Hostel Sea of Clouds – Las Palmas

 
Kanárské ostrovy a konkrétně Las Palmas jsem si jako dovolenou vybrala z jednoho důvodu – chtěla jsem zlepšit svou španělštinu a zde jsem našla školu, která se mi zamlouvala. Navíc, jet na Kanáry, komu by se to nelíbilo? Ale samozřejmě jsem si musela najít i ubytování. A kvůli tomu, že byl nejen ke škole, ale i k pláži blízko (+ cenově dostupný), zvolila jsem Hostel Sea Of Clouds.

Tento hostel dříve nesl název Ibiza, po čem jsou vidny stopy na stěně u výtahu, v mapě, či v názvu WiFi. Jeho velká výhoda tkví především v lokalitě – od pláže Playa de Las Canteras je totiž přibližně 3 minuty chůze! Další předností je pak cena – já dala za jednolůžák s velkou postelí necelých 25 € za noc, což je nejen v této lokalitě, ale celé zemi, opravdu slušná cena. Nutno však podotknout, že jsem si ho rezervovala dohromady s letem přímo přes Opodo, zvlášť letenka + ubytování přes Booking vyjde dráž (8 000 Kč za 11 nocí).
Hostel se nachází v ulici Nicolás Estévanez 31, ačkoliv je zde cedule, je však opravdu snadno k přehlédnutí. Jedná se totiž o úzký dům s úzkým vchodem. Jsou zde ale dvě schodiště i výtah. V prvním patře naleznete nonstop recepci, kde je po dohodě možnost využít lednici a mikrovlnku. Většina recepčních (já zde zažila čtyři) anglicky moc nemluví, ale každopádně se snaží a rukama-nohama se domluvíte vždy. Já tak alespoň využila možnost cvičit španělštinu.
Pokoje jsou zde různé, ale všechny mají stůl se dvěma šuplíky, židli, televizi a prodlužovačku. Ve velké skříni, kde jsou i ramínka, jsou další dva šuplíky a deka. Dále má pokoj postel (manželskou, či několik lůžek), noční stolky a nad postelí lampy, jejichž polohu lze do jisté míry upravit. Dále je zde umyvadlo s poličkou a vlastním osvětlením a nechybí samozřejmě ani koš, který je vynášen denně. Nad umyvadlem je velké zrcadlo, k dispozici jsou zde dvě skleničky, tekuté mýdlo a toaletní papír (který je ovšem i v koupelně), pro kuřáky pak popelník.
Denně (kromě neděle) vám také ustelou postel, případně vytřou, a vymění dvě osušky (obě velké), které máte od hostelu k dispozici. Ložní prádlo (prostěradlo, druhé prostěradlo na přikrytí a přehoz) je měněno ob dva dny.
Koupelna se záchodem je vždy jedna na patře, ale stalo se mi jen párkrát, že by byla obsazená. Zde je záchod, umyvadlo a celkem obstojný sprchový kout se závěsem.
Zdroj fotek: vlastní + další zde
Pozor! Voda zde není pitná, respektive je pro ty, kteří se snaží zhubnout a průjem a střevní potíže jim připadá jako skvělá metoda. Já si vždy několikrát koupila pětilitrovku za necelé Euro a tu jsem pila. Kousek od hostelu je totiž Supermercado, tedy samoobsluha velikostí podobná běžnému Coopu. Zde mají otevřeno od 8:30 do 21:00, ale pokud by vás chytla mlsná později, naproti je malá trafika, kde mají i chipsy, sladkosti, pití apod., případně pár kroků vedle dvě Vietnamské restaurace, mezi kterými je bar, kde se rovněž vaří a živo je zde tak do jedné hodiny ranní. S tím ale souvisí i menší nevýhoda toho, že hluk z ulice je do pokojů, které mají okna přímo do ulice Nicolás Estévanez, trochu slyšet.
Má zkušenost:
V hostelu se mi moc líbilo, dokonce jsem byla překvapená tím „luxusem“. Za jednolůžák bych totiž i ve škole zaplatila za noc zhruba 37 € a natolik odvážná (jako moje spolužačka Dorota, která je z Polska a šla do pokoje s dalšími pěti lidmi, včetně kluků!), abych šla do pokoje s někým cizím, opravdu nejsem. Nevýhoda toho ale zase je, že zde není možnost využití kuchyňky, nebo alespoň ledničky.
Chybí mi tu alespoň talíř + nějaký příbor (ale nebyla jsem v kuchyňce s mikrovlnkou, která je ovšem zamčená a je nutné požádat recepčního o otevření). Výtah nejede z přízemí do prvního patra (výše už ano), ale recepční mi s kufrem pomohl – a to i přesto, že zrovna dávali fotbal! S velkou ochotou se tu ostatně setkáte u všech recepčních.
Další malá nevýhoda je ta, že u pokoje nemáte terasu, či alespoň balkon, kam byste si pověsili věci, holt si je tak můžete hodit jedině přes okenní parapet. Ulice je navíc dost úzká, takže pokud máte okna do ní, stmívá se i ráno, navíc je vám z protějšího domu vidět do okna, ale to naštěstí pokryjí velké záclony.

