Restaurace Česká hospůdka

 
Stále má top restaurace v Mariánských Lázních!
Zdroj: Česká hospůdka Mariánské Lázně: Fotogalerie [Foto]. Dostupné z: <http://www.ceskahospudkaml.cz/fotogalerie.html>

To si to jednou v pozdních hodinách svištím domů autobusem (ano, jela jsem z hospody, ale na mou obhajobu se pozdní hodina rovnala 22:45 – ačkoliv to bude tím, že později autobus nejezdí) a narazím na kamaráda z fotbalu, který jel akorát z práce. Je kuchař v České hospůdce a na základě této informace (+ jídelníčku na oficiálních stránkách) jsme tam hned v sobotu vyrazili ukojit naše večerní chutě.
Česká hospůdka je nově otevřená, zrekonstruovaná restaurace v Mariánských Lázních. Nachází se na schodech v Klíčové ulici v místě bývalé Moravské restaurace Ječmínek. Ačkoliv je hospůdka v centru, je příjemně „zapadlá“ (Klíčová 179, ML), a tudíž se zvládla vyhnout nánosu lázeňských turistů i předražených cen. Navíc je restaurace velmi útulná, což je také důsledek přítomnosti hned několika krbů.
Podnik je nekuřácký (to oceňuji především já), má kapacitu 45 míst a je separovaný na 3 části – klasickou restauraci, salonek s kapacitou 15 míst a na pivničku, kde je instalována i televize. Restaurace také nabízí uspořádání soukromých oslav v salonku, cateringové služby a o svátcích i speciální menu.
Jídla jsou lazena především do české kuchyně a najdete zde i něco malého k zobnutí třeba k pivku. Dále musím vyzdvihnout denní menu – sice jak jsem si všimla, bývají na výběr maximálně dvě jídla, ale nabídku najdete aktualizovanou na těchto stránkách, což je v dnešní době sociálních sítí rozhodně velké plus. Krom toho si v letních měsících budete moci na terásce zakousnout i něco grilovaného.
Má zkušenost:
Do restaurace jsme se vypravili v pěti – já, přítel Tomáš, Eliška, její přítel Štěpán a náš kamarád Martin. Jelikož byl sobotní večer, rezervovali jsme si místa – a dobře jsme udělali. V hospůdce bylo totiž dost plno, i proto jsme museli chvilku čekat, než jsme si objednali.
Servírka byla ale milá – při běhu s nádobím do kuchyně se nám omluvila, že bude hned u nás, sledovala klesající hladiny piva a byla se i poptat na naši spokojenost s jídlem. Vím – člověk si řekne, že to je snad samozřejmé, ne všude se ale s takovým jednáním setká – zvlášť, když máte narváno. Také, jak jsem si všimla, vtipkovala vedle s ruskými hosty, což je v Mariánkách hodně žádoucí dovednost.
Tom si dal na začátek poctivý hovězí vývar a Martin paštiku. Všichni jsme se podělili o zapékanou bagetku s bylinkovým máslem a pochopitelně nezůstalo jen u jedné. To musím určitě vyzdvihnout – mají rozsáhlý výběr příloh (ačkoliv krokety tam nenajdete)! Co se pečiva týče, mají ty bagetky, ošatku domácího chleba, Tomík dostal k polévce housky a také mají topinky – dokonalý arzenál pečiva, který ocení hlavně takový chlebofil, jako je můj přítel.
Jako hlavní chod jsme si dali: hovězí guláš, svíčkovou, 2x masové kousky (3 medailonky – kuřecí, hovězí a vepřové maso) na hříbkovém ragú s bramboráčky a marinované kuřecí prsíčko na smetaně (+ kozí sýr a sušená rajčata) s brambory na loupačku. Vše jsem (samozřejmě ze studijních důvodů) koštla a musím říct, že jsem si pošmákla – a nejen já. Nejvíc mi ale chutnalo mé jídlo (tzn. ty medailonky s houbami a bramboráčky). Maso (hlavně kuřecí) bylo měkkoučké a lahodné, hovězí sice trochu dokrvava, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo a bylo také měkké. Bramboráčky byly sice jen 3, ale nakonec jsem byla přejedená tak jako tak a to mi je Tom ještě ochutnával.
