dál jako dárek. Buď jako malý přídavek svému kamarádovi, nebo pokud jdu na párty a oslavence tolik neznám – flašku mu totiž věnuje každý!
Jak tedy na to?
1) Nakoupíme gumové medvídky a vodku – to stačí. Občas se nedá ve večerních hodinách svítit a u Vietnamce koupíte Božkov, ale osobně to moc nepreferuji. Medvídky můžete koupit jaké chcete, když máte Jojo, stačí kratší doba nakládání, Haribáci jsou lepší a tvrdší, ale lépe je kupovat, když máte na přípravu více než jeden den. Pokud chcete použít Vodku 42, rozhodně kupte medvídky Haribo, jinak se vám gumídci rozpliznou. Sama mám tuhle zkušenost – nechala jsem medvídky z Kauflandu (K-Classic) naložené 3 dny ve Vodce 42 a nakonec z toho bylo prapodivně vypadající vodkové želé Usmívající se.
2) Připravíme si nějakou sklenici nebo klidně misku, nasypeme tam medvídky a zalijeme vodkou. Máte-li na přípravu více dní, můžete použít na jednu flašku 200 g medvídků, v případě méně času použijte spíše mělčí misku a cca 300 g medvídků. Misku/sklenku s naloženými medvídky dáme do lednice a alespoň 3x denně mícháme! Medvídci se tak nacucají rovnoměrně a nestane se to, že bychom získali ulepený gumový chuchvalec. Na obrázku dole vidite medvídka Haribo před a po jednom dni zalitém vodkou.
3) Podle chuti necháme den či více, své „vaření“ pochopitelně musíme ochutnat, ale řízení bych se pak chvíli vyvarovala. Přece jen mám zkušenosti, kdy stačilo několik soust medvídků a večer byl v mlze. Někdo bude radši za „čisté“ medvídky, kamarádovi jsem je naložila jen den, neboť má rád sladkou vodku, která po medvídcích zbyde.
4) Chceme-li médi darovat, můžeme použít čistou zavařovací sklenici, přes víčko dát nějaký kus látky a zavázat stuhou.
Zdroje fotek: vlastní
A aby bylo vidět, jak velký jsem amatér, na mém oblíbeném internetovém magazínu, o kterém jsem zde už psala, se podívejte, jak můžou alkoholové pochutiny (nejen s vodkou) vlastně vypadat Usmívající se.

Nápady návody

 
Celkem nedávno jsem přidávala příspěvek na opravdu zajímavé stránky, kam si zajít a pobavit se, poučit se, nebo obdivovat šikovné lidi. Jednalo se o DOBU Magazín a jak je vidět, Slováci prostě mají spoustu nápadů, neboť i nyní přicházím se slovenskou stránkou. Jedná se o webovky NápadyNávody.sk a že jich tam je!
Zdroj: NapadyNavody.sk: recepty, návody, nápady, diy, tipy, triky, rady [Výstřižek]. Dostupné z: <http://www.napadynavody.sk>
Na těchto stránkách naleznete 6 rubrik (+ sedmá, kde jsou nové příspěvky) – Recepty, Móda, Tipy a triky, Architektúra (ano, stránky jsou skutečně slovenské Mlčící), Umenie a Domácnosť. Nevím jak webovka, ale na facebooku je stránka zaregistrována poměrně krátce – teprve od 8. dubna 2014!
Naleznete zde originální návody na recepty, oblečení, nějaké faily na pobavení, ale také spoustu nápadů, které vám ulehčí život. Vždyť motto této webovky je: „Lepší blázon s nápadmi, ako blbec bez fantázie“!
Mé oblíbené články:

