Týdenní dovolená ve Vysokých Tatrách – zní to jako sen. Krásná příroda, kam se podíváš, pár menších výšlapů, čerstvý vzduch a hlavně odfrknutí od každodenního stereotypu. Ale i takovou pohádku vám může narušit počasí. My, byť jeli v červnu, měli na počasí vyloženě smůlu a na nepřesnou předpověď ještě víc, ale i tak jsme si pobyt užili. Budiž tento článek návodem od laika laikům, na co si dát pozor, co si sbalit, i co jiného podniknout, když vám klima zrovna nehraje do karet.
V rubrice naleznete i další články, třeba o našich třech výšlapech (#1, #2, #3), o Spišském hradu, o Čachtickém hradu, či o Tatranské Lomnici – místě našeho pobytu.

Vysoké Tatry bývají často označovány za nejmenší velehory světa. Mají rozlohu 341 km², přičemž zhruba 3/4 rozlohy je na Slovensku a zbytek v Polsku. Terén byl modelován hlavně ledovci, díky kterým je zde k vidění spoustu ledovcových jezer, takzvaných „ples“. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít (2655 m n. m.), hned za ním je Lomnický štít (2634 m n. m.), kam je možné se pohodlně dostat i lanovkou ze stanice Skalnaté pleso. Na většině rozcestníků nenajdete vzdálenosti v kilometrech, nýbrž v hodinách, což je zde kvůli převýšení rozhodně relevantnější údaj. V horách naleznete i spoustu horských chat, kde se můžete občerstvit/odfrknout si, nebo i přespat, přičemž všechny jsou zásobeny nosiči (a klobouk před nimi dolů!).
Zvolíte-li pro dovolenou vysokohorskou turistiku ve slovenské části Tater, máte samozřejmě výhodu, že se všude dorozumíte a pravidla silničního provozu jsou prakticky stejná. Jen si nesmíte zapomenout směnit Eura. Desetidenní dálniční známka stojí momentálně 10 €, měsíční pak 14 €. Plánujete-li dopravu vlakem, aktuální jízdní řády naleznete zde. Vlaky jezdí poměrně často, lístky si ve vlaku označujete sami jako v MHD, přičemž je možné koupit i časové jízdenky.

Zdroj fotek: vlastní + kamarádů

Vysoké Tatry je zároveň město nacházející se na území Tatranského národního parku (TANAP), které se člení na tři katastrální území – Štrbské Pleso, Starý Smokovec, Tatranská Lomnica, a ty se dále člení na 15 osad. My bydleli přímo v Tatranské Lomnici (co podniknout, kde se ubytovat apod. naleznete v tomto článku). Navštívili jsme ale i další osady, o většině se dozvíte v jiných článcích, kromě Smokovce. Tam jsme podnikli výlet kvůli obědu, přičemž jsme navštívili restauraci Svišť a mohu jedině doporučit. Hezké prostředí, výborná jídla, a to včetně servírování – pánové si objednali steak a dostali ho spolu s přílohou na dřevěném prkně, veprostřed kterého byl lávový kámen, takže si jej mohli dopéct dle libosti. V osadě je dále možnost objednat se na wellness, nebo navštívit Tricklandii, galerii optických iluzí. Kromě toho je zde i hezký malý krámek s místními delikatesami, hlavně ovčím a kozím sýrem a dalšími výrobky.
Vzhledem k tomu, že se jedná o hory, jsou zde pochopitelně lanovky. O aktuálním stavu sjezdovek a otevírací době lanovek (a že je hodně důležité si ji zjistit!) se dozvíte zde. Na oficiálních stránkách Vysokých Tater naleznete i nápady na různé aktivity, jako například půjčovna lodí na Štrbském plesu, Summer Tubing na Hrebienku či půjčovna horských kár či koloběžek v Tatranské Lomnici. Na tomto území nechybí ani Wild Park či blízký aquapark Tatralandia. Obecně Tatry nabízí mnoho aktivit i pro nejmenší včetně naučných stezek a různých atrakcí. Na webu naleznete i aktuální události a akce konající se v této oblasti.

Já si dovolenou zde nejspíš představovala asi jako výlet do Krkonoš – to jediné může omluvit mou chabou výbavu a hlavně překvapení z kamení, kam se podíváš. S ničím jiným, než s kameny, rozhodně nepočítejte, ale zatímco některé stezky vypadají jako pohádková cesta k domečku Bilba Pytlíka, jiné, zvláště pak za deště, připomínají spíše návštěvu Gluma. Ony veškeré ty pochody připomínají Pána prstenů – když už jste se rozhodli, že toto putování podstoupíte a máte kus za sebou, musíte jít prostě dál, jiná možnost není. S výbavou by to asi ve výsledku nebylo až tak zlé, nebýt tak špatného počasí. Samozřejmě záleží, zda se v Tatrách omylem vyskytnete a půjdete na jednu menší procházku a tím váš pobyt zde končí, nebo zda zde plánujete celý týden plný vysokohorských túr. Proto následující seznam věcí, které vzít s sebou/zajistit/využít, berte dle vlastního uvážení.