Fotky jídla bohužel nemám, protože se náš stůl nejednohlasně shodl, že „fotit si jídlo je trapný“.
Mám-li pro změnu napsat nějaké nevýhody, zde jich pár je: v jídelním lístku se nevyskytuje má milovaná česnečka, jako přílohu nemají ani krokety, ani kaši (avšak v denních menu jsem tyto tři nedostatky viděla napravené), ceny jsou trošku dražší (například ta bagetka je za 45 Kč), ačkoliv to se může zdát hlavně i proto, že jídla jsou ceněna rovnou i s přílohami. Větší výtku mám ale k tomu, že k jídlu nebyla zeleninová příloha. Děti to spíš ocení, matky asi nikoliv. Nu a pak problém může být pro někoho také ten, že se v této lokalitě nedá moc zaparkovat a když už, tak s poplatkem (my večeřeli v 7, takže jsme využili parkování u pošty).
Mám-li vypsat pozitiva: to, že jsou přílohy v jídelním lístku rovnou „doporučené“ beru jako výhodu, zvlášť když jsou tam brány jako příloha i mé milované bramboráčky – s omáčkami (což si doma moc často neuvaříte) jsou naprosto delikátní. Navíc v nabídce najdete spoustu, řekla bych, netradičních „českých“ jídel. Pro příklad uvedu pečenou kachnu na medovině nebo žebírka s medovo-česnekovou omáčkou1. Krom toho se tu setkáte s milým jednáním, prostředí je velmi příjemné ať už pro rodinnou oslavu nebo rande. Webovky jsou přehledné a je zde kompletní nabídka.
Zdroj: Česká hospůdka Mariánské Lázně: Fotogalerie [Foto]. Dostupné z: <http://www.ceskahospudkaml.cz/fotogalerie.html>
Takže není co řešit – dopřejte svým chutím i svému žaludku kulinářský zážitek a vyražte se nadlábnout do České hospůdky.
Více info i fotek naleznete na oficiálních stránkách.
Aktualizace aneb návštěva #2:
Jelikož se mi tu líbilo, musela jsem sem vzít samozřejmě i rodiče. Taťka si dal masové kousky na hříbkovém ragú s bramboráčky jako předtím já a Štěpán, já s mamkou tápala a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme žebra napůl. Žebírka jsou pečená s medovo-česnekovou marinádou, k nim dostanete domácí chléb a mamka měla další geniální nápad a objednala ještě grilovanou zeleninu. Myslím, že můj žaludek měl orgasmus! Žebírka naprosto na jedničku a zelenina? S Tomem si grilovanou zeleninu při návštěvě restaurace objednáváme často, ale tohle byla fakt pohádka! Myslím, že tam byla paprika, okurka, cuketa, cibule, trochu česneku a hlavně – houby!
No najedli jsme se prostě fantasticky, nebýt mamky split-nápadu, asi by mě z restaurace museli valit. Kuchař Štěpán (můj kamarád) také dostal zasloužené točené.
Aktualizace aneb návštěva #3:
S Tomem jsme zas nevěděli, kam zajít na večeři, tak jsme si opět vybrali náš oblíbený podnik. Dali jsme si zelňačku (s houbami), Tom domácí paštiku s chlebem a jako hlavní chod výpečky na černém pivě s variací knedlíků a já poprvé vyzkoušela hovězí líčka na víně s bramborovou kaší. PANEBOŽE! Myslím, že se mi v puse rozplývalo štěstí a bramboráčky, které jsme si ještě přiobjednali, to dotáhly k dokonalosti! To prostě musíte vyzkoušet!
Každopádně se těším, na jakou dobrotu sem zajdeme příště! Mlčící

