Temné hlubiny/Dark Water – Robert Bryndza

Napsat komentář
 
Třetí pokračování vyšetřování detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové, Slovenky žijící a pracující ve Spojeném království, nás zavede 26 let do minulosti. Právě tehdy totiž zmizela sedmiletá Jessica Collinsová, jejíž ostatky se v přítomnosti našly v lomu pod vodou. A stejně jako Dívka v ledu či Noční lov se jedná o skvělé, napínavé počtení.
Zdroj: Inspektorka Erika Fosterová: Temné hlubiny – Robert Bryndza: Databáze knih [online]. In: . [cit. 2018-06-23]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/inspektorka-erika-fosterova-temne-hlubiny-348685?c=all
Robert Bryndza je Brit narozen v roce 1979. V počátcích svého psaní se zaměřil především na scénáře, ale poté se vrhnul na psaní knih. Momentálně pracuje na případech detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové, Slovenky, která žije v Londýně. Sérii odstartoval knihou Dívka v ledu, pokračoval knihou Noční lov, následuje kniha Temné hlubiny, která se do České republiky dostala v roce 2017 a již nyní si můžete přečíst i další pokračování Do posledního dechu. Ačkoliv na sebe knihy nenavazují, je lepší je číst popořadě, neboť se zde většina postav opakuje a můžete tak pozorovat nejen vývoj jejich charakteru, ale i jejich vztahů. V Bryndzově knihách se vyskytují často gayové, sám nyní žije se slovenským manželem Jánom, se kterým v roce 2012 vydali knihu Mrcha Hollywood.
Při řešení případu, kdy se snaží Erika zatknout drogového dealera a hledá v lomu Hayes schované drogy, naleznou potápěči i kostru dítěte. Po pitvě identifikují 26 let pohřešovanou Jessicu Collinsovou. Malá kostra nenechá vyšetřovatelku chladnou a rozhodne se proto o případ zabojovat, přestože dala na oddělení vražd výpověď. Po 26 letech ale stopa vychladla a je nelehké vraha vystopovat. Zvlášť, když po celou tu dobu někdo maří vyšetřování a v případě posunu se nebojí jít policistům po krku.
Má zkušenost:
Kniha je opět psaná v Er formě, prolíná se zde vyprávění detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové společně s počínáním pachatele (stejně jako v předchozích knihách). Přestože je zde zmíněno i jeho jméno, až na konci knihy se dostaneme k jednotlivým souvislostem. A musím uznat, že mě konec skutečně překvapil, neboť takovéto rozuzlení jsem skutečně nečekala. Knihu proto vřele doporučuji!
Úroveň hltání: 4/5

Caveman – na obranu pračlověka

Napsat komentář
 

One man show, které porozumí každý, a ještě se u toho bude královsky bavit. Hlavním tématem jsou totiž rozdíly mezi muži, kteří jsou ve hře pojmenováni jako „kreténi“, a ženami, které jsou ve hře pojmenovány jako „ženy“ :)) (v originálu women and assholes). Úskalí, která přináší láska, partnerství, nebo už samotná komunikace s jedincem opačného pohlaví, jsou zde převedená do období 3 miliony let před naším letopočtem, kde byly naše návyky a genderové rozdíly budovány. Vtipné analogie vás rozesmějí, ale budete i souhlasně kývat hlavou s myšlenkou „Něco na tom je!“ Přesně to je Caveman – rozkošně názorná hra, kde hlavní protagonista imituje obě pohlaví natolik vtipně, že se prostě nelze nesmát :)).

Pokračování textu „Caveman – na obranu pračlověka“ →

Švábi/Kakerlakkene – Jo Nesbø

Napsat komentář
 
Sice už je to nějaký ten pátek, co jsem 2. díl krimi série o Harrym Holeovi přečetla, nicméně abych se po úspěšně dokončeném semestru mohla vrátit zpět ke čtení, neodpustím si napsat recenzi. A opět (stejně jako v předchozím díle Netopýr) v příběhu nechybělo napětí ani menší geografické okénko.
Zdroj: Databáze knih: Harry Hole: Švábi – Jo Nesbø [online]. In: . [cit. 2018-06-05]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/harry-hole-svabi-165557
Jo Nesbø rozhodně není neznámý, ani v domovině, ani ve světě. Tento vystudovaný ekonom a finanční analytik se proslavil hlavně díky knize Netopýr, která získala několik ocenění, například Skleněný klíč za nejlepší kriminální román. Tím odstartoval svou sérii o kriminalistovi Harrym Holeovi, i svou kariéru coby spisovatel. Kromě thrillerů a detektivek však tento Nor píše také veselé knížky pro děti, kde se v hlavní roli objevuje Doktor Proktor.
Ve druhém díle série je Harry vyslán do Thajska, kde byl v Bangkoku nalezen norský velvyslanec s kudlou v zádech. Kriminalista má pokud možno co nejtiššeji vyřešit, respektive nevyřešit případ – vzhledem k tomu, že byl velvyslanec dobrým přítelem ministra, je potřeba některé pikantnostni z jeho života zatajit. Ale Harry, ani jeho nová thajsko-americká kolegyně, se „dobrým blahem Norska“ nenechají zastavit. Ani když začne jít vyšetřovateli o život…
Má zkušenost:
Přiběh je stejně jako předchozí Netopýr a Sněhulák, které jsem do té doby četla, psán v Er formě. Tentokrát jsme vrženi do Thajska a i zde se díky knize dozvíme různé zeměpisné, historické i kulturní zajímavosti. Kniha má poutavý spád, rozhodně není čas se nudit a do posledních chvil jsem nebyla schopna odhalit vraha, což rozhodně oceňuji.
Úroveň hltání: 3,5/5

Ta přede mnou/The Girl Before – J. P. Delaney

1 komentář
 
Zkoušky, zápočty, ale člověk si potřebuje odfrknout, takže jsem se i přesto uchýlila k četbě. Díky recenzím zvítězil psychologický thriller Ta přede mnou a přestože se jedná o fajn počtení se zajímavým tématem futuristického bydlení a začátek byl pro mě skutečně emocionální (věřím, že dostane každou ženu), od konce jsem nejspíš očekávala trochu víc.
Zdroj: Databáze knih: Ta přede mnou – J. P. Delaney [online]. In: . [cit. 2018-01-18]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/ta-prede-mnou-345924?c=all
Pod pseudonymem J. P. Delaney vystupuje britský spisovatel s původem v Ugandě Tony Strong. Vystudoval Anglickou literaturu na Oxfordské univerzitě a poté napsal několik knih, ale rovněž svůj um využil i v komerční sféře jako copywriter. Sám popisuje některé výhody využití pseudonymu – 1) lidé neví, zda je autor žena či muž a 2) se lidé zaměří na knihu kvůli jejímu obsahu a nikoliv kvůli jménu autora na přebalu.
Dům ve Folgate Street je velice zvláštní. Jeho nájemníci musí dodržovat obrovské množství pravidel, odměnou je jim však nízký nájem a oproštění se o materialismu – právě minimalismus a vzdušnost tento dům popisuje, stejně jako technologie, která rozpozná jednotlivé nájemníky a usnadňuje jim život. Po osobní tragédii si tento dům vyhlédne mladá Jane – možná, že zbavit se chaosu nejen v hlavě, ale i kolem sebe, je přesně to, co potřebuje. Možná je to, co potřebuje, i autor domu, architekt Edward Monkford, ale stále je na něm něco temného. Stejně jako na celém domě. Jak je možné, že zde zahynuly již tři osoby? A proč se předchozí nájemnice Jane tak nápadně podobají, nebo se podobá ona jim?
Má zkušenost:
Kniha je psaná v Ich formě, střídá se zde Emmino vyprávění z minulosti a vyprávění Jane z přítomnosti. Není problém se do postav vžít, hlavně do Jane. Z jejího příběhu na začátku knihy až mrazí. Postupně můj zájem o knihu ale začal uvadat. Líbí se mi, že pravý charakter jedné z hlavních postav, která je ve svém vyprávění vykreslována v dobrém světle, se postupně odhaluje. Velice zajímavý je také celý koncept inteligentních domů a nároky majitele.
Dosti mě zarazil konec celé knihy, na druhou stranu bývám málokdy překvapená, takže to spíše uvítám. Edward Monkford mi hodně připomíná Christiana Greye z 50 odstínů šedi, což mi na knize přijde lehce nesympatické. Jak jsem již psala v medailonku, po zajímavém začátku mě ale knížka začla malinko nudit.
Úroveň hltání: 3

Do vody/Into the Water – Paula Hawkins

Napsat komentář
 
Jelikož jsem od Pauly Hawkins četla knihu Dívka ve vlaku (a moc se mi líbil i stejnojmenný film), rozhodla jsem se od této autorky přečíst novinku, která se jmenuje Do vody. Kniha je poměrně zajímavá, čtenář pomalu rozplétá letitá tajemství jednoho městečka a není vůbec těžké se do ní začíst, ale přiznávám, že tématem a příběhem mě více zaujala již zmíněná Dívka ve vlaku.
Zdroj: Databáze knih: Do vody – Paula Hawkins [online]. In: . [cit. 2017-10-09]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/do-vody-333112
Paula Hawkins je 45letou britskou autorkou, jejíž prvotina, Dívka ve vlaku, jí přinesla veliký úspěch. I proto pozornost diváků přilákala další vydaná kniha Do vody. Předtím byla 15 let novinářkou, takže mi její osud vlastně trochu připomíná Gillian Flynn. Dívka ve vlaku je dokonce označována nejen knihou roku 2015, ale také „letošní Zmizelou„, kterou napsala právě Gillian Flynn. Věřím, že se již brzy budeme moci těšit na další zapeklitý thriller.
Malé britské městečko Beckford je zahaleno tajemstvím v podobě řeky, kde se již utopilo mnoho žen. Poslední dvě zde spáchaly sebevraždu, co však stále zůstává otázkou, jsou pohnutky, které je k tomuto zoufalému činu vedly. Po smrti sestry Nel se do rodného města vrací i Jules Abottová, která se má stát opatrovnicí své nezdolné neteře Leny, se kterou se setkává poprvé v životě. Čím více obyvatel města ale Jules poznává, tím se jí zdá myšlenka sebevraždy její sestry nepravděpodobnější. A co když je vrahem ten, kterému důvěřuje ze všeho nejvíce?
Má zkušenost:
Kniha je psaná převážně v Er formě, ačkoliv právě Jules, kterou lze považovat za hlavní hrdinku, je psaná nejen v Ich formě, ale rovněž i netradičně v Du formě, kdy promlouvá se svou sestrou. Na rozdíl od Dívky ve vlaku se zde nestřídá vyprávění jen tří postav, ale prakticky všech obyvatel Beckfordu, což napomůže nejen tomu, že čtenáři postavy alespoň trochu poznají, ale také tomu, že je příběh zapeklitější a pachatelem – ať už čehokoliv, může být kdokoliv.
Kniha se mi líbila, kapitoly jsou velice krátké, což je sympatické a je těžké se od knihy odtrhnout – člověk si totiž před spaním řekne „tak ještě jednu“. Přesto mi zde velmi chybí napětí a akce, která zde skutečně téměř není, díky čemu jsem knihu četla, ale nehltala.
Úroveň hltání: 3

Adršpašské skály

Napsat komentář
 

Při mém výletu do Polska (můj itinerář s tipy a radami zde), kdy jsem navštívila Kraków, koncentrační tábor v Oświęcimi, zábavní park Energylandia, Gliwice a Wroclaw, jsem blízkosti hranic využila a po cestě zpět domů jsem se zastavila i v Teplicích nad Metují. Zde jsem měla ubytování a vydala jsem se rovněž do Adršpachu, abych mohla obdivovat krásy Adršpašských skal. A musím říct, že jsem ze scenérií, které jsem znala akorát kreslené z Večerníčku O loupežníku Rumcajsovi, byla skutečně nadšená.

Pokračování textu „Adršpašské skály“ →

Zábavní park Energylandia

Napsat komentář
 

Při mém výletu do Polska (můj itinerář i rady a tipy naleznete zde), jsem se kromě Krakówa, Gliwic, Wrocławi, koncentračního táboru v Oświęcimi a Adršpašských skal při cestě zpět domů, zastavila i v zábavním parku Energylandia. A musím uznat, že jsem byla až překvapená, že zde za málo peněz dostanete hodně muziky :).

Pokračování textu „Zábavní park Energylandia“ →