Mariánské Lázně jsou vyhlášené pro svou Zpívající fontánu, lázeňství, ale s tím související nával turistů převážně z Německa a Ruska. Kromě toho je zde ale také mnoho překrásných lesů vybízejících k turistice, cyklistice či houbaření, ve spoustě z nich objevíte i zdravé prameny. A kromě jiných míst můžete navštívit například Boheminium park, tedy miniaturpark plný dokonalých maket památek z celé České republiky.

V Boheminium parku najdete přes 60 zmenšených modelů tradičních českých památek, tedy hradů, mostů, zámků i kostelů, ale i české kultury a života. Některé z nich jsou i pohyblivé – najdete zde loď u Červené lhoty, pohyblivou lanovku k Ještědu či vlak. Děti se zde zabaví na hřišti, případně ochutnají Trdelník, dospělí si zas odpočinou u místního občerstvení. U pokladny je možné si v automatu koupit hliněné kuličky a na hřišti v jižní části parku si je zahrát – ukažte vašim ratolestem hru svého dětství! Ve zdejších prostorách je navíc i muzeum plné fotek a modelů letadel a další české historie. Mapu Boheminia si můžete stáhnout zde.

Zdroj fotek: Vlastní

Boheminium park se nachází na východě Mariánských Lázní, po silnici přibližně 3,5 km od Zpívající fontány. Tento miniaturpark funguje již od roku 1999 a od té doby se dočkal mnoha rekonstrukcí, rozšíření i doplnění modelů. Park navíc díky vynikajícím recenzím v roce 2015 získal i ocenění od TripAdvisoru, a to certifikát Excelentní místo.

Do parku se můžete dostat autem (a to hned ze dvou stran, tedy kolem Pstružího potoka, či přes Zádub-Závišín), na kole, či pěšky. Pokud se rozhodnete pro poslední variantu, připravíte si tak další zážitek, a to buď cestu kolem rozhledny Hamelika, nebo jízdu lanovkou (jedna cesta stojí 80 Kč – ceník zde), dolů se zas můžete svézt na terénní koloběžce, případně si půjčit kolo. Další atrakcí je i střelba na terč. Malá mapka zde.

Zdroj: MAR_mapaokolí_22x17 [online]. In: . [cit. 2016-08-13]. Dostupné z: <http://leto.snowhill.cz/doc/MAR_mapaokol%C3%AD_22x17.pdf>

Otevřeno je pouze v sezoně od 15. března do 15. listopadu, a to každý den od 10 do 18 hodin (červenec a srpen 10-19). Cena za dospělého je 150 Kč, za studenta/seniora 100 Kč a za dítě od 2 do 10 let 50 Kč. Vstupné je ale možné trochu snížit při nákupu vstupenek přes internet. Koupit je možné i rodinné vstupné pro dva dospělé a maximálně 3 děti za 350 Kč (při nákupu přes internet 315 Kč). Park je otevřen i pro ženy s kočárkem, neboť jsou cesty upravené, vzít můžete i svého pejska (na vodítku).

V parku se mně, příteli i jeho neteři moc líbilo. Bohužel nás zasáhla pěkná bouřka, takže jsme neměli šanci svézt se lanovkou, ani se podívat do místní Dančí obory. Paní z pokladny však byla velmi milá a půjčila nám deštníky, abychom si mohli park doprohlédnout (než začal pořádný liják) a bez zmoknutí se dostat do auta. Navíc to nebyl můj první výlet sem – pamatuji si, že jsme tu s rodiči byli několikrát, když jsem byla dítě.

Každopádně, pokud budete v Mariánských Lázních či okolí, beru tento výlet jako jednu z not to miss things zde.

O Teplické Zámecké Zahradě a jejích zmlsaných veverkách jsem zde již psala a v tom článku se dozvíte více o parku, jeho lokalitě a hlavně historii. Po třech letech jsem se sem však vrátila (v rámci lázeňského pobytu) a s přítelem Tomem jsme se rozhodli zase nakrmit pár veverušek předtím, než nakrmíme sebe v místní restauraci Monopol. Zde tedy naleznete především fotky.

14. 11. 2015 to skoro vypadalo, jakoby si veverky daly dovolenou. Nakonec jsme jich přecejen několik potkali a nakrmili, ale ne všem oříškovo-jablečná müsli tyčinka chutnala.