1 Česká hospůdka Mariánské Lázně: Jídelní lístek. In: [online]. [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: <http://www.ceskahospudkaml.cz/menu.html>

Divergence / Divergent

 
Zdroj: Shepherd Project Ministries: Divergent – Movie Quotes[Obrázek]. Dostupné z: <http://shepherdproject.com/divergent-movie-quotes/>
Včera jsem zkoumala, kdy dávaj v kině nové X-meny a místo toho jsem tam objevila sci-fi Divergence / Divergent. Ihned jsem zalarmovala kamarády a ve výsledku se na téhle hurá akci objevilo 6 lidí.
Snímek Divergence je stvořen na motivy stejnojmenného bestselleru od Veronicy Ruth. V letošním roce (2014) se s ním popral režisér Neil Burger, který režíroval například také film Všemocný s Bradleym Cooperem v hlavní roli.
Film pojednává o světě, který je rozdělen do pěti frakcí – Mírumilovnost (Amity), Sečtělost (Erudite), Upřímnost (Candor), Neohroženost (Dauntless) a Odevzdanost (Abnegation). Z poslední z frakcí pochází také Beatrice Priorová (Shailene Woodley), která se se svým bratrem Calebem chystá na test, který má potvrdit (či vyvrátit), že mladí lidé disponují vlastnostmi, které se hodí právě pro jejich frakci. Testovaní si poté ale i navzdory výsledkům testu mohou vybrat frakci, jakou chtěji. Jakmile do ní ale vstoupí, není cesty zpět1. (Více se o jednotlivých frakcích dozvíte zde.)
Jak už z názvu vyplývá, u Beatrice se ukáže, že je divergentní, což znamená, že má předpoklady pro více frakcí. Tato vlastnost je přísně nežádoucí – vůdci se totiž bojí, že tito lidé jsou jen těžce ovladatelní. Vedoucí Beatriciina testu nové objevení neprozradí a díky tomu se může Beatrice rozhodnout pro Neohrožené (začne si říkat Tris) a začít tak s krutným, náročným výcvikem. Frakce Neohroženosti totiž vycvičuje vojáky, kteří mají celý systém chránit.
Můj názor:
Ačkoliv bych mohla napsat více, rozhodla jsem se nespoilerovat – film totiž rozhodně stojí za zhlédnutí. Fanoušci zvláštních efektů a animací si sice na své nepřijdou, ale rozhodně tím film nestrádá na kvalitě. Osobně bych námět vložila někam mezi Elysium a Hunger Games. Také přidávám plusové body za méně známé herce, tedy až na Kate Winslet, která mi do role panovačné mrchy prahnoucí po moci opravdu zapadla a bylo příjemné ji sledovat i jako záporačku. Navíc pokud si užíváte, jak se holky (ale i holky s kluky) mydlí hlava nehlava, lezou po barácích či skáčou z jedoucího vlaku, přijdete si na své. Také jsou zde sem tam i dobré hlášky, vloženy do těch nejvyhrocenějších situací.
Dobrá, to, že mají jednotlivé frakce své barvičky a URČITĚ by vás odhalili ihned, jak byste natáhli jiné hadry, mi připadá trochu naivní a infantilní. K tomu musím uznat, že film je dlouhý (139 minut), což by ani tak nevadilo, kdybych stále jen nečekala, až to utnou (pokračování příště) a budu vytočená. Spoiler alert – film je dokončen, ale místo pro rozvinutí tam zůstalo – jak po dalším zkoumání zjišťuji, jedná se o trilogii a navazujícím dílem není Konvergence, jak bych jako správný matematik očekávala Usmívající se, nýbrž Insurgent (v českém překladu Rezistence) a finálem bude Allegiant (Aliance). Poslední díl bude rozdělen na dva filmy2 (jen ať to nedopadne jako u Hobita!).
Hodnotím tedy hezkými 78 % (csfd zatím 71 %), vy vyražte do kina, ale buďme realističtí – stahujte! Na závěr připojuji komentář mého neromantického (promiň Mlčící ) kamaráda Štěpána: „Kdyby to místama nebylo tak sladký, byl by to super film…“
Pro lidi, které se mi nepodařilo přemluvit ke zkouknutí připojuji trailer.
Zdroj: YouTube: DIVERGENT – Trailer – Official [HD] – 2014[Video]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=sutgWjz10sM

1 Asi jako u 2. pilíře důchodového systému v ČR Mlčící
2 Edna.cz: divergent. [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: <http://www.edna.cz/divergent/>