1. Trekingové boty – tím myslím pořádné, nepromokavé, kotníkové boty. Ideálně celokožené, cenově se pohybují kolem 5 tisíc a rozhodně doporučuji zajít si do specializovaného obchodu, kde vám poradí člověk, který se v tom skutečně vyzná, nikoliv do Sportisima, Decathlonu apod. Já měla boty půjčené od kamarádky, svého času stály 3 tisíce, ale jednalo se o spíše letní model, hodící se tak na Šumavu (ale stejně jsem jí vděčná). Sice jsou lehčí a pohodlnější, ale při posledním výletu mi boty pořádně promokly, takže bylo jasné, že den následující určitě žádný pochod absolvovat nebudu. Boty nezapomeňte prošlápnout, ať pak nemáte puchýře, kupujte o velikost větší. Pevná obuv je skutečně důležitá, kolikrát vám to při sklouznutí zachrání kotník nebo nepěkné povrchové zranění.
   
2. Trekingové ponožky – kupujte sportovní ponožky („funkční“), pokud možno silnější a rozhodně nad kotníky. Odvádí pot a udržují teplotu. Neberte větší, než je vaše velikost (byť jsou třeba ve slevě), protože když ponožka nesedí a roluje se po kůži, je vyšší pravděpodobnost vytvoření puchýře. Ponožky se pohybují od 100 Kč za pár.
3. Náplasti – bylo to již zmíněno, držím palce, ať je nemusíte použít, ale je lepší být připraven. Dnes se již vyrábí i speciální náplasti určené přímo na puchýře, které mají zkrátit dobu hojení.
4. Pláštěnka – ačkoliv jsme takto pár výletníků potkali, rozhodně je lepší si nekupovat klasickou, průhlednou, jednorázovou pláštěnku. Rozhodně je lepší si připlatit za pevnější materiál. My koupili ve Sportisimu, já pláštěnku za 129 Kč, Petr pončo za 199 Kč (klasické jednorázovky měli za 59 Kč). Zda koupit pláštěnku á la kabát, či pončo, závisí jen na vás. Já měla pláštěnku a byla jsem spokojená, jedinou nevýhodu vidím v tom, že batoh se dává až na pláštěnku, takže když je pořádný slejvák, může vám bágl zmoknout. Je pravda, že většina sportovních batohů má dnes již integrovanou pláštěnku, ale ne na každém tato pláštěnka při pohybu drží. V tom má výhodu pončo, ale pokud máte příliš dlouhé jako Lucka, při stoupání/klesání to může být i nebezpečné, když si na oděv omylem šlápnete. Při silném větru měl zas Péťa zkušenost takovou, že mu vítr rozbil zapínání a „vlezl“ mu pod pončo, čímž mu plachtu obracel přes hlavu.
5. Cestovní pojištění – ano, jedete pouze k sousedům, se kterými je dokonce možné domluvit se v mateřštině, nicméně jste za hranicemi, takže potřebujete cestovní pojištění. A jelikož budete provozovat vysokohorskou turistiku, rozhodně si zjistěte, zda pojištění kryje zásah horské služby. Zásah horské služby je většinou vyžadován při zranění, kvůli kterému nemohou turisté pokračovat v cestě, případně když zabloudí. Některé pojišťovny ale hradí zásah horské služby pouze při zranění, takže pokud se ztratíte, vyjede k vám horská služba, ale nebudete zranění, zásah budete platit z vlastní kapsy! Týdenní pojištění osoby vás ale i tak vyjde maximálně na 400 Kč, tedy pokud nevolíte variantu s nejvyšším limitem.
6. Trekingové hole – nejprve jsem neměla v úmyslu je pořizovat, ale pak jsem za ně byla velmi ráda. Poskytovaly mi oporu při sestupech, kdy mi kvůli nedostatečné obuvi podkluzovaly nohy. Hole se navíc velmi hodí i při stoupání, kdy máte po několika dnech pochodů unavené a bolavé nohy. V dnešní době jsou hole povětšinou teleskopické, takže je při nepoužívání pohodlně připevníte k batohu. U teleskopických holí je navíc možné měnit výšku, takže je můžete i někomu zapůjčit, hole s pevnou výškou pak bývají odolnější. My měli hole s odpružením, které jsou dražší, nicméně jsou lepší při strmých sestupech, můžete se o ně plně opřít a jsou vhodné zvlášť pro lidi, kteří měli/mají problémy se zápěstím či lokty. Vzhledem k tomu, že nejsme žádní aktivní horolezci, volili jsme jedny z nejlevnějších, kde jedna hole vyšla na 500 Kč.
7. Mapy.cz – všem výletníkům doporučuji stáhnout si aplikaci Mapy.cz a mapy těchto končin, abyste mohly aplikaci používat offline. Jsou zde velmi dobře znázorněny jednotlivé trasy včetně toho, po jaké barvě trasy zrovna jdete, či jaké stoupání/klesání vás čeká. Nechybí ani informace o tom, jaké chodníky jsou v kterých obdobích uzavřeny. A těm, kteří si cestu zjednoduší pomocí lanovky, ještě jednou doporučuji zjistit si otevírací dobu.
8. Horská služba – zajímá-li vás aktuální počasí, je vhodné orientovat se dle stránek horské záchranné služby, kde rovněž naleznete i kontakt. A pokud si nejste jisti, zda na výšlap jít/nejít právě kvůli počasí, doporučuji jim i zavolat, neboť právě pracovníci horské služby dokáží velmi dobře odhadnout, jak se bude počasí vyvíjet, když se předpovědi na internetu rozcházejí.
9. Vak na pití – byť jsem ho neměla, někdo vak na pití a neustálý přísun tekutin bez toho, aby vždy musel batoh sundavat a nandavat, ocení. Nám jeho absence nevadila, neboť nebylo žádné vedro, navíc jsme občasné zastávky na vydýchání uvítali, ale pokud vím, Kuba s Luckou si ho nemohli vynachválit.

