Dnes jsem konečně překonala vnitřní boj a byla jsem v Plzni už podruhé běhat. Poprvé to bylo s batohem do Lidlu (1,5 km od mého přechodného bydliště), zpátky jsem měla zátěž, což by mohlo mít na tělo pozitivní vliv, na ty vajíčka v batohu ale asi ne, takže tím skončilo mé běhání.

Dnes mě ale spolužačka Janča vytáhla k Plzeňské ZOO očumovat skrz plot klokany (ačkoliv mám stále pochybnosti, zda to byli skutečně klokani, ale což – já nebyla ta, kdo měl brýle) a cestou jsme si zaběhly podívat se na skalní sedimenty a to Čertovu kazatelnu.

Tento přírodní úkaz najdete na hlavní silnici směr Plzeň-Radčice, takže přístupnost nic moc (zvlášť pro běžce a běžkyně to není nic bezpečného). Je zde ale odpočívadlo s tabulí a menší parkoviště, takže není problém zde zastavit. Svahy vznikly erozí řeky Mže a Přírodní památkou byly prohlášeny již v roce 1974. Na skále je už zdálky vidět malý zámeček, přístup k němu ale asi nebude nic moc. Název získala památka nejspíš dle tvaru skal, já s Jančou jsme ale v monumentu objevily hlavně šklebící se obličeje (že by to byli ti čerti?) .

Zdroj: Mapy Google: Čertova kazatelna [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.com/maps/place/%C4%8Certova+kazatelna/@49.7570033,13.3639883,14z/data=!4m2!3m1!1s0x470af26b71fa5139:0xd06d60e75f8f74f1>

Zdroj všech fotek: vlastní

Samozřejmě nás napadlo se do „doupat“ vyhlazených vodou vyškrábat, ale vzhledem k hradnímu příkopu v podobě kopřiv jsme si to rozmyslely . Památka je hezká, ale doporučuji se u ní spíš jen zastavit po cestě – po cestě autem. Lidi totiž jezdí jako šílenci a nemít Janča neonově růžové tričko, bůhví, jak by ten náš trip tam a zpátky dopadl.