Step Up: All in

 
Nejspíš jsem se nemohla smířit s tím, že jsem poněkud vyrostla a ze zamilované scény už si nesednu na p*del, přesto jsem spolužačku Janču vtáhla do kina na Step Up: All in (český překlad „Let’s dance mi stále nejde přes pusu ani přes prsty). Inu, ztráta času i peněz.
Zdroj: Step Up All In. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: <http://en.wikipedia.org/wiki/Step_Up_All_In>
Téměř dvouhodinový snímek z roku 2014 režírovala novopečená režisérka Trish Massieu. V hlavních rolích se objeví herci z předchozích dílů, například Briana Evigan, Adam G. Sevani (Step Up 2 the Streets), Ryan Guzman (Step Up: Revolution) a mnoho dalších.1
O čem tento díl je? Stejně jako zklamání, láska a tanec se tentokrát v hlavním ději objeví taneční soutěž Vortex. Víc k ději asi dodávat nemusím.
Má zkušenost:
Zklamání. Jakoby tento díl mazal dobré konce těch předchozích. Ti, co vyhráli peníze, o ně přišli, výborní tanečníci si neumí najít pořádnou práci a dvě love story skončily. Nadruhou stranu jsou zdejší choreografie skvělé, ale to byly i v předchozích dílech! Teď budu trochu spoilerovat, ale hlavní hrdina Sean je celou dobu namyšlený a sobecký a na konci dílu ho osvítí a má „úžasný“ proslov, který všem změní názor? Jak je možné, že cvik, který Andy se Seanem nikdy ani nezkoušeli, se jim na první pokus jen tak povede? Navíc se už od začátku nesnášeli a na konci se budou jen tak líbat? Korunu všemu nasadí teatrální Alexxa Brava (zpěvačka a moderátorka soutěže Vortex), která je v celém filmu s prominutím „napřesdr*ku“.
Inu prostě a jednoduše ztráta času,většinu lepších tanečních prvků odkoukáte i v traileru:
Zdroj: YouTube: STEP UP ALL IN Trailer Official – Ryan Guzman, Briana Evigan [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=IOMNIlRYvAc>
Osobně dávám tak 55 % a to jen kvůli tomu tancování a vedlejším obsazením – celý film degraduje scénář, (na csfd má film 53 % – škoda, že jsem se na to nepodívala dřív).

1Česko-Slovenská filmová databáze: Let’s Dance All in / Step Up: All in (2014). In: [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/360596-let-s-dance-all-in/>

