Čachtický hrad

Při dovolené ve Vysokých Tatrách s ubytováním v Tatranské Lomnici, jsme podnikli tři výšlapy (články zde #1#2#3), ale kvůli počasí jsme byli „donuceni“ dát si dny volna a rovněž předčasně ukončit naši dovolenou. V jednom z těchto dní jsme se vydali k nedalekému Spišskému hradu, cestou domů jsme zase navštívili Čachtický hrad. O tom, jak náš výlet ke zřícenině známé hlavně díky Alžbětě Báthory vypadal, si můžete přečíst v následujícím článku.

Čachtický hrad je zřícenina v obci Čachtice na západě Slovenska. Hrad byl postaven ve 13. století, od té doby jeho vlastnictví vystřídalo několik rodů, s čímž souviselo i rozšíření o nádvoří s kaplí a postupná přestavba v pevnost. Na začátku 18. století hrad začal pustnout a na konci téhož století dokonce vyhořel. V letech 2012-2014 prošly ruiny rozsáhlou rekonstrukcí, díky které byla památka uchráněna před devastací.


 
Zdroj fotek: vlastní

Proslulý je hrad hlavně díky Alžbětě Báthory přezdívané Čachtická paní, která se dle legend koupala v krvi dívek, které mučila a zabíjela. Alžběta přitom nežila na hradě, nýbrž na zámku Nádašdyovský kaštel. Zámek a hrad prý byly sklepením spojeny, ale jelikož byly chodby zasypány, nelze tuto pověst potvrdit. Dcera Juraje Báthoryho z ecsedské větve a Anny Báthoryové ze somlyovské měla sklony k sadismu. Podobné rysy spolu s krutostí a samolibou se ale po celá léta objevovaly v obou rodech. Dodnes nikdo neví, kolik obětí přesně Báthory zavraždila. Některé zdroje tvrdí, že kolem dvaceti, jiné zmiňují tisíce. Dle jejích služebných, které jí v hrůzné činnosti napomáhaly, se však jednalo minimálně o 300 děvčat. Čachtická paní své oběti surově bila, polévala je na mrazu ledovou vodou, řezala, mlátila kopřivami, či jim dokonce pálila genitálie rozžhaveným železem. Mrtvoly sluhové potají pohřbívali na hřbitově, na poli, či je „odklidili“ do lesa. Šlechtičnino počínání bylo veřejným tajemstvím, věděl o něm dokonce i její manžel, ale svůj sadismus zvládla ukájet celé čtvrt století – v oblasti totiž zuřily války s Turky, kteří nemilosrdně vraždili, nebo lidi odváděli jako otroky. Zvěsti se ale i tak donesly až k uherskému císaři, Matyáši II., který pověřil uherského palatina Juraje Thurza, aby celou věc prověřil. Ten nachytal šlechtičnu v období Vánoc roku 1610 přímo při činu, ale odsouzena byla až více než týden poté, přičemž prý tento týden „využila“ a dál vraždila. Odsouzena byla vzhledem ke svému původu k doživotnímu vězení ve věži na Čachtickém hradě. Služebné, které jí pomáhaly, dopadly hůře – byly jim vytrhány nehty a poté byly za živa upáleny.

Zřícenina hradu je veřejnosti přístupná v různé časy, záleží na dni, ale i na měsíci. Obecně je kromě výjimek otevřeno vždy od úterý do neděle minimálně od 10 do 15, v červenci a srpnu je otevřeno i v pondělí. Vstup stojí 2,5 € pro dospělého, studenti platí 1,5 €. Prohlídku můžete mít s výkladem průvodce. V letních měsících začíná výklad každou celou hodinu za předpokladu, že o něj má zájem alespoň 10 návštěvníků. Průvodce je ale možné najmout si i mimo tyto hodiny, rezervace je možná pro skupiny 15 členů a více. Zhruba kilometr od hradu je menší parkoviště, které je v pracovních dnech kromě července a srpna, kdy sem proudí více návštěvníků, zdarma, o víkendech a v létě platíte za motocykl a osobní vůz 1 €. Veškeré informace naleznete na oficiálních stránkách.

Má zkušenost:
V Čachticích jsme se stavili během naší cesty zpět domů, kterou jsme kvůli počasí podnikli o den dříve. Před cestou k hradu jsme se nejprve posilnili v restauraci Alžbetka (vzhledem k historii dost zajímavý název). Jídlo bylo dobré, ale přišlo mi příliš fancy, čímž myslím velký důraz na způsob servírování, ale kvůli tomu celkem malé porce. Posezení na terase je nicméně opravdu hezké a obsluha byla milá. Navíc se mi zalíbila první strana jídelního lístku, kde je přiblížena historie Čachtického hradu a hlavně jeho paní.

Návštěva zříceniny je zhruba na hodinu, a to včetně cesty z parkoviště. Pozor při cestě autem, silnice je velice úzká. My měli „štěstí“ na jednu řidičku, která odmítla pár centimetrů uhnout, takže jsme málem přišli o zrcátko. Návštěva samotného hradu je pak poměrně rychlá, ale za tu cestu stojí. Vrch je obklopen hustými lesy, ale přesto skýtá moc pěkný výhled. V jedné z „komnat“ je i menší prohlídka včetně dřevěné Čachtické paní a přiblížení historie v několika jazycích. Akorát mě trochu zklamalo využití prostorů k reklamě – prodávají zde nábytek, zřejmě od místního řezbáře. I přesto se mi zdejší zřícenina líbila více, než Spišský hrad. Jak jsem psala v onom článku, na legendě o Čachtické paní je prostě něco přitažlivého.

 
Share On Facebook
Share On Twitter
Share On Google Plus
Share On Pinterest
Share On Youtube
Contact us

Napsat komentář

Jméno *
Email *
Webová stránka