Zdroj všech fotek: vlastní

Výhled z ptačí perspektivy si můžete dopřát díky Stezce korunami stromů (Tree top walk). Tuto možnost nabízí místa po celém světě. Já si tento výlet nedávno udělala v České republice při pobytu v Horní Plané a zážitek je to tedy parádní!

V České republice tuto podívanou naleznete pouze na jediném místě – V Lipně nad Vltavou. Zdejší stezka má 675 metrů a postavena byla v roce 2012. Najdete na ní různé dřevěné sochy, ale i zastávky k odpočinku se zajímavostmi nejen pro děti. Je obohacena o 11 cestiček, kde si můžete zkusit svou obratnost a stabilitu na bezpečných staveništích (např. přelezení přes žebřík apod. viz fotky). Stezka je zakončena 40 metrovou věží, ze které máte fantastický výhled na Lipno i okolí Šumavy. Komu se nechce šlapat zpět, je zde navíc za příplatek i suchý tobogán v celkové délce 52 metrů, který se vine středem věže (jedná se o nejdelší suchý tobogán v ČR).

Stezka je bezbariérová, vhodná tedy pro vozíčkáře, ale i pro maminky s kočárkem. Při cestě věží jsou vám navíc důvtipně zodpovězeny otázky, které vám při pozorování tohoto obrovského díla padnou na mysl. Na stezku nesmí pejsci, ale „odložit“ je můžete ve zdejších kotcích. V celém komplexu nechybí ani prolézačky pro děti, lavičky k posezení, bistro a restaurace patřící ke zdejšímu Hotelu Kramolín. Samozřejmě se zde nachází také krámek se suvenýry.

Otevřeno je každý den až na Vánoce. Vždy minimálně od 10 do 16 hodin. V červenci a srpnu je zde navíc každé úterý akce – otvíračka od 9:30 až do 23 hodin, kdy jsou na večerní hodiny sjednány koncerty a při setmění se celá stezka krásně rozsvítí. Otevírací dobu naleznete zde.

A jak se sem dostanete? Parkování u úpatí (kde je i několik obchodů či restaurace) je zdarma. Nahoru vás za 85 korun odveze lanovka či Stezkabus (za obousměrnou jízdu zaplatíte 100 Kč). Stezka pak stojí 190 Kč, přičemž pro děti, důchodce či ZTP je cena samozřejmě nižší. Výhodou jsou i skupinové slevy, popřípadě rodinné vstupné pro dva dospělé a až 4 děti. Za tobogán zaplatíte 50 Kč za osobu. Další slevu získáte, pokud vlastníte LipnoCard, kterou často získáte při ubytování v tomto městě. Ceny i možnost dárkových poukazů naleznete zde.

Koho by stejná cesta nahoru i zpět nelákala, může využít zdejší půjčovny koloběžek či přijet na kole (a vyvézt ho lanovkou). Pro jízdu na koloběžkách jsou zde určeny dvě trasy – strmější a pomalejší (vhodná hlavně pro rodiny s dětmi). Jízda na koloběžce je vhodná od 8 let, s koloběžkou vám samozřejmě zapůjčí také helmu. Pro dospělého stojí jízda 149 Kč, pro dítě do 15 let 99 Kč. Více informací najdete zde.

Tree top walk samozřejmě nenajdete pouze u nás. Dalším nejbližším místem je také Německo v Neuschönau v Národním parku Bavorský les, kde má atrakce jiný tvar. Je delší – má 1320 m a výšku 44 m a jedná se o nejdelší takovouto stezku na světě. My ji předčili alespoň tobogánem.

Hned při koupi lístků jsme s Tomem zakusili prazvláštní zmrzlinu – Ice’n’go. Sice dražší, ale byla výborná a na dovolené má člověk zkoušet nové věci. Další plus jsou různé prolézačky nejen nahoře u stezky, ale také pod lanovkou. Je zde i hřiště s trampolínami – pro rodiny s dětmi prostě ideální. Dále je tu i lanový park a pár metrů odsud i bobová dráha, kterou jsme také navštívili. Ačkoliv jsem tam nebyla, ve městě je také Kostkománie – výstava modelů z LEGO kostek.