Dovolená ve Švýcarsku aneb poněkud vysilující rady pro náročné výletníky

 
Když se řekne „Švýcarsko“, lidem se vybaví především sýry, čokoláda, luxus, nože, hodinky nebo třeba lyžování. Mně teď jistě po nějakou dobu přijde na mysl dovolená. Aktivní dovolená. A to díky Tomovo známým – cílovou destinaci dovolené jsme nemuseli dlouho vybírat, neboť nám při svém sezonním pobytu v Čechách benevolentně propůjčili klíče od domu i bytu ve Švýcarsku.
Zdroj: Panoramio – Photo of Lower Engadin: Swiss Flag and Mountains [Foto]. Dostupné z: <http://www.panoramio.com/photo/5424153>
Švýcarsko, nebo lépe Švýcarská konfederace, je mnohojazyčný, vnitrozemský stát nacházející se ve střední Evropě. Tato země se skládá z 23 kantonů (nebo také 26 kantonů, neboť 3 z nich se dělí na půlkantony). Z většiny se zde mluví německy (na severu), francouzsky (na jihu), ale dalšími oficiálními jazyky jsou také italština a rétorománština. A právě takové Švýcarsko je – na jihu převážně v horách naleznete francouzskou až italskou přírodu – úzké serpentýny se zdmi vydlážděnými kameny, mnoho vinic, nádherné horské scenérie s jezery; na severu vás zase čekají moderní malebná městečka i metropole. Ale navzdory tomu, že Švýcarsko bylo vždy průkopníkem od architektury přes vymoženosti až po statut neutrality (po četných občanských válkách si prostě řekli „dost!“), ženy zde získaly právo volit až po roce 1990!
Hlavní město je Bern, ačkoliv Zürich (česky Curych) je větší do rozlohy i populace. Rozloha celého Švýcarska je 41 285 km2 a žije zde něco málo přes 8 milionů obyvatel. Tradiční pokrm jsou Rösty – strouhané brambory, které zde připravují na různé způsoby (instantní si je můžete koupit v supermarketech) a na stůl rozhodně patří také nějaká ryba z četných místních jezer.
Zkratka „CH“, kterou najdete minimálně na poznávacích značkách aut (které jsou vpředu menší než vzadu), znamená Confœderatio Helvetica, tedy Švýcarská konfederace. A právě modifikovaná forma helvétského kříže je zobrazena na švýcarské vlajce.
Švýcarsko stojí na malých podnicích a právě díky tomu je jeho ekonomika tak skálopevná – krach jednoho z nich není nijak zásadní a nemusí se pak hledat zahraniční alternativy a sypat tak peníze do ekonomiky jiného státu. Kupříkladu Hirschthal, kde jsme pobývali první čtyři dny, je malá obec – necelých 2 000 obyvatel, a velikostí i populací bych ji mohla přirovnávat k Velké Hleďsebi, mému bydlišti. Ale tam mají obchodů! Pobočku tu má dokonce i Opel nebo Nissan, je zde obchod s koly, hospůdky, samoobsluha, opravna aut, cukrárna s pekárnou, řezník… Oproti té naší „prdelce“, kde vás v případě nutnosti (prázdná lednička) zachrání tak akorát Vietnamci nebo benzína, je to úplně jiný svět. Navíc tu má spoustu obyvatel postaven protiatomový kryt – stát jim na to dokonce přispívá! A také se jedná o opravdové patrioty – u spousty domů stojí stožár se švýcarskou vlajkou.1
Co se peněz týče, platí se zde Švýcarským frankem (1 CHF = cca 23 CZK), s eury nemám zkušenost, takže přece jen doporučuji peníze směnit. Za pohonné hmoty zaplatíte v přepočtu podobně jako v domovině, za městskou dopravu, potraviny a ostatní věci se ale plácnete přes kapsu. V Coopu (je jich tu opravdu hodně) stojí průměrná houska cca 0,80 CHF a zkuste si představit, jak s nadšením vypláznete za housku 18 korun! Ale přece jen i ty platy tu vypadají „trochu“ jinak. K porovnání mohu nabídnout také koupi 0,5 l neperlivé vody v Zürichu za 4,5 franků.
Nadruhou stranu narozdíl od Holandska či Německa zde za záchody neplatíte. Navíc jsou čisté a prakticky v každém parku. Zato free wifi si tu opravdu střeží – když už na nějakou narazíte (McDonald’s), musíte odesílat potvrzovací sms (zdarma) a internet si budete užívat půl hodiny, poté musíte tento akt opakovat. A kromě záchodů zde řeší další důležité věci, takže v automatu na jídlo a pití naleznete také zapalovače, kondomy, ale navíc i těhotenský test Smějící se.
Pokud plánujete jet do tohoto státu autem přes Německo, snažte se vyhnout Mnichovu (zvlášť o víkendu), mohli byste se totiž dostat do pěkné „stau“ Mrkající. Cestu si můžete „zkrátit“ trajektem přes Bodensee do Konstanze za 14,5 EUR, v případě jízdy okolo Lindau přes Rakousko pozor na to, že i na těch 25 km dálnice potřebujete dálniční známku! Za tu švýcarskou zaplatíte 40 franků a koupit se vyplatí – v případě, že váš chytí na dálnici bez ní totiž zaplatíte nejen zmíněných 40 franků, ale dalších 200 franků pokuty! Nedodržovat zákony se zde nevyplatí ať už při třídění odpadu, tak i na silnicích – sami jsme dostali tučnou pokutu při našem výletě na Uetlibergskou rozhlednu.
Co se omezení rychlostí týče, na dálnici můžete frčet maximálně 120 km/h (ale často je to mnohem méně), ve vesnicích a městech se jezdí 50 nebo 60 km/h (vše je přehledně značené) a mimo ně maximálně 80 km/h.
Parkování je také třeba si hlídat – najdete zde mnoho parkplatzů s parkovacím kotoučem, obvykle na dvě hodiny.
Ve větších městech jsou často cyklisti, neboť se zde kola jednoduše pronajímají. V Bernu jezdí jako blázni, takže se odbočení doprava zdálo nemožným a v Luzern zase mají pruhy vyznačené uprostřed silnic mezi auty. Zajímavostí může být, že jak cyklisti, tak chodci mají na semaforech i oranžovou!
Několik rad a zajímavostí na závěr:
Co nemohu opomenout je to, že Švýcarsko patří do Schengenského prostoru, takže pasy (pokud nemáte děti pod 15 let, protože pro ty zápis ve vaší občance nestačí) můžete nechat doma, stačí PLATNÝ občanský průkaz.
Pozor si dejte také na místní zásuvky – dost se od těch našich liší. Mají tři díry, takže nabíječku na mobil tam sice strčíte, zástrčka s dírou na nulák (nabíječky na notebooky apod.) vám však bude bez redukce k ničemu.
Pokud se chystáte do francouzsky mluvící části, s angličtinou si moc nevystačíte. V obchodě s nářadím s námi z 30 lidí nebyl NIKDO schopen komunikovat anglicky a s němčinou na tom také nebyli nejlépe. V obchodech se suvenýry se ale většinou snaží, zvlášť pokud jde o nože a hodinky. Ostatně s tradicí tohoto průmyslu začali zemědělci, kteří nemohli v zimě obdělávat půdu. Ono počasí je zde dost nevyzpytatelné, některé silnice jsou dokonce v určitých zimních měsících zavřeny. Takže to chce pohorky a v případě dovolené na lyžích trasy na internetu zkontrolovat předem.