Kanárské ostrovy + Španělsko

 
Chystáte se na pobyt ve Španělsku, či co více, na Kanárských ostrovech? Ať už zde hodláte pracovat, studovat, či si jen užít sluníčka, měli byste si přečíst následující článek. Já zde totiž v městě Las Palmas (ostrov Gran Canaria) strávila celkem 11 dní, kdy jsem se učila španělsky.

Kanárské ostrovy spadají pod Španělské království. Jedná se o souostroví sedmi ostrovů (+ několika menších ostrůvků) – Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma, El Hierro, Lanzarote a Fuerteventura. Největším a nejlidnatějším ostrovem je Tenerife, ale hlavní město Kanárských ostrovů leží na Gran Canaria a nazývá se Las Palmas. Ostrovy jsou dosti hornaté a nacházejí se v Atlantském oceánu poblíž Maroka (vzdálenost od ČR přes 4 000 km). Co se biomů týče, z velké části zde objevíte savany, polopouště, ale i pouště.
Úředním jazykem je zde pochopitelně španělština, takže pokud umíte španělsky, nebudete mít problém se domluvit. Samozřejmě jsou zde různé odchylky, jakési kanárské nářečí. Pokud například narazíte na nápis Guaguas, blížíte se k autobusům (tento termín mají Kanárské ostrovy společné s Kubou a vychází ze slova Wagen). Další raritkou je třeba slovo Papa, které evokuje otce, zde se jím však označuje brambora (ve španělština klasicky známá jako patata).
Národní měna je Euro. Je nicméně nutné se oprostit od klasického přepočítávání, neboť je zde dráž než u nás a do deseti Eur se zde najíte maximálně ve Fast Foodu či u Vietnamců, jinak částka za jídlo a pití většinou těch 10 € přesáhne. Samozřejmě záleží na tom, v jaké jste lokalitě, a to nejen v jakém městě, ale zda se nacházíte v turisticky vyhledávané oblasti. Restaurace u pláží jsou tak pochopitelně dražší, než ve městě. Takové Maspalomas je třeba navíc ještě dražší, než Las Palmas, neboť se nachází na severu ostrova Gran Canaria, kde je stále krásné počasí – sucho, více slunečno, tím pádem i více turistů, ale následně samozřejmě i vyšší ceny. Na druhou stranu je zde však pochopitelně i více atrakcí. Severní větrné počasí zase fandí sportování, často zde potkáte surfaře, kajakáře, či běžce.
Celý ostrov lze projet autem (které zde všude půjčují) za cca 3 hodinky. Já si auto nepronajala, neboť jsem byla sama, ale do Maspalomas jsem se autobusem dostala za 50 minut (včetně zastavování) za 6,80 €. Kolem dostupné části ostrova se totiž táhne dálnice GC-1, podél které narazíte na spoustu obchodů, od nákupních center přes IKEU po Decathlon. Když už zmiňuji dálnici, maximální povolená rychlost je 120 km/h, mimo město 90 km/h a ve městě 50 km/h, ve městech, konkrétně v Las Palmas narazíte na spoustu jednosměrek a prakticky všude se parkuje podélně. Nezapomeňte, že stejně jako vše ostatní, i pokuty jsou zde dražší než u nás, takže doporučuji dbát zdejších předpisů.
Stejně jako ve Španělsku je zde zaveden poněkud jiný režim, než u nás. Zastávají zde životní moudro „nepos*at se z toho“, takže zde povětšinou (různé kanceláře jsou samozřejmě výjimkou) žijí pomaleji. Život zde začíná po půl 9 (v tuto dobu otevírá i většina obchodů), a zvlášť malé obchůdky, ale i některé restaurace, mají otevřeno do 13. Poté se zavírají a k otevření dochází až po 16 hodině. Lidé totiž často chodí na oběd domů a po něm mají menší siestu, někdo se zas chodí vyvalit na pláž. Zkrátka a dobře zde často není pracovní doba jako u nás, kde je půlhodinka na oběd, na druhou stranu ale pracují do večera. Ještě po 11 večer je tak v ulicích často plno a ruch.
Lidé jsou tu velmi milí a ochotní. Prakticky všude vás na přechodu pustí (samozřejmě až na semafory), a i když je řidič už příliš rozjetý a nestihl by to ubrzdit, alespoň omluvně mávne. Navíc když zjistí, že umíte mluvit alespoň trochu španělsky, rádi a trpělivě s vámi řeč ve španělštině vedou, ať už jde o restauraci, či obchůdek. Myslím, že to u Čechů moc často nevidíme (a to ani přesto, že se dotyčný snaží říct alespoň pár vět česky).
Dostanete se sem díky Schengenskému prostoru v pohodě na platnou občanku, pas tedy není potřeba. Letenku na Gran Canaria seženete přibližně za 8 000 Kč. Ještě nesmím zapomenout připomenout, že zde platí stejné časové pásmo jako v Anglii, tedy -1 hodina oproti Čechám!
Má zkušenost:
Musím uznat, že Španělsko je dost drahé, ale člověk by měl na dovolené alespoň zčásti přestat přepočítávat. Sice je zde mnohem dražší jídlo, ale zase je zde poměrně levné oblečení (můžete se tak rozhodnout, zda si šatník doplníte o nové šaty, nebo se radši půjdete navečeřet Usmívající se). Zmrzlina tu ale není nic moc, taková ta přeslazená a vodová, to v Chorvatsku mají mnohem chutnější Mrkající.
Pokud budete chtít posílat dopisy/pohledy, zakoupíte je zhruba za 60-80 centů, přičemž známka do Evropy stojí 1,15 €. Poštovní schránky jsou zde velké a žluté a jejich umístění naleznete zde.
Zdroj fotek: vlastní
Jsou zde však nádherné pláže, top nejhezčích na Gran Canaria je zde, mně však bylo řečeno, že nejkrásnější je rozhodně Playa de Mogán.
K vidění i dělání je toho spoustu, ale víc informací ode mě získáte přímo ve článku o Las Palmas, či o Maspalomas.
Poznámka: Pokud by vás zajímalo, proč často vídáte znak C\, jedná se o znak pro slovo Calle, což znamená ulice Usmívající se.