Nahoru i dolů jsme jeli lanovkou (bohužel jsme to netušili předem, takže jsme kupovali 2x jednosměrné lístky, což je o dost dražší). Stezka byla plná lidí, ale počasí nám přálo a nahoře i celkem foukal vítr, takže se to vedro (37°C) dalo snést . Moc se mi líbily občasné „cestičky pro odvážné“ a různá odpočívadla se zabavením nejen pro děti. V těchto místech jste také často našli fotostativy, což je rozhodně velké plus.

Zdroj všech fotek: vlastní

Co se týče obuvi a oblečení, dámy se mohou klidně vyfiknout, neboť trasa není vůbec náročná – dokonce jsem viděla i nějaké slečny v čatičkách jedoucí na koloběžkách.

Toho, že jsme si nezakoupili lístek na tobogán, jsme nahoře litovali, neboť člověk musí domyslet, že jinak musí jít celou cestu zpět. Naštěstí bylo možné lístek zakoupit i přímo u tobogánu. Posadí vás na koberec a pošlou dolů a musím říct, že je to tedy sešup. Máte z toho záda celá naklepaná a lidem s epilepsií by se určitě udělalo špatně (kdo vyzkouší, pochopí), ale mně se tenhle zážitek líbil. Další sranda je poté stát dole u tobogánu a poslouchat ty zvuky – některé ječící ženy by zfleku mohly strašit u kolotočů ve strašidelném domě.

Výlet si určitě užijí všichni bez ohledu na věk. Já jen doufám, že se mi poštěstí se sem vrátit v jiném ročním období a užít si nejen letní rodinnou atmosféru, ale i tu romantiku…

Prodloužený víkend díky svátku Den upálení mistra Jana Husa lákal všechny někam k vodě. I my si vymysleli takovou hurá akci – dovolenou u Lipna. Jak to tam vypadá a hlavně jak „lehce“ lze sehnat ubytování vám popíšu v následujícím článku.

Zdroj: U Kocoura Mikeše [Fotka]. Dostupné také z: <http://www.ukocouramikese.cz/>

Díky velkým vedrům nám byly zrušeny tréninky. Tudíž mě o víkendu nějak doma nic nedrželo, takže jsme s přítelem dostali takový spontánní nápad – vyrazit si k Lipnu. Nápad to byl sice hezký, ale prodloužený víkend u vody, navíc o prázdninách, když jsou předpovězena 35°C vedra, je samozřemě lákadlem pro víc lidí. Ti si naštěstí vzali volno už v pátek, takže silnice nebyly plné, s penziony a kempy to bohužel bylo naopak. Obvolala jsem několik ubytovacích zařízení v Lipnu nad Vltavou, nakonec tedy infocentrum, kde mi sdělili, že je vše plné. Stejný postup jsem absolvovala i u Frymburku a poté vyzkoušela několik „prdelek“ okolo. Nakonec jsme slevili z blízkosti ke Stezce v korunách stromů a na mapě mi do oka padlo město Horní Planá. Podle jmen se mi nejvíce líbil Pension U Kocoura Mikeše. Nejvtipnější bylo, když mi byl na druhé straně zvednut telefon a ze sluchátka se ozvalo „Mikešová, dobrý den…“

Pension U Kocoura Mikeše nabízí 7 prostorných zařízených pokojů, navíc také apartmán s vlastním vchodem. Všechny pokoje mají barevnou televizi a vlastní sociální zařízení. Apartmán (kde jsme byli my) navíc disponuje i vlastní kuchyňkou s lednicí, mikrovlnkou, dvěmi plotnami, nádobím a je zde i rychlovarná konvice! Parkování je možné uvnitř dvora, který se na noc zamyká. Navíc je zde zastřešená teráska se stoly a židlemi, kde můžete i grilovat.
Ceny se pohybují mezi 300 a 400 Kč/noc na osobu, podle toho, zda je ubytování i se snídaní, také podle období a nezapomeňme na rekreační poplatek. Platí se hned, u rezervací dopředu se podle termínu platí záloha, takže nezapomeňte mít penízky připravené . Check-out je vždy do 10 hodin posledního dne.

Zdroj: vlastní

Horní Planá je malé město, kde se narodil třeba spisovatel Adalbert Stifter, s necelými 3 000 obyvateli. To ale neznamená, že tu není žádné vyžití! Možnost občerstvení je zde hned v několika restauracích, nákupu v Coopu či u Vietnamců a v sezóně tu najdete další zábavu. Hojně tu naleznete točenou zmrzlinu či alespoň bufet s možností zakoupení nanuku, mají zde všude výbornou točenou malinovku a méně výborné točené pivo.