Pokud budete chtít poslat pohled, koukejte se po žluté, neboť takovou mají barvu schránek. Mimochodem najdete také na schránce odkaz na aplikaci, díky které si můžete vystopovat nejbližší schránku (třeba v jiném městě).
Voda překvapivě ve Švýcarsku nic moc. Jsem sice zhýčkaná vodou z Mariánských Lázní, ale zvládám i Plzeň. No a na dovolené nebyl dobrý ani čaj.
Naše výlety:
Tipy na výlety, kde jsme nebyli (ale chtěli jsme/doporučila je spolužačka Janča):

1http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0v%C3%BDcarsko

Horská vesnička Anzére

 
Po několika dnech v Hirschthalu jsme se přesunuli do bytu v horské vesničce Anzére, která je od Bernu vzdálená cca 170 km na jih. Jelikož se nachází ve výšce 1 500 m nad mořem, je odtud nádherný výhled na okolní města a vesničky.
Zdroj: Mapy Google: Anzére [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Anz%C3%A8re/@46.295235,7.394938,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x478ee0b66ce59355:0xa9227860bd0929fe>
Anzére je krásné a navzdory tomu, že se jedná o lokalitu, kam člověk „jen tak“ nezabloudí, je tu spoustu obchůdků a kupodivu nejsou ceny rapidně zvýšeny, jak by to pravděpodobně udělali v Čechách. Lidé tu žijí převážně v dřevených relativně luxusních chatkách a hojně se tu pěstuje víno, takže okolní příroda vypadá francouzsko-italsky. Francouzština je v této lokalitě také hlavním jazykem, ale v obchodech se anglicky domluvíte relativně dobře – tedy jak kde, v Sionu z 30 lidí nemluvil anglicky nikdo a německy pořádně také ne!
Ještě před rokem 1960 se Anzére skládalo z pěti obydlených chatek s chabými dopravními možnostmi. Jedná se o velmi slunnou a suchou oblast.1
Příroda vybízí k procházce, v zimě se zde lyžuje. Ale musím uznat, že jsem tedy komplet ve Švýcarsku byla překvapená, že vodu nemají nic moc a ani silný čaj pachuť tolik nepřebil. Asi za to může ten můj zhýčkaný mariánskolázeňský jazyk Usmívající se.
Jelikož jsme toho na dovolené nachodili hodně akorát tak po městech a hikingu v přírodě jsme se až na návštěvu Wildnisparku v Zürichu úspěšně vyhýbali, rozhodli jsme se pořádně odměnit plíce čerstvým vzduchem alespoň v Anzére.
Vyjeli jsme lanovkou (10 franků za jednosměrnou jízdenku na osobu, v létě jezdí lanovka od 8:30 do 16:00) až na konec. Tom navrhoval vystoupit v mezistanici, což se ukázalo jako skvělý nápad, kterého jsme nevyužili Mlčící. Nadruhou stranu jsme alespoň mohli vidět zdejší restauraci (ve výšce 2362 m n. m.) a pozorovat bláznivé paraplegiky, kteří za pomoci asistenta přesedli z vozíčků na zvláštní kárky, kde leželi na břiše a kopec tak sjížděli po hlavě! Vzhledem k tomu, že než jsme se dostali těch pár metrů do mezistanice, málem jsme přišli o kolena, neboť cesta byla opravdu strmá a kamenitá, nechápu, jak vůbec někdo může podniknout takovýhle adrenalinový výlet.
Ve stanici jsme si půjčili za 15 franků na hlavu koloběžky s helmami, přičemž po nás VŮBEC nechtěli peníze předem, ani nějaký doklad! Prostě nám chlápek „dal“ koloběžky a že dole je vrátíme a zaplatíme 15 CHF.
Cesta byla občas dost kamenitá a museli jsme hlavně dávat pozor na chodce, ale poté, co jsem se trochu otrkala a zjistila, jak na to, bylo to super a hlavně to zásadně zkrátilo dobu, kterou by nám jinak cesta dolů trvala.
Zdroj fotek: vlastní
Příroda je tu nádherná, lyžování určitě také stojí za to, ale procházky v letních měsících za slunného počasí zde také mají něco do sebe, jen rozhodně doporučuji trackingovou obuv Mrkající.