Poznej Las Palmas – Hop-On Hop-Off Tour

 
V sobotu, tedy šestý den na Kanárských ostrovech, kdy jsem neměla dopoledne školu, jsem se rozhodla si město Las Palmas pořádně prohlédnout. A nejlepším způsobem se pro mě ukázal být turistický autobus Hop-On Hop-Off, díky kterému jsem měla tu možnost město prozkoumat.

Jízdenka stojí 18 €, což není málo, ale na autobusy, které jezdí jednou za 25 minut, pak můžete nastupovat a vystupovat na 11 různých zastávkách celý den. Dvoupatrové autobusy jezdí od 9:30 do 18 hodin (poslední cesta je v 17:30) každý den. Velkou výhodou je brožurka, kde je mapa nejen se všemi zastávkami, ale také zajímavými místy, kterou je možné získat na informacích či přímo u řidiče. Jízdenku je možné koupit online, v některé ze zdejších cestovních agentur, případně přímo u řidiče.
V autobusu dostanete sluchátka (která si můžete nechat), díky kterým si můžete poslechnout průvodce Las Palmas hned v osmi jazycích – španělštině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině, švédštině, japonštině a norštině. Podobný autobus jezdí na různých místech po světě, dokonce i v Praze.
Jak jsem již zmínila, tyto autobusy zastavují na celkem 11 zastávkách. Projížďka začíná v Parque Santa Catalina, pokračuje přes El Corte Inglés (nákupní centrum) k Auditorio Alfredo Kraus, kde se pořádají koncerty i opery (zde je nákupní centrum Las Arenas), dále k Paseo de la Comisa, kde je nádherný výhled na celé Las Palmas, odtud se můžete k architektonickému komplexu Pueblo Canario dostat skrze městskou zahradu Ciudad Jardin. Dále pokračujeme k historickému centru Vegueta, dále k blízkému divadlu Teatro Pérez Galdós a autobusovému nádraží Estación de San Telmo. Pokračujeme po hlavní třídě k přístavu Marina LPA k dalšímu obchodnímu centru Muelle Santa Catalina a nakonec k oblíbené pláži Playa de Las Canteras, odkud autobus pokračuje k Parque Santa Catalina. Všechny tyto zastávky jsou přehledně znázorněné na mapě spolu s dalšími místy, která stojí za to vidět. V brožurce jsou kromě toho i slevové kupony na produkty a služby v Las Palmas.
Má zkušenost:
Jsem moc ráda, že jsem tímto autobusem jela, protože jsem tak měla konečně šanci se po Las Palmas pořádně rozhlédnout. Hlavně jsem se dostala i do Veguety, kde jsem nestydatě utrácela za suvenýry a využila jsem tak možnost volného vystupování a nastupování na autobus, odložila věci v hostelu a vrátila se a pokračovala v projížďce. Do karet mi skvěle hrálo i počasí, protože bylo 32°C (což jsem v Las Palmas zažila poprvé), takže pláž byla přeplněná, ale ve spojení s vánkem na střeše autobusu bylo velice příjemně.