Ať žijí duchové – kostel sv. Jiří v Lukové

 
Zdroj: Vlastní
S přítelem jsme pobyli dvě noci ve Žluticích, a přesto, že počasí nám moc nepřálo, vyjeli jsme si na radu Tomova kamaráda do Lukové, podívat se na duchy.
Zdroj: Mapy.cz: Luková – Kostel sv.Jiří (Kostel)[Výstřižek]. Dostupné z: <http://mapy.cz/#!x=13.163826&y=50.016603&z=13&t=s&d=base_1891590_1>
V obci Luková (poblíž Manětína) stojí už od roku 1352 kostel svatého Jiří. Tento kostel je dost rozpadlý, i ve střeše je pár děr a není divu – kostel totiž v 17. století vyhořel a i přes opravu už od roku 1968 chátrá (jak nám sdělil pan Petr Koukl). Tehdy se zde konal pohřeb, při kterém nešťastnou náhodou spadl na jednu z lavic obraz. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale klasické mše se zde od té doby nekonají. Na opravu kostela bohužel nejsou finanční prostředky, a to byl podnět pro Jakuba Hadravu1, studenta oboru Sochařství Fakulty umění a designu na ZČU. Jakub si jako téma bakalářské práce (se jménem „Má mysl“) v roce 2012 vybral nejen zhmotnění duchů, ale hlavně také pomoc historickému bohatství.
Zdroj: Vlastní
S pomocí svých přátel zde vytvořil 32 soch duchů ze sádry, prostěradel, záclon a vody. Některé sochy stojí, jiné sedí a v popředí je i strašidelný páreček Usmívající se. K tomu jsou dvě sochy nastříkané fosforeskujícím sprejem, takže v noci svítí.
Toto dílo je jedním ze čtyř dalších snah o záchranu kostelů – v rámci Plzeň 2015 totiž vznikl projekt Zaniklé a ohrožené kostely.
Zdroj: Vlastní
Má zkušenost:
Cesta musím uznat nic moc (sama jsem řídila a kombinace lesní cesty s obouchanou Fábií, mě moc nenadchla), neboť jsme si ji zkrátili přes blízký Domašín. Když přijedete ke kostelu, najdete na vratech telefonní číslo, na které zavoláte. Pan Koukl nám sdělil, že je do pěti minut tam, a také byl. Ukázal nám kostel, řekl nám něco o jeho historii, o projektu na záchranu kostela i o dalších plánech. Nezapomněl přidat historku o noční návštěvě dětského tábora. Prý do kostela zamknul manželku navlečenou do prostěradel, která poté děti JEMNĚ strašila houkáním a pohybováním. Pro ni samotnou prý ale posezení 20 minut ve studeném, tmavém kostelu nebyl žádný med – nedivím se Nerozhodný.
Petr Koukl nám také pověděl o statistikách návštěvnosti, přibližné cifře vybraných peněz i o vesničce samotné. Člověk by nečekal, kolik lidí duchové do takového – promiňte mi ten výraz – vidlákova nalákají. O tom svědčilo i to, že nás při našem odchodu vystřídal další pár.
Proto i vy neváhejte zavítat za duchy a přispět na záchranu jejich domova!
Více se o kostele i o vesnici dozvíte zde.

1 Luková – kostel – výstava: Výstava Jakuba Hadravy. In: [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: <http://lukova-kostel.cz/vystava>

