Při mém výletu do Polska, jsem se kromě Krakówa, Gliwic, Wrocławi, zábavního parku Energylandia a Adršpašských skal, zastavila i v Oświęcimi. Jen těžko si dokážu představit smutnější a strašidelnější místo…
Myslím, že koncentrační tábor Osvětim, také známý jako Oświęcim či Auschwitz, nemusím nikomu představovat. Při Druhé světové válce se zde děly zvěrstva a zločiny proti lidskosti, které se zapsaly do srdcí pozůstalých, stejně jako do dějin a dodnes jsou připomínány ve školách, aby se památka zemřelých uchovala, a toto místo odradilo všechny od toho, aby se historie opakovala. Ke komplexu patří rovněž část nazvaná dle obce Březinka (polsky Brzezinka), přičemž mnohem známější je spíše německé jméno Birkenau.
Otevřeno je denně od 8 hodin vždy minimálně do 14 hodin (otevírací doba se mění s měsíci), přičemž tábor je pro veřejnost zavřený 1. 1. 2017, 25. 12. 2017, na Velikonoční neděli a během oficiálních státních návštěv a ceremonií. Do tábora je možné jít sám, či s průvodcem. Samostatnou prohlídku máte ráno 8-10 a po 15. hodině zdarma. Za průvodce zaplatíte 45 zlotých, studenti do 26 let pouze 35 zlotých (cca 215 Kč). Poláci mají vstupné ještě levnější, přičemž pokud je vás skupinka deseti lidí a více, můžete rovněž počítat se slevou. Svou návštěvu je lepší si dopředu naplánovat, ačkoliv já to neudělala a neměla jsem žádné problémy. Byla jsem až překvapená, že je možné jít na prohlídku i v češtině (v letních měsících v 10, 12 a 14 hodin), případně slovenštině (11 a 13 hodin). Naše průvodkyně sice nebyla Česka, nicméně mluvila na cizinku velmi dobře. Pravidelné výklady mají rovněž i v angličtině, polštině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, pouze při domluvě předem je možná i turečtina. Máte-li zavazadla, je možné je od 7:30 až do 20:45 nechat za 4 zloté v úschovně před vchodem.
Prohlídka trvá zhruba 3,5 hodiny (ačkoliv kamarád, který zde byl po mně v září, ji měl na 2 hodiny), kdy se společně s vaším průvodcem, který mluví do mikrofonu (a vy máte sluchátka, neboť po celém areálu chodí několik skupinek najednou), projdete po táboře Auschwitz, a pak jste po desetiminutové pauze převezeni autobusem do Birkenau.
Má zkušenost:
Já do Oświęcimi vyrazila 5. července, hned ráno. Z Krakówa jsem sem dojela autobusem za 14 zlotých (cca 85 Kč) – vyjížděla jsem z hlavního nádraží před půl sedmou. Musím uznat, že již před vstupem do komplexu člověka zamrazí, a to jsme měli až zvráceně krásné počasí, které s místní atmosférou dosti kolidovalo. Z toho, že mohu mít přednášku v češtině, jsem byla velice překvapená, takže jsem této možnosti využila, přestože jsem byla trochu „otrávená“ tím, že nejen že si na ni budu muset 2 hodiny počkat, ale také z toho, že je poměrně dlouhá. Ve výsledku jsem v celém areálu strávila 6 hodin, a nemohu tvrdit, že by to bylo moc. I bez průvodce se totiž rozhodně „nudit“ nebudete. V celém komplexu jsou totiž výstavy s fotografiemi, popisky i videy, které můžete navštívit. Některé z nich mě skutečně dostaly, například fotografie přeživších od Stefana Hankeho. Ten v sedmi zemích vyfotografoval a vyslechl příběhy celkem 121 přeživších. Kromě toho, z jakého státu (i z České republiky), daný člověk pochází, si můžete přečíst i krátkou citaci, z nichž některé dokáží vyvolat mrazení. (Zde je jedna z nich: In the crowd of thousands I’d recognize Mengele immediately. To us his gentle Gaze, his calm, soft voice and his smile meant death. Jiný člověk zase popisoval SSáka, kterému se líbilo tetování jednoho z vězňů, proto jej nechal brzy usmrtit a jeho kůži natáhnout na dřevěný rám, aby z ní měl přebal na knihu.) Rovněž exhibice určená pouze dětem, které v těchto táborech vyrůstaly, ve vás zanechá velmi špatný pocit. (Rodiče věděli, že Mengele si brzy přijde pro jejich děti. Jedna ze zdravotních sester proto riskovala vlastní život, když vězňům darovala svou bibli, aby z ní vytrhali stránky a krmili jimi své děti. Děti dostaly horečku, což jim zachránilo život – nemocné děti totiž „doktor“ na experimenty nebral.)
Prohlídka s průvodcem trvala téměř 4 hodiny, kdy jsme ve skupinkách navštěvovali různé bloky. V některých z nich byly věci denní potřeby, které skutečně patřily vězňům – boty, kartáče, brýle,… V jednom z obrovských pokojů byly dokonce i přes 70 let staré vlasy! Naše průvodkyně sice nebyla Češka, nicméně jí bylo velmi dobře rozumět a o hrůzách minulého století vyprávěla, jak kdyby tehdy v táboře skutečně byla – dokonce se prý s některými přeživšími potkala!
Mou návštěvu je těžké slovy popsat. Jak jsem již psala v medailonku – nedovedu si představit smutnější místo. Slyšet nešťastné příběhy skutečných lidí, vhánělo slzy do očí. Podle mě je Oświęcim místo, kam by se měl každý jednou v životě podívat…