U Lipenské přehrady je stánek s alko i nealko koktejly či bubble tea, samozřejmě bufet s různými laskominami a pronajmout si můžete loďku či šlapadlo (ceny cca 150-200 Kč/hodinu). V určitých hodinách si můžete užít také vyhlídkovou plavbu parníkem. Navíc zde nechybí ani hřiště na beach volleyball, fotbálek a zahrát si zde můžete i minigolf!

O víkendech (pá+so) si můžete za 90 Kč zajít také zhlédnout nějaký film do zdejšího letního kina. Dále si zde můžete také zahrat bowling.

Prostě takový malý ráj pro turisty, z kterých toto město prostě žije.

Zdroj: Výstřižek – mapy.cz

Má zkušenost:
V sobotu, tedy první den, jsme byli na výletě v Lipně nad Vltavou (Stezka v korunách stromů, bobová dráha), takže jsme se krásami Horní Plané kochali až večer. V šest jsme se zašli vykoupat, ale lidí zde bylo pořád dost. Cestou domů (v cca 20:30) jsme si v bufetu po cestě dali výbornou malinovku a ve 21:45 začínalo letní kino. Čas jsme trochu podcenili, neboť od centra je to do kopce a pokud neznáte cestu, takových 15 minut vám určitě zabere (cesta není dobře značená, takže je potřeba se poptat). Já pochopitelně přikládám mapku viz výše. I ve vedru doporučuji vzít si s sebou alespoň deku, nebo vás sežerou komáři.

Druhý den jsme si Horní Plané užili dosyta – nákupem v Coopu počínaje a večeří konče. Tentokrát jsme už využili i možnosti pronajmutí loďky a odpoledne jsme spestřili i několika koktejly (nealko od 45 do 60 Kč, alkoholické kolem 65 Kč).

U přehrady je to opravdu nacpané a chvilku potrvá, než naleznete vhodné místo se stínem. My si pro jistotu s sebou nevzali ani peněženku, ale jen postačující množství peněz. Sice nám nikdo nic neukradl, zato pán vedle na dece byl celý naštvaný, že mu a manželce někdo ukradl boty! Pro jistotu jsme tedy do vody chodili zvlášť a jeden vždy hlídal. U půjčení loďky nám tedy chyběla potřebná občanka, ale s chlápkem byla naštěstí rozumná řeč, takže nám loďku stejně půjčil. Jinak do 15 minut přetáhnutí hodiny nic neplatíte, po uplynutí této čtvrt hodinky platíte další hodinu.

Co se ubytování týče, byli jsme oba nad míru spokojení. V apartmánu bylo akorát dost chladno, což v tomhle pařáku ani nevadilo, ale pro jistotu jsme větrali a vpouštěli dovnitř teplo. Co nám zde chybělo byla wifi, ale ono těch pár dní offline má něco do sebe. Tom má navíc internet v tabletu, takže v případě nouze nebyl problém potřebné informace dohledat. Také jsem v nádobí neviděla škrabku.

Tahle destinace je rájem pro cyklisty, rybáře, v zimě lyžaře – ať už pro rodiny s dětmi či páry. Občerstvení i další služby zde najdete s rozumnými cenami a my měli velké štěstí, že jsme našli tohle krásné ubytování (podle paní Mikešové jí prý akorát kvůli operaci vypadli známí).

Vzhledem k možnosti dalších výletů po okolí i po cestě, o kterých zde najdete další články (Stezka korunami stromů, Lanový park Libín + rozhledna Libín, Slideland bobová dráha Lipno), tohle místo k letnímu pobytu ať na víkend či celý týden rozhodně doporučuji.

Dnes jsem konečně překonala vnitřní boj a byla jsem v Plzni už podruhé běhat. Poprvé to bylo s batohem do Lidlu (1,5 km od mého přechodného bydliště), zpátky jsem měla zátěž, což by mohlo mít na tělo pozitivní vliv, na ty vajíčka v batohu ale asi ne, takže tím skončilo mé běhání.