Gran Canaria – Las Palmas

 
V červenci 2016 jsem jela sama na Kanárské ostrovy, konkrétně do města Las Palmas, abych zde načerpala nejen energii, ale hlavně i trochu té španělštiny ve zdejší škole Gran Canaria School of Languages. Co zde můžete podniknout, nebo kde bydlet, naleznete dále v článku.

Las Palmas je největším městem Kanárských ostrovů a považuje se tak za hlavní město tohoto autonomního společenství. Leží na severu ostrova Gran Canaria a má 400 000 obyvatel. Díky této své pozici je zde větrno a často zataženo, narozdíl od jihu ostrova (třeba v Maspalomas). I proto zde potkáte spoustu sportovců, hlavně surfaře, kajakáře, či běžce.
V Las Palmas jsou hned 4 pláže, kde je možné se slunit. Nejznámější a nejrozlehlejší je rozhodně Playa de Las Canteras, která se nachází na východě města a měří přes 3 km. Podél této pláže je promenáda (Paseo de Las Canteras) s mnoha obchůdky, kavárnami, vinárnami, restauracemi i bary. Najdete zde většinu turistů, neboť je zde příjemný, jemný písek, jen zřídka kameny a na plážích je navíc i několik sprch. Na severozápadě ostrova je pak mnohem kratší Playa de Las Alcaravaneras, poblíž které je přístav. Playa de la Laja je na jihovýchodě ostrova a má zhruba 1 200 m. Táhne se podél silnice. Na severovýchodě města je pak Playa del Confital, což je přírodou prodloužená Playa de Las Canteras a je výborná hlavně pro plavce. Na všech plážích, ale i po celém městě, jsou jinak různá hřiště pro děti, ale také hřiště na hraní volejbalu, ringa a podobných sportů. Blízko pláží jsou také často workout hřiště, kde si můžete zacvičit, případně si ve zdejší škole MOJOSURF můžete za 5 € pronajmout surf/bodyboard, či se zapsat přímo na lekce.
Ve městě je hned několik zajímavých míst, kam je dobré zavítat.
Jako první musím dozajista zmínit lokalitu Vegueta, což je zdejší historické centrum. Najdete zde Katedrálu svaté Anny (Catedral de Santa Anna) a rovněž přilehlé náměstí Plaza de Santa Anna. Poblíž najdete i další menší náměstíčka, jako je Plaza del Espíritu Santo či Plaza de Santo Domingo. Navštívit zde také můžete muzeum El Museo Canario založené roku 1879 (Po-Pá 10-20 a So, Ne, Svátky 10-14), případně se podívat na Casa de Colón, což je dům, kde před svou plavbou za objevením Ameriky pobýval Kryštof Kolumbus (Colón je španělsky Kolumbus). Každý čtvrtek od 19:30 jsou na zdejších náměstích ochutnávky Tapas zdarma (pokud si u stánků koupíte něco k pití) a na Plaza de Santa Anna je vždy nějaký koncert.
Přejdete-li hlavní silnici GC-5, obchůdky kolem vás se rapidně změní. Dostanete se totiž na Calle Triana, což je ulice plná obchodů s oblečením, kosmetikou, parfémy, botami, šperky a dalšími produkty, převážně známých značek. Poblíž je také divadlo Teatro Pérez Galdós.
Další místo, které stojí za zhlédnutí, je také zdejší městská zahrada Ciudad Jardin, či blízké zahrady Jardines de Doramas. Blízko severního cípu Playa de Las Canteras je také zdejší hrad Castillo de la Luz, který je nedávno renovovaný, ukrývá galerii umění a dostanete se sem za 4 €.
Mně osobně se velmi líbí Parque de Santa Catalina. Auta sem nemají přístup, takže zde jezdí jen autobusy, je zde klid, hřiště pro děti, ale i posezení, kde se můžete najíst či si třeba zahrát šachy. Také je zde možnost si půjčit kolo (po celém městě je celkem 150 kol) a dojet k jedné ze 13 stanic, kde ho můžete nechat – více informací o bybike zde. Poblíž parku je spoustu obchůdků, kaváren či restaurací, ale také muzeum vědy a technologie Museo Elder de la Ciencia y la Technología. Vstup stojí 6 € (pro děti a studenty 3 €), přičemž k němu dostanete i vstupenku do 3D kina a Robocoaster, kde vám simulují horskou dráhu. Samozřejmě dostanete i program, kde jsou časy různých předváděček a krátkých filmů – hrají 2 různé filmy několikrát denně vždy buď ve španělštině či angličtině. K vidění je toho mnoho, různé optické iluze a zábavně zobrazené fyzikální zákony vždy se španělskými i anglickými vysvětlivkami.
