Archiv autora: LadaCroft

Buzz/[buzz] – Anders de la Motte

Napsat komentář
Buzz je již druhou z trilogie knih. V prvním díle s názvem Game jsme se seznámili s tajemnou Hrou, která rozhodně není virtuální a následky neuposlechnutí pravidel znamenají skutečně velké problémy. V druhé knize se Henrik Peterson opět zaplete se Hrou, nicméně tentokrát si je jistý, že to on je na koni. Jak jen se plete…
Zdroj: Game: Buzz – Anders de la Motte: Databáze knih [online]. In: . [cit. 2018-12-31]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/game-buzz-166293
Autorem knih je Anders de la Motte – bývalý švédský policista, který čerpal rovněž ze svých zkušeností při práci ochranky v jedné z největších IT firem. Ve svých knihách poukazuje na nebezpečí zneužití informací, ale rovněž šíření nepravdivých informací za účelem vyvolání paniky a ovlivňování lidí. De la Motte sice nyní pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale se psaním rozhodně nekončí.
Henrik Peterson se stále schovává v zahraničí a myslí si, že Hra už dávno ztratila pojem o tom, kdo a kde vůbec je. Na svých cestách potká Annu Argosovou, se kterou se zaplete, ale má pocit, že je na ní něco podezřelého. Do opravdových potíží se dostane tehdy, když je obviněn z její vraždy.
Když je poslán zpět do Švédska, rozhodne se vraždu své známé prověřit sám, a to tím, že se nechá zaměstnat v její firmě, Argos Eye. Použije ale cizí identitu, což ho dostane do dalších problémů.
Má zkušenost:
Ačkoliv kniha obsahuje zajímavý koncept firmy Argos Eye, příběhově je trochu nudnější, než první díl.
Stejně jako v prvním díle se zde střídá vyprávění Henrika a jeho sestry, použito je zde spoustu amerikanismů.
Úroveň hltání: 3,5/5
 

Game/[geim] – Anders de la Motte

1 komentář
První kniha z trojdílné série se ke mně dostala víceméně náhodou. Celý koncept mě však pohltil, takže jsem ihned zhltla i druhý díl s názvem [buzz] a nyní se vrhám na třetí díl [bubble]. V sérii se totiž setkáváme se Hrou, což je systém ovládaný Pořadatelem, díky kterému mohou Hráči získávat nejen peníze, ale i uznání. A když si Pořadatel vybere správné typy lidí, kteří mají hluboko do kapsy a rádi se předvádí, může s nimi zacházet jako s loutkami…
Zdroj: Game: Game – Anders de la Motte: Databáze knih [online]. In: . [cit. 2018-08-28]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/game-game-150089
Autorem knih je Anders de la Motte – bývalý švédský policista, který čerpal rovněž ze svých zkušeností při práci ochranky v jedné z největších IT firem. Ve svých knihách poukazuje na nebezpečí zneužití informací, ale rovněž šíření nepravdivých informací za účelem vyvolání paniky a ovlivňování lidí. De la Motte sice nyní pracuje jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb, ale se psaním rozhodně nekončí.
Když jednoho dne Henrik Pettersson (HP) nalezne ve vlaku draze vypadající mobilní telefon, který ho vyzve, zda chce „hrát“, obrátí se mu život naruby. Z mladého průseráře se náhle stane bohatý miláček publika, a to jen proto, že vyplní pár úkolů, které mu mobilní telefon zadá. Čím větší adrenalin, tím víc si HP užívá. Jenže se Hrou není jen tak radno si zahrávat, zvlášť, když je do toho vtažena i Henrikova sestra Rebecca, která je policistka!
Má zkušenost:
Kniha je psána ER formou, střídá se „vyprávění“ Rebeccy a Henrika. V obou se však objevují jejich myšlenky, u HP jde často o amerikanismy a krátké věty v angličtině. V knize často dochází k prolínání jednoho příběhu do druhého pomocí posledního slova věty, což je zajímavý způsob navázání. V každé kapitole se děje střídají několikrát. Kniha je navíc obsahově skutečně zajímavá, člověka donutí přemýšlet.
Úroveň hltání:
4/5
 