 

Má zkušenost:
Dovolená byla zpočátku poměrně nejistá. Já i Péťa jsme pár dní před leželi s nachlazením, navíc jsem týden před odjezdem navštívila chirurgii, kde mi diagnostikovali výron kotníku (inu, fotbal). Vazy byly naštěstí pouze natažené, nikoliv přetržené, takže jsem s dobrou ortézou a pevnou obuví (a prášky proti bolesti) pochody zvládla.
Ve Vysokých Tatrách jsme byli od soboty 23. do pátku 29. června 2018. Byť byl červen, obsah naší dovolené nám silně diktovalo počasí, které se v té době zhoršilo na území celé Evropy. Z toho důvodu jsme většinu tras, které Kuba, který zde byl již poněkolikáté, naplánoval, buď nešli, nebo šli jen část, a to i přesto, že trasy právě dle předpovědí počasí upravoval. Hned v neděli, kdy byla naplánována „nenáročná procházka“ k Téryho chatě, nás zastihlo poměrně nepříjemné sněžení. Tehdy jsme v tom příšerném výstupu potkali nosiče se čtyřmi přepravkami zásob na zádech, přičemž člověk cítí nejen neskutečný obdiv, ale i zahanbení, že měl vůbec tu drzost si na něco stěžovat. Ačkoliv jsme se tam (opět kvůli počasí) nedostali, u úpatí hory Rysy prý mohou obyčejní turisté nafasovat nějaké zásoby a vynést je nahoru namísto nosičů, přičemž pak dostanou něco zdarma. Tento koncept „když už tam jdou“ se mi líbí, nicméně ono nést v obou rukou plné tašky zásob, člověk kolikrát těžko zmůže i ve městě, natož někde při šplhání do kopce.
V pondělí jsme podnikli druhý výlet k Capiemu plesu, který byl ochuzen o přechod přes hřeben na druhou stranu hory, takže jsme se vraceli opět stejnou cestou. Vzhledem k tomu, že jsme byli po dvou výletech celkem znavení, rozhodli jsme se pro úterní odpočinek a návštěvu Spišského hradu a oběda v restauraci Kupecká Bašta ve městě Levoča. To i přesto, že bylo počítáno i se čtvrtečním odpočinkem kvůli velmi špatné předpovědi počasí. Ve středu jsme se vrhli na další výlet na vrchol Ostrva, kde nás pak nečekaně zastihl silný vítr a déšť, takže ve čtvrtek bychom kvůli promočenému oblečení stejně nikam nemohli jít. To jsme si tedy zajeli do Starého Smokovce na oběd, koupi suvenýrů a jinak jsme jen tak lenošili. Bohužel se ukázalo, že bylo snad nejhezčí počasí v týdnu. V pátek, byť jsme se těšili na slunečno a byly naplánovány již zmíněné Rysy, byl nejsilnější vítr a déšť a vzhledem k tomu, že v sobotu bylo hlášeno ještě zhoršení a ohrožení i na silnicích, rychle jsme se sbalili a vyrazili domů o den dříve. Alespoň jsme cestou ještě navštívili Čachtický hrad a blízkou restauraci Alžbětka.
Vzhledem k tomu, že jsme lanovku využili pouze jednou, převážně jsme si vařili, nebo měli k obědu sendvič/rohlík s paštikou, byla tato dovolená skutečně low-cost, vešli jsme se do nějakých 4 000 Kč, ale nezapomeňte připočítat výbavu, která některé stála víc, než samotná dovolená. Zato ale vydrží!

Doufám, že vám byl tento článek užitečný a nalezli jste zde informace pro vás relevantní. Článek zakončím typickým pozdravem, kterým se zdraví turisté, když se v Tatrách míjejí – Ahoj!

[catlist id=1]

[catlist name="news"]