Autobusová doprava je celkem přehledná. Žluté autobusy jsou městskou hromadnou dopravou a jejich trasy se sbíhají na dvou hlavních autobusových nádražích – San Telmo a Santa Catalina. Jízdní řády jsou ke stažení zde. Meziměstské hromadné dopravě pak vévodí modré autobusy, které mají zastávky jen a pouze v San Telmu a Santa Catalině, ale pozor – jejich nástupiště jsou pod zemí! Některé spoje jedou přímo do cílové destinace, jiné po cestě staví, vše je přehledně vysvětleno v jízdních řádech. Doprava je to nicméně tak či onak opravdu rychlá. Pokud si však chcete Las Palmas pořádně prohlédnout a udělat si celodenní výlet, rozhodně doporučuji nastoupit do červeného turistického autobusu Hop On Hop Off (zde je o něm a mém výletě článek).
V Las Palmas jsou hned 4 nákupní centra (centro comercial) – CC El Muelle poblíž Santa Cataliny, trochu větší CC Las Arenas na jižním cípu Playa de Las Canteras, poblíž kterého je i Plaza de Los Jardines Del Atlántico s posezením, workoutovým hřištěm a poblíž je i Auditorio Alfredo Kraus. Dále CC El Corte Inglés, kde nejsou jednotlivé obchody, nýbrž se jedná o jeden velký obchod s různým zbožím na každém patře, a nakonec CC Mercado de Vegueta, jak již název napovídá, ve Veguetě (historickém centru, více fotek naleznete v článku o turistickém autobusu). Mě však nejvíce zaujal obchod Kactu’s, kde za super ceny nakoupíte spoustu suvenýrů od nádobí (včetně panáků), přes hudební nástroje, magnetky, trička či praky, až po různé zdejší salsy, kaktusovou marmeládu či něco dobrého k pití. Krámek je v CC Las Arenas, ve Veguetě blízko katedrály svaté Anny (největší) a nakonec na rohu Parque de Santa Catalina, blízko kterého je i další super obchůdek s dárky ALE-HOP.
Co se jídla týče, dobře, ale dráž se najíte v restauraci La Marinera na severním konci Playa de Las Canteras, dobře a levněji se ale najíte i v Amigo Camilo (hlavně ryby a mořské plody). Já si pochutnala i v Restaurante El Tipico Español, nebo v zapadlé pizzerii La Pizza, kde jsem si dala výborné lasagne za 7,20 €. Pokud se však chcete najíst pod 8 €, můžete vzít za vděk i některou z vietnamských restaurací, kde mají také ryby, ale většinou je jídlo tučnější. Samozřejmě musíte ochutnat i zdejší tradiční jídlo Paella, na pláži většinou od 13 €, případně pro pár za 24 €, já ji měla ve Veguetě za 8,5 €. Co je výhodou, objednáte-li si vodu, všude dávají 0,5 l lahve. Co vás jistě také překvapí je Restaurante Cervecería Gambrinus, ale jedná se pouze o jméno a české pivo zde nenajdete.
Zdroj fotek: vlastní
Budete-li bydlet blízko Playa de Las Canteras, je zde mnoho úzkých ulic s malými obchody s jídlem, otevřeno je většinou od 8:30 do 21, někde přes odpoledne (13-16) zavírají. Je zde také plno lékáren, které rozhodně nepřehlédnete, neboť mají venku světelně označený křížek, tedy typický znak lékáren.
Má zkušenost:
Já do Las Palmas přiletěla v neděli 10. 7. 2016 na letiště LPA. Bohužel bylo po osmé hodině večerní, špatné počasí a autobus mi jel až za hodinu, takže jsem si do hostelu vzala taxík. K mému hostelu to bylo za necelých 40 €, ale taxíkem jsem musela vzít za vděk i cestou domů, neboť jsem jela v 5 ráno a autobusy nejezdily. Pokud vás však bude víc, rozhodně doporučuji pronajmout si auto.
Hned na začátku pobytu také doporučuji navštívit informace na Paseo de Las Canteras, kde si můžete vzít letáky, brožurky, ale pán vám určitě skvěle poradí co podniknout a vyznačí vše na mapce (informace jsou blízko Restaurante Gran Playa). V Las Palmas se často konají také různé festivaly, o kterých se zde také dozvíte potřebné informace. Chcete-li zajet i do nějakého zábavního parku či Aquaparku, doporučuji jet do Maspalomas, zdejší akvárium Acuario Poema del Mar totiž bohužel ještě není dostavěné (mělo by se otevírat na jaře roku 2017).
Jinak jakoby bylo celé město posedlé TripAdvisorem, všude jsou nálepky, abyste dávali na tento portál recenze, přičemž ho spoustu podniků používá vlastně jako své webové stránky.