Vysoké Tatry

Napsat komentář

Týdenní dovolená ve Vysokých Tatrách – zní to jako sen. Krásná příroda, kam se podíváš, pár menších výšlapů, čerstvý vzduch a hlavně odfrknutí od každodenního stereotypu. Ale i takovou pohádku vám může narušit počasí. My, byť jeli v červnu, měli na počasí vyloženě smůlu a na nepřesnou předpověď ještě víc, ale i tak jsme si pobyt užili. Budiž tento článek návodem od laika laikům, na co si dát pozor, co si sbalit, i co jiného podniknout, když vám klima zrovna nehraje do karet.
V rubrice naleznete i další články, třeba o našich třech výšlapech (#1, #2, #3), o Spišském hradu, o Čachtickém hradu, či o Tatranské Lomnici – místě našeho pobytu. Pokračování textu „Vysoké Tatry“ →

 

Čachtický hrad

Napsat komentář

Při dovolené ve Vysokých Tatrách s ubytováním v Tatranské Lomnici, jsme podnikli tři výšlapy (články zde #1, #2, #3), ale kvůli počasí jsme byli „donuceni“ dát si dny volna a rovněž předčasně ukončit naši dovolenou. V jednom z těchto dní jsme se vydali k nedalekému Spišskému hradu, cestou domů jsme zase navštívili Čachtický hrad. O tom, jak náš výlet ke zřícenině známé hlavně díky Alžbětě Báthory vypadal, si můžete přečíst v následujícím článku.

Pokračování textu „Čachtický hrad“ →

 

Vysoké Tatry: výlet #3 Popradské pleso – Symbolický cintorín – Vyšné Hágy

Napsat komentář

Dovolenou ve Vysokých Tatrách jsem lehce podcenila. Vzhledem k počasí jsme během šesti dnů pobytu podnikli „pouze“ 3 výlety: 1) Skalnaté pleso – Téryho chata – a zpět (12 km), 2) Štrbské Pleso –  Vodopád Skok – Capie pleso – a zpět (13 km), 3) Stanice Popradské pleso – Symbolický cintorín – Popradské pleso – Sedlo pod Ostrvou + Ostrva – Batizovské pleso (kvůli počasí vynecháno) – Vyšné Hágy (15 km), ale byť se nejednalo o dlouhé trasy, stoupání nám dalo skutečně zabrat. Bydleli jsme v Tatranské Lomnici, ale podívali jsme se i do dalších osad a rovněž jsme si udělali půldenní výlet na nejrozsáhlejší hradní zříceninu ve střední Evropě, Spišský hrad a cestou domů jsme navštívili Alžbětu Báthory v Čachtickém hradě.  V tomto článku si přečtěte o strastiplné cestě opět zaviněné počasím, či o pro mě nejsilnějším zážitku ze Symbolického cintorínu.

Pokračování textu „Vysoké Tatry: výlet #3 Popradské pleso – Symbolický cintorín – Vyšné Hágy“ →

 

Vysoké Tatry: výlet #2 Štrbské Pleso – Capie pleso

Napsat komentář

Dovolenou ve Vysokých Tatrách jsem lehce podcenila. Vzhledem k počasí jsme během šesti dnů pobytu podnikli „pouze“ 3 výlety: 1) Skalnaté pleso – Téryho chata – a zpět (12 km), 2) Štrbské Pleso –  Vodopád Skok – Capie pleso – a zpět (13 km), 3) Stanice Popradské pleso – Symbolický cintorín – Popradské pleso – Sedlo pod Ostrvou + Ostrva – Batizovské pleso (kvůli počasí vynecháno) – Vyšné Hágy (15 km), ale byť se nejednalo o dlouhé trasy, stoupání nám dalo skutečně zabrat. Bydleli jsme v Tatranské Lomnici, ale podívali jsme se i do dalších osad a rovněž jsme si udělali půldenní výlet na nejrozsáhlejší hradní zříceninu ve střední Evropě, Spišský hrad a cestou domů jsme navštívili Alžbětu Báthory v Čachtickém hradě. V tomto článku si můžete přečíst o našem druhém výletě k Capiemu plesu. Pokračování textu „Vysoké Tatry: výlet #2 Štrbské Pleso – Capie pleso“ →