Bungalovy Harmonie – Žlutice

 
Zdroj: vlastní
Předevčírem jsem už podruhé s přítelem navštívila bungalovy Harmonie ve Žluticích (první návštěva proběhla 19. – 21. 7. 2013). Bydlení je to moc hezké, ačkoliv musím uznat, že hodně drahé – za jednu noc si totiž účtují celých 1 800 Kč!
Penzion se nachází na samém okraji Žlutic (okres Karlovy Vary – Žlutice, Žižkov 540). Bungalov disponuje ložnicí s manželskou postelí, obývákem s přistýlkou a terasou. V obýváku je rozkládací gauč, přistýlka, kuchyňka a krb (včetně dřeva). V kuchyňce najdete ledničku, dvě plotny a nádobí. K tomu tu není mikrovlnka a pouze jeden velký hrnec. Jinak je tu jedna obří a druhá menší pánev, talíře, příbory i mísa. Hrnky jsou malinké, což by nevadilo, kdyby tu byla konev. Utěrky, mycí prostředek a pro případ i kořenky s pepřem a solí tu jsou.
Doporučení: dovézt menší hrnec, konev na čaj, škrabku a houbičku na nádobí. Také si na recepci řekněte o kabel na připojení k internetu! Wifi v bungalovech chytíte jen těžko.
Zdroj: Mapy.cz: Žlutice penzion Harmonie [Výstřižek]. Dostupné z: http://mapy.cz/#!x=13.165342&y=50.089628&z=13&t=s&q=%25C5%25BElutice%2520penzion%2520harmonie
&qp=13.060636_50.052666_13.279259_50.133252_11&d=firm_2135928_1
Zdroj: Vlastní
Ubytovat se ale můžete i v penzionu (ubytování je levnější). Ačkoliv jsme tyto služby nevyužili, je zde také restaurace, virtuální bowling, squash, ping pong a střelecký či golfový trenažer. Venku je pro děti pískoviště a hřiště. Penzion dále nabízí možnost uspořádat svatbu či kongresy a semináře.
Má zkušenost:
Věřím, že sem jezdí dost cizinců (hlavně z Německa). Nás sem ale táhne hlavně ten klid + fakt, že tu má Tom přátele. V obou případech jsme sem jeli jen na dvě noci. A co ve Žluticích naleznete? V tomto městě objevíte například Střední lesnickou školu Žlutice. Na náměstí je Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1704. Najíst se můžete v několika restauracích, například v penzionu Nad Hradbami (ačkoliv mohu říct, že zkušenost tam nemám nejlepší). K nákupům můžete použít samoobsluhu Jip či některou z večerek. Také upozorňuji, že centrum města je obetkané samými jednosměrkami.
První termín bylo léto, tedy pařák. Kupodivu se tu zrovna 19. 7. 2013 konal metalový festival v Atc Autokempu Žlutice. Tento areál už nefunguje jako kemp, ale je zde velké atrium, kde se koná například Žlutické divadelní léto1 (letos v termínu 30. – 1. 6. 2014).
Je zde také zřícenina hradu Nevděk, po níž je pojmenován i vrch, na kterém hrad stál. S Tomem jsme šli vrch, kde se nachází dřevěný kříž a pozůstatky studny, pořádně prozkoumat. Cesta, musím uznat, nic moc. Jelikož ale bylo krásně, po zdolání vrcholu jsme se rozhodli ještě projít a narazili na opravdu pozoruhodnou věc a to Stezku sovy Rozárky. Jedná se o 3 km dlouhou naučnou stezku pro děti. „Naučná stezka určená především dětem vznikla v roce 2011 na Karlovarsku. Stezka spojuje město Žlutice se zážitkovou farmou Babiččin dvoreček v Kobylé. Její součástí je 10 naučných tabulí s úkoly pro děti,“ píše webová stránka Jeďte s dětmi2. Jelikož jsme celou stezku neprošli, připojuji bohužel jen jednu fotku, viz níže.
Podruhé nám počasí moc nesvědčilo, takže jsme krom večerních posezení s pivem na terase vylezli z pelechu akorát na návštěvu duchů v Lukové, o kterých se nám zmínil Tomův kamarád. Článek o tomto zajímavém způsobu záchrany našeho historického bohatství najdete zde.
Krátký výlet tedy doporučuji, klidně i pro rodiny s dětmi a se psem (příplatek za psa stojí 100 Kč/noc).

1 Krakonošův divadelní podzim 2014: Žlutické divadelní léto. In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://www.kdpvysoke.cz/>
2 Jedtesdetmi.cz – kam s dětmi na výlet, za poznáním a za zábavou: Stezka sovy Rozárky. In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://www.jedtesdetmi.cz/stezka-sovy-rozarky-4818/>

Nedotknutelní

 
Zdroj: Fandíme Filmu: asset_Nedotknutelni_titulka.jpg. In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://fandimefilmu.cz/gal/Filmy/Nedotknutelni/asset_Nedotknutelni_titulka.jpg>
Jeden z nejlepších filmů, o kterém se (alespoň mezi mými známými) tolik nemluví, jsou Nedotknutelní (Intouchables). Je to francouzský film (inspirován příběhem, který se skutečně stal) z roku 2011, režii i scénář si pod svá křídla vzali mně neznámí Olivier Nakache, Eric Toledano1.
Příběh vypráví o bohatém kvadruplegikovi (člověk úplně či částečně ochrnutý na všechny končetiny včetně trupu2) Phillippeovi (François Cluzet), který hledá opatrovníka. Nejnáročnější ale není práce, nýbrž Phillipeova nevrlost a nechuť k životu, s kterou musí asistent strávit celý den. Na pohovoru se ale objeví energický Driss (Omar Sy), ve kterém znuděný boháč vycítí výzvu.
Drissův elán a černý (občas velmi nemístný) humor projasní Phillippeův fádní svět. Ne pro něj totiž není odpověď. Oba dokonce zjistí, že se toho od sebe mohou spoustu naučit.
Můj názor:
Tomuto filmu se nebojím dát 95 %. Na csfd se momentálně v žebříčkách vyskytuje se svými 91 % na krásné 9. příčce. Nyní spoiler alert: Ten vtip, že „kdo se nehejbe, nemlsá,“ mě doopravdy odrovnal!
1 Česko-Slovenská filmová databáze: Nedotknutelní / Intouchables (2011). In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/306731-nedotknutelni/>
2 Kvadruplegie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvadruplegie>

Koupání psů

 
Zde je povedená kompilace koupání pejsků. Někteří koupel milují, jiní se radši schovají či bojují, další jsou smířeni se svým osudem jako buldok na 2:25.
Zdroj: YouTube: Dogs just don’t want to bath – Funny dog bathing compilation [Video]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=V4LnorVVxfw

Provinilí pejsci

 
Nechápu, lidi, kteří říkají, že zvířata (zvlášť, pokud jde o pejsky), mají jen zvířecí pudy, nikoliv rozum. Zde je kompilace provinilých pejsků. Můžete vidět, jak se pánovi nedokážou podívat do očí, jak prosí o odpuštění, dělají mrtvého brouka, nebo se dokonce přiznají, přestože mohla vina padnout na jejich čtyřnohého parťáka.
Zdroj: YouTube: Guilty Dogs – Supercut Compilation 2013! [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=mP6O1V2I9_k>

Teplický park – Zámecká zahrada

 
Na konci října 2012 (tuším, že to bylo přímo na svátek 28. 10. 2012), jsem se byla s kamarádem podívat do jeho rodného města Teplice. A jelikož den je krátký a díky obědu a předchozí návštěvě prasátek, se mi čas coby turistce zkrátil ještě víc, nestihli jsme toho tolik, kolik jsme chtěli. Co se nám ale stihnout povedlo, byla procházka Zámeckou zahradou Teplice, která je více než 400 let stará! A já se sem po třech letech opět vrátila, tentokrát s přítelem.

Zahradu shora i zdola objímají dva rybníky s příhodnými názvy Horní a Dolní – šlechta zde dokonce pořádala večerní projížďky na gondolách. V zahradě je mnoho soch, například bysta Beethovena či Goetheho. Kromě spojení příjemné procházky přírodou a historie, se zde také pojí životy lidí – zahrada totiž ukrývá Zámecké divadlo, ve kterém se konají svatby1. Zahradu můžete nalézt na těchto souřadnicích 50°38’8.628″N, 13°49’29.036″E.
Zdroj: Mapy.cz: 50°38’8.628″N, 13°49’29.036″E. [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://mapy.cz/#!x=13.826636&y=50.635956&z=13&d=coor_13.824732%2C50.63573_1&t=s&q=50%25C2%25B038’8.628%2522N%252C%252013%25C2%25B049’29.036%2522E&qp=13.745265_50.637051_13.856340_50.679923_12&rc=13.824507_50.640398_13.770228_50.668902&rl=Teplice%2C%20okres%20Teplice_50%C2%B040’8.047%22N%2013%C2%B046’12.821%22E&rp=%7B%22criterion%22%3A%22fast%22%7D>
Má zkušenost:
Já jsem bohužel barbar, co se historie týče, takže mě spíš místo Beethovena omámily opice – na okraji parku je totiž postaven koutek s výběhem pro makaky. Na cestě klidně uvidíte procházející se labuť, kachny si povídají na břehu rybníka a v něm vám šploucháním dají najevo svou přítomnost kapři.
Kdo mě ale nejvíce uchvátil, byly veverky. V parku jich pobíhá spousta – rezavé, hnědé i černé. Větší zajímavostí ale může být to, že doopravdy přijdou k člověku. Tři oříšky pro Popelku jsem bohužel nechala doma, zato jsem ale měla v kabelce müsli tyčinku, tudíž jsem se o ni chtěla podělit se střapatými stvořeními. Přišly ke mně hned dvě veverušky (ovšem ne najednou), takže každá dostala půlku. Na kamaráda Válečka jsem bohužel zapomněla, takže neměl veverkám co nabídnout. To mu ale vůbec nevadilo. Dřepnul si blízko stromu a natáhl prázdnou ruku. Jeden černý tvoreček za ním opatrně přihopkal, natáhl tlapku, drapnul po své kořisti a utekl pryč. Jelikož ale Váleček v ruce žádnou kořist neměl, stal se jí sám. „Jáááu, ta mrcha mě drapla,“ smál se. Takže měl kromě fotky ještě jinou, dočasnou památku.
Zdroje: vlastní
Pokud tedy máte cestu do Teplic a volnou půlhodinku, jděte se podívat do Zámecké zahrady a přineste tam jedné černé veverce jako bolestné (ačkoliv to by měla spíš ona Válečkovi) něco dobrého Usmívající se.
Více fotek naleznete zde.

1 Naučná audiostezka v Teplicích: Zámecká zahrada. In: [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://www.audioteplice.cz/text.php?id=04>

Zathura: Vesmírné dobrodružství

 
Když už peču, pustím si k tomu televizi. V sobotu dávali na Nově film Zathura: Vesmíré dobrodružství (Zathura: A Space Adventure).
Zdroj: HDmag.cz: Zathura: Vesmírné dobrodružství (Blu-ray) [Obrázek]. Dostupné z: <http://hdmag.cz/film/zathura-vesmirne-dobrodruzstvi-blu-ray>
Snímek je z roku 2005 na motivy knihy Zathura (Chris Van Allsburg), zrežírován Jonem Favreauem. V hlavních rolích uvidíte dva mladé bratry Dannyho (Jonah Bobo – Bláznivá, zatracená láska) a Waltera (Josh Hutcherson – nyní znáte jistě z Hunger Games), jejich starší sestru (Kristen Steward – Sága Twilight) a jejich otce (Tim Robbins – Vykoupení z věznice Shawshank), který na ně věčně nemá čas.1
Děti si rodiče přehazují ze strany na stranu a trpí tím hlavně starší Walter, který tuto skutečnost dává za vinu svému mladšímu bratrovi. Díky tomu, že se pořád perou, se také stane nehoda a otcovy materiály jsou polité barvou. Ten tedy musí okamžitě odjet a chlapce dává na starost starší sestře. Ti se v záchvatu nudy vrhnou do hry Zathura, kterou objeví ve sklepě. Zathura ale není jen tak obyčejná deskovka, nýbrž kouzelná hra, která přenese bratry i celý dům do vesmíru. Kluci tak musí čelit těžkým úkolům (například útoku rozbitého robota, či útoku nebezpečných krvežíznivých ještěrů Zorgonů). Co jim ke hře rozhodně nepomáhá, je také vlastní hašteření a sváry.
Zda se chlapcům podaří hru dohrát, to už vám kvůli spoilerům nepovím. Zato mohu film přirovnat ke známějšímu Jumanji (jak později zjišťuji – kniha je od stejného autora!), kde září oblíbený herec Robin Williams, ale i příběh a úkoly mají větší fantazii. Na druhou stranu navzdory tomu, že byla hra Zathura adresována jen na téma vesmír, nejedná se o nic podprůměrného. Sice odporuje veškerým fyzikálním zákonům, ale budiž. Také vztah bratrů je zde zachycen dost věrohodně (sama mám bráchu a ještě si pamatuju, jak mě v mých dětských letech trápil či odbýval).
Zkrátka a dobře se jedná o průměrný film – na filmový večer nic moc, ale k jiné manuální činnosti ujde. Dávám 60 % (na csfd má 57 %).

1 Česko-Slovenská filmová databáze: Zathura: Vesmírné dobrodružství / Zathura: A Space Adventure (2005). [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://www.csfd.cz/film/195837-zathura-vesmirne-dobrodruzstvi/>