Dnes mě ale spolužačka Janča vytáhla k Plzeňské ZOO očumovat skrz plot klokany (ačkoliv mám stále pochybnosti, zda to byli skutečně klokani, ale což – já nebyla ta, kdo měl brýle) a cestou jsme si zaběhly podívat se na skalní sedimenty a to Čertovu kazatelnu.

Tento přírodní úkaz najdete na hlavní silnici směr Plzeň-Radčice, takže přístupnost nic moc (zvlášť pro běžce a běžkyně to není nic bezpečného). Je zde ale odpočívadlo s tabulí a menší parkoviště, takže není problém zde zastavit. Svahy vznikly erozí řeky Mže a Přírodní památkou byly prohlášeny již v roce 1974. Na skále je už zdálky vidět malý zámeček, přístup k němu ale asi nebude nic moc. Název získala památka nejspíš dle tvaru skal, já s Jančou jsme ale v monumentu objevily hlavně šklebící se obličeje (že by to byli ti čerti?) .

Zdroj: Mapy Google: Čertova kazatelna [Výstřižek]. Dostupné z: <https://www.google.com/maps/place/%C4%8Certova+kazatelna/@49.7570033,13.3639883,14z/data=!4m2!3m1!1s0x470af26b71fa5139:0xd06d60e75f8f74f1>

Zdroj všech fotek: vlastní

Samozřejmě nás napadlo se do „doupat“ vyhlazených vodou vyškrábat, ale vzhledem k hradnímu příkopu v podobě kopřiv jsme si to rozmyslely . Památka je hezká, ale doporučuji se u ní spíš jen zastavit po cestě – po cestě autem. Lidi totiž jezdí jako šílenci a nemít Janča neonově růžové tričko, bůhví, jak by ten náš trip tam a zpátky dopadl.

Zdroj: Vlastní

S přítelem jsme pobyli dvě noci ve Žluticích, a přesto, že počasí nám moc nepřálo, vyjeli jsme si na radu Tomova kamaráda do Lukové, podívat se na duchy.

Zdroj: Mapy.cz: Luková – Kostel sv.Jiří (Kostel)[Výstřižek]. Dostupné z: <http://mapy.cz/#!x=13.163826&y=50.016603&z=13&t=s&d=base_1891590_1>

V obci Luková (poblíž Manětína) stojí už od roku 1352 kostel svatého Jiří. Tento kostel je dost rozpadlý, i ve střeše je pár děr a není divu – kostel totiž v 17. století vyhořel a i přes opravu už od roku 1968 chátrá (jak nám sdělil pan Petr Koukl). Tehdy se zde konal pohřeb, při kterém nešťastnou náhodou spadl na jednu z lavic obraz. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale klasické mše se zde od té doby nekonají. Na opravu kostela bohužel nejsou finanční prostředky, a to byl podnět pro Jakuba Hadravu¹, studenta oboru Sochařství Fakulty umění a designu na ZČU. Jakub si jako téma bakalářské práce (se jménem „Má mysl“) v roce 2012 vybral nejen zhmotnění duchů, ale hlavně také pomoc historickému bohatství.

Zdroj: Vlastní

S pomocí svých přátel zde vytvořil 32 soch duchů ze sádry, prostěradel, záclon a vody. Některé sochy stojí, jiné sedí a v popředí je i strašidelný páreček . K tomu jsou dvě sochy nastříkané fosforeskujícím sprejem, takže v noci svítí.

Toto dílo je jedním ze čtyř dalších snah o záchranu kostelů – v rámci Plzeň 2015 totiž vznikl projekt Zaniklé a ohrožené kostely.

Zdroj: Vlastní

Cesta musím uznat nic moc (sama jsem řídila a kombinace lesní cesty s obouchanou Fábií, mě moc nenadchla), neboť jsme si ji zkrátili přes blízký Domašín. Když přijedete ke kostelu, najdete na vratech telefonní číslo, na které zavoláte. Pan Koukl nám sdělil, že je do pěti minut tam, a také byl. Ukázal nám kostel, řekl nám něco o jeho historii, o projektu na záchranu kostela i o dalších plánech. Nezapomněl přidat historku o noční návštěvě dětského tábora. Prý do kostela zamknul manželku navlečenou do prostěradel, která poté děti JEMNĚ strašila houkáním a pohybováním. Pro ni samotnou prý ale posezení 20 minut ve studeném, tmavém kostelu nebyl žádný med – nedivím se .

Petr Koukl nám také pověděl o statistikách návštěvnosti, přibližné cifře vybraných peněz i o vesničce samotné. Člověk by nečekal, kolik lidí duchové do takového – promiňte mi ten výraz – vidlákova nalákají. O tom svědčilo i to, že nás při našem odchodu vystřídal další pár.

Proto i vy neváhejte zavítat za duchy a přispět na záchranu jejich domova!

Více se o kostele i o vesnici dozvíte zde.

¹ Luková – kostel – výstava: Výstava Jakuba Hadravy. In: [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z: <http://lukova-kostel.cz/vystava>

Zdroj: vlastní

Předevčírem jsem už podruhé s přítelem navštívila bungalovy Harmonie ve Žluticích (první návštěva proběhla 19. – 21. 7. 2013). Bydlení je to moc hezké, ačkoliv musím uznat, že hodně drahé – za jednu noc si totiž účtují celých 1 800 Kč!

Penzion se nachází na samém okraji Žlutic (okres Karlovy Vary – Žlutice, Žižkov 540). Bungalov disponuje ložnicí s manželskou postelí, obývákem s přistýlkou a terasou. V obýváku je rozkládací gauč, přistýlka, kuchyňka a krb (včetně dřeva). V kuchyňce najdete ledničku, dvě plotny a nádobí. K tomu tu není mikrovlnka a pouze jeden velký hrnec. Jinak je tu jedna obří a druhá menší pánev, talíře, příbory i mísa. Hrnky jsou malinké, což by nevadilo, kdyby tu byla konev. Utěrky, mycí prostředek a pro případ i kořenky s pepřem a solí tu jsou.

Doporučení: dovézt menší hrnec, konev na čaj, škrabku a houbičku na nádobí. Také si na recepci řekněte o kabel na připojení k internetu! Wifi v bungalovech chytíte jen těžko.

Zdroj: Mapy.cz: Žlutice penzion Harmonie [Výstřižek]. Dostupné z: http://mapy.cz/#!x=13.165342&y=50.089628&z=13&t=s&q=%25C5%25BElutice%2520penzion%2520harmonie

&qp=13.060636_50.052666_13.279259_50.133252_11&d=firm_2135928_1

Zdroj: Vlastní

Ubytovat se ale můžete i v penzionu (ubytování je levnější). Ačkoliv jsme tyto služby nevyužili, je zde také restaurace, virtuální bowling, squash, ping pong a střelecký či golfový trenažer. Venku je pro děti pískoviště a hřiště. Penzion dále nabízí možnost uspořádat svatbu či kongresy a semináře.

Věřím, že sem jezdí dost cizinců (hlavně z Německa). Nás sem ale táhne hlavně ten klid + fakt, že tu má Tom přátele. V obou případech jsme sem jeli jen na dvě noci. A co ve Žluticích naleznete? V tomto městě objevíte například Střední lesnickou školu Žlutice. Na náměstí je Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1704. Najíst se můžete v několika restauracích, například v penzionu Nad Hradbami (ačkoliv mohu říct, že zkušenost tam nemám nejlepší). K nákupům můžete použít samoobsluhu Jip či některou z večerek. Také upozorňuji, že centrum města je obetkané samými jednosměrkami.

První termín bylo léto, tedy pařák. Kupodivu se tu zrovna 19. 7. 2013 konal metalový festival v Atc Autokempu Žlutice. Tento areál už nefunguje jako kemp, ale je zde velké atrium, kde se koná například Žlutické divadelní léto¹ (letos v termínu 30. – 1. 6. 2014).

Je zde také zřícenina hradu Nevděk, po níž je pojmenován i vrch, na kterém hrad stál. S Tomem jsme šli vrch, kde se nachází dřevěný kříž a pozůstatky studny, pořádně prozkoumat. Cesta, musím uznat, nic moc. Jelikož ale bylo krásně, po zdolání vrcholu jsme se rozhodli ještě projít a narazili na opravdu pozoruhodnou věc a to Stezku sovy Rozárky. Jedná se o 3 km dlouhou naučnou stezku pro děti. „Naučná stezka určená především dětem vznikla v roce 2011 na Karlovarsku. Stezka spojuje město Žlutice se zážitkovou farmou Babiččin dvoreček v Kobylé. Její součástí je 10 naučných tabulí s úkoly pro děti,“ píše webová stránka Jeďte s dětmi². Jelikož jsme celou stezku neprošli, připojuji bohužel jen jednu fotku, viz níže.

Podruhé nám počasí moc nesvědčilo, takže jsme krom večerních posezení s pivem na terase vylezli z pelechu akorát na návštěvu duchů v Lukové, o kterých se nám zmínil Tomův kamarád. Článek o tomto zajímavém způsobu záchrany našeho historického bohatství najdete zde.

Krátký výlet tedy doporučuji, klidně i pro rodiny s dětmi a se psem (příplatek za psa stojí 100 Kč/noc).

¹ Krakonošův divadelní podzim 2014: Žlutické divadelní léto. In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://www.kdpvysoke.cz/>

² Jedtesdetmi.cz – kam s dětmi na výlet, za poznáním a za zábavou: Stezka sovy Rozárky. In: [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné z: <http://www.jedtesdetmi.cz/stezka-sovy-rozarky-4818/>

Na konci října 2012 (tuším, že to bylo přímo na svátek 28. 10. 2012), jsem se byla s kamarádem podívat do jeho rodného města Teplice. A jelikož den je krátký a díky obědu a předchozí návštěvě prasátek, se mi čas coby turistce zkrátil ještě víc, nestihli jsme toho tolik, kolik jsme chtěli. Co se nám ale stihnout povedlo, byla procházka Zámeckou zahradou Teplice, která je více než 400 let stará! A já se sem po třech letech opět vrátila, tentokrát s přítelem.

Zahradu shora i zdola objímají dva rybníky s příhodnými názvy Horní a Dolní – šlechta zde dokonce pořádala večerní projížďky na gondolách. V zahradě je mnoho soch, například bysta Beethovena či Goetheho. Kromě spojení příjemné procházky přírodou a historie, se zde také pojí životy lidí – zahrada totiž ukrývá Zámecké divadlo, ve kterém se konají svatby¹. Zahradu můžete nalézt na těchto souřadnicích 50°38’8.628″N, 13°49’29.036″E.

Zdroj: Mapy.cz: 50°38’8.628″N, 13°49’29.036″E. [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://mapy.cz/#!x=13.826636&y=50.635956&z=13&d=coor_13.824732%2C50.63573_1&t=s&q=50%25C2%25B038’8.628%2522N%252C%252013%25C2%25B049’29.036%2522E&qp=13.745265_50.637051_13.856340_50.679923_12&rc=13.824507_50.640398_13.770228_50.668902&rl=Teplice%2C%20okres%20Teplice_50%C2%B040’8.047%22N%2013%C2%B046’12.821%22E&rp=%7B%22criterion%22%3A%22fast%22%7D>

Já jsem bohužel barbar, co se historie týče, takže mě spíš místo Beethovena omámily opice – na okraji parku je totiž postaven koutek s výběhem pro makaky. Na cestě klidně uvidíte procházející se labuť, kachny si povídají na břehu rybníka a v něm vám šploucháním dají najevo svou přítomnost kapři.

Kdo mě ale nejvíce uchvátil, byly veverky. V parku jich pobíhá spousta – rezavé, hnědé i černé. Větší zajímavostí ale může být to, že doopravdy přijdou k člověku. Tři oříšky pro Popelku jsem bohužel nechala doma, zato jsem ale měla v kabelce müsli tyčinku, tudíž jsem se o ni chtěla podělit se střapatými stvořeními. Přišly ke mně hned dvě veverušky (ovšem ne najednou), takže každá dostala půlku. Na kamaráda Válečka jsem bohužel zapomněla, takže neměl veverkám co nabídnout. To mu ale vůbec nevadilo. Dřepnul si blízko stromu a natáhl prázdnou ruku. Jeden černý tvoreček za ním opatrně přihopkal, natáhl tlapku, drapnul po své kořisti a utekl pryč. Jelikož ale Váleček v ruce žádnou kořist neměl, stal se jí sám. „Jáááu, ta mrcha mě drapla,“ smál se. Takže měl kromě fotky ještě jinou, dočasnou památku.

Zdroje: vlastní

Pokud tedy máte cestu do Teplic a volnou půlhodinku, jděte se podívat do Zámecké zahrady a přineste tam jedné černé veverce jako bolestné (ačkoliv to by měla spíš ona Válečkovi) něco dobrého .

Více fotek naleznete zde.

¹ Naučná audiostezka v Teplicích: Zámecká zahrada. In: [online]. [cit. 2014-05-05]. Dostupné z: <http://www.audioteplice.cz/text.php?id=04>

Na konci října 2012 (tuším, že to bylo přímo na svátek 28. 10. 2012) jsem s kamarádem navštívila jeho rodné město Teplice. A jelikož jsem opravdová zvěromilka, vzali jsme jako první štaci Lesní oboru Mstišov, která se nachází cca 7 km severozápadně od Teplic (50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E) v obci Mstišov.

Zdroj: Mapy Google: 50°40’8.046″N, 13°46’12.821″E. [online]. [cit. 2014-05-01]. Dostupné z: <https://www.google.cz/maps/place/50%C2%B040’08.1%22N+13%C2%B046’12.8%22E/@50.0768241,

Přímo v areálu se můžete také ubytovat, a jak jsem se dozvěděla zde (http://www.turistika.cz/mista/mstisov-obora), v areálu zámečku Dvojhradí mají i zvěřinovou kuchyni Stránky bohužel nejsou momentálně dostupné. „Mezi desítkami zvířat, které v oboře žijí, najdete jelena evropského, daňka skvrnitého, prase divoké, jelena dybowského, srnce obecného, lišky, kunu skalní, labutě i kozy ve všech barevných variantách,„ dušuje se Teplický deník. (Zdroj: Silvarium.cz: Krmení pro zvěř v lesní oboře Mstišov (Teplický deník).

In: [online]. 2010 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.silvarium.cz/zpravy-z-oboru-myslivost/krmeni-pro-zver-v-lesni-obore-mstisov-teplicky-denik

Ze stejného zdroje jsem se také dozvěděla, že obora patří Lesům České republiky. Otevírací doba obory by měla být nonstop.

Zde se podívejte na video:

Zdroj: YouTube: Obora Mstišov u Dubí / Mstišov Enclosure [Video]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=E88dhxgg1J0>

To, že byl únor, zvířatům vůbec nevadilo. Průvodce nám zde dělala labuť (ke které ovšem není radno se moc přibližovat – je schopná křídlem člověku i zlomit ruku). Dále jsme viděli laně a jeleny s kolouchem, kteří nám doslovně „žrali z ruky“. Když už se o tom zmiňuji – zvířata můžete nakrmit suchým chlebem, kaštany či jinými laskominami, ale v případě potřeby si zde můžete balíčky i koupit a přispět tak na tuto dobrou věc. Také vstupné je dobrovolné.

Další jsme viděli kozu i s partnerem, muflony a také divoká prasata s mladými. A jelikož jsem naživo a živé divoké prase ještě neviděla, zaplavila mě euforie ze setkání s novým živočišným druhem a jala jsem se ho krmit. Ten kanec mi spokojeně dlabal kaštany přímo z dlaně a nechal se drbat za uchem. „Ses zbláznila?“ vykřikl kamarád Váleček (nikoliv zavalitý, ale přezdívka tkví v jeho příjmení, které sem psát nebudu). „Proč? Vždyť jeleny a kozu jsem taky takhle krmila.“ „No, ale ti nejsou všežraví,“ usmál se kamarád a já radši svoje chapadlo zatáhla zpátky na bezpečnější stranu plotu. Myslím, že od pozbytí prstů mě zachránilo trénování na vlastních psech. Těm taky nemůžu pamlsek podávat v prstech, ale radši z dlaně. Jinak bych dopadla stejně, jako jsem mohla dopadnout teď.

Naproti výběhu prasat jsme zdálky spatřili pravděpodobně daňky, ale ti se s námi moc kamarádit nechtěli. Holt jsme šli zpátky, pohladili koníky, dali si staring contest se pštrosem, minuli jsme kachny a větším obloukem i labutě, ale u vchodu jsem si za ohrádkou všimla něčeho bílého. „Co to je? To je bílý prase?“ A vskutku. Hned za vraty, takže když byly otevřené, selátko nebylo moc vidět, bylo na samotce malé bílé prasátko (viz fotka č. 4). Proč bylo v minivýběhu, natož samo, to nevím, ale pokud se někdo do obory chystáte a uvidíte velké bílé prase, vyřiďte, že ho pozdravuju .

Máte-li zájem o více fotek, navštivte tyto stránky.