 

Vysoké Tatry: výlet #1 Skalnaté pleso – Téryho chata

Napsat komentář

Dovolenou ve Vysokých Tatrách jsem lehce podcenila. Vzhledem k počasí jsme během šesti dnů pobytu podnikli „pouze“ 3 výlety: 1) Skalnaté pleso – Téryho chata – a zpět (12 km), 2) Štrbské Pleso – Vodopád Skok – Capie pleso – a zpět (13 km), 3) Stanice Popradské pleso – Symbolický cintorín – Popradské pleso – Sedlo pod Ostrvou + Ostrva – Batizovské pleso (kvůli počasí vynecháno) – Vyšné Hágy (15 km), ale byť se nejednalo o dlouhé trasy, stoupání nám dalo skutečně zabrat. Bydleli jsme v Tatranské Lomnici, ale podívali jsme se i do dalších osad a rovněž jsme si udělali půldenní výlet na nejrozsáhlejší hradní zříceninu ve střední Evropě, Spišský hrad a cestou domů jsme navštívili Alžbětu Báthory v Čachtickém hradě. V tomto článku si můžete přečíst o našem prvním výletě k Téryho chatě.

Pokračování textu „Vysoké Tatry: výlet #1 Skalnaté pleso – Téryho chata“ →

 

Do posledního dechu/Last Breath – Robert Bryndza

Komentáře: 2
Prozatím poslední knížka od Roberta Bryndzy byla opět plná napětí. Ani poslední ze 4 knížek (Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny) o Erice Fosterové rozhodně nezklamala, a to i přesto, že už notnou dobu znáte vraha.
Zdroj: Databáze knih: Inspektorka Erika Fosterová: Do posledního dechu – Robert Bryndza [online]. In: . [cit. 2018-07-03]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/inspektorka-erika-fosterova-do-posledniho-dechu-371299?c=all
Robert Bryndza je Brit narozen v roce 1979. V počátcích svého psaní se zaměřil především na scénáře, ale poté se vrhnul na psaní knih. Momentálně pracuje na případech detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové, Slovenky, která žije v Londýně. Sérii odstartoval knihou Dívka v ledu, pokračoval knihou Noční lov, následuje kniha Temné hlubiny, která se do České republiky dostala v roce 2017 a zde se dozvíte více o pokračování Do posledního dechu. Ačkoliv na sebe knihy nenavazují, je lepší je číst popořadě, neboť se zde většina postav opakuje a můžete tak pozorovat nejen vývoj jejich charakteru, ale i jejich vztahů. V Bryndzově knihách se vyskytují často gayové, sám nyní žije se slovenským manželem Jánom, se kterým v roce 2012 vydali knihu Mrcha Hollywood.
Několik studentů objevilo v kontejneru tělo zbité, pořezané dívky. Vzhledem k pokračujícímu románku s Jamesem Petersonem, se na místo činu dostane i Erika Fosterová, která momentálně do týmu vyšetřujícího vraždy nepatří. Musí vyvinout nemalé úsilí, aby směla na případu pracovat. A při tom úsilí objeví, že se pravděpodobně nejedná o ojedinělý případ, ale že má tu čest se sériovým vrahem, který dívky „sbalil“ na internetové seznamce. Ale i přesto není snadné ho dohledat, přitom vyšetřovací tým ví, že již brzy opět udeří.
Má zkušenost:
Kniha je jako vždy psaná v Er formě, střídá se zde příběh Eriky a vraha. Na rozdíl od předchozích knih je nám čtenářům identita vraha odhalena již před půlkou knihy. I přesto zde nechybí napětí a hltáte každou stránku. V této knížce se navíc mnohem víc řeší vztahy mezi Erikou, Jamesem, ale i ostatními kolegy. Velmi kvituji i zmínění nebezpečí kyberprostoru a sociálních sítí. Skutečně když někdo hledá, tak o vás sežene informace, o kterých si už ani nepamatujete, že jste je sdíleli.
Úroveň hltání: 4/5