Bez šance/Unwind – Neal Shusterman

 
Na knihu Bez šance mě upozornil newsletter Knižního Klubu. Nakonec jsem se rozhodla si koupit ebook, neboť táhnout se s knihou k moři, kde bych ji možná i zničila, se mi nechtělo. A je to velmi zajímavé, čtivé a dobře promyšlené sci-fi, které dozajista vtáhne každého čtenáře.
Zdroj: Databáze knih: Unwind Dystology: Bez šance – Neal Shusterman [online]. In: . [cit. 2016-07-19]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/knihy/unwind-dystology-bez-sance-278111

Neal Shusterman je nejen úspěšným autorem knih, ale píše scénáře i k filmům a televizním pořadům. Jedním z filmů, na jehož scénáři se podílí, je například Husí kůže (Goosebumps) s oblíbeným Jackem Blackem. Neal Shusterman píše především romány pro děti a mládež, například trilogii Skinjacker s prvním dílem Everlost, kde dvě děti zemřou, ale místo toho, aby šly do nebe, dostanou se do tzv. Mezisvěta, odkud se snaží najít cestu ven. Bez šance je dystologií, což je smíšenina slov XXX-logie (tzn. ságy o několika dílech) a dystopie, což je opak utopie, tedy svět, který rozhodně není ideální. Je tak zřejmé, že tato kniha bude mít pokračování, ale ani sám autor pravděpodobně ještě neví, kolik jich bude…
Svět je po válce. Tato válka byla ukončena dohodou, která má uspokojit obě strany – zastánce života i ty, kteří prahnou po orgánech. Vznikne nový zákon, který děti označuje za nedotknutelné až do jejich 13 let. Poté je mohou rodiče poslat zpětně na potrat, tedy na tzv. „rozpojení“ a získat tak jejich orgány.
Na své cestě za rozpojením se setkají tři děti – šesnáctiletý Connor, patnáctiletá Risa a třináctiletý Lev. Connor ani Risa nechtějí zemřít, ani „žít“ rozpojení. A tak začíná jejich cesta za přežitím do osmnácti let, kdy budou plnoletí a nebudou moci být rozpojení.
Trailer:
Zdroj: YouTube: Neal Shusterman – Bez šance [online]. In: . [cit. 2016-07-19]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?time_continue=115&v=dqJWeNDQEf0>
Má zkušenost:
Musím říct, že trailer je asi trochu přehnaný, zas takové vzrůšo knížka totiž není. Neberte mě špatně, moc se mi líbila a je velmi napínavá, ale tolik akce zde opravdu není.
Celá dystopie je velmi dobře promyšlena ve všech ohledech, najdete zde různé výrazy, jako „rozpojenec“, „čápnout“ či „tleskač“, která mají velmi zajímavý význam. Do Bez šance je velmi lehké se začíst a prožívat neustálý strach a boj o přežití společně s dětmi.
Kniha je psaná v ER formě, kde se střídají jednotlivé hlavní postavy. Jedná se však možná až o příliš jednoduchý jazyk a krátké věty, což může dojem poněkud kazit.
Kniha se mi líbila, ale přiznám se, že jsem možná očekávala trochu víc. Ale pravděpodobně to bude i tím, že jsem měla vysoká očekávání + jsem ze sci-fi a fantasy přesedlala spíš na thrillery a detektivky.
Úroveň hltání: 4/5

Volavka/Dead Scared – Sharon J. Bolton

 
Na základě knihy Už mě vidíš od Sharon J. Bolton jsem si sehnala knihu Volavka. A teď nejsem schopna se rozhodnout, která se mi víc líbila, protože obě jsou napínavé, mysteriózní a je těžké se od nich odtrhnout!
Zdroj: Databáze knih: Lacey Flint: Volavka – Sharon J. Bolton [online]. In: . [cit. 2016-07-18]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/knihy/lacey-flint-volavka-258574

Sharon J. Bolton je britská spisovatelka, která ve svém životě vyzkoušela spoustu druhů zaměstnání. Chvíli žila v Londýně, kde se odehrává i příběh mladé vyšetřovatelky Lacey Flintové, která se má objevit (zatím) ve třech knihách – Už mě vidíš? (2013), Volavka (2015) a Tak to je, tak to bude (2016). Právě v pokračování Volavka je však děj zasazen do vysokoškolského kampusu Cambridge. Autorka píše převážně detektivní thrillery.
Lacey Flintová je tentokrát povolána na tajnou misi. V Cambridge totiž dochází ke spoustě sebevražd a zdejší vedoucí psychologického oddělení, Evi Oliverová, se domnívá, že je na těchto úmrtích něco podivného a záhadného. Lacey tak coby Laura Farrowová proniká do útrob Cambridge, aby vyšetřila, proč tak mladé dívky páchají tak drastické sebevraždy, navíc v takovém počtu. Jenže netuší, že se do případu zaplete víc, než by sama nejspíše chtěla…
Má zkušenost:
Kniha je čtivá a člověk se zde dozví o věcech, o kterých nejspíš ani netušil, že existují – jako například o spolcích, které podněcují druhé k sebevraždě, či o tzv. snuff filmech. Je vidět, že si autorka dala s výzkumem pro knihu opravdu práci.
Není nutné mít přečtenou „předchozí“ knihu Už mě vidíš, ale rozhodně vám neublíží, když budete více znát charakter jednotlivých postav.
V knize se stejně jako v té předchozí střídá ICH forma, tedy vyprávění Lacey, spolu s ER formou, kde se dozvídáme o událostech, které se staly před x lety a s případem úzce souvisí. Navíc se zde ale střídá i ER forma, tedy vyprávění Evi Oliverové a Marka Joesburyho. I proto se mi asi víc líbila první kniha, která není tolik chaotická.
Úroveň hltání: 4/5

Panenka/Puppet – Joy Fielding

 
Od Joy Fielding jsem si na základě čtení jedné z recenzí sehnala hned 8 knih. Jako první knihu jsem si vybrala titul Panenka. Musím se přiznat, že jsem se na začátku knihou vyloženě prokousávala, ale od druhé poloviny jsem se od ní nemohla odtrhnout. Skrývá totiž rodinné tajemství…
Zdroj: Databáze knih: Panenka – Joy Fielding [online]. In: . [cit. 2016-07-14]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/panenka-1887>

Joy Fielding je kanadská spisovatelka narozená v roce 1945. Narodila se v Torontu, kde se i odehrává její kniha Panenka. Chvíli se živila jako herečka, ale to ji přivedlo ke scénářům, odkud byla už jen krůček od psaní románů. Hrdinky jejích knih jsou především ženy, které procházejí těžkým obdobím. Knihy jako Teď neplač (Don’t Cry Now, 2007) nebo Ta druhá (Druhá žena, 2008) jsou dokonce zfilmovány.
Amanda Travisová je 28letá právnička žijící na Floridě. Za svůj krátký život se už stihla dvakrát rozvést a prožít hromadu vztahů na jednu noc. Jednoho dne ji dostihne její minulost – její bývalý manžel jí volá, že její matka, která o ni pořádně neprojevovala zájem, ani když byla Amanda dítě, někoho zastřelila. A k tomu nechce vypovídat a jediné co tvrdí je, že je vinná a toho člověka vůbec neznala. Tajemství ale Amandu láká víc než cokoliv jiného, a tak se za pomoci svého exmanžela rozhodne vypátrat, kdo to byl skutečně John Malins…
Má zkušenost:
Začátek je dost zdlouhavý a je těžké se do knížky začíst. Navzdory tomu, že je kniha psaná v ER formě, jsou zde přespříliš popsány Amandiny myšlenky. Teprve v druhé části jsem se do knihy zažrala a začala být alespoň trochu napínavá.
Je vidět, že spisovatelka se v Kanadě i právničině alespoň trochu vyzná, neboť jsou zde použity některé termíny a místa.
Úroveň hltání: 2-3

Výměna knih

 
Tak jsem konečně našla Facebook Challenge, která mi nepřipadá pitomá a jsem ochotná se jí zúčastnit (narozdíl od Ice Bucket Challenge, či Cinnamon Challenge, o které jste možná ani neslyšeli, ale tohle video vám rozšíří obzory – mimochodem, věděli jste, že 40 lžiček skořice vás zabije?). Jedná se o tzv. Výměnu knih.
Zdroj: Filosofie prodeje: Doporučené knihy [online]. In: . [cit. 2016-06-30]. Dostupné z: <http://www.novaeraprodeje.cz/knihy>
O této výměně se dozvíte od svých přátel na FB, kteří daný příspěvek sdílí. Pokud jej „lajknete“ či okomentujete, znamená to, že se také chcete výměny účastnit a daný přítel vám pošle zprávu, kde jsou další instrukce. Jedná se vlastně o tzv. pyramidu. Vy posíláte knihu člověku, od kterého se o výměně dozvěděl váš facebookový přítel. Ten dostane knihu od lidí, kteří se do výměny zapojí díky vám.
Ačkoliv mi bylo řečeno, že je jedno, jakou knihu pošlete, určitě se nemá jednat o zbavení se nepotřebné knihy. Já si naopak myslím, že poslat byste měli knihu, která se vám nějakým způsobem líbila, něco vám dala. Je samozřejmé, že „zbavit“ se oblíbené knihy, je těžké, ale pokud jste jako já a knihy povětšinou už znovu nečtete, proč neudělat oblíbenou knihou radost někomu dalšímu?
Pokud Výměnu knih nesdílel žádný z vašich přátel, ale chcete se zapojit, můžete lajkovat/komentovat zde.

Už mě vidíš?/Now You See Me – Sharon J. Bolton

 
Na knihu Už mě vidíš? od Sharon J. Boltonové jsem narazila čirou náhodou. Za tu náhodu jsem ale vděčná, protože jsem si užila pár hodin super počteníčka. Tématika? Jack Rozparovač!
Zdroj: Databáze Knih: Lacey Flint: Už mě vidíš? [online]. In: . [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/knihy/uz-me-vidis-198077

Sharon J. Bolton je britská spisovatelka, která ve svém životě vyzkoušela spoustu druhů zaměstnání. Chvíli žila v Londýně, kde se i odehrává příběh mladé vyšetřovatelky Lacey Flintové, která se má objevit (zatím) ve třech knihách – Už mě vidíš? (2013), Volavka (2015) a Tak to je, tak to bude (2016). Autorka píše převážně detektivní thrillery.
Lacey Flintová je mladá vyšetřovatelka, která se zaplete do případu brutální vraždy. Jak se ukáže, není jen důležitým svědkem – vrah je na ni z nějakého důvodu vysazený. Zatímco se strachuje o vlastní život, mrtvol přibývá. Vypadá to na sériového vraha, dokonce napodobitele Jacka Rozparovače, který před více než sto lety brutálně vraždil prostitutky. A stejně jako před lety je i nyní na dopadnutí pachatele policie krátká.
Má zkušenost:
Musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy „zažrala“. K úplnému hltání, kdy se nelze od knihy odtrhnout, jsem se dopracovala až u konce knihy. Knihu jsem četla převážně na cestách/při čekání na vlak, což mi bylo umožněno i díky tomu, že kapitoly jsou zde krátké a je jich velký počet (celkem 94 kapitol).
Kniha je až na některé pasáže psaná v ICH formě, přičemž je poměrně osvěžující, že zde hlavní postava Lacey Flintová „nepitvá“ svou minulost a každou myšlenku, která ji napadne. Postavy jsou bravurně popsány a charakterizovány. Za co musím autorce zatleskat, je popis jednotlivých míst – ačkoliv jsem v Londýně nikdy nebyla, věřím, že je neuvěřitelně přesný a člověk tím získá pocit reálnosti děje. Přesné informace o Jacku Rozparovači jsou třešničkou na dortu.
Nemohu opomenout ani strhující závěr – miluji ty chvíle, kdy čtenář ví víc, než postavy v knize, a je mu to až líto. Skvěle promyšlené!
Úroveň hltání: 4 (5 je nejvíce)

Černé lži/Black Lies – Alessandra Torre

 
Poté, co jsem si přečetla Dívka z 6E, jsem věděla, že ta autorka je dobrá a musím si od ní přečíst víc. A tak jsem se dostala ke knížce Černé lži
Zdroj: Databáze knih: Černé lži – Alessandra Torre [online]. In: . [cit. 2016-06-22]. Dostupné z: <http://www.databazeknih.cz/knihy/cerne-lzi-252167?c=all>

Alessandra Torre, ač tomu její jméno nenasvědčuje, je Američanka. Píše převážně erotické romány, často o postavách, které mají určitou psychickou poruchu. I tak je v jejích knihách hlavním tématem sex a další ingrediencí je překvapení.
Layana Fairmontová je zhýčkanou zbohatlicí. Tento život bez práce si však nevybrala a snaží se od předem nalinkovaného života alespoň nějakým způsobem distancovat. I přesto se seznámí s geniálním miliardářem Brantem Sharpem, se kterým si rozumí ve všech ohledech. Poté, co se ale dozví jeho černé tajemství, začne ho podvádět. A vypadá to, že její milenec Lee se jí jen tak lehce nevzdá…
Má zkušenost:
Zpočátku knížka není skoro o ničem, nejsou zde žádné zvraty ani překvapení. V další části vám nezbývá, než Layanu (a vlastně i ostatní hlavní postavy) nesnášet a mít chuť knížku zahodit. To jediné, co ale můžete udělat, je knihu dočíst do samého konce, kde se konečně dozvíte to kruté tajemství a najednou vše pochopíte a začnete hlavním postavám zase fandit.
Přijde mi, že je zde možná popsáno až příliš moc sexu, asi už jsem na to nějak zanevřela, jinak knížku určitě doporučuji Usmívající se.