1Switzerland tourism: Anzére. In: [online]. [cit. 2014-09-01]. Dostupné z: <http://www.myswitzerland.com/en/anzere.html>

Wildnispark Zürich Langenberg

 
Jako milovnice zvířat téměř všeho druhu jsem po sobotní (16. 8. 2014) procházce po Zürichu Toma zatáhla do místní lesní obory. Na radu Janči jsme jeli směrem na Langnau u Adleswill a cestou jsme míjeli Kanalstrasse (Almendstrasse), kde je obrovský překrásný park, kam můžete se psy, a jedná se o velké volné prostranství dokonce i s fotbalovými brankami a také je zde skatepark s U-rampami.
Zdroj: Mapy Google: Wildnispark Zürich Langenberg [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/Wildnispark+Z%C3%BCrich+Langenberg/@47.29243,8.529126,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x479aa7fc5123c27d:0x25286bce4a25054a?hl=cs>
Tento neziskový park byl poprvé otevřen už na konci roku 1869. Má 80 hektarů a objevíte zde 18 druhů zvířat. Krom toho je zde restaurace, kavárna a obchod se suvenýry. Zvířátka je sice zakázáno krmit i hladit, ale na své si mohou děti přijít na místních hřištátkách a v letních měsících je zde plácek pro opékání buřtů. V parku jsou mapky s rozmístěním jednotlivých zvířat.1
Zdroj: Tagblatt der Stadt Zürich: Wildnispark Zürich verdoppelt Parkgebühr [Obrázek]. Dostupné z: <http://www.tagblattzuerich.ch/aktuell/news/news-detail/article/wildnispark-zuerich-verdoppelt-parkgebuehr.html>
Zastavili jsme chytře ve Weidstrasse, kde nebylo zpoplatněné parkování. Jak jsme později zjistili, až tak chytré to nebylo, neboť přimo u vchodu do parku (který byl od nás tak 500 m) bylo další parkoviště a ještě lépe uvnitř parku, kde byla i hřišťátka pro děti. My jsme se tak nevyhnuli šlapání do pořádného krpálu kolem koní a teprve kousek od parkoviště jsme mohli uzřít další zvířata – spící vlky. Ono totiž polovinu dne pršelo, takže měli napršeno do nory. V parku spala víceméně všechna zvířata – již zmínění vlci, divoká prasata, medvědi, jen divoké kočky se kočkovaly Usmívající se. Víc jsme toho bohužel alespoň zprvu neviděli, protože začalo docela prudérně pršet (zrovna, když jsme si dávali řízek s chlebem!), takže jsme se vydali téměř tou samou cestou zpátky. V parku jinak uvidíte také rysy, kozorohy, zubry, losy, lišky, srnce, sviště, zajíce nebo bobry. My alespoň z auta viděli vysokou. Kuny byly zavřené. U každého výběhu jsou moc hezké popisky zvířat, třeba porovnání stop a další charakteristiky.
Jaká zvířátka se na vás těší se podívejte na toto video:
Zdroj: Youtube: Wildnispark Zürich Langenberg [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=Ve5YfYfsvqY>

1Wildnispark Langenberg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-08-25]. Dostupné z: <http://de.wikipedia.org/wiki/Wildpark